Následující článek popisující bzenecké panství pochází z knihy Historický místopis země Moravskoslezské. Díl 4., Hradišťský kraj, který vydala Společnost přátel starožitností československých v roce 1935. Článek je velmi hodnotný zvláště, co se týče podrobného výčtu feudálních vlastníků bzeneckého panství, kterých se zde v průběhu staletí vystřídala celá řada.

BZENECKÉ PANSTVÍ

Hosák Ladislav

Bzenec, německy Bisenz, město se zámkem, děkan. kostelem sv. Jana Křtitele z 1696 – 1702, kaplí sv. Floriána z 1703 a synagogou. Snad jest Bzenec totožným s velkým hradem „Businc“, kterého dobyl a vypálil za války proti Boleslavovi Chrabrému český kníže Oldřich, jenž zajal tu na 1 000 mužů, mnoho žen a dětí. Bzenecký okrsek s hradem Bizencem (Bisenz) držela r. 1231 královna Konstancie a již r. 1235 připomíná se tu (Bizente) farní kostel. Král Jan daroval r. 1331 patronát kostela v Bzenci brněnské kapitule. Hrad bzenecký byl středem hradských úřadů, které byly dříve v Břeclavi a na sklonku 13. století ve Vracově; r. 1315 výslovně jmenuje se cúda bzenecká, r. 1320 bzenecký cúdař Velislav. Hrad Bzenec držel na počátku vlády krále Jana Ješek z Vartenberka, který však zboží musil r. 1316 vrátiti králi. Markrabí Jan Jindřich odkázal r. 1371 svému synovi Janu Soběslavovi hrad a město Bzenec s vinohrady a lesem Doubravou a vsi k hradu náležité Pracov (Vracov) s mýtem, Vlkoš, Ratíškovice, Těmice, Surovín (Syrovín), Hostějov a Vacenovice, což týž podržel i při porovnání se svými bratry r. 1376. Později držel Bzenec markrabí Prokop, jenž se souhlasem markraběte Jošta udělil r. 1384 Bzenci odúmrť.

Král Zikmund zastavil nejprve Bzenec Václavovi z Dubé, vyplatil jej však a ponechal si zboží i při odevzdání Moravy markraběti Albrechtovi; než již r. 1435 postoupil tehdy pustý hrad s příslušenstvím Blažkovi z Borotína za 6 200 zl. uherských a ten opět r. 1441 dal zástavu Jiříkovi z Kravař a Strážnice. Král Ladislav připsal pak r. 1456 zboží bzenecké Jiříkovi z Kravař do života. Zatím potvrdili privilegia města r. 1411 Václav IV., 1435 Zikmund, 1437 Albrecht a 1454 Ladislav. Dále seděl na zástavě r. 1481 Jan Boček z Kunštátu, 1490 Mikuláš Kropáč z Nevědomí, který měl spory s utiskovanými měšťany a r. 1493 bratři Jan, Jindřich, Kryštof a Václav, synové Mikuláše Kropáče z Nevědomí, kteří původní znak města (otevřená brána s ozubenou zdí, dvěma věžemi čtyřhrannými, každá s třemi stínkami, červenou střechou a dvěma makovicemi v modrém štítě) rozhojnili svým erbem (tři bílé lilie).

Vladislav II. dal r. 1514 panství Michalu Podmanickému z Podmanína v pravé dědictví a ten prodal r. 1515 Bzenec Jiříkovi a Kateřině Tarczym z Torysy; než proti vkladu položil Kryštof Kropáč i jménem syna svého Jana Kropáče odpor. Jiřík Tarczy (setra jeho byla Barbora Tarczy, matka Sara z Adlaru) zastavil nejprve půl zboží bzeneckého Hynkovi z Ludanic a vložil r. 1517 polovinu tvrze, hradu pustého, městečka, mýta, dvora a podacího v Bzenci, polovinu Vracova s podacím, polovinu Olšovce, Surovína (Syrovína), Hostějova a polovinu dílu Vlkoše s podacím Michalovi z Podmanína., jenž již r. 1521 int. tuto polovinu panství Ambrožovi, Janovi a Františkovi bratřím vlastním Šarkánům z Hakošházy (tito drželi statek však již r. 1520, kdy byl Ambrož nebožtík). Zbylí bratři rozdělili se pak o celé panství bzenecké a r. 1539 prodali poručníci Jana Dětocha a Artleba, sirotků po Artlebovi z Víckova a Jana z Hakošházy polovinu panství Pavlu, Janovi a Václavovi z Žerotína, což r. 1541 Ferdinand I. potvrdil; tito nabyli (int. 1547) od Štefana, Jana, Ambrože, Jindřicha a Vincence, bratří vlastních Šarkanů z Hakošházy i druhou polovinu panství.

Ferdinand I. přidal r. 1535 Bzenci jarmark. Žerotínové rozmnožili městský znak o svůj erb, ale již r. 1548 int. celé panství bzenecké Ferencovi Nyarimu z Bedeku, ištvánu stolice hontské a Janu Nyarimu. Ferdinand I. potvrdil r. 1553 Bzenci privilegia. Jan poručil panství bzenecké rovným dílem synům svého švagra Mikuláše Lorantha z Inky a jeho manželky Mandaleny Pavlovi, Sandrýnovi, Michalovi, Gabrielovi, Volfgangovi a Janovi Loranthům z Inky. Z těchto Volf Loranth int. r. 1581 třetí díl panství svému bratru Michalovi, jenž přežil své bratry a odkázal r. 1584 Bzenec své manželce Barboře Revay z Revay. Tato provdala se již r. 1588 za Kašpara Pruskovského z Pruskova. R. 1579 Rudolf II. potvrdil Bzenci privilegia.

Kašpar Pruskovský odkázal r. 1603 panství svému synovci Janu Kryštofovi Pruskovskému z Pruskova, za něhož pořízen byl urbář panství bzeneckého. V letech 1594 – 1601 jmenuje se v Bzenci bratrský sbor. Dne 14. května 1605 vypálili Bzenec Bočkajovci. Fara byla tu v r. 1610 katolická a r. 1615 ustavilo se v Bzenci katolické literátské bratrstvo. Dne 7. ledna r. 1621 vypálili Bzenec císařští (Hrubý, Mor. korespondence, 174). Židovských domů bylo v Bzenci v pol. 17. století 21. Bzenec proslul v 16. a 17. století svým vinařstvím. Jan Kryštof (zemřel 1625) odkázal panství svému synovi Jiřímu Kryštofovi Pruskovskému, jenž r. 1634 potvrdil a upravil svobody města (schváleno r. 1635 Ferdinandem II.) a zemřel r. 1701. Jeho dědicem byl syn Erdman Kryštof hr. Pruskovský, který vystavěl nový zámek a měl s měšťany velké spory o roboty a povinnosti a zemřel r. 1753 (pohřben v bzeneckém kostele), pak dědil syn Erdmanův Leopold hrabě Pruskovský, kterýmž r. 1769 rod Pruskovských vymřel.

Panství bzenecké přejala sestra Leopoldova Arnoštka, ovdovělá hraběnka Salm – Neuburg, která měla opět velké spory s měšťany (zemřela r. 1806), pak František de Paula hr. Dietrichštejn, František Xav. hrabě Dietrichštejn, který r. 1823 prodal panství bzenecké Vilémovi II., kurfiřtu hesen-kasselskému a jeho manželce Emílii v. Reichenbach hraběnce z Lesonic; r. 1844 bylo panství int. na díly Luise Vilemíně Emílii a Vilémovi hr. Reichenbach – Lesonitz, r. 1844 Vilémovi samotnému (zemřel 19. ledna 1866), pak 1866 Pavlíně a Karolíně hraběnkám Reichenbach – Lesonitz. Karolína zemřela 21. dubna 1874 a její díl dědily po polovině Amalie hraběnka Reichenbach – Lesonitz, rozená Gollerová von Rabensburg a Pavlína hraběnka Reichenbach – Lesonitz. Amalie hraběnka Reichenbach – Lesonitz zemřela 14. března 1912 a její díl byl int. Pavlíně, načež r. 1917 celé panství bylo int. Antonínu říšskému hraběti Magnis.

Již počátkem 18. století kvetlo v Bzenci vinařství a zahradnictví a zelenina, odkud prodávala se do Hradiště, Brodu, Ostrohu, Veselí, Hodonína a Podivína (Hofferiana č. 14, v Mitrovského sbírce archivu města Brna).

Dne 29. dubna 1720, 31. března 1723 a 1778 Bzenec vyhořel. R. 1848 byl založen cukrovar v Bzenci.

Zdroj: HOSÁK, Ladislav, Historický místopis země Moravskoslezské. Díl 4., 1 vyd. Praha: Společnost přátel starožitností československých, 1935. s. 111 (označeny 349 – 460), s. 408 – 410.