Následující kapitoly o Bzenci, Těmicích, Domaníně a Moravském Písku pochází z knihy „Putovník po hradišťském Slovácku“, kterou sestavil Bedřich Beneš Buchlovan a jež byla vydána v roce 1948 Národohospodářským poradním sborem při ONV v Uherském Hradišti. Není jistě bez zajímavosti také zmínit, že tisk této knihy byl realizován tiskárnou Fr. Tomečka v Bzenci.
BZENEC
Buchlovan Bedřich Beneš
Podívat se na Bzenec je, myslím, nejvděčnější na jaře z temene Starého hradu s kostelíkem sv. Floriána, když jsou v květu třešně, višně, marhule (1) a broskve ve vinohradech, na úbočích, obrácených k jihu. Dole město v zeleni stromů, zahrady neúnavně obdělávané a dávající znamenitou zeleninu, výtečný majorán, chřest, květák, petržel, cibuli; luka, jehličnaté lesy v písčité půdě, nazývané před zalesněním moravská sahara; dále pahorky a pásma Karpat s pohraničním hřbetem Lopeníku (909 m) a Javořiny (968 m); nad Blatnicí sv. Antonínek, dále Šumárník (399 m), na němž zjištěny dvojité valy, nálezy římských střepů i římské mince; k západu možno zahlédnout vrchy Pálavské.
Anebo za některého dne, kdy v pohodě září a října je přemalován celý tento obraz do tónů zrání, kdy zbarveny do brunátna, žluti a hnědi svahy s vinohrady, ty od starodávna známé Maršálky, Grefty, Hašneky, Kněží hora – vždyť Bzenec je od pradávna místem révy. Už královští Přemyslovci pečovali o to, aby nejlepší vína pro jejich tabule byla uložena ve sklepích bzeneckých. Na Bzenec vzpomíná veršovec Šimon Lomnický z Budče (1552 – 1622), že zde „osobně býval, z mládí slušný fedruňk (2) míval“ Bývala tu hojnost taková, že prý „kdysi krávy z pastvy před búdů z trečafů (3) vína se napily a nepovažovalo se to za škodu“ Zavírání viničných hor na sv. Vavřince 10. srpna se dělalo s okázalou slavností a vinobraní, toť sklizeň, při níž je zapomenuta všechna práce a starosti, jež vinohrad po celý rok vyžadoval. Z vinných druhů nabyly proslulosti ryzlink rýnský, lipka, druh nejvzácnější, malých bobulí, sylván, burgundský, modrý; známková jakostní vína jsou Lipka a Zlatý hrozen, červené Chateaux Bzenec.
Osudy města Bzence byly měnivé, po letech lesku a slávy doby poklesu a strastí; ani jedna pohroma, jež zasáhla jižní Moravu, nevyhnula se Bzenci. Bzenecký hrad na kopci byl již v XVI. století zbořeniskem. Roku 1703 byla tu postavena kaple sv. Floriána a Šebestiána v barokním slohu, s oválnou klenbou, spočívající na širokém římsoví. Oltář zdobený obrazem sv. Floriána v bohatě řezaném rámu se znaky zakladatele Erdmanna hraběte Proskovského z Proskovic (1675 – 1753) a jeho choti Anny Marie z Rosenbergu. Kostelík v I. světové válce zapálil blesk, za II. světové války jej pobořili Němci na ústupu.
Ze Starého hradu možno přehlédnouti dole se rozkládající město, jako na plastické mapě. Domy po většině, mimo Hlavní náměstí, jež tvoří střed města, svědčí o obyvatelstvu zemědělském. Z budov vedle staveb novějšího data vystupuje výrazně chrám, založený na místě chatrného kostelíka roku 1696 v barokním slohu. Nad vchodem je znak Jiřího Kryštofa, hraběte Proskovského z Proskova, a jeho choti Marie Rosalie hraběnky z Thurri a Vallesassina. Nápadně v bzeneckém panoramatu se uplatňuje červená zámecká budova ve slohu anglické gotiky. Na místě bzenecké tvrze, jež měla podle starých vyobrazení ponurý ráz, byl postaven barokní zámek na poč. 18. století, obklopený parkem v horní části stylu francouzského, v dolní anglického; kaštanové aleje, růžový sad, rybníček s ostrůvkem a altánkem, kamenné vázy a sochy. V padesátých letech minulého století majitel panství Vilém z Reichenbachu – Lesonic dal však zámek zbořit, nová stavba pohltila příliš mnoho peněz a dohnala stavitele zámku i majitele k sebevraždě. Nebyla úplně zařízena, vyměnila několik majitelů, za nichž sochy a vázy z parku odvezeny do zámeckých parků v Buchlovicích a ve Strážnici.
Dnes je majitelem zámku Vinařské družstvo. Umístilo v něm své kanceláře a zvláště rozsáhlé, účelně zařízené sklepy, výzkumnou stanici zelinářsko – ovocnickou, internát rolnické a vinařské školy.
Také museum, založené 1939 a udržované obětavou prací ředitele Ctibora Šťastného, našlo zde útulek ve dvou místnostech. Oblastí jeho sběratelského zájmu je Bzenec a nejbližší okolí. Má oddělení cechovních památek, listiny a pergameny, přírodniny. V programu je vybudování speciálního oddělení pro bzenecké vinařství.
