Hugo Gold: Die Juden und Judengemeinden in Mähren, Brno 1929

Dějiny Židů ve Bzenci

Jedna z nejstarších židovských obcí na Moravě jest nepochybně Bzenec. Stejně jako nelze vypátrati stáří města, nelze zjistiti ani stáří židovské obce. V roce 1859 odklizený templ byl odhadnut na 500 roků; stejně starý musí být i hřbitov, na němž se nacházejí ještě dnes pomníky, staré 250 roků.

V městských pozemkových knihách ze 16 století se vyskytují mnohé zápisy, např.:

V roce 1580… ve Bzenci koupil Žid Jelen (Hirsch) čtvrt vinice v trati „Novosadi“ od Martina Obročníka za 117 rýnských zlatých.

Během válek mezi Jiříkem z Poděbrad a Matyášem Uherským v létech 1548 byl Bzenec i s židovskou čtvrtí zcela zpustošen a dostal se pak do ustavičně se měnícího lenního panství. Uzavřenou obec měli Židé zřízenu již za času markrabství a jistě požívali větší výsady, poněvadž jim již tehdy podle prastarého bzeneckého horenského práva bylo dovoleno kupovat vinice a tyto vlastnit, což jest také přirozené, neboť markrabským vlastníkům záleželo na tom, aby zde vyrobené víno prostřednictvím těchto obchodně zdatných občanů dostali na trh.

Dle urbáře z roku 1604 bylo zde 32 židovských domů, 16 Židů, kteří vlastnili vinice, 9, kteří vinice nevlastnili a 10 Židů, kteří zde měli domovy, 17 služebných (pozn. překladatele: v originálním článku jsou uvedeny výrazy „Zuhäuser“ a „Inleute“, které vyjadřují zřejmě právní postavení, dnes již dávno zaniklé). Již tehdy vlastnili také „špitál“, z něhož platili 2 groše poplatku. Mohli si svobodně volit své soudce a rabíny, museli však za to např. v roce 1713 zaplatit 17 fl. (florentínských) a 30 kr. (krejcarů).

Že Bzenec již ve starých časech měl významnou židovskou obec, jest patrno i z toho, že již kronikář Pešina (Tomáš Pešina z Čechorodu *1629 – †1680, historik, jezuita, autor spisu o dějinách Moravy) nazývá Bzenec „nidus judaeorum“ (tj. židovské hnízdo). Templ byl uvnitř městských hradeb, zatímco kostel se nacházel vně.

Podle již zmíněného Urbáře bylo Židům dovoleno většinu robot poskytovat v penězích.

Jako osobní roboty vykonávali.

1. Podle rozkazu vrchnosti museli v určeném čase a na místo doručiti dopis.
2. Museli otrhati svezený chmel.
3. Na rozkaz smést zámek.
4. V zahradě střásti jablka a odnést do zámku a tam je uložiti na určená místa.
5. Po vinobraní museli sběračům pomáhati víno snášeti do sklepa, směli se však s dělníky dohodnouti a těmto zaplatiti.
6. V případě potřeby museli z každého domu poslati jednoho kopáče do vinice pod starým zámkem, za což však obdrželi 3 krejcary denně.
7. Od stříhání ovcí byla obec ušetřena.

Na poplatcích musela obec z každého domu zaplatiti 32 grošů. Od ostatních robot byli Židé osvobozeni proti zaplacení 20 fl. ročně. V roce 1603 uzavřela obec s vrchností smlouvu, podle níž měla zaplatit 108 fl. 24 kr., z čehož polovinu na sv. Jiří a druhou polovinu na sv. Václava. Vrchnost postavila zdejším (místním) kramářům na náměstí vlastní krámy, za což museli kramáři zaplatit po 2 ½ libry pepře v půli masopustu a o sv. Václavu.

Obec dále vlastnila vrchností postavené masné krámy, jichž bylo původně 16, avšak kolem roku 1604 byl počet snížen na 8. Řezníci museli dodávat týdně do zámku40 liber masa bez náhrady. Dne 2. května 1605 při ničení Štefanem Bočkajem byla také zdejší obec zcela zničena, takže při zakládání nové pozemkové knihy v roce 1655 bylo ještě 25 židovských usedlostí (Gründe) pustých. Domů tu bylo jen 19.

Obyvatelé byli ponejvíce obchodníci, ale také řezníci a sklenáři. Vrchnost je používala k obstarávání a dodávce zboží. Tak v roce 1657 29. července dodal místní Josef Jud, lihopalník, vrchnostenské kuchyni 1 lot kávy, 1 lot květu a taktéž 41 funtu cukru a zázvoru (Imber). Museli proto býti v čilém obchodním styku s Turky, kteří byli v horních Uhrách. Obchod se solí v té době roku 1661 si pronajal Wolf, za což byl povinen odvést vrchnosti v roce 1662 60 zl. (zlatých), r. 1663 70 zl. V roce 1661 musela obec dáti vrchnosti k dispozici jednoho spolehlivého posla.

Také měli 10 kotlů na pálení kořalky, za což platili 100 zl.. Vrchnostenskou pálenici si pronajímali za 140 zl.. Obec Vracov musela od nich odebrati ročně 136 mázů, Syrovín 54, Hostějov12 aOlšovec 10 mázů. Domy obce byly roztroušeny jako nyní na těchže místech, avšak pálenice, kterou vrchnost roku 1641 zbudovala, stála úplně o samotě.

V roce 1703 o vánocích zaplatila obec 121 fl., nájem o sv. Jiřím 11,49 fl., o sv. Vavřinci 63,28 fl., a o sv. Václavu 63,82 fl.. O vánocích za svobodnou volbu židovského soudce 13,30 fl., za poselné 9,2 fl., za 4 masné krámy 15,40 fl., pro neúčast na pracích ve vinici 10 fl., za neúčast na sklizni chmele 17,30 fl., za nechování psů pro vrchnost 20 fl., z obchodu s tabákem 15 fl., za natahování drátu 3 fl., za tiskopisy pro kancelář 10 fl., při volbě rabína 10 fl., za pohřebné 10 fl..

V první slezské válce roku 1742 trpěla obec pruskou invazí, poněvadž občané se museli podíleti na všeobecných daních a obstávkách. Při zjišťování počtu rodin v jednotlivých obcích bylo pro Bzenec určeno 130 rodin.

V roce 1755 zaplatila obec 301 fl. 45 kr. 2 pf.. Dne 6. ledna 1715 dochází k tomuto vydání: Rabín skládá 5 zl. na židovský hřbitov nebo jeho oplocení ( Begräbnissumzäunung ). V roce 1718 zaplatili Židé za svobodnou volbu rabína 16 zl.. V roce 1724 museli odvést obci na domovní daň 10 zl. 30 kr.; v roce 1730 za stánky „pod zelenou“ 3 zl (pod zelenou – židovské svátky „sukkót“).

Dne 1. ledna 1757 uzavřela vrchnost s židovskou obcí smlouvu, dle níž se Židům dovolilo dovézti ročně ze Syrovína 10 sudů „košer“ vína. Tento postup odůvodnila tím, že dohoda z roku 1750 (zákaz dovozu cizího vína do Bzence) se týkala obce křesťanské a Židům se nemůže zabraňovat nakoupit pro svou potřebu lacinější víno. Avšak gubernium dekretem ze dne 30. září 1776 zapovědělo Židům i křesťanům nalévati ve Bzenci jakékoliv cizí víno (V originále se uvádí v „Uherském Brodě“. Jde zřejmě o nedopatření. Již zmíněná publikace Hanákova „Dějiny vinařství ve Bzenci“ překládá zřejmě údaje z téhož pramene a uvádí „ve Bzenci“, což je logické).

Avšak navzdory tomuto zákazu prodávali Židé tajně cizí vína i nadále. V prosinci roku 1780 zabavila obec Židu Herschelovi 20 věder cizího vína a oznámila to krajskému úřadu. Když tento případ vyšetřil, postoupil ho guberniu, které dekretem ze dne 26. února 1881 rozhodlo, aby tento Žid pro svou opovážlivost, poněvadž do Bzence (v originále se uvádí opět do Uh. Brodu), přivezl cizí vína, byl pokutován za každé vědro 30 kr. a tento obnos uložil na městské obci; pak se mu ty dva sudy vydají, musí je však ze Bzence (v originále opět z Uh. Brodu) odvést. V budoucnu musí býti veškeré víno, které by ať Židé nebo křesťané do Bzence přivezli, ihned býti dodáno obci.

V roce 1770 museli Židé dodati 70 hovězích jazyků. V roce 1771 dodali 1097 liber masa, v roce 1792 při „propůjčování jmen“ („Namenverleihung“ – šlo zřejmě o plnění nařízení, že každý má mít nejen jméno, nýbrž i příjmení) přistaviti 2 povozy.

V roce 1777 bylo zde 93 židovských domů. Při velkém požáru dne 17. května téhož roku, staly se téměř všechny židovské domy kořistí plamenů (dle listiny uložené v roce 1778 do báně vížky na radnici, jest vznik a rozsah požáru popsán takto: „Památka věčná! Dne 17. května 1777 vypukl o 4. hod. odpoledne neopatrností děvečky u Judy Sabla na Dolním náměstí oheň, jímž lehly všechny domy židovské a 38 domů křesťanských na Dolním i Horním náměstí i s 2 domy obecními a radnicí atd.“).

Židovská vrchnost byla pod ochranou vrchnosti. Avšak v trestních věcech podléhala městu až do konce roku 1782, kdy soudní pravomoc města byla zrušena.

Židovští soudcové

Rabíni ve Bzenci

Posloupnost rabínů je převzata z práce rabína M. Steina: „Příspěvky k životopisu moravských rabínů“ v ročence svazu rabínů na Slovensku, r. 1925 – 26 Trnava.

1. Moysis.
2. Moyses ben Jizchak, v roce 1589.
3. Mordechai b. Abraham Moders.
4. Josef Schalom, 1670 – 1696. Byl to syn bohatého vídeňského exulanta a působil až do své smrti roku 1696 jako rabín ve Bzenci.
5. Zewi Hirsch b. Jochanan  Nikolsburger v roce 1720.
6. David Hamburger 1722 – 1752.
7. Moses Zewi Hirsch ha-Levi 1754 – 1758.
8. Reb Wolf.
9. Jakob Günsberger.
10. Zewi Hirsch Toff v roce 1840.
11. Pessach Toff, jeho syn 1840 – 1865.
12. Dr. Nehemias Brüll 1866 -1870. Narodil se v roce 1843, studoval na universitě v Praze a ve Vídni, byl stálým spolupracovníkem časopisu „Ben Chananja“. V roce 1870 povolán ze Bzence do Frankfurtu n. Mohanem. Pro své reformní snahy byl prudce napadán a musel podat demisi, věnoval se pak jen literární činnosti a v roce 1874 založil časopis „Jahrbücher für judische Geschichte und Literatur“. Z literární činnosti stojí za zmínku „Bohoslužebné úvahy“, „25 pohřebních projevů“ a „30 svatebních projevů“. Zemřel v roce 1891.
13. Dr. Samuel Mühsam 1872 – 1877. Byl rabínem v Postoloprtech, r. 1870 ve Znojmě, kde byl současně suplentem na reálce a vyučoval francouzštinu, r. 1882 pak ve Bzenci odkud r. 1877 odešel do Štýrského Hradce, kde pak působil téměř 30 let. Založil tam spolek žen (Frauenverein), byl protektorem spolku „Humanitas“, náměstkem presidenta komitétu pro zřízení nemocnice a hřbitova v Gleichenbergu. Založil spolek na podporu chudých a byl soudním tlumočníkem hebrejštiny. Několikráte byl na audienci u císaře, u něhož vymohl souhlas k povolení loterie na stavbu templu. V roce 1898 obdržel „Zlatý záslužný kříž s korunou“. Publikoval v mnohých židovských i nežidovských časopisech a publikacích.
14. Dr. Josef Cohn 1878 – 1887. Publikoval v časopisech ve Vratislavi a Hamburku, kam odešel ze Bzence na místo rabína.
15. Dr. N. Taubeles.
16. Dr. Jakob Spira 1893 – 1894, odešel na místo rabína do Mor. Ostravy.
17. Dr. Moses Rosenmann 1894 – 1897. Již v době studií v Berlíně uveřejnil: „Vylíčení duchovního života Židů v 15. stol.“. Ve Bzenci působil 3 roky a odešel odtud na místo rabína do Vídně – Florisdorfu. Napsal řadu vědeckých prací např.: „Původ synagog“, „Starožidovské romány v řečtině“, „Životopis I. N. Mannheimera“.
18. Dr. Josef Hoff 1898 – 1921, který nyní působí jako rabín v Mor. Šumperku. Kromě mnoha populárně vědeckých pojednání v různých židovských časopisech. Vydal knihy: „Spinozovo učení o státu“ – Berlín1895 a „Biblické dějiny“ – Vídeň 1911.

Rabín Dr. Nehemias Brüll	Rabín Dr. Josef John	Rabín Dr. Moses Rosenmann

Velký rok 1848 si vyžádal jako oběť jednoho Bzenčana židovského původu. Byl to vysokoškolák Jindřich Spitzer, který se počítá mezi první oběti revolučních dnů ve Vídni a byl zastřelen. Spitzer darovával svým chudým kolegům ze svých ušetřených peněz, získaných udílením kondicí. Jedné chudé rodině, matce s dětmi, jež strádaly hladem – hrozil necitelný domácí nuceným vystěhováním, poněvadž nebylo na činži. Spitzer se obrátil na své kolegy a tyto poprosil, aby jako žáci humanitních věd si nenechali ujít příležitost a nutnou částku, pomoci tak potřebné rodině věnovali.

Nová obec se ustavila v roce 1852 v politickou korporaci. Nádherná synagoga byla zbudována v roce 1863.

K nejstarší rodině se počítá rodina Königsteinova. Pokud je možno se zpětně dopátrati, byl zakladatelem rodu Markus Königstein, který působil ve Bzenci jako nadučitel.

Židovští starostové

Existoval zde také Spolek žen – „Bikkur – Cholimverain“ a „Chavre – Kadischa“, jehož představenými byli: Hermann Frankl, David Sträussaler, Josef Fürst a David Sommer.

Byla zde také čtyřtřídní veřejná židovská škola, která v posledních letech 19. století měla 140 dětí. Kolem roku 1900 byl Leopold Spitzer, narozený v roce 1843 v Mikulově nadučitelem.

Jako učitelé působili