Synagoga

V roce 1859, došlo ke stržení staré synagogy, která již tenkrát byla dle ústního podání na 500 let stará – což by odpovídalo i dataci vzniku židovské obce ve Bzenci. Na jejím místě byla postavena v roce 1863 nákladem 60 000 zlatých dle projektu architekta Christiana Friedricha Ludwiga von Förstra z Vídně (který v té době prováděl přestavbu zámku), synagoga nová v novorománském orientálním stylu. Věrná kopie této stavby prý stála i v Uhrách. Zvláštností této stavby byl mimořádně velký rozpon klenby – dodatečně se proto musely vně obvodu přistavět opěrné pilíře. V této synagoze probíhalo krom pobožností i vyučování dětí hebrejskému jazyku a písmu a v neposlední řadě i jejich seznámení se základy židovského náboženství studiem Tóry.

Rekonstrukcí si budova prošla v roce 1925 pod vedením brněnského stavitele Hindeise za peníze které věnoval ve své závěti náboženské obci zesnulý vídeňský advokát a bzenecký rodák Alfréd Löwy a také z pokladny této náboženské obce. Celkové náklady si vyžádaly částky 88 881 Kč a upravila se i plocha před synagogou, k čemuž přispělo určitým obnosem i město Bzenec. Obřady zde probíhaly až do začátku války, ale již v prosinci roku 1941 byla bzenecká synagoga zdemolována členy NSDAP a českého fašistického hnutí Vlajka. Po té se synagoga využívala jako skladiště a po roce 1945 ji využívalo výrobní družstvo nábytku Trud Bzenec a v polovině 50. let byla uvolněna. Zvažovalo a nakonec se i přikročilo k adaptaci této budovy na kulturní dům dle projektu Ing. Cigánka a Ing. Vozky. Tato možnost však byla záhy pro velkou finanční a technickou náročnost, která provázela přestavbu zamítnuta, zvláště když v roce 1957 došlo při stavebních pracích k narušení statiky. Město bylo nuceno po neúspěšných a dlouhých jednání o záchraně budovy nakonec rozhodnout o její demolici s kterou se započalo v roce 1960. Zdivo synagogy bylo pak z části použito pro stavbu nového kulturního domu v zahradě Lidového domu. Nyní se na místě původní synagogy proti vjezdu do zámku nachází víceúčelová budova pro podnikatelské využití.

Přílohy k synagoze:

Průběh přestavby synagogy na kulturní dům zachycený perem Jana Hirše roku 1957

Od počátku roku upírali občané Bzence svou pozornost k templu, z něhož měl být adaptací vybudován tak potřebný kulturní dům. Byl již pod novou střechou. Pro zařízení ústředního topení byly uvnitř templu kopány sklepy. Práce tyto byly konány bez předchozího zjištění stavu základů a půdy pod nimi, jež se ukázala tak málo odolná, že uvolněné pilíře počaly klesat, klenba i zdi počaly praskat a to tak nebezpečně, že stavba musela být přerušena. Během roku byly zavolány na stavbu různé komise, jež měly zhodnotit, zda a jak možno ve stavbě pokračovat. Nikdo však nechtěl pokračovat v adaptaci, poněvadž klenba hrozila sesutím a jediná možnost se nám jeví v tom, že je stavba tak znehodnocena, že bude muset být celá zbourána, poněvadž zabezpečovací práce by byly tak nákladné, že by dostavba tohoto kulturního domu snad přesáhla náklady za novou stavbu.

Rozhodnutí o stržení templu zachycené perem Jana Hirše v roce 1958

Po zjištění sedání nosného pilíře, čímž způsobeny byly značné trhliny v klenbě, zůstala přestavba na mrtvém bodě. Rada Mnv s osvětovou komisí a s četnými příslušnými činiteli vyvinula veškeré úsilí k tomu, aby poškozená budova byla zajištěna tak, aby se v přestavbě mohlo pokračovat. Byla uskutečněna řada jednání s povolanými odborníky z Brna nebo Gottwaldova i se zástupci ONV a KNV. Jejich posudky vyznívaly v tom smyslu, že nejprve bude třeba klenbu i pilíře zajistit (ocelovou sítí), což bude velmi nebezpečná práce: Tyto zajišťovací práce měly by stát asi 200 000 Kčs. Nakonec na zásah ONV bylo zajištění budovy povoleno a okresní stavební podnik ve Veselí byl ochoten toto zajištění provést i přesto, že mu byly stanoveny tvrdé podmínky i převzetí veškerých záruk. Když byl zajištěn potřebný obnos, byla vypracována dokumentace a uzavření smlouvy. Mezitím však došlo k personálním změnám v OSP a s odchodem ředitele podnik v Bzenci ztroskotal, neboť nové vedení OSP kategoricky odmítlo provádět zajišťovací práce s odůvodněním, že riziko práce je neúnosné, že nemají potřebný speciální materiál, zkušené odborné síly a řadu jiných důvodů. Přes veškeré intervence ONV nebylo možno přimět OSP k provedení zajištění templu a ani jiné podniky nechtěly tuto práci provést, stál tedy Mnv před neřešitelným problémem. Hrozilo zde totiž nebezpečí, nevyčerpají-li se peníze určené na tuto akci, a to do konce pololetí, budou převedeny na jinou obec.

Když tedy bylo jasno, že z templu kulturní dům už nebude, začala se rada Mnv zabývat novým návrhem, a to rozšířením kinosálu na Lidovém domě.

Několik fotografií dokumentujících přestavbu a následnou demolici bzenecké synagogy na konci padesátých let.

Hanák, J.: Paměti města Bzence. Adamov 1999
http://www.bzenecko.cz/
Hurt R., Dějiny města Vracova, Musejní spolek v Brně 1969
SOKA Hodonín, Kronika města Bzence 1918 – 1937 AM-BZ 167
Zemek, M.: Kapitoly z dějin města Bzence. Praha 1987
Klenovský, J.: Z historie židovské obce v Bzenci