Neobyčejnou pamětihodností zámeckého parku jsou dvě prastaré lípy. Jejich obrovité kmeny jsou již rozvráceny, takže jsou drženy lešením. Lešení větší lípy má 70 podpěr ve třech kruzích, obvod vnějšího kruhu podpěr měří 112 m, kmen v obvodu přes 12 m, nejdelší větev je 19 m dlouhá. Menší lípa, velmi již sešlá, má 6 m v kmeni, obvod lešení 66 m. Obě lípy odumírají.
Věk větší lípy se odhadoval již ve zprávách z roku 1604 na 500 let. Jan Petr Cerroni zaznamenal ve svých rukopisech, že se vypravuje, že pod touto lípou odpočíval a se stavil císař Rudolf II. s celou svou dvorní družinou, s plukovníkem a tělesnou gardou – „budiž dopřána někdejší veselá zábava této svědkyni Bzence ještě dlouhé věky.“ Když Svatopluk Čech stanul v létě 1881 na tomto místě, s úžasem zvolal: „Jaký to kolos slovanský. Za jediný pohled na tuto lípu stála ta naše cesta.“
O Bzenci napsal obsáhlou monografii Josef Hanák, Paměti města Bzence (1919). Od téhož autora Dějiny vinařství v Bzenci. Kulturně historický nákres 1922 s mapkou Bzence z r. 1728. Msgre. Josef Hanák (1873) působil v Bzenci jako katecheta měšťanských škol. Uveřejňoval články pedagogické a studie literárně – kritické. Žije na odpočinku v Kroměříži.
Řadu článků kulturně historických o Bzenci napsal Jan Gartner (1864), působící dlouhou řadu let na měšťanských školách v Bzenci, kde žije na odpočinku. Práce jeho zůstaly roztroušeny po časopisech.
Karel L. Jelínek (1871 – 1934) vyrostl od malička v Bzenci. Započal slibně dráhu literární, knižně však vyšlo pouze několik povídek ze slováckého života „Od Bzenca“, Praha (1891), záhy se odmlčel. Zemřel jako vrchní rada zemského soudu v Brně.
Výtvarně je činný Ctibor Šťastný (1884), provedl velký počet leptů pro novoročenky a knižní značky.
Bzenec má 4 200 obyvatel, stanice na trati Brno – Vlárský průsmyk, spojka Bzenec – Moravský Písek. Zelinářství, semenářství, konzervárny, ovoce a zeleniny, jihomoravský průmysl pro zužitkování ovoce a zeleniny, octárna, vývoz semen; rafinerie lihu, výroba fermeží, tmely, olejové barvy, oděvy. Bzenecká pouť se koná 15. srpna a tradiční vinařská slavnost „zavírání hory“ přitahují každoročně tisíce hostů.
Škola rolnicko – vinařská se školou konzervátorskou a kurzy pro sklepní hospodaření; ústředí moravského včelařství.
TĚMICE
Za svatým Floriánem na druhou stranu polní cestou mezi vinohrady, poli a ovocnými sádky se přijde do Těmic (3,7 km), vesnice uváděné v r. 1264. Bývalo zde panství se dvorem, v 16. století připojeno k panství ořechovskému, obyvatelů 840, mlýn, cihelna. Pomník padlým z I. světové války. Obnovuje se vinařství, pěstuje se kořenná paprika. Hody se slaví po starodávnu. „Tu nedělu po Martině budú hody v Domaníně, na nedělu druhú v Těmicích zas budú.“
DOMANÍN
Z Těmic 2 km do Domanína, v dolině s kostelem sv. Václava, postaveným roku 1788. Byly v něm též dva obrazy Raabovy; obraz sv. Jana Nepomuckého dostal se sem roku 1834 z Velehradu, velmi sešlý, roztržený. R. 1882 byl slavnostně s procesím opět donesen na Velehrad pro kapli u mostu. V Domaníně kvetlo také vinařství, jež se nyní obnovuje. Obyvatel 1 270. Pamětní deska partyzánu M. Ševčíkovi.
MORAVSKÝ PÍSEK
Z Domanína (3,6 km) do Moravského Písku. Obyvatel 2 200. Zemědělství, ovocnářství, utěšeně se začíná rozvíjet zelinářství, zvláště okurky, rajská jablíčka, paprika, také tabák. Dřevoprůmysl, výroba pletiva drátového, krouhárna zelí.
Pamětní desky obětem světových válek. A také přírodní zjev: na vrbě při domě čp. 227 jest již po sto let usídlena čapí rodina, má na vozovém kole upravené hnízdo.
Silnice z Písku do Bzence (5,8 km) uzavírá okruh pod viničnými stráněmi bzeneckými k Olšovci, který tvoří část Bzence. Na okraji Olšovce po pravé ruce nepatrná kaplička, na místě, kde v únoru 1619 bzenecký farář Václav Trumpus vyšel s procesím naproti divoké jízdě surových polských Lisovčíků (4), pomáhajících Ferdinandovi II. Při žehnání monstrancí seskákali z koní a klaněli se. Když se dotazovali, jsou-li v Bzenci Čeští bratři, odpověděl kněz záporně a tak zachránil město od hrůzy spuštění, jež se pak převalila dále na Rohatec a Hