Testamentní kniha Bzence 1727 – 1752 část první
Kniha je uložena v Moravském zemském archivu v Brně (F 287, inv. č. 10). Testamenty jsou řazeny dle data svého vzniku.
Za purgmistrovství pana Jana Strážnického
Tomáš Pogoda
Obiit (zemřel) dne 20. prosince 1727.
Ve jménu nejsvětější Trojice Amen.
Poněvadž já, jsouce sešlého věku a od Pána Boha těžkou nemocí navštíven a nevím, kdy mě Pán Bůh z tohoto světa prostřednictvím smrti povolati ráčí, tak že bych snad v náhlosti jsouce zachvácen, povinnou pořádnost mezi manželkou a dítkami učiniti nemohl, pročež dokud ještě dobrou paměť mám, tak zřizuji.
Synu Jurovi grunt zadávám, na ten způsob, aby těm třem dětem Janovi, Veruně a Maríně polovic splácel, tak jak v knize městské vyšacovaný jest (jaká je jeho odhadní cena), jakož také mé manželce má v tom gruntu světničku vystavit, kterou ona s jedním záhonem od Súčkového do smrti užívati má.
Kromě toho co na smlouvách má zadaného poroučím mu ještě půl achtele vinohradu, mimo toho při smlouvách jemu zadaného v Prostřední hoře, jednu prázdnou desítku (nádoba o obsahu 10 věder) a jednu bečku jedlovou a pokutou, půl valného vozu, pluh a jednu bránu (zemědělské náčiní určené k vláčení po orbě), půl louky na Oběšených a čtvrtý díl Rúbanice na Dubových a polovinu všech železných věcí (myšleno nářadí).
Mému synu Janovi půl achtele vinohradu Krajiny v Prostřední hoře, klisnu a hřebečka, čtvrtý díl Rúbanice, půl louky na Oběšených, na víno jednu bečku a pětítku, tři bečky na sypání, půl kutého a půl valného vozu, pluh a bránu, polovic všech železných věcí a třetí díl na půl gruntu.
Manželce kromě té světničky a záhonu ještě půl achtele Krajiny v Prostřední hoře od bratrského, však jen do její smrti a po její smrti má Janovi připadnout letošní všechno víno.
Veruně a Maríně každé jeden díl na půl gruntu, jeden díl Rúbanice na Dubových.
Z toho pak dobytka hovězího i z vína má manželka ty děvčata šatit a vybejvat a funus vypravit.
Celého ouřadu pro Boha žádaje, aby tuto vůli mou poslední chránil a vyplnil.
Stalo se v domě mém dne 10. prosince 1727.
Za přítomnosti pana France Říkovského a Bernarda Jacoba Hoffmanna – radního písaře.
Testament Jiříka Nikla
Obiit (zemřel) dne 16. května 1727.
Ve jménu Nejsvětější Trojice Amen.
Jsouce já od Pána Boha těžkou nemocí navštíven, přičemž věděti nemohu, kdy a kterého času z tohoto světa povolán budu. Pokud tedy ještě zdravý rozum a paměť mám, poslední vůli mou takto zřizuji a pořádnost mou dítkám a manželce činím.
Předně, duši mou Pánu Bohu, který ji stvořiti ráčil a tělo zemi ku křesťanskému pohřbu poroučím.
Manželce, poněvadž ona mně vždycky věrná a spravedlivá byla, dům, 1/8 vinohradu (jeden achtel – z německého acht čili 8) v Růžené a půl Rúbanice za Lázcem.
Dceři Anně Horní horu a Cukmantl (myšleny vinohrady v těchto viničních tratích), též půl té Rúbanice pod Lázcem a poněvadž na tu Rúbanici 30 zl. dluhů jest, tehdy ten dluh manželka ze svého a Ančiného dílu platiti má.
Floriánovi Rúbanici Školovou (Na Školové – název jedné z místní tratí) a jeden achtel na setí v Kněžích horách. Na ten achtel je dluhu Přerovskému 10 zl. Ten dluh mají všichni společně platit, jakož i jiné větší postranní dluhy.
Bečku vína z roku 1720 rostlého na pohřeb i jiné rozličné výdaje všem třem odkazuji.
Actum (stalo se) dne 5. května 1727.
V přítomnosti pana Pavla Jedlovského a pana Tomáše Ručky – radních a též městského písaře.
Testament Antona Jurečky
Obiit (zemřel) dne 8. března 1727.
Poznávaje skrze tuto těžkou nemoc, že předešlé zdraví sotva mně navráceno bude, protož při zdravém rozumu mezi dítkami a manželkou takto zřizuji.
Duši mou tomu, který ji stvořiti ráčil a tělo zemi poroučím.
Manželce, která mně vždycky věrná byla Rúbanici poroučím, kterou do smrti užívati a po smrti, kterémukoliv dáti může.
Staršímu synu Antonínovi dům, půl achtele vinohradu v Psích horách vedle Tomáše Klučky, však z toho domu bude povinen vyplácet Jana a Lorence. Při tom domě má přitom matce světničku vystavit, kterou ona do své smrti svobodně užívati má.
Venclovi (Václavovi) a Francovi, každému půl achtele vinohradu v Získalách a v Humencích.
Lorencovi i Janovi široký achtel vinohradu v Psích horách nad búdů, kterého však zároveň s nimi matka do smrti užívati má.
Búdu a sklep všem společně, jak matka, tak synové užívati mají, kteréžto však věci všechny pohromadě a nerozdílně ze stavení mají být, dokud všechny dluhy se nevyplatí a potom teprve, když jeden nebo druhý k dospělosti přijde, své věci, jak psáno jest, dostati má.
Actum (stalo se) dne 10. března 1727.
Za přítomnosti pana Tomáše Klučky – radního
Testament Jakuba Ivana
Obiit (zemřel) dne 3. března 1728.
Poněvadž jednomu každému člověku od Pána Boha Všemohoucího cíl živobytí i smrti vyměřen jest, takže i mě skrze tuto těžkou nemoc cíl mého živobytí docházeti a nato smrt následovati může, protož pokudž dobrého rozumu a čerstvé paměti jsem, mezi manželkou mou a milými dítkami, též od Pána Boha mně požehnaném statečku tuto pořádnost činím.
Předně duši mou stvořiteli jejímu poroučím a tělo podle církevního obyčeje k pochování do země, odkud pošlo, zanechávám.
Manželce mé milé, poněvadž ona mně věrná a spravedlivá byla, dům můj, v ničem závadný, poroučím.
Nejstarší dceři Dorotce půl achtele v Růžených (název jedné z místních tratí) vedle Melichara Hermana ležící.
Bětě podobně tam v Růžených půl achtele od (ležícího vedle) Ignáta Gazdy mladého.
Viktorce půl achtele na víno v Cukmandlích (Cukmantle) vedle Pavla Klučky.
Nejmladší dceři Barboře půl achtele taky tam, vedle Samuela Jančího.
Přitom pak pro Boha prosím, aby jak nad tou osiřelou vdovou, tak taky nad těmi sirotky ochrannou ruku drželi.
Stalo se v domě mém dne 1. března 1728.
V přítomnosti pana Jana Strážnického – purkmistra města Bzence
Za purgmistrovství pana Pavla Orlického
Testament Martina Jaroška (Jaroše)
Obiit (zemřel) dne 9. září 1728.
Jsouce skrze těžkou práci, s božskou vůlí, nemocí velkou navštíven, protož dříve než by mě ouzkost smrti přichvátila, pokudž zdravého rozumu a paměti jsem, ve všem, co mně Pán Bůh požehnati ráčil, tuto pořádnost a poslední vůli mou činím.
Duši mou tomu, kdo ji drahou krví vykoupil, tělo pak ku pohřbu křesťanskému poroučím.
Dům Martinovi, achtel vinohradu na Starém hradě, vedle vdovy Baťkové a Václava Ostrožky. Letos z něj půl užitku Martínek a půl má Matěj bráti a přes rok až do smrti matka jeho jej užívati má, po smrti ten vinohrad Martínkovi s tou výminkou připadne, aby on 5 zl. na mše svaté za duši mé matky složil a funus za 7 zl. on vypravil. Ve sklepě místo svobodné na časy budoucí.
Antonínovi achtel na setí Hažnek (název místní trati), který matka povinna bude vinným pněm vysadit, volné místo ve sklepě a polovici Rúbanice, kterou s manželkou mou jsem zdědil na Školových (název místní trati).
Sarkandrovi (tehdy poměrně obvyklé křestní jméno – odvozeno od Jana Sarkandera) půl achtele Klín (název místní trati) vedle Václava Nipa a Antonína Solgy, místo aby měl a i hospodářem byl ve sklepě.
Manželce achtel v Horní hoře vedle Jana Polesného a Pavla Karnůvka (Karnůfka), vedle reversu 10 zl. ve Vracově, 5 věder vína na pohřeb a druhou pětítku (nádoba o obsahu 5 věder) na děti, aby byly slušně opatrovány, polovici z vrchu psané zděděné Rúbanice a volné místo ve sklepě. Však to všechno matka v rukou držeti a děti opatrovati má do jejich zrostu (dospělosti). Kdyby pak Pán Bůh jednoho neb druhého syna prostředkem smrti povolati ráčil, tehdy ten díl toho zemřelého na druhé bratry padnouti má.
Nad to všechno má matka každý rok 5 věder vína odlít na pomoc vyplacení 50 zl. na domě.
Kdyby se stalo, že by se manželka má provdala, tehdy svému manželovi nic víc zadati nemůže, toliko co jí zde připsáno jest, ostatním sirotkům více ihned připadnouti má.
Bratru mému Antonínovi, aby na mě památku měl, modrý kabát odkazuji.
Pro Boha prosíce, aby tato poslední vůle má chráněna byla a nezměnitelná zůstala.
Actum (stalo se) v domě mém dne 19. srpna 1728.
V přítomnosti pana Pavla Orlického, ten čas purgmistra a Bernarda Hoffmana – radního písaře
Anna Poláková
Vidouce, že jedenkrát umříti musím, obzvláště znamenajíce, že jsa těžkou nemocí obtížena, protož v tom, co mému manželovi (mimo toho co jemu na smlouvách jsem zadala) s nebožtíkem mým manželem shromážděného statečku pořádnost činím.
Předně duši mou Pánu Bohu, který ji stvořil, tělo pak zemi k pohřbu křesťanskému odporoučím.
Toho půl mně na smlouvách zadaného domu dceři mé Anně poroučím.
Slaniny dva polty sirotkům, jedno ušípané (vepře) a polovici dříví.
Notandum (poznámka):
Poněvadž následovně při publicírování tohoto testamentu Václav Polák proti tomu protestíroval, tedy od úřadu hejtmanského to confirmírováno (potvrzeno) bylo, a tak jak její poslední vůle zní, se stalo.
Dne 18. listopadu 1728.
Testament Bernarda Orlického
Sepsáno dne 17. listopadu 1728, obiit (zemřel) 20. listopadu 1728.
Poněvadž jednomu každému člověku uloženo jest jednou zmříti, protož já, jsouce věkem již sešlý a těžkou nemocí obtížený, myslím, že mě Bůh k sobě v této nemoci povolati ráčí, v statečku, který mně Pán Bůh požehnati ráčil, pokud ještě zdravý rozum a paměť mám, takto zřizuji:
Duši mou tomu, který ji svou drahou krví vykoupiti ráčil, poroučím a tělo, aby řádem křesťanským poctivě pochováno bylo.
Manželce mé půl domu a Šebestovi taky půl domu poroučím.
Podobně jim dvěma velkou Rúbanici a Horní horu (vinohrad ve jmenované trati).
Louku zaplacenou Pod Bzinkem manželce a komu ji ona po smrti dáti chtíti bude, jakož taky všechna vína její býti mají.
Rudolfovi jeden achtel na víno v Cukmandlích (Cukmantle) a Rúbanici od Tomáše koupenou a jeden kus hovězího.
Bětiným dětem taky jeden kus hovězího.
Cokoliv se v řemesle a v domě nachází, to všechno mají spolu užívat.
Aby pak duše má po smrti polehčení nějaké míti mohla, tedy na mše svaté 8 zl. odkazuji, Bratrstvu svatého Jana 4 zl.
Od pana Arnošta, co mě dlužen jest 14 zl. na chrám Páně poroučím.
Šubert taky chrámu Páně dá 1 vědro vína, ostatek jemu odpouštím.
Za poslední: pro Boha žádám, aby tato má poslední vůle, tak jak tato zřízena jest, hájena byla a nad samou vdovou, též sirotkama, ochranná ruka držena byla.
Publicírováno dne 9. prosince 1728.
Matěj Hodonský, Jan Baťka a radní písař.
Testament Karla Černého z roku 1729
Ve jménu Svaté a Nerozdílné Trojice Boha Otce, Syna i Ducha Svatého, Pána Boha jedného Všemohoucího, na věky požehnaného Amen.
Já, Karel Černý, ten čas mlynář Žadovský (Žádovice), známo činím tímto listem mým kšaftovním přede všemi, kdež čten nebo čtoucí slyšen bude a zvlášť zde, kde náleží. Rozvažujíce sobě kratičkost a nestálost života vezdejšího, a že všechno, co se narodilo zmříti musí, takže člověk cíle svého dne a hodiny neví. Protož jsa z milosti Boží ještě při zdravém rozumu a chtějíc pořádnost mezi manželkou mou a dítky mými učinit, jsem sobě tímto kšaftem mým takto zaopatřiti, k čemuž přistupujíc přede všemi věcmi duši svou, drahou krví Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, Pána Boha Všemohoucího Stvořitele svého, od něhož jsem ji přijal, poroučím a za to pokorně prosím a věřím, že mně mé hříchy odpustí, skrze přímluvu Přenejblahoslavenější a Nejčistější Panny Marie orodující a všech milých svatých do věčné slávy k věčnému sobě slavení a na horu svatou svého patření přijati mě ráčí. Tělo pak mé hříšné zemi, matce mé, dle křesťanského obyčeje pohřbeno bylo, žádám.
Náčiní mlynářské všechno synu mému Karlovi zanechávám a jeho dokonalým kolenem (úplným dědicem) ustanovuji.
Za druhé: Majíce já jisté dluhy, totiž na kapitálu u pana Jana Karla Satzla, ten čas hejtmana na Pernštejně 500 zl., u mé ženy otce 60 zl., od toho času interhsu (úroku) 47 zl., item (dále, kromě toho) u něho věna 20 zl., u mé ženy bratra Antonína 212 zl., což sumu 839 zl. činí, z nichž rovný díl mým 5 dítkám, jednomu každému odporoučím.
Za třetí a poslední: Ostatní všechny věci, jakožto dům ve Bzenci, vinohrad, louky, dobytek, víno a jiné věci manželce mé odporoučím tím způsobem, by dítky, až k vzrostu (dospělosti) přivedla a syna Karla na řemeslo vpravila.
Kteroužto mou poslední vůli, při dobrém rozumu a cokoliv takto psáno jest, na mou duši a svědomí beru.
Na potvrzení toho všeho pečetí mou vlastní s čistým vědomím netoliko jsem přitisknouti dal, nýbrž poněvadž psát neumím, na místě mém pana France Hrazdila, města Hradiště měštěnína podepsat a spolu k podepsání a pečetění toho všeho podotknutých pánů kyjovských měštěnínů, však jim a jejich erbů (dědicům) beze škody, jsem se dožádal.
Stalo se v Žádovicích dne 2. února 1729.
Karel Černý – testator
Publicírováno dne 8. března 1729.
Bernard Srba
Publicírováno 2. prosince 1729.
Poněvadž mi dobře povědomo jest, že co se narodilo, zmříti musí. Protož i já, vědouce, že cíl života mého přichází, pořádnost v malém statečku činím.
Manželce achtel vinohradu v Prostřední hoře, mezi bratrskými, zanechávám, aby jej do smrti užívala. Po její pak smrti dceři Veruně připadnouti má, však z toho vinohradu povinna bude matka Vaškovi za 2 léta 5 věder vína naléti a letošní užitek na funus a obživení zůstati má.
Actum (stalo se) v Bzenci dne 2. prosince 1729.
Pavel Jedlovský – radní
Martin Jureček (Jurečka)
Obiit (zemřel) dne 30. listopadu 1729. Publicírováno (zveřejněno) dne 19. prosince 1729.
Ve jménu Páně Amen.
Poněvadž Bůh Všemohoucí každému člověku cíl živobytí vyměřil, takže i mně v této těžké nemoci cíl života se dokoná, protož pokud ještě zdravého rozumu jsem, mezi dítkami mými a manželkou tuto pořádnost činím.
Předně duši mou v ruce Svrchovaného Boha, který ji stvořiti ráčil, poroučím, tělo pak, aby řádem křesťanským pochováno bylo.
Vaškovi pár koní, půl předního voza a bečku rži.
Ondrovi a Bernátovi pár volů.
Anči půl achtele vinohradu v Hažnekoch.
Vavřincovi a Kači Oběšenou Rúbanici (v místní trati Na Oběšeném).
Matce Kněží horu (vinohrad ve jmenované trati) vedle pana France Repíka.
Matúšovi grunt se vším hospodářstvím, však teprve po smrti matky.
Přitom pro Boha žádám, aby tato má vůle poslední chráněna a zachována byla. Ubozí sirotci, aby pod ochranou rukou zůstávajíce opatrováni byli.
Jan Kučera – radní
B. J. Hoffmann – syndikus
Václav Goltman (Goldmann)
Obiit (zemřel) 4. prosince, publicírováno 19. prosince 1729.
Ve jménu Nejsvětější a Nerozdílné Trojice Božské Amen.
Jsouce já, Václav Goltman, těžkou nemocí navštíven a vidouce, že všechno, co narozené jest, zmříti musí, pokud zdravý rozum mám, v statečku, který mně Pán Bůh skrze mou těžkou práci požehnal, takto zřizuji:
Duši mou Bohu Všemohoucímu, tělo pak zemi odkud pošlo, odporučuji.
Pavlovi dům, však dokud nevyroste a dospělosti nedojde, matka v něm hospodařit má. Však když by Pavel jako již dospělý dům chtěl, bude povinen matce do její smrti místo, buďto při sobě přáti, aneb při gruntu místo vystaviti. Kdežto potom matka půl Rúbanice a záhon od Jakušového jen do své smrti užívati má, po její pak smrti to všechno synovi připadne a jeden achtel vinohradu v Horní hoře vedle Antonína Hučického.
Manželce jeden achtel vinohradu v Novosadech vedle Mikuláše Přerovského. Vína tři bečky do hospodářství, aby z něj funus vypravila a 6 mší svatých za duši mou sloužiti dala.
K tomu nechť manželka pozoruje, že mám u Vaculíka revers na 60 zl. na které již přijal peněz 50 zl. a letošního roku vzal sena za 6 zl., tedy ostatní 4 zl. manželka z hospodářství zaplatí a ten revers vyzdvihnouti má.
Pavel Orlický
Ber. Jacob Hoffmann – syndikus
Testament nebožtíka Jana Englmona
Obiit (zemřel) 18. ledna 1730.
Poněvadž Bůh Všemohoucí jednomu každému člověku cíl života vyměřil, takže i mě v této nemoci odtud povolati ráčí.
Protož duši mou Pánu Bohu, který ji stvořil, poroučím, tělo pak zemi, aby způsobem křesťanským pochováno bylo.
Venclovi (Václavu) baráček, a kdyby on umřel, tehdy Bětě. Taky jemu vinohrad v Novosadech, a kdyby Vencl umřel, tehdy Antonínovi. Však aby potom Antonín z něho na mše svaté pamatoval.
Matka toho všeho má užívat do vzrostu (dospělosti) Vencla a z toho dluhy platit, totiž: do Čech 2 zl. Císařovi 3 vědra vína a za 3 ¼ lokte sukna 2 zl. 48 kr. 3 gr., bratrstvu sv. Jana 1 zl. 22 kr. 2 gr. Roku 1730 má matka z vinohradu na mše svaté 2 vědra vína dát.
Matěj Maleček – radní
Bernard J. Hoffmann – syndik
Testament Václava Myvalda (Mývalta, Mívalta)
Obiit (zemřel) dne 30. ledna 1730.
Poněvadž mně povědomo jest, že co se narodí, všechno zmříti musí, takže i já, jsouce těžkou nemocí navštíven, cíle mého života dojít mám, protož pokud zdravého rozumu jsem, v statečku, kterého mně Pán Bůh požehnati ráčil, takto zřizuji:
Předně duši mou v ruce Boha Všemohoucího a tělo zemi odevzdávám.
Pavlovi půl domu, však matka aby hospodařila do jeho vzrostu (dospělosti), potom bude povinen, ten který celým hospodářem bude a zůstane, matce světničku vystavět a tu ona do své smrti užívati má.
Item (kromě toho, dále) jemu v Budíkách (název jedné z viničních tratí) vedle sirotků Maitnerovských půl achtele, jednu krávu a půl Rúbanice na Oběšených.
Druhého půl achtele vedle matce do smrti k užívání a po její smrti připadnou Pavlovi.
Dceři Anně půl achtele vedle Bohušky a jednu krávu, druhého půl achtele matce k užívání do smrti a po její smrti Anně připadne. Item Anně půl Rúbanice na Oběšených.
Jiřík Souček – radní
Jan Kučera – radní
Testament Antonína Pardusa (Antonína Parduse)
Obiit (zemřel) 6. dubna 1730.
Ve jménu Nejsvětější Trojice Amen.
Poněvadž mě povědomo jest, že co se narodilo, všecko zmříti musí, takže i mně v této těžké nemoci cíl Bohem vyměřený života mého přichází, protož pokud dobrou paměť mám, o statečku od Boha mně požehnaném takto zřizuji:
Duši mou Bohu Stvořiteli mému, tělo pak zemi poroučím.
Synu Martinovi dům se zahradou a zaplacenou Rúbanicí Na Školových vedle pana France Repíka a jednu káď.
Manželce Prostřední horu (vinohrad ve jmenované viniční trati) vedle Pavla Goltmana (Goldmanna), ona pak v domě do vzrostu (dospělosti) Martina hospodyní a potom volné místo na světničce do smrti míti má.
Josefce a Anči každéj půl achtela vinohradu v Horní hoře vedle Filipa Kotka a každéj půl Rúbanice Na Kučovánkách, každéj jednu káď a jednu krávu.
Francovi všechnu pozůstalost mou v Syrovíně, totiž jeden a půl achtele a díl na búdě.
Víno v Syrovíně: z roku 1727 25 věder, 1728 15 věder, 1729 10 věder manželce, aby při něm hospodařila a s dětma se živila, i všechny ovce, z toho pak vína má poloviční funus zaplatit (s polovičním oficiem) a na mše svaté 2 zl. dát.
Dluhy kdyby se jaké nalezly, má matka ze všeho platit a s tím tuto vůli mou zavírám.
Actum (stalo se) v domě mém dne 6. dubna 1730.
Anton Pardus
Frantz (František) Repík
Bernard Jacob Hoffmann
Publicírováno dne 2. května 1730.
Testament Martina Walsteina (Valštýna)
Obiit (zemřel) 1. května 1730.
Jsouce těžkou nemocí navštíven a znamenaje, že snad cíl mého života přichází, pokud zdravého rozumu jsem, v statečku, kterého mě Pán Bůh požehnal, takto zřizuji.
Janovi půl achtele vinohradu vedle Frantze (Františka) Jelínka, 1 jalůvku a jeden díl v zahradě.
Lucině půl achtele vedle Jana Adamce a díl v zahradě.
Josefovi dům a díl vinohradu.
Anči Klín (myšlen vinohrad ve viničné trati Klíny) vedle starého Jana Kotka a díl v zahradě.
Matce v domě místo do smrti, Oběšenou (myšlena zřejmě Rúbanice, pole či zahrada v trati Oběšené), půl búdy, půl sklepu a s tím může matka podle své vůle disponovat.
Janu Kučerovi půl sklepu a půl búdy, ostatek dobytka matce, aby z něho pro druhé děti obstarávala.
Testament pana Frantze Repíka (Františka Repíka)
Obiit (zemřel) dne 2. října 1730, publicírováno dne 6. října 1730.
Ve jménu Nejsvětější a Nerozdílné Trojice Amen.
Poněvadž soudem Božím jednomu každému člověku jedenkráte zemříti ustanoveno jest, protož i já, jsouce obzvláště touto těžkou nemocí navštíven, nevím zdali mě Bůh svrchovaný tentokráte z tohoto plačtivého údolí prostředkem časné smrti povolati ráčí, abych tehdy před tou velebností božskou ve všech věcech, které mně od Boha požehnané a odjinud svěřené byly, pořádně postaviti se mohl, takto poslední vůli mou zřizuji:
Duši mou Bohu, Stvořiteli jejímu, odporoučím, doufajíce, že cena nejsvětější krve Krista Ježíše pro ni vylitá pro spasení prospěšná bude, i toho skrze přímluvu sv. Jana Křtitele dosáhne. Tělo pak zemi, aby křesťanským a bratrským řádem pochováno bylo, odevzdávám.
Jiříkovi dům za 200 zl. a kdyby ten nechtěl jeho, zač jest, tehdy Martinovi, ten ale který grunt zaujme, povinen bude platit jednomu každému dítěti 40 zl. mezi nimiž i Wentzl (Václav) potažený jest, aby klášteru polovice připadla a druhá polovice zde na mše svaté býti má, ty však peníze mají se platiti po 2 zl. ročně jednomu každému, kromě těch 20 zl. na mše svaté předtím složené býti mají.
Hospodářovi více 4 koně, brány a všechno hospodářství za 30 zl. Těch 30 zl. má bejt na mše svaté za duši mou a hospodář je předem složiti musí.
Jednu bečku vína z roku 1718 rostlého za 40 zl., ty odkazuji na mše svaté za duši mou, do Kyjova Kapucínům 5 zl., do Hradiště Františkánům 5 zl., bratrstvu sv. Jana Křtitele 15 zl. a chrámu Páně 15 zl.
Na pohřeb jednu bečku vína z roku 1729.
Z obilí, kterého Pán Bůh požehnal, ten který bude hospodářem, má vydat Kapucínům do Kyjova rži 2 měřice, žita 2 měřice, hradišťským Františkánům rži 2 měřice, žita 2 měřice a manželce rži 7 měřic, žita 3 měřice a ječmene 2 měřice.
Předivo všechno manželce s dcerou a z toho, aby čeládku odpravily (vyplatily).
Manželce 2 krávy, které sobě přichovala a 2 kusy ušípaného (prasat), totiž sivou a bravca (odrostlého vepře) bílého. I jeden achtel vinohradu v Kněží hoře, s kterým vždycky podle vůle může disponovat, krom letošního užitku.
Dceři Kateřině jeden achtel vinohradu v Horní hoře, z toho vinohradu dá Kapucínům 3 vědra, manželka ze svého 2 vědra.
Synu Frantzovi (Františkovi) 2 hřebce, jednoho starého, jednoho mladého, ty může sobě prodat podle své vůle a brávka (vepře) většího.
Rúbanici na Malých Školových taky Frantzovi.
Více dceři 1 brávka, 1 krávu a 7 kusů peřin i s tím šatstvem, co po nebožce matce její zůstalo.
Jednomu každému – 5 osobám – po šesti ovečkách.
V Syrovíně mám spravedlivého dluhu 20 zl. u Babulíka, z těch odkazuji kostelu syrovskému 5 zl., vracovskému 5 zl. a zdejšímu 10 z.
Búdu s presem Martinovi, při němž druzí místo míti mají, on však hospodářem aby byl.
Sklep taky Martinovi a místo druzí při něm míti mají.
Rúbanici na Školových na zádušní mše svaté před sv. Jiří a sv. Václavem, aby z toho užitku spravené byly, kdyby tehdy jeden neb druhý syn, jí k sobě potahovati chtěl, tehdy on to vypraviti má, a sice Jiřík při sv. Jiří a Kateřina při sv. Václavu.
Zahradní užitek všechen manželce, neboť ona při mně nejvíc pracovati musela.
Světničku jednu manželce a druhou dceři.
Vinné náčiní všechno rovným dílem všem pěti.
Turkyň a dýně manželce s dcerou.
Hospodářské náčiní rozličné všechno dceři, ženě kotel a co hřebíkem přibito jest, tomu kdo bude hospodářem.
Co se tejče pořádnosti s panem Rathhúzným, tu zanechávám a odkazuji, aby počestný ouřad s ním učinil. S tím tuto vůli mou poslední zavírám, žádajíce, aby ve všem tak chráněna a zachována byla.
Kabát Frantzovi.
Kamizolu ženě.
Stalo se v domě mém, za zdravé mé paměti, dne 2. září 1730.
Franc Repík
Pavel Jedlovský
Bartoň Baďura
Ber. J. Hoffmann – syndik
Testament pana Petra Krista
Obiit (zemřel) 16. října, publicírováno 4. listopadu 1730.
Ve jménu Nejsvětější a Nerozdílné Trojice – Boha Otce, Syna i Ducha Svatého, Amen.
Poněvadž jednomu každému člověku soudem Božím stanoveno jest jednou zemříti, protož i já, jsouce těžkou nemocí nyní navštíven, toho na sobě očekávám, a tak dříve než by mě smrt zachvátila, takto poslední vůli mou zřizuji:
Duši mou Bohu Všemohoucímu a tělo aby řádem křesťanským pochováno a od bratrů sv. Jana (Bratrstvo sv. Jana Křtitele ve Bzenci – více v Pamětech města Bzence) dle žádosti vyprovázeno bylo, zemi odporoučím.
Dům můj dceři mé Paulíně poroučím, s tím předchováním, aby manželka má, i macecha její, v zadním stavení do smrti místo volné míti mohla, mezitím ale, byť se dcera vdala neb ne, má macecha její a manželka má, do smrti hospodyní spolu všeho užívat a povinnosti vybejvat, však aby se mému sirotku žádné zkrácení nestalo. Kdyby pak se stalo, že by porovnati se nemohly, tehdy macecha dcery mé a moje manželka, v tom jednom stavení zůstávati má a mimo ve smlouvách zadaného Starého hradu a Horní hory (vinohradů ve jmenovaných viničních tratích), a to jen do smrti pro sebe užívati má, kteréžto oba vinohrady po smrti její dceři mé Paulíně připadnou.
Tři ostatní vinohrady, totiž Krajinu, Kozinek a Novosád dceři Paulíně odevzdávám.
Búdu s presem (lisem) podobně dceři Paulíně.
Sklep také dceři Paulíně.
Všechno, co v domě se nachází od šatů neb peřin, to podobně dceři Paulíně zanechávám.
Jsem sice Berlovi dlužen 190 zl., za kterýž kapitál na místo interhesu (úroku) užívá můj kvelb, a tak dlouho užívat bude, pokud jemu nebudou ty peníze složeny, a ty se mají z pozůstalosti platit.
Panu hraběti Jeho Excelenci nejsem krejcara dlužen a s tím chci před trůn Božský předstoupit, pakli by co pan hrabě žádal, to já k rozsouzení nejvyššímu soudci odevzdávám a zanechávám, kdyby můj sirotek v tom ubližován byl.
Aby duše má supraorum (poslední pocta) neb pomoc měla, má se dát po 3 léta po 15 zl., spolu (dohromady) 45 zl. na mše svaté, kterých já nepotřeboval, aby za ty duše slouženy byly, které nejvíce potřebují.
Bratrství sv. Jana Křtitele 4 zl. a pánům bratrům od doprovázení mého těla 1 zl. má býti dáno.
Funus manželka má vypraví.
O 5 zl., které nebožtík Filip Duchoslavský před smrtí svou za mnou vykázal, má tuto pořádnost, že jsem jemu je dal, na to se mnou a ve věčnosti oné se s ním domluvím.
Mám od Sýkory Rúbanicu proti 50 zl. podstavenou Na Dubových, které peníze mé dceři navrácené budou zaplacené, ta Rúbanice jí připadne.
Na ostrožskou louku neb štěpnicu mají matka s dcerou užívat a po smrti matky dceři připadne.
A s tím tuto vůli mou zavírám, dožadujíce se pana Kristiana Vacenovského a pana Pavla Orlického, aby k tomu všemu dohlédali, tak aby se nic nemrhalo, neprodalo ani nemařilo, však beze všeho počtu daní.
Pro Boha prosíce, aby tento důmysl a vůle chráněna byla.
Stalo se v domě mém dne 22. září 1730.
Johann Petr Krist
Jan Ostrožka – purkmistr poručený
Pavel Orlický – radní
Kristian Vacenovský – radní
Bernard J. Hoffmann – syndik
Codicill (dovětek) jeho ze 7. října 1730:
Ačkoliv kdyby Jeho Excelenci panu hraběti něco dlužno býti se nacházelo, však že to jsem vyvedl a ani 1 krejcar dlužen nejsem, na to umírám.
Kdyby se dluh v Hodoníně mimo vývodu vynalezl, ten se má platit z užitku vinného, ten ale tam ležící základ dceři Paulíně připadne.
Co se nalezne reversů mou rukou podepsaných, ty se podobně z užitků platiti mají, kromě reversu Hrbáčkovského (Hrbáček – jedno z tehdejších bzeneckých příjmení), který již zaplacený jest, totiž 50 zl., neb je Berl na sebe vtáhl, na to umírám.
Že psané stříbrné za časů hejtmanství Filipa, u něho vyplaceny byly a on 170 zl. přijal a ne já, to smrtí mou potvrzuji.
Z kterých věcí před soudem Božím odpovídati se chci a budu, podpisem svého jména to potvrzujíce. Však že ještě dluh panu Nipovi o Hodoníně mně připadl, totiž 7 zl. 25 kr., z tohoto platiti má.
Johann Petr Krist
Svědek: Jan Ostrožka – purkmistr nařčený
Bernard J. Hoffmann – syndik radní
Testament Jiříka Ručky
Obiit (zemřel) 22. října 1730.
Předně Bohu duši a tělo zemi poroučím.
Synu Jurovi grunt a cokoliv se v gruntu vedle knihy vynalezne (kromě majetku zapsaného v gruntovní knize), on je povinen platit, k tomu 1 achtel vinohradu v Maršálkách podle (vedle) Jana Goltmana (Goldmanna) a všechno hospodářství a 1 Rúbanici v Kučovánkách.
Manželce má Jura vystavit světničku, kterou do smrti užívat bude, záhon, který sobě vybere a přísadnisko (dílky v obci, kde se sázely přísady), ovce všechny, však jestli Jura s matkou dobře zacházet bude, má v nich mít díl, ze dvou Rúbanic jednu, kterou chce, sobě vybrat může.
Podobně jí jeden achtel vinohradu v Novosadech, jakož tři bečky starého vína a mladé všechno, však z toho má pamatovat na Juru do hospodářství.
Synu Janovi jeden achtel vinohradu v Maršálkách.
A s tím vůli mou za ouplnou, dokládajíce, že co jsem matce poručil, ona z toho komu a co chce, může udělat.
Jan Kotek mladý – radní a svědek
Testament Roziny Matiášky (Rozina Matyášová)
Znamenaje, že cíl života mého, Bohem vyměřený, přichází, protož pokud ještě dobrou paměť mám, v statečku mém takto zřizuji:
Duši v ruce Boží poroučím a tělo aby řádem křesťanským, odkud přišlo, vloženo bylo.
Synu Janovi grunt, neb jsem jemu mimo přijatých 33 zl. ostatek darovala.
Více jemu Prostřední horu (vinohrad ve jmenované trati), z ní aby 40 zl. ihned složil: Kapucínům do Kyjova 10 zl., do Skalice Karmelitánům 10 zl., do Strážnice Piaristům 10 zl. a do Hradiště Františkánům 10 zl.
Item Janovi Rúbanici, ve 40 zl., které má pokládat až se druhé mše odslouží, totiž: Kapucínům kyjovským 10 zl., skalickým Františkánům 10 zl., Piaristům do Strážnice 10 zl. a hradišťským františkánům 10 zl., však předně každému klášteru ihned polovici má dát.
Item Janovi sklep ve 40 zl., aby takové peníze vydal na mše svaté za svého otce, stařečka a stařenku, a to každý rok 10 zl. zde ve Bzenci.
Náčiní vinné (nářadí a nádoby k výrobě vína), cokoliv se nachází Janovi.
Jednu bečku vína z roku 1726 čtyřem klášterům po 2 ½ vědrech (jedna bečka obsahovala 10 věder), totiž do Hradiště Františkánům, do Strážnice, do Skalice Františkánům a do Kyjova.
Dvě bečky vína z roku 1728 má Jan zachovat na delší čas, pokud dolévky postačí, potom z toho vína zdejšímu panu děkanovi na mše svaté 20 zl., ostatní těm čtyřem klášterům rovným dílem.
Peřiny a plachty Janovi, ale za jednu plachtu má nevěsta dát sloužit 4 mše svaté zde ve Bzenci.
Bratrovi Rúbanici od Kači, však aby za ni do dne a do roka složil 20 zl. na mše svaté panu děkanovi zdejšímu, za dceru Annu a za ni – Rozinu.
Sestře Růžkovéj kožuch (kožich), sukni a jednu plachtu konopnou.
Mladé víno nechávám, až bude za 15 zl., potom má být na mše svaté zde ve Bzenci.
Potřeby domácí, jakékoliv jsou a mohou se prodat, to má syn Jan na mše svaté ve Bzenci odevzdat, jakož i 5 měřic rži prodat a peníze zde na mše svaté složit.
Kotlinžný je dlužen 17 zl., z těch 10 zl. na funus a 7 zl. Janovi na doložení těch vín, které má opatrovat.
Esteřin Jan je dlužen 1 zl. a Kašpar Pečírka 1 zl. 27 kr. Ty se mají Janovi složit a on má při pohřbu všechno vyplácet, a to s polovičním oficiem.
S tím vůli mou zavírám, aby moje dcera ani zeť dokonce nic nepohledávali, ani jaké snažení zde chtěli. Žádajíce, aby ve všem chráněna (vůle) byla, tak, aby má duše život věčný měla.
Jan Kotek mladý – radní
Jan Baďura – radní
Antonín Duchoslavský
Obiit (zemřel) 7. ledna, publicírováno 9. ledna 1731.
Ve jménu Nejsvětější a Nerozdílné Trojice Božské, Amen.
Co velmi dobře vím, že Bůh Všemohoucí ustanoviti ráčil jednomu každému, kdo se narodí, jednou zemříti. Protož uznávám, že i mě to nemine, obzvláště jsouce touto těžkou nemocí navštíven (kterou z ruky Božské srdečně rád přijímám), a tak pokud zdravého rozumu jsem, o mém statečku, kterého mně Pán Bůh požehnal, takto zřizuji:
Dům se všemi případnostmi, jak od starodávna v užívání měl, synu Antonínovi poroučím, s tím doložením, aby Anči, dceři mé, podle možností 150 zl. vyplatil. Kdyby se pak stalo, že by žádné neštěstí (kterého Bůh uchovej) nenásledovalo, podle uznání ještě 50 zl. vydal.
Verkštat (dílna) a všechny k tomu patřící věci podobně synu Antonínovi, kdežto jsou 4 kotle a 3 hmoždíře.
Dále 3 knoflíky stříbrné nech-li se s penězi obrátí na domácí potřeby.
Pět kusů zbroje, jakož i všechny domácí věci Antonínovi.
Anežce (v odstavci uvedené jako Anna) dceři achtel vinohradu v Kněží hoře a na domě díl jak předepsáno.
Manželce cín (myšleno cínové nádobí) a všechno víno, z kterého ona dluhy platiti má, podobně jí zahradu Pod Grefty, však na ten způsob, poněvadž má vůle jest, aby na fundaci (nadaci) připadla, protož pokud ona ji užívat bude, má každoročně v den mé smrti 1 zpívání requiem za duši mou s 1 zl. 30 kr. zaplatiti, což tím způsobem na věčné časy ten činiti povinen bude, který tu zahrádku, jenž sice ke gruntu náleží, v užívání míti bude. To pak requiem po smrti manželky mé za nás oba slouženo bude.
Jakož také jí manželce zahrádku Pod Falaříkem k volnému užívání do smrti její odkazuji, potom pak, jak tato, tak první zas ke gruntu připadnou.
Kdyby děti k místu přišly, tehdy matka má zadní světničku do své smrti užívat, však kdyby se provdala, nic z těchto gruntovních věcí žádati nemá, kromě svého dílu a dobytku.
Dobytek, co Pán Bůh až posaváď požehnal a budoucně požehná, všem třem rovným dílem odkazuji.
Kdyby soudem Božím syn Antonín k jinému stavu povolán byl a dcera v domě hospodyní by zůstala, tehdy povinna bude jemu tolik vyplatit, co sama dostati měla.
Nakonec: matka všechno do zrostu (dospělosti) dětí ve svých rukou držeti, užívati a z toho všechny povinnosti vybejvati, děti šatiti a k dobrému vésti povinna býti má.
Pohřeb se z vína a domácích užitků zaplatí.
S tím vůli zavírám, a poněvadž manželka vlastní matka těch dětí jest, poroučím, aby ji ve vší uctivosti měly, ji poslouchaly a nezarmucovaly, k čemuž jsem dožádal níže podepsaných pánů, aby tu práci na sebe vzali a dohlíželi, aby předně děti matku ctily a ji poslouchaly. Naproti tomu, taky matky aby dětem žádné křivdy nečinila a užitky daremně nemrhala.
Stalo se v domě mém, za zdravé (mé) paměti dne 14. října 1730.
Že tak vůle má jest, tu mou vůli podpisem stvrzují:
Antonín Duchoslavský
Jan Kotek mladý – radní
Matěj Maleček
Tutores (ochránci, poručníci).
Testament Jakuba Baďury
Poněvadž cíl a hodina v této těžké nemoci soudem Božím mně nastává, takže z jiného vladařství jedenkrát účet klásti musím, protož abych odvrhl všechno časné zaneprázdnění, v tom statečku (ve smyslu majetku), který mě od Boha svěřený jest, pořádnost tuto činím.
Duši v ruce toho, který ji drahou krví vykoupil a tělo zemi poroučím.
Bartoňovi (domácky Bartoloměj) Růženou (vinohrad v místní trati Růžená) za 50 zl. šacovaná (odhadnutá její cena) byla. Z těch má platit jeden díl, totiž 16 zl. 40 kr. chrámu Páně na mše svaté za jeho a manželky duši druhý díl 16 zl. 40 kr. a třetí díl jest jemu zděděný.
Item (dále, kromě toho) co Bartoň dlužen byl 23 zl., z těch má se vyplatit funus a ostatní, a sice 10 zl. na mše svaté za jejich duše, a ty se mají klást po 10 zl. při vinném užitku.
Kateřině Lukovské Klínu (Klíny – název jedné z místních viničních tratí) ½ achtelu.
Rúbanice půl Bartoňovi a půl Rozině Chmelce (Chmelové).
Bratrstvu sv. Jana Křtitele 15 věder vína z roku 1730 rostlého.
Pro Boha žádajíce, aby tato má vůle ve všem zachována byla.
Stalo se v domě syna mého dne 9. března 1731.
Jiřík Souček – radní
Bernard J. Hoffmann – syndik
Notandi (poznámka):
Ačkoliv při tomto testamentu na mnoho napomínání nebožtíka, aby na Jana nebo jeho děti pamatoval, nic nenásledovalo, nýbrž dotčený Jan ani zmíněný nebyl, však nicméně poněvadž v tom testamentu o sklepě žádná zmínka se nečinila a ten ještě ke jménu Bartoňovému připsán není. Protož z ohledu, že Jan podobně z té krve jako Bartoň pochází, počestný úřad rozvážně to uznal, aby Bartoloměj z lásky bratrské i z ohledu této příčiny jemu Janovi dal 10 věder vína z roku 1730 a 7 zl. peněz hotových nalezených, 1 káď, 1 bečku a 1 pětítku, na čemž Jan přestáti musel.
Notandus (poznámka) Ve sklepě místo volné potáď, pokud to koleno (ve smyslu rodu) trvati bude, jednomu jenom, ne všech není, nýbrž jen jednomu a kdyby ten zemřel, kterému by to připadlo, to místo hospodářovi připadnouti má, přičemž Bartoloměj z pouhé lásky bratrské jisté dvě léta bez všeho placení jemu Janovi vůli činí.
Václav Polák
Obiit (zemřel) 14. prosince 1730.
Bohu duši a tělo zemi odporoučí.
Dům aby se prodal a z těch peněz polovice na mše svaté a polovic ženě.
Co se koliv v domě nachází, to ženě odporoučím.
Z koňů, co dlužno jest a se prokáže, to ať se z peněz domovních splatí, a sice Sáblovi 30 kr., za glejt do Kyjova 1 zl. 30 kr., obci nic.
Funus z domu ať se vyplatí, Löblová (v soupisu majitelů z té doby uvedena mezi zdejším židovským obyvatelstvem) je dlužná 1 zl. 30 kr., Císaře (jedná se zde o příjmení) syn 1 zl. a Lojzek 2 zl.
Koňmi na faru dělat za 9 zl., na to nedostal nic a na to umírá.
Pavel Jedlovský (dle soupisu majitelů bydlel na Dolním náměstí vedle autora testamentu Václava Poláka) – svědek
Mikuláš Veverka
Obiit (zemřel) 8. ledna 1732.
Před panem purkmistrem Kristianem Vacenovským, jsouce při dobré paměti, vypověděl a vůli svou poslední oznámil:
Manželce vinohrad v Růženém, poněvadž od jejího otce pochází a hospodyní, aby do smrti byla, pakli by časem, kdyby se Kašpar oženil a s matkou srovnati se nemohl, má jí vystavit světničku v gruntě a půl zahrady k užívání zanechat.
Kašparovi jeden achtel vinohradu v Kněží hoře, vedle Filipa Kotka.
Apolonii Rúbanici Pod Lázcem, vedle Jana Goltmana (Goldmanna).
Orlická Mariana
Sepsáno 7. února, obiit (zemřela) 8. února, publicírováno dne 21. února 1732.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, Amen.
Předně duši mou Pánu Bohu, od kterého pošla, Panně Marii a všem svatým poroučím.
V statku (ve smyslu majetku) pak, který jsem nahospodařila po smrti muže mého a vydělený dítek mého muže, ustanovuji dědicem syna mého Šebestiána, kterému poroučím dům, i co v domě jest, totiž obilí, krávy, ušípané (vepře), koží (kůží) do řemesla nakoupené, Rúbanici Za mostkem, vinohrad v Horních horách, sto tolarů na jistém místě, o kterých jemu, kde jsou, pověděno jest, 1 bečku vína z roku 1727 a 2 bečky z roku 1731, z toho aby sobě koží do řemesla a chleba nakoupil, poroučím taky jemu všechno vinné náčiní, jak prázdné v búdě, tak taky vínem naplněné ve sklepě. Věděl, ale on Šebestián, že sobě vymiňuji, kdyby mne Pán Bůh pozdravil (uzdravil), že chci býti v tom všem, co jemu poroučím, hospodyní, jak nyní jsem do smrti.
Pavlovi Orlickému, ačkoliv již od otce vydělen jest, přece jako matka poroučím 50 zl. Kde jich má pohledávat, Šebestián jemu vykáže. Však na ten způsob jemu co poroučím, předně aby žádné různiny mezi bratry nedělal, ale s těmi penězi spokojen byl. Za druhé kdyby Pavel po smrti mé pohledával u Šebestiána, že nějaké kože u mě má, kdežto já vyznávám na této smrtelné posteli, že žádných u mě nemá, tehdy ihned těch 50 zl. propadá. Za třetí kdyby žádal Pavel po Šebestiánovi, aby to víno platil, co do Prostějova Šebestián na žádost jeho zavezl, teda ať taky těch 50 zl. propadne, neboť ne z vůle Šebestiánovy ani mé, ale na žádost Pavlovu se to stalo, že on to víno zavezl, protož vyznávám, že Pavel to víno platit povinen jest.
Rudolfovi poroučím také 50 zl., ty jemu Šebestián vykáže. Item (dále, kromě toho) poroučím jemu půl sklepu se Šebestiánem, jak v horenské knize jim připsaný jest. Item poroučím jemu jednu peřinu prachovou a jednu húňu (houni) vlněnou.
Panu děkanovi vína z roku 1726 jednu bečku. Páteru Ostrézimu také jednu bečku z roku 1726, krom té, co jsem jemu já za živobytí dala. Za ty dvě bečky vína udělají mě pan děkan a páter Ostrézi náležitý a důkladný pohřeb – na ten dá pan děkan polovici a páter Ostrézi polovici, za ostatek budou sloužiti mše svaté po 30 kr. za mě, za mého nebožtíka muže Bernarda, za celou rodinu z jeho i z mé strany a za duše v očistci.
Item poroučím 50 zl. pěti dětem, které dcera má Alžběta s Václavem Strážnickým zplodila, totiž Josefovi, Veruně, Anně, Koletě a Eliášovi, každému 10 zl. Ty peníze se otci nedají, ale zůstanou u jistého člověka až do vydání jejich bez interhesu (úroku).
Item poroučím 10 zl. děvčici po nebožce dceři mé Anně, ty peníze dá Tereza Šebestová, ostatních 5 zl., co oni jsou, dá Šebestián na mše svaté, anebo chudým žebrákům.
Pavlové děvčici starší jeden polštář prachový a Venzla (Václava) Strážnického starší také jeden polštář prachový. Tereze Švidrgolové můj nový kožuch.
Item jednu bečku vína z roku 1727 ve sklepě Jana Hučického Šebestiánovi, z té aby dal 10 zl. na pomoc krchova a 5 zl. svatému Janu.
A tak, když tuto vůli mou zavírám, ve jménu Nejsvětější Trojice žádám pány, aby v ničem rušena nebyla, abych já v zemi a vy na zemi pokoj měli.
Stalo se v domě mém dne 7. února 1732.
Jakub Chmel – radní
Martin Šostek – radní
Bernard J. Hoffmann – syndik
Mikuláš Přerovský
Obiit (zemřel) 3. dubna 1732, publicírováno 31. července.
Jsouce těžkou nemocí navštívený, myslím, že z ní nevyváznu, protož za zdravého rozumu v statečku, kterým mě Pán Bůh z prací rukou mých požehnal, takto zřizuji:
Rosalii a Kláře jednéj každé půl achtele vinohradu v Kněžích horách.
Anně achtel vinohradu v Novosadě.
Manželce dům se zahradou a ostatek vína, též 54 zl. 12 kr dluh u Lazara, z toho, aby děti živila a šatila, ty vinohrady ale i Rúbanici do vzrůstu dětí pod svou mocí měla. V domě plnomocnou hospodyní do smrti aby byla, po její smrti ale má připadnout Josefovi a on když bude hospodářem, má vyplatit z něj každé sestře 10 zl.
Dorotě 1 bečku vína z roku 1727. Ta aby se prodala a za ty peníze vinohrad aby se jí koupil.
Josefovi Rúbanici.
Stalo se za zdravé paměti a přítomnosti pana Kristiana Vacenovského – purkmistra, Jana Goltmana (Goldmanna) a Bernarda J. Hoffmana – radního písaře dne 3. Aprilis 1732.
Rosina Novosadka (Novosadová)
Obiit (zemřela) 20. dubna, publicírováno 17. května 1732.
Pánu Bohu duši a tělo zemi poroučím, dům Janovi i s tím, co k němu přísluší, však aby každému 10 zl. z něj platil, i zemřelé Kači 10 zl. na mše svaté, ročně po 2 zl.
Anči achtel vinohradu v Greftech.
Barboře půl achtele v Humencích a půl achtele otčímovi vedle.
Dluhů co na Rúbanicích je 40 zl., totiž Berlovi 20 zl. a Čecháčkovi 20 zl., ty se mají z letošního užitku zaplatiti a žádný nemá nic brát, ani z vinohradu, ani z Rúbanic, ale všechno má bejt na ten dluh.
Setí na Dúbravě otčímovi s dcerami a synovi nic, protože on tam taky má seto a že mě velmi zarmucoval.
Užitek na zahradě otčímovi a dcerám a synovi nic, z toho aby se živili a všechny povinnosti vybejvali.
Otčím hospodářem až do vánoc.
Manželovi 20 zl. smlouvou jsem zavdala, ty však scházejí, protože on mně žádané nedal.
Krávu dcerám, aby sobě od ní odsazovaly a jalovici na funus.
Dceři každé peřinu 1, Janovi peřinu 1 a mužovi polštář 1.
S tímto tuto vůli mou zavírám, pro Boha prosím, aby tato chráněna byla a syn, aby nic nebouřil, abych já v zemi pokoj míti mohla.
Signum 16. dubna 1732.
Jakub Chmel
Bernard Jacob Hoffman – radní písař
Kateřina Nováčka (Nováková)
Testament nebožky Kateřiny Nováčky. Dne 6. prosince 1732 (zřejmě toho data zemřela, popřípadě učinila závěť), publicírováno 10. ledna 1733.
Ve jménu Boha Otce i Syna, i Ducha Svatého, Amen.
Duši mou odevzdávám Bohu Stvořiteli mému, od kterého jsem ji vzala, tělo pak zemi červům a porušení. Můj pak maličký stateček na tento způsob:
Synu mému Josefovi zůstává dům, jak jemu na smlouvách zadáno jest. Item (dále, kromě toho) 1 čtvrt vinohradu Hažnek jmenovaný. Však ale kdyby se syn Jan z vojny vrátil, bude jemu povinen navrátit polovici toho vinohradu. Kdyby se ale nenavrátil, bude Josef povinen za 8 let každý rok na 2 mše svaté dávat, za rodinu Kotlibovskou a Novákovskou. Item Josefovi půl Rúbanice Kučovánky jak na smlouvách zadané má. Rozině a Adamcovi druhou polovici té Rúbanice, každému ¼.
Anně rúbanici na Skříňkách mimo Žižíkovo poroučím, však bude povinna každý rok po 8 let dávat na 2 mše svaté za otce Frantze (Františka) Sovu a za mou duši a ty mše svaté se rozumí, aby v našem chrámu Božím slouženy byly.
Rozině a Anči 1 duchnu, tou aby se rozdělily.
Kateřině, dceři Jiříkové, dávám 1 polštář.
To jest má poslední vůle, kterou prosím pro Boha, aby zachována byla.
Jan Goldmann – soused bzenecký
Cvrček Martin
Zemřel 14. a pořádnost se činila 20. února 1733.
Když dva dny před svou smrtí Martin Cvrček Martinu Hodonskému vyznal řečení své pozůstalosti, a to téhož Martina Hodonského, při právu horenském přísežného, s oným, co tenž nebožtík před smrtí svou jsouce při dobré paměti městskému písaři vypověděl se srovnávalo, takže:
Synu nejstaršímu Antonínovi achtel vinohradu v Horní hoře, Francovi a Maríně spolem 1 ½ achtele na setí v Greftech. Magdaléně s Matúšem každému půl achtele na setí v Hažnecích odporučil.
Protože byvše tato poslední vůle pravdou vysvědčená za pořádný testament se uznala, co se ale dalšího nezmíněného z pozůstalosti týče, při celém úřadě porovnáno.
Rži se nalezlo 7 měřic. Z té přijde pěti sirotkům každému 1 3/8 měřice.
Půl druhého dílu sklepu za 16 zl. Antošovi a Francovi. Z těch, aby dostala Magdalena 8 zl. a Matúš 8 zl. Místo však ve sklepě kdyby jaké víno měli, Antonín snésti povinen býti má.
Jeden a půl měřice turkyně – z té Francovi a Maríně každému polovic.
Ostatek peněz po zaplacení funusu, co Pavel Brázda povinen byl, totiž 7 zl. 53 kr. na ošetření Magdaleny.
Magdalenu přijala Veruna Brázdová, Matúše Martin Hodonský.
Stalo se v domě radním města Bzence dne a léta navrchu psaného. In plena sehsione (V plném sezení).
Testament Barbory Kaštalánky (Kaštalánové)
Obiit (zemřela) 8. ledna 1734, publicírováno 12. toho měsíce.
Přednostně, znamenaje brzký konec mého života, duši v ruce Boží a tělo zemi k pohřbu křesťanskému poroučím.
Marii od Fridricha Matyáše barák zanechávám a kožuch, však za ten kožuch, aby dala 2 mše svaté sloužit u Pána Krista. Item (dále, kromě toho) jí 18 ½ lokte koudelného plátna, z toho má dát Rozině Píšťkovéj 4 lokte a Rozině Hertlovéj 4 lokte.
Synu Jakubovi achtel vinohradu v Maršálcích a Rúbaničku, kterou mám s Jurniklem, peřinu a duchnicu.
Pro Boha prosíce, aby počestný úřad nedopustil, aby proti mé poslední vůli nikdo co jednati neusiloval.
Stalo se v příbytku mém dne 30. prosince 1730.
S dožádáním svědka níže podepsaného:
Jan Kučera – radní
Testament Barbory Tvarůžkovéj (Tvarůžkové)
Obiit (zemřela) 20. prosince 1733, publicírováno dne 15. ledna 1734.
Poněvadž jednomu každému člověku stanoveno jest jednou zmříti, protož i já, jsouce již věkem sešlá, vím, že tomu neujdu, a tak maje ještě dobrou paměť, v statečku mém takto zřizuji:
Duši mou tomu poroučím, kdo ji vykoupil svou krví přesvatou a tělo zemi poroučím.
Synu Pavlovi achtel vinohradu v Růžených, achtel Krajiny na setí, jednu Rúbanicu na Dubových, 1 pětítku u zetě a všechno buď málo, neb mnoho co se při mně nachází, odkazuji.
Z půl achtele Krajiny má se dát na funus 4 zl. a 2 zl. na mše svaté za mě a mého manžela, kterou Krajinu, poněvadž Jan voly pohnojil a teprve jeden užitek vzal, takže ještě dva užitky dostati má.
Dlužna jsem 3 zl. Hrbáčkovi, ty má dědic platit. Z Temnic (Těmic) od Uhlířa přijala jsem na trávu 1 zl. 30 kr., jinému žádnému nejsem nic povinna, a tak tuto poslední mou vůli zavírám. Jenž se stalo v příbytku mém dne 12. prosince 1733.
V přítomnosti nás: Pavla Orlického, purkmistra; Matěje Malečka, radního; Ber. J. Hoffmanna, radního písaře.
Testament nebožtíka Josefa Klučky
Dne 1. února 1734 učiněný. Obiit (zemřel) dne 4. toho měsíce, publicírováno (zveřejněno) 19. toho měsíce.
Přítomná náhlá těžkost vzbuzuje ve mně předně s Bohem pro hříchy mé rozhněvaným se smířiti a dům můj zříditi, jakoby s dalším živobytím má duše nebyla, protož za zdravé paměti a při dobrém rozumu v malém statečku, kterého mně Pán Bůh požehnal, takto zřizuji:
Duši mou do přehojnosti zásluh vykupitele mého a tělo zemi poroučím.
Manželce mé grunt se vším příslušenstvím a půl achtele na setí v Pohanech odkazuji.
Josefovi achtel vinohradu v Horní hoře.
Francovi achtel na setí v Pohanech.
Peregrinovi a Anně každému půl achtele v Novosadech.
Rúbanici čtyřem dětem rovným dílem.
Sklep na funus (pohřeb).
Ostatek co málo nebo mnoho manželce, aby z toho děti živila.
A tak vůli mou zavírám, žádaje, aby chráněna a od dožádaných svědků podepsána byla.
Stalo se v domě mém dne 1. února 1734.
Jakub Chmel (Chmela) – radní
Bernard Jacob Hoffmann – písař radní
Tomáš Šlechta
Po vyvedení procesu v protestírování testamentu nebožtíka Tomáše Šlechty dne 19. února roku 1734, sentesti (rozsudek, mínění) v při achtele se nalézající ukazuje, poněvadž odporuje vdova Anna Šlechtová a prokázat nemohla, aby nějakou spravedlnost k pohledávání měla, mimo toho, co jí testamentem odkázáno bylo, aby k stvrzení ten testament přišel, protož pořádek tento níže se zhotovuje:
Ve jménu Nejsvětější Trojice Amen.
Poněvadž den po dni síly mně ubývá, takže znamenám, že sotva z této těžké nemoci vyváznu, protož pokud dobrou paměť mám, v mém až posaváď pozůstalém majetku takto zřizuji:
Předně duši mou do 5 ran Krista Pána, tělo ale k pohřbu křesťanskému odevzdávám.
Manželce 26 zl. na gruntě, které hospodář dávno složiti měl, odkazuji. Item (dále, kromě toho) jí v hotovosti 20 zl. Více jí truhlu a lůžko a všechno vinné náčiní, krom 1 káděčky a 1 struhadla.
Bratru Janovi, co se koliv jakého náčiní (nářadí) při řemesle nachází, všechno poroučím, k tomu 1 džbán, verkštat (dílnu), a 1 pilu.
Jeho synovi Hendrichovi (Jindřichovi) 2 kamizoly a kabát a spodky kožené.
Sestře Magdaleně achtel vinohradu v Greftech vedle Petra Hrba ležící, však z toho vinohradu má dát bratrství sv. Jana Křtitele 10 zl. a bratrstvu sv. Františka 10 zl., a ty aby do 3 let byly vyplacené.
Jakuba Chmelu ustanovuji úplným hospodářem. Nad 50 zl. z těch ale peněz povinen bude každoročně 3 zl., totiž zemský vyměřený interehs (úrok) velebnému panu děkanovi na mše svaté skládati, což i ten na časy budoucí činiti povinen bude, který by je časem od Chmely přijal, k tomu 1 káď a jedny struhadla.
Item mé sestře kotel měděný odkazuji, na který jsem již hotových peněz 1 zl. 30 kr. dal.
Cyrilovi Chmelovému achtel (achtel vinohradu) v Maršálku (Maršálky – jedna ze zdejších viničných tratí), který již v horenské knize sobě zapsaný má.
Nakonec 20 zl. o kterých Chmela ví, na všechno bratrům, kteří tělo mé ponesou, 1 zl. 10 kr. to je odevzdáno úřadu a některým radním, 1 zl. úřadu, stolici panu Orlickému, za dluh, co jsem jemu byl povinen a malou pilku.
Mlejnek Františku Repíkovi.
Dříví na mlejnek a kamení bratru Janovi.
A s tím tuto poslední vůli zavírám, pro Boha prosíce, aby ve všem chráněna byla.
Stalo se v domě mém dne 3. 12. 1733.
Tomáš Šlechta
Pavel Orlický – purkmistr
Jan Ostrožka – radní
Bernard J. Hoffmann – radní písař
Pogoda Melichar
Ve jménu Nejsvětější Trojice Amen. Poněvadž Bůh svrchovaný ustanoviti ráčil, kdo se z života matky narodil, že zemříti musí, hodinu však smrti nejistou býti sobě zanechal, odkudž i já věkem již sešlý a nemocí těžkou navštívený, znamenám, že mně i síly ubývá, tak že snad tentokrát život časný s věčným proměniti musím, protož, aby časem mezi dítkami nějaké nedorozumění neb nesvornost nepovstala, pokud při dobrém rozumu jsem a paměti jsem, pořádnost nezměnitelnou takto činím:
Duši mou v ruce Boží poroučím, doufaje, že cena nejdražší krve Kristovi ji k spasení prospěšna bude.
Janovi:
Dům Janovi s jednou Rúbanicí, tři koně, vůz, pluh, bránu, kočárek, půl achtele v Jahodných, polovici obilí, káď jednu větší, jednu menší a jednu bečku, hospodářství krom níže jmenovaného všechno a jednu svini s prasaty, z kterých tři bratrům svým dáti má.
Manželce:
Manželce místo v domě, spolu kdyby ale porovnat se nemohli, Jan má být povinen jí v gruntu světničku vystavit k užívání do její smrti. Záhon od louky, 3 krávy, 1 jalovici, achtel vinohradu v Cukmantlích s búdou, v které synové volně místo míti mají, a to jí v moci zůstává s tím volně disponírovat. K tomu 2 svobodné Rúbanice na Oběšených a Školových k užívání do její smrti, z kteréhožto užitku má dát každoročně 2 mše svaté sloužit. 1 bečku vína z roku 1734 více manželce. S Janem polovici obilí, kotel měděný k volné dispozici, 1 houf hus, z 5 ušípaných (vepřů) 2 bravce (odrostlé vepře) hladné a sklep s chaloupkou, aby v opatrování měla. Tam aby Martin do její smrti byl. Po smrti její však pět synů, aby tam díl mělo, na ten způsob: Kdyby tam Martin byl, má ostatní díly druhým (jak by se od hoferství uznalo) splácet – opatrování a opravování ale té chaloupky všem 5 synům náležeti bude. Od Jury a Tomáše z Rúbanice na Školových od každého 2 zl. 30 kr., od Matěje z Růžené 15 kr., 1 prase od Jurové svině a půl vozu a díl na chaloupce.
Jurovi:
Půl Rúbanice Na Školových, z které má dáti Martinovi 2 zl. 30 kr. a krom toho 5 mší svatých dát sloužit po smrti manželky. Sklep horní, v kterém všichni jeho bratři místo volné míti mají, 1 sud větší, 1 bečku, 1 volka, 1 prase od Janové svině, půl vozu a díl na chaloupce, též místo u katového kříže a místo v horním sklepě a 1 hříbě.
Tomášovi:
Půl Rúbanice na Školových, z které dá Martinovi 2 zl. 30 kr. a 5 mší svatých má dát sloužit po smrti manželky, místo ve sklepě, 1 sud menší, 1 bečku, 1 prase od Janové svině, díl na chaloupce, 1 volka a 1 hříbě.
Matějovi:
Vinohrad, který matka dělati a užívati má do příchodu jeho, když se ale navrátí a jeho užívati bude, má z něj dát Martinovi 15 zl. a půl vozu.
Po smrti manželky Janu Urbanovi půl a Josefu Novákovi půl Oběšené (půl Rúbanice v trati Na oběšených), ta kdyby se od jednoho neb druhého měla prodat, aby k ní synové předek (přednost) měli držet, ale z té Rúbanice 30 mší svatých následovně ti dva po 15 sloužiti dáti povinni jsou, a to každoročně 1 mši.
Bečku vína z roku 1726 na prodej, z toho má se dát hned za všechny povinnosti 10 zl. 30 kr., na mše svaté 10 zl., bratrstvu sv. Jana 4 zl. a ostatek manželce.
Pro Boha žádaje, aby tato poslední vůle má nezměnitelně chráněná, a tak zachována byla.
Stalo se v domě mém, za zdravé paměti, při přítomnosti dožádaných pánů svědků.
Dne 27. listopadu 1734.
Pavel Kotek – purkmistr
Bernard Jac. Hoffmann – radní písař
Kluczkova Theresia (Klučková Terezie)
Ačkoliv Theresia Švidrgolová, ovdovělá Klučková, před osobami přísežnými, dokonalý testament učinila a vedle znění jeho 70 zl., které za prodanou roli utržila, všechny u nás odkázala. Poněvadž ale po učiněném tomto testamentu v nemnohých dnech k bratru svému Václavu Švidrgolovi do Čejkovic odvésti se dala a z těch peněz 45 zl. sebou vzala, jen 25 zl. zde zanechala, kdežto vedle sem došlého hodnověrného svědectví, před svědky, jenž to tam při pravé přísaze potvrditi museli, Václavovi bratru svému co má málo neb mnoho všechno zanechává. Protož těch 45 zl., které sebou nebožka vzala, od vrchní sumy odcházejí a toliko 25 zl. tu zůstávají, ty ale, aby přece většímu jejímu mínění za dosti se stalo, takto rozdělené jsou:
- Kapucínům do Kyjova 4 zl.
- Piaristům do Strážnice 4 zl.
- Karmelitánům do Skalice 4 zl.
- Zde na mše svaté 9 zl.
- Bratrství sv. Jana 4 zl.
A tak ta její Terezina poslední vůle tímto k potvrzení a k jištění přichází. Actum (stalo se) v Bzenci in sehseni (sesse – sezení) 18. března 1735.
Šišáková Anna
Sepsáno 11. října 1735, obiit (zemřela) 16. října, publicírováno 20. října 1735.
Vím, že přítomná nemoc má nemoc poslední jest, takže ustanovení božské tehdy se vyplniti a přijíti musí. Protož duši mou, drahou Kristovou krví vykoupenou, v jeho božské ruce a tělo zemi poroučím.
Dům má sobě manžel František v ničem nezávadný na smlouvách zadaný, protož jemu tak zůstává, byť pak třebas někdo něco pohledávati by chtěl, má tím spisem, který za dobré mé paměti vyhotoviti jsem dala, odmrštěn býti.
Vinohradu jeden achtel podobně manželovi, však z něj má dát 10 zl. na mše svaté.
To taky vyjadřuji, pravdu pravím, na to Amen a před soudem Božím, že jináč není, odpovídati budu, že mně roku 1726 Majer Berl půjčil 30 zl., však hned ten rok v něm se mnou se vydělil, on vzal pětítku, já taky, on vědro, já taky, další víno vzal, já taky, takže to víno vyneslo, jak jsme se domluvili 25 zl. V roce 1727 mně opět na pětítku půjčil 5 zl., ty jsem jemu ten rok dala, druhou pětítku na ostatek dluhu taky jsem dala a třetí mně Mayer vzal, na ní seděl a do svého sklepa odvezl, ani náčiní mně nevrátil, za které pohledávám 2 zl. jak tenkrát platilo se v tom roce. Když pan Hoffman syndik vína kupoval, dal 10 zl. Mayerovi, aby zavdal za dluh mně na bečku vína, potom ale to víno jemu zavdal a sám je vzal, takže jsem já přinucena byla těch 10 zl. na místě Mayera složit, které mně Alžběta po nebožtíku Janovi Cvrčkovi půjčila a pan hejtman v kanceláři je přijal. Když jsem ale žádala revers židův zpátky, on mně povídal: Co je mně což po něm a na všechno mě kvitoval, kterouž kvitanci nynější pan hejtman u sebe má, kdyby v při (sporu) této jinak se státi mělo a mému manželi nějaké protivenství odkudkoliv podniknouti se tedy nemohou.
Před soudem Božím toho sobě stvrdila.
Stalo se v domě mém za dobré paměti dne 11. října 1735.
Martin Šostek – radní
Bernard J. Hoffmann – syndik
Nipová Juditka
Sepsáno dne 19. října 1735, obiit (zemřela) dne 15. listopadu, publicírováno dne 25. listopadu 1735.
Poněvadž manžel můj v mé nemoci mnoho se mnou vystál a mně věrně sloužil, protož jemu tu půli vinohradu, však s tou výminkou zanechávám, aby z něj ihned za duši mou 2 mše svaté sloužiti dal a jej do smrti své svobodně užíval. Však aby také z něj funus vyplatil. Po smrti ale jeho má sestře mé Magdaléně Hodonskéj připadnout, která podobně nyní 2 mše svaté za duši mou sloužiti dáti má a po smrti mého manžela, když její svobodný bude, povinna bude první rok polovinu všeho užitku dát na mše svaté.
Bratr Antonín nechť se dokonce na něj nepotahuje, neboť mně zle dělal.
Signum (podepsáno) dne 19. října 1735.
Martin Šostek – radní
Bernard J. Hoffmann – syndik
Notandum (poznámka) z následujícího dne, totiž dne 20. října:
Když Magdaléna Hodonská s manželem svým Martinem a bratrem Antonínem Kubíkem v domě tehdejšího purgmistra pana Pavla Kotka najíti se dali, předstoupili a přednesli, byvše předtím jistého porovnání žádostivě mezi sebou a bratrsky se domluvili tak, že Magdalena ten půl achtel vinohradu, který ji po smrti Václava Nipa připadnouti má, Antonínovi bratru svému by jej tak popustila, věnovala a od něj odstoupila, aby toliko jí 6 zl. a na 2 mše svaté jak testament zní, složil a vyplatil, s navrácením podobně 35 kr., které jemu dala.
Podobně, když hned tenkrát Václav Nipa hlásil, že na ten vinohrad nestačí a po několikráte do domu pana Pavla Kotka v ten čas purgmistra přišel, aby s Kubíkem v porovnání přijíti žádal, tak se stalo, že rukou dáním 6 zl. 30 kr. od Kubíka přijal, a ty na poplacení dluhu Janu Chmelovi za maso obrátil, a tak ten půl achtel v Kreftě Antonínu Kubíkovi ouplným právem připadá.
Václav Dubňanský
Sepsáno dne 6. prosince 1735, obiit (zemřel) 7. prosince, publicírováno dne 12. prosince 1735.
Duši mou v ruce Božské poroučím, doufaje, že nejdražší krví Kristovou procitnuta bude k životu věčnému a tělo aby řádem svatého bratrstva (bratrstvo sv. Jana Křtitele v Bzenci) pochováno bylo, to žádám.
Jeden achtel vinohradu v Klínech dvěma dcerám mým spolu s Jakubem, všem třem jej odkazuji – ten aby se vyšacoval (ohodnotil) a oni tři rovným dílem poděleni byli, však z toho funus a co bratrstvu povinen jsem, aby zaplatili.
Jeden achtel v Horní hoře je Jurův jestli se z vojny navrátí, pakli by na vojně zemřel a se nevrátil, všem dětem má se dostat. Kdokoliv z nich jej s uznáním úřadu dělati bude, má s polovicí užitku na duši mou pamatovat.
Stalo se dne 6. prosince 1735.
Martin Šostek – radní
Bernard J. Hoffmann – syndik
Poněvadž uznání ouřadu se toho týče, tak uznáno, aby Jakub vinohradu hospodářem byl a sestrám, tak jak se od práva horenského prošacuje (ohodnotí), jejich díly vyplatil. Horní horu ale jak svrchu psáno, tak zachovati se má.
Jakúbková Mařena (Jakoubková Marie)
Sepsáno dne 11. ledna 1736, obiit (zemřela) 13. ledna, publicírováno 17. ledna 1736.
Cíl živobytí mého skrze přítomnou nemoc znamená rozloučení se mé duše se světem. Duši tedy v Božské ruce a tělo zemi poroučím.
Barák Jiříkovi, však aby dluhy zaplatil: totiž Anně Goltmannové (Goldmannové) 6 zl., Berlovi z interhesu (úroku) 6 zl., Maríně židovce na Horním rynku 21 kr., Markovi 12 kr.
Václav Jurečka dostal 1 vědro vína a ona (autorka závěti) vzala jen 4 ¼ mázu.
Rúbanici na prodej a z toho má kmotra dostat 6 zl., svatému Janu (bratrstvo svatého Jana Křtitele v Bzenci) 2 zl., ostatek na funus a na mše svaté.
Vinohrad má se prodat a z toho přijde polovic na mše svaté za moji duši, druhá polovice za Marínu (Marii).
Cokoliv jest málo nebo mnoho v chaloupce Barboře Goltmanovce (Goldmannové), prostěradlo jedno zastaveno za 21 kr. u Maríny židovky, druhé u Berla taky v tom dluhu.
Přitom jednoho každého proboha prosím, aby mně mé provinění odpustili, tak jako já jednomu každému je odpouštím.
Dne 11. ledna 1736.
Antonín Hučický – radní
Bernard J. Hoffmann – městský písař
Sigmund Václav
Sepsáno 21. ledna 1736, obiit (zemřel) 22. ledna 1736, publicírováno 28. ledna 1736.
Vím, že přítomná nemoc má poslední nemocí jest, protož duši mou Pánu Bohu poroučím.
Dům Josefkovi, ale matka, aby do smrti hospodyní byla.
Anně achtel vinohradu v Kněží hoře, z toho vinohradu ale dá po dvě léta, každý rok 2 vědra vína, na mše svaté kapucínům do Kyjova a 3 ovce.
Pavlovi půl achtele v Horní hoře a čtvrtý díl Rúbanice na Dubových.
Matce achtel vinohradu v Čihůvkách, však jen do smrti a po její smrti půl Pavlovi a půl Anně. A druhý v Kněží hoře taky jí do smrti, po smrti ale Josefkovi.
Náčiní (vinařské) v Čumrové búdě – káděčku a 1 ½ bečky Anně; v Adamcové (búdě) 1 pětítku Pavlovi, druhou matce a bečku v síni taky jí.
Janovi ovci s jehnětem.
Více matce Rúbanici pod Veselskou hrází do její smrti k užívání, po smrti Josefkovi, však potom Josef bude z ní povinen dát Anně 10 zl. (jinou rukou připsáno – dne 26. srpna 1746 vyplatil Josef Anně 10 zl.)
Pohřeb se spraví z pětítky vína, 2 zl. slavnému bratrstvu sv. Jana, aby za bratra přijat byl, ostatek co zbude na mše svaté a 10 zl. hotových peněz na chléb.
V Bzenci dne 21. ledna 1736.
Martin Šostek – radní
Antonín Mišík – radní
Bernard J. Hoffman – radní písař
Při publicírování tohoto testamentu předešlo, že kšaft učiněný na půl sklepu vedle Jana Adamce zapomenul, který z moci ouřadu počestného na všechny erby připadnul, že ale Anča svůj díl dobrovolně své sestře popustila a Pavel svůj díl Janovi. Pročež v tom sklepě mají místo matka, Jan, Lucina a Josef. Pavel a Anna na své díly více potahovati se nemohou a nemají.
(Jinou rukou připsána poznámka – Dne 21. května 1743 složil Josef Sigmund 18. zl a jimi vyplatil od Barbory achtel vinohradu od Gazdového Antonína, tak jest Josefkovi daný toho dne.)
Melichar Matyáš
Sepsáno dne 9. února 1736, obiit (zemřel) dne 11. února 1736, publicírováno 17. února 1736.
Ve jménu Pána Amen.
Duši mou Stvořiteli mému odevzdávám, tělo pak zemi a červům k potravě.
Co se více statečku dotejče (ve smyslu majetku), ten malý jest, však dluhy ohlašuji a takto disponíruji:
Po nebožtíku Jarkovi dlužen jsem chrámu Páně 7 zl., které jsem bez interehsu (úroku) užíval.
Vinohrad můj dědičný Cukmantl (myšlen vinohrad ve jmenované trati) zanechávám mé manželce za její věrnost, však aby jej dceři dochovala, podobně sádek pod ním.
Item (kromě toho, dále) jiné nábytky, které se najít mohou, ty také ženě zůstávají.
Achtel vinohradu, který mně nebožkou na smlouvách zadaný byl, Václavu Herschlovi pastorkovi zanechávám.
Také prosím slavného bratrstva, že jsem dlužný za Suché dny, aby mně je odpustili, však jsem já svatému Janu dlouze a věrně sloužil.
S tím vůli mou poslední zavírám a prosím, aby páni radní nad ní ruku drželi.
B. J. Hoffmann – radní písař
Stařeček Martin
Sepsáno 29. února 1736, obiit (zemřel) 2. března 1736, publicírováno 6. března 1736.
Znamenaje skrz přítomnou nemoc cíl mého živobytí, tomu neodporuji, nýbrž poručím se do vůle Boží. Duši mou také Stvořiteli a tělo zemi poroučím.
Dům se má prodat a penězi se budou dluhy platit, totiž: Marku Baranovi 6 zl. a na 5 věder vína 6 zl. 30 kr., jakož Sovovému Ondrovi 1 zl., ostatek peněz matce zůstane a na funus.
Vinohrad jest podstavený Janovi Adamcovi v dluhu 38 zl. od r. 1729 srážka domluvena po 1 zl. 15 kr. ročně.
Achtel vinohradu má matka s dětmi užívat i s Rúbaniců do zrostu (dospělosti) jejich, potom každému obojího polovic.
Prosíce pro Boha, aby přitom zůstalo. V Bzenci dne 29. února 1736.
Antonín Hučický – radní
Bernard J. Hoffmann – radní písař
Jurečková Magdalena
Obiit (zemřela) 16. března 1736.
Tomáš Klučka – měšťan bzenecký, dnes postaveného data při ouplné sehsi (sezení) vyznal, kterak byvše přítomný Magdaléně Jurečkové v její těžké nemoci, však při dobrém rozumu, od ní její poslední vůli přijal a tu hlásil:
Synu Franckovi já dům i Rúbanicu Pod Lazcem (místní název části luk u Bzence), půl achtele v Získalech (jedna ze zdejších viničních tratí) a 1 krávu odkazuji.
Lorentzovi (Vavřinci) celou Psí horu (myšlen vinohrad ve jmenované trati) a 1 krávu zanechávám, však aby dluh 30 zl. Přerovské a Barboře Škrobářové 5 zl., spolu 35 zl., oba spolu (František a Vavřinec) rovným dílem platili.
Ostatek, co se tejče búdy a sklepu, to zůstává jak nebožtík otec jejich disponíroval. Totiž všem synům rovným dílem, však aby podobně všichni opravu a co potřebného spravovali.
Stalo se za purgmistrovství pana Pavla Kotka při ouplné sehsi dne 4. dubna 1736.
Martinkovský Josef
Sepsáno dne 27. dubna 1736.
Tak jak slovem Božím příčina jest, že kdo se narodí, umříti musí, to i já, nyní jsouce věkem sešlý a těžkou nemocí navštíven, zaznamenávám, že cíl mého života se přibližuje. Protož když to následovati bude, duši mou drahou krví Kristovou vykoupenou, v ruce Božské a tělo zemi odkazuji.
Barák mě koštoval (stál) 33 zl., na něm patří manželce 10 zl., synu Karlovi 10 zl. a dceři Lucině 10 zl. Ostatní 3 zl. na mše svaté, však z těch dílů zároveň pohřeb vypraviti povinni budou. Matka ale ten (barák) do smrti užívati má, potom synovi Karlovi, aby druhé doplácel.
Achtel vinohradu v Greftech manželka nechť do smrti užívá a děti při sobě chová, po její smrti má patřit těm dvěma, každému půl.
Podobně 2 záhony za ulicí má matka do smrti užívat a po její smrti těm dvěma dětem, každému jeden připadne, však pod plat, jak jsem já dával.
Notandum (poznámka):
Kdyby starší syn Jan se opovážil o něco hlásit anebo pohledávat, tu pro Boha prosím, aby vyslyšen nebyl, nýbrž odkázán, neb ten bezbožný syn mě v mých šedinách nejen nectil a neposlouchal, nýbrž zapomenuvši na přikázání mě bil a za vlasy tahal, protož nemá mít nějakého podílu.
Dáno dne 27. dubna 1736.
Lorenc (Vavřinec) Truchlík – radní
Beránek Antonín
Sepsáno dne 11. června, obiit (zemřel) dne 15. června, publicírováno (zveřejněno) dne 18. června 1736.
Přítomná nemoc návěstí mně dává, že poslední jest, takže časně (brzy) živý býti přestanu a věčné živobytí mně nastane, protož v tom, co mně Pán Bůh požehnal disponíruji.
Achtel vinohradu v Psí hoře vedle pana Jana Kotka bratrovi Josefkovi za jeho věrnou mně prokázanou službu odkazuji, však ať z něj na věčné časy každoročně 2 mše svaté za mne a rodiče mé sloužiti dal.
Ostatek šatů podobně Josefovi a k potřebě jeho dětem.
Actum (stalo se) dne 11. června 1736.
Lorenz (Vavřinec) Truchlík – radní
Bernard Jacob Hoffmann – radní písař
Codicill (dovětek)
Krávu mou bratr Josef prodal a byl mně povinen tele odstavit, za tu dá 5 zl. na mše svaté, každý rok na jednu.
Dne 11. června 1736.
Bernard Jacob Hoffmann – radní písař
Šebesta Jiřík
Condatum (vytvořeno) 7. července, obiit (zemřel) 25. července, publicírováno (zveřejněno) 27. července.
Jest sice každému člověku soudem Božím ustanoveno jednou umříti, to ale mně nyní navychází, že má těžká nemoc, skrze těžkou práci, zemdlení těla a sešlost věku, poslední bude. Dokud tedy jsem při zdravém rozumu, v mém malém statečku posaváď pozůstalém takto zřizuji:
Janovi půl achtele vinohradu v Kněží hoře vedle Novákové.
Chaloupka nechť se prodá, jak nejvýš bude moct (za nejvyšší cenu). Z těch peněz bude mít k dostání žena 17 zl. Vinný užitek z celého achtele Hrbáčkovi na dluh a co by nestačilo, nechť se doplatí z chaloupky, 3 zl. na světlo do kostela, na 2 mše svaté 1 zl. za nebožku ženu Annu a Karmelitánům do bratrstva 1 zl. z chaloupky, krávu na pohřeb, ostatek peněz, které zbudou, nechť se rozdělí mezi 3 syny a 2 dcery rovným dílem.
Za času purgmistrovství pana Pavla Orlického zůstal jsem dlužen krom 42 krejcarů, které jsem jemu dal, všechnu kontribuci (daň). Naproti tomu zůstala mně celoroční služba z roku 1733 k pohledávání.
Záhon při domě Lodikovského jest ještě k užívání letos a na roky ten má manželka svobodně sama užívat. Prase manželce samé.
Kdyby Pán Bůh na vinohradech požehnal, tak, že by se snad odtud dluh zaplatit mohl, tehdy peněz z chaloupky na 3 mše svaté 1 zl. 30 kr. dáno býti má, díl ženě a cokoliv se najde jako peřiny a náčiní, taky jí. Trojku vína pokud bude chtít mít, nechť dá za duši mou 1 mši svatou sloužit.
Signum (podepsáno) v Bzenci dne 7. července 1736.
Pavel Kotek – purkmistr
Bernard Jacob Hoffmann – radní písař
Kutný Jan
Sepsáno 21. května, obiit (zemřel) 28. srpna, publicírováno 4. září roku 1736.
Čím člověk starší, tím smrt bližší, protož vida sebe nebezpečnou nemocí v starosti navštíveného a obávaje se přenáhlé smrti, v statečku mém takto zřizuji:
Předně duši mou Bohu Stvořiteli, který ji z ničehož učinil a tělo odkud pošlo, totiž zemi poroučím.
Domu půl manželce a půl dceři – po smrti manželky celý dcery Lidmilky.
Růžená (myšlen zde vinohrad ve jmenované viničné trati) manželce a půl achtele v Klínech dceři Lidě, 2 krávy ženě a dceři. Syn a ostatní dcery přitom nemají nic mít, nato zmírám.
Dluhu je Zábelkovskému 10 zl.
Rúbanice Pod Veselskou hrázou má Zábelkovský půli a polovic žena má užívat do smrti. Po její smrti má být celá Zábelkovského. Na Školových půl Rúbanice dceři Lidě a půl matce, po smrti matky ať celá Lidě připadne a pohřeb nechť se z vinohradu zaplatí.
Žádaje přitom pro Boha, aby tato má poslední vůle zachována byla.
V Bzenci dne 21. května 1736.
Antonín Hučický – radní
Bernard Jacob Hoffmann – radní písař
Slovníček pojmů a frází z uvedených testamentů:
Actum – stalo se.
Achtel – 2,4 aru.
Anno et die ut supra – rok a den stejný jak je výše uvedeno.
Atestírovat – potvrzovat, dosvědčovat.
Bařinka – pozemek se silně podmáčeným terénem.
Brána – zemědělské náčiní určené k vláčení po orbě.
Codicill – dovětek.
Confirmírovat – potvrdit.
Čtyřka – čtyřvěderní soudek.
Deputírovaní – delegovaní.
Desítka – nádoba o obsahu 10 věder.
Dvojka – dvojvěderní soudek.
Einrichtunk – z německého „Einrichtung“ – zařízení.
Formieder – z německého „Vormund“ – poručník.
Fundace – nadace.
Item – kromě toho, dále.
Júnec – býček.
Kamelot – druh vlněné látky.
Kondice – podmínka.
Kšaft – poslední vůle.
Kučovánka – vyklučená louka.
Kvitance – písemné potvrzení věřitele dlužníku, že splnil svůj závazek.
Loket moravský – 78,9 cm.
Maria Czely (Mariazell) – jedno z nejvýznamnějších poutních míst v Rakousku.
Mobiliář domovní – zařízení domu.
Nivka – louka u vody.
Notandum – poznámka.
Pačesné plátno – druh hrubšího plátna.
Pětítka – pětivěderní sud.
Popravit – v testamentech ve smyslu uhradit, zařídit.
Pretense – nárok.
Přísadnisko – dílky v obci, kde se sázely přísady zeleniny.
Publicírovaný – uveřejněný.
Punkt – bod.
Rež – žito.
Rozšafný – uvážlivý.
Rúbanice – vyklučený pozemek, který byl přeměněn na pole či louku.
Sentesti – rozsudek, mínění.
Substitírovaný – nahrazený.
Supraorum – poslední pocta.
Syndik, syndikus – úředník vyřizující právní agendu městské samosprávy.
Testamentum nuncupativum – ústní testament.
Testator – zhotovitel závěti.
Tutores – ochránci, poručníci.
Vědro – mělo obsah 56,5 l.
Vencl, Ventzl – Václav.
Verkštat – dílna.
Vice versa – naopak.
Zhlavec – polštář.
Žigla – truhla na šatstvo.