Tento krátký článek byl otisknut v časopise „MORAVSKOSLOVENSKÉ POMEZÍ“ u příležitosti konání vinařských slavností v Bzenci v srpnu roku 1936.

 

Z minulosti Bzence

Josef Hanák

 

Dějiny Bzence jsou spjaty s jeho vinařstvím.

Přemyslovci postavili v druhé polovici 12. stol. Na příkrém vrchu, vypínajícím se nad osadou Bzencem hrad, jenž byl nazván podle osady. Hrad se stal dočasným sídlem knížecím. U Bzence měli vinice, v hradních sklepech víno. Jak rušno bylo tehdy na hradě i v podhradí, zavítal-li sem knížecí host s družinou! Při hostinách se perlilo víno, zazníval bujný smích a žert, a potulný pěvec bavil společnost hrou na loutnu a zpěvem o hrdinských činech rytířů i slastech a strastech lásky. A hra i zpěv byl tím vznícenější, čím ohnivější bylo víno, jímž byl hoštěn.

Kolem r. 1230 stává se Bzenec střediskem provincie, okrsků, jež Přemysl Otakar I. věnoval své druhé manželce Konstancii a papež Řehoř IX., přijal jej listinou ze dne 10. dubna 1231 do ochrany papežské stolice. Tím se stal Bzenec sídlem krajských úřadů, jež zastávali vynikající okolní šlechtici. Úřední jednání konalo se obyčejně o výročních trzích. Docházeli k němu okolní zemané a ti, kteří k němu byli pohnáni, nebo hledali svého práva. Je patrno, že to bylo živnostem a zvláště obchodu s vínem na velký prospěch.

Podhradí se vzmáhalo, stalo se tržní osadou a vyvinulo se v město.

Již Jan Lucemburský listinou r. 1330 v Inšpurku vydanou pojišťuje na hradě a městě Bzenci Markétě, manželce svého syna Jana, pět tisíc kop grošů pražské dobré mince jako svatební dar, tak aby se jí ročně splácelo 500 kop, suma na tu dobu velmi značná.

R. 1363 za markraběte Jana byly krajské úřady přeneseny do Uherského Hradiště, čímž byl Bzenec zatlačen na místo druhé a utrpěl i škodu hmotnou.

Hrad bzenecký však nepozbyl své důležitosti a významu. Zvláště často zde sídlil markrabě Prokop. A není divu, že se mu na hradě bzeneckém líbilo! Byl jako jeho děd Jan Lucemburský odvážným, lehkomyslným rytířem, miluje nejen boj, ale i dobré víno, jež mu skýtaly bzenecké hory. A kdož ví, zda znamenité bzenecké víno ho nenaklonilo Bzenčanům, že jim roku 1384 dal výsady „jako obyvatelé Olomouce, Brna a jiných našich měst mají“.

Za husitských válek byl zbořen bzenecký hrad, město bylo od Zikmunda zastaveno a potom prodáno a přecházelo pak na rozličné šlechtické rody, až sňatkem Barbory Revaj z Reva s Kašparem Pruskovským r. 1588 se dostalo do majetku tohoto rodu, jenž je držel až do svého vymření hrabětem Leopoldem roku 1769.

Před válkou třicetiletou dostoupil blahobyt v Bzenci vrcholu. Pročítáme-li purkrechtní a rozdílové knihy z té doby, žasneme nad majetkem některých měšťanů, jako Jana Rozmana, Tomáše Lomnického a jiných.

Jan Rozner, jehož pozůstalost byla odhadnuta r. 1599 – ovšem nízko – zanechal 1 328 zl. 18 a půl gr., šaty a drahocenných látek, 4 kusy hovězího dobytka, 42 ovcí, 144 funtů cínových nádob, 12 lžic dřevěných se stříbrnými střenkami, 4 lžíce stříbrné, stříbrný pás 22 lotů těžký, spoustu prádla, obilí, 8 poltů slanin, 27 knih, 16 a půl bečky vína, tj. 165 věder.

V této době býval v Bzenci hostem pověstný básník Šimon Lomnický z Budče u svého strýce, původně městského písaře a potom bohatého měšťana Tomáše Lomnického, jemuž z vděčnosti věnoval roku 1616 svou knížku „Tobolku zlatou“.

Potom přišel r. 1605 loupežný vpád Bočkajovců, od nichž bylo město vydrancováno a požárem zničeno. Dílo zhouby dokončila válka třicetiletá. Jen pomalu se město zotavovalo, zpustlé vinice se obdělávaly, až uprostřed 18. století bylo pěstováno víno na ploše o 90 čtvrtí větší než před válkou třicetiletou. V této době postavili si hradišťští jezuité, jimž Kateřina Zoubková a Ludmila, Anna, Marie a Lucie z Říčan odkázaly Havalu a jiné vinice, pěknou boudu, jež vypadala jako letohrádek. Škoda, že se stala také obětí světové války.

Z té doby pochází i slavnost uzavírání vinných hor.

Vinice byly posvátné, horenské právo zapovídalo hádku v nich pod pokutou 10 grošů, sumy na tu dobu značné a bitku pod ztrátou hrdla. Když hrozny začaly zráti, bylo nepovolaným zapovězeno do nich vkročiti. Zákaz byl ohlašován o slavnosti uzavírání vinných hor, jež se konala každoročně na sv. Vavřince 10. srpna.

Dopoledne byly bohoslužby v kapli sv. Floriána na Starém hradě, jichž se účastnila vrchnost i lid. Po nich se odebrali purkmistr, perkmistr čili horný a rychtář do zámku, aby pozvali vrchnost na slavnost a odevzdali jí první zralé hrozny. Odpoledne ke třetí hodině se shromáždili městské honorace, hosté a lid před radnicí a za zvuků hudby šli na Starý hrad, kde byli uvítáni střelbou z hmoždířů. Vrchnost, honorace a hosté zasedli za stůl, jenž jim byl vyhrazen a ženy hotařů jim připjaly kytičku a podaly první zralé hrozny. Hudba se jásavě rozléhala po okolních vinných horách, mládež v přestávkách zpívala, rány z hmoždířů duněly, purkmistr a po něm i jiní hodnostáři pronášeli zdravice vrchnosti i hostům. Potom byl vztyčen na žerdi vích na znamení, že nepovolaným se vinice uzavírají. Teprve pozdě v noci se vraceli rozjaření účastníci slavností v záři pochodní za hudby a zpěvu k radnici, kde doslovem purkmistrovým se slavnost končila.

Tehdy vinařství v Bzenci dosáhlo nejvyššího rozsahu a rozkvětu. Rány třicetileté války byly zahojeny, veselé baroko zdobilo zemi skvostnými chrámy, nádhernými zámky a půvabnými parky, naše prababičky krášlily své šaty podivuhodnými výšivkami, naši pradědečci skládali veselé i jímavé písně a budilo se již i vědomí národní.

V té době byl pánem na Bzenci Erdman hr. Proskovský (1702 – 1753), jenž měl za manželku Annu z Rosenbergu, s níž měl syna Leopolda a dceru Arnoštu.

Letošní slavnost uzavírání vinných hor se koná tak, jak se asi konala r. 1745, kdy purkmistrem byl Antonín Bílý, rychtářem Pavel Kotek a perkmistrem Jan Kotek. Průběh její jest tento: K 10. hodině jede z bohoslužeb ze Starého hradu na kočáře révovím okrášleném a dvojspřežením taženém městem do zámku hr. Erdman se svou rodinou. V druhém voze jede purkmistr, rychtář a perkmistr pozvat vrchnost na slavnost. Na dalších vezou dívky městské i venkovské hrozny pro vrchnost. Všichni jsou oblečení jednak v historických, jednak v národních krojích. Na estrádě před zámkem jest pozvání vrchnosti na slavnost a odevzdání hroznů. O 15. hodině odebere se od radnice průvod na Starý hrad, kde purkmistr uvítá vrchnost i obecenstvo, perkmistr a hrabě pronesou přípitky a rychtář připomene tresty horenského práva a prohlásí uzavření vinných hor.

Jsou to pěkné a zajímavé výjevy z minulé doby.