Bzenec – město vína a zeleniny

Uvedený článek vyšel v periodiku Moravské Slovo dne 12. října 1941.

Vesnička Bzenec, která se zrodila Bůh ví kdy, dostala do světa dvojí požehnání. Svou překrásnou polohu a vinice. Je to jeden z nejsladších koutů jihomoravských, to úpatí jižních výběžků Chřib, kde se dnes rozprostírá městečko Bzenec. Je to městečko jako desítky jiných u nás, má sotva 1000 domů a něco přes 5.000 obyvatel, ale přece je to místo, které zná u nás kdekdo. Překrásná příroda obklopuje shluk domků v terénu tak různotvárném, že uspokojí každého, ať je milovníkem rovin či kopců. Roviny úrodných polí, rozběhlé do daleka a vlnící se obilím nebo se zelenajících hlávkami zelí, kapusty a jiné zeleniny, otvírají skvělý pohled do žírné nížiny Moravy, za níž se modrají kopce Bílých Karpat s výraznými siluetami Lopeníku a Javorníku. Ještě dále směrem jižním nemá se zrak kde zastavit a může se rozběhnout až na planinu Moravského pole. Na západě ohraničuji obzor vyvřeliny Pavlovských kopců. Ale nejslavnější a pro mnohé nejhledanější jsou stráně chřibských vrchů, na nichž se rozkládají staroslavné vinice s révou, proslulou mezi všemi našimi pijáky vína. Ale nejen víno, také třešně, meruňky a broskve se tu rodí ve velikém množství a pomáhají kraji k lepšímu živobytí. Základem historie města je přece jen víno. Z vína žil Bzenec v minulých časech, žije z něho dnes a bude z něho žít tak dlouho, dokud si Bzenecká lipka uchová svou kvalitu.

Historie města je známa asi od poloviny dvanáctého století, kdy byl nad obcí postaven Přemyslovci hrad. Hrad přijal jméno osady. Byl sídlem knížat, jež pod hradem měla své vinice. Kolem r. 1230 stal se Bzenec střediskem okrsku, darovaného Přemyslem Otakarem manželce Konstancii a vzat do ochrany papežské stolice. Takto byl učiněn sídlem krajských úřadů a tím položen i základ k rozvoji jeho živností, zvláště pak k jeho obchodu s vínem. V dalších letech sídlil na hradě Bzenci markrabě Prokop. Miloval dobré víno, stejně jako jeho děd Jan Lucemburský, a proto se mu v Bzenci líbilo. Od markraběte Prokopa dostalo se Bzenci takových výsad, jaká měla jen některá větší moravská města snad právě proto, že dobrý mok naklonil Prokopovo srdce Bzenčanům. Idylické doby přešly a když nastala válka třicetiletá, muselo protrpět město mnoho. Domy byly pobořeny, živnosti zničeny a obchod téměř ustal. Také vinařství doplatilo na tyto doby, ale město se přece zvolna zotavilo z hrozných událostí. A dnes už je zase na výši a v přední řadě moravských vinařských měst. Již v 18. století dojížděli do Bzence nakupovat až z Čech, a zvláště se jim zamlouval ryzlink, který pěstoval na svých vinicích pan Skála. Tento ryzlink dostal jméno Bzenecká lipka a je slavný dodnes, když si Vinařské družstvo, které Skálovy sklepy koupilo, dalo název chránit. Za svou znamenitou jakost děkuje bzenecké víno tomu, že vinice jsou většinou obráceny k jihu, že jsou chráněny Chřiby proti severním větrům a že v době zrání, to jest od srpna do října jsou zahřívány suchým jižním větrem, zvaným hálným, vanoucím z Bílých Karpat a písčité Doubravy. Tím se zrání urychluje a víno nabývá své cukernatosti, jemné vůně i chuti. Bzenecké vinařství je na vzestupu.

Návštěvníky Bzence také, mimo vinných sklepů, kde často sedávali mnozí naši vynikající moravští umělci, zvláště slováčtí, bude jistě zajímat také nejstarší moravská lípa, která je v zámeckém parku. Přežila již osm století a její mohutný peň a košatá koruna uvede v údiv každého, kdo se před ni postaví.

Čechova „Bzenka“ – první bzenecká sušárna zeleniny

Na Bzenecku vyrůstal též průmysl pro zpracování zeleniny, který vtiskuje charakter celému kraji. Mezi čelné podniky v tomto oboru náleží Čechova první bzenecká sušárna zeleniny „Bzenka“. Podnik byl založen v r. 1939 panem ing. Jiřím Čechem. Je to jediná sušárna, vybavená speciálním zařízením pro nový způsob sušení — na teplo sálavé a vedené. Jsou to stroje „Savet“, vlastní konstrukce (přihlášeno k patentování), kde se zelenina, ovoce atd., automaticky suší při teplotě pod 100 stupňů.

Každý stroj se skládá z kotle se samočinným topením vodou, systémem „Solo“, postaveného v oddělené kotelně, aby sušivo netrpělo ani prachem, ani kouřem a z vlastní sušárny.

Sama sušárna je složena z deseti sušných těles. Z kotle s vyrovnávací nádržkou se vytlačuje voda, vyhřátá na žádoucí stupeň do vrchního sušného tělesa. V tomto tělese se rozvádí roštinami ve všech žádoucích směrech, způsobuje dokonalé vyzařování tepla stěnami a proudí odtud do nižších částí sušárny přestupníky. Z nejspodnějšího tělesa je voda odsávána centrifugálním čerpadlem a vháněna zpět do kotle.

Samo sušení jest automatické. Na každém z těles obíhá nekonečný pás buď z pevného plátna nebo jemného kovového tkaniva. Střídavý směr pohybů pásů a přepadávání sušiva umožňuje, že zvoží, nastírané na nejvyšší sušné těleso, postupně přechází na tělesa nižší, přičemž se obrací; tím se usnadňuje odchod par a umožňuje stejnoměrné sušení. Surovina, podle druhových vlastností, se buď nastírá ručně nebo násypkou. Rychlost chodů pásů se řídí na pohybovém stroji, a to počínajíc 10 m za hodinu.

Nábytkář Strážnický

Živnostenské podnikání v Bzenci je reprezentováno firmou František Strážnický, výroba a prodej nábytku. Podnik byl založen v r. 1904 ve Vídni (Wien) a v r. 1912 přesídlil do Bzence. Jest vybaven nejmodernějšími stroji na elektrický pohon a zaměstnává 12 lidí. Syn zakladatele, pan Jos. Strážnický po vyučení absolvoval mistrovskou školu v Olomouci a po čtyřletém pobytu na Slovensku se v r. 1940 ujal vedení závodu v Bzenci. Firma František Strážnický vyrábí vysoce kvalitní nábytek, leštěný i měkký.