Bzenecký hrad

situační náčrt „Starého hradu” – Plaček, M.: Ilustrovaná encyklopedie Moravských hradů, hrádků a tvrzí, Jihlava 2007, str. 151

Královský hrad ve Bzenci prokazatelně stával dle nálezů úlomků keramiky již v polovině 13. století na kopci „Starý hrad” nyní s pozůstatky barokní kaple sv. Floriána (viz. článek kaple). Jeho původní podoba není známá, protože nad terén nevystupuje žádné zdivo a v místě nebyl proveden v tomto směru řádný archeologický výzkum. Obrázek si můžeme udělat jen o jeho velikosti z původního terénního reliéfu, kdy zde vystupuje o 3 metry vyvýšená plošina s osami 70 a 40 metrů, kterou na severu a východě lemují terénní stupně. Předhradí bylo jazykovitě směřováno na sever ve směru přístupové šíje, o čemž svědčí taktéž hojnost úlomků středověké keramiky, která se zde nachází.

Zakladatele hradu nemůžeme prokazatelně určit, ale středověký kronikář Přibík Pulkava z Radenína vypráví o hradu Bzenci, který založila královna-vdova, čímž by se jednalo o královnu Konstancii Uherskou, vdovu po Přemyslu Otakarovi I. Tomu odpovídá jednak datace nalezené keramiky, jakož i skutečnost, že Bzenec byl centrem jedné z provincií, které královna obdržela jako vdovský úděl.

Hrad byl dozajista kamenný a o jeho důležitostí svědčí i fakt že byl střediskem hradských úřadů, které dříve byly v Břeclavi, poté se přesunuli do Vracova, a pak roku 1315 do Bzence. Králové měli na bzeneckém hradě svého purkrabího, sudího a komořího. Purkrabí zastával od roku 1316 i funkci provinciála – tzn. trestního soudce a zároveň předchůdce dnešního policejního aparátu. Tuto funkci si purkrabí podržel i po zrušení břeclavského kraje v roce 1348. Funkce provinciála byla zrušena až v roce 1363. Z této doby se nám dochovala i jména některých purkrabí a královských úředníků jež zde působili a to: kolem roku 1320 Jimram z Ungesberga (purkrabí), Velislav z Ořechova (cúdař), Parduš ze Šardic (sudí), kolem roku 1324 Protiva z Buchlovic (cúdař), před rokem 1348 Albert ze Štenberka (cúdař), 1370 Velislav ze Šternberka a roku 1398 až 1401 jako purkrabí Mikšík z Rohu (Vážan).

Na počátku vlády Jana Lucemburského držel bzenecký hrad Jan z Vartemberka, roku 1316 jej ale byl nucen vrátit králi. Hrad odkázal v roce 1371 markrabě Jan Jindřich svému synu Janu Soběslavovi, později (roku 1382) měl hrad v držení markrabě Prokop a v nastálých markraběcích sporech byl bzenecký hrad hlavním opěrným bodem jeho stoupenců.

Od počátku 15. století byl hrad v zástavě šlechtických držitelů. Za husitských válek byl dokonale zničen, snad v roce 1423 za tažení husitů nebo v roce 1428, kdy probíhaly na jihovýchodní moravě taktéž válečné operace při tažení Prokopa Holého. V tomto se názory autorů odborné literatury velmi liší. I když například autor Pamětí města Bzence pan Josef Hanák zastával názor že bzenecký hrad husity ani vypálen nebyl. Vychází ze zprávy narovnání mezi Mikulášem Kropáčem a bzeneckými měšťany z roku 1491, kteří se odvolávají na staré registry odvezené z bzeneckého hradu do Strážnice. Z čehož usuzuje, že pokud by byl hrad zbořen husity, byly by zničeny i staré listiny. Přiklání se tedy k názoru, že byl nepotřebný bzenecký hrad neobydlen, zpustl a byl poté Petrem Kravařem zbořen a archív převezen do Strážnice. Každopádně ať tomu bylo jakkoli, tak ke konci roku 1431 se uvádí již jako pustý a roku 1491 jako zbořeniště.

K jeho úplné zkáze dopomohlo i to, že v nejbližším okolí je nedostatek pevného stavebního materiálu, a tak byly ruiny postupně zcela rozebrány na mnoho staveb a dozajista i na stavbu nové moderní tvrze, jež vznikla na konci 15. století dole ve městě v sousedství bzeneckého dvora na místě dnešního zámku (viz. článek o bzeneckém zámku) a převzala tak funkci střediska místní správy po bývalém hradu.

Hurt, R.: Dějiny města Vracova, Musejní spolek v Brně 1969, str. 19, 20
Plaček, M.: Ilustrovaná encyklopedie Moravských hradů, hrádků a tvrzí, Jihlava 2007, str. 150, 151, 152
Hanák, J.: Paměti města Bzence, Adamov 1999, str. 7, 8, 9, 10, 11, 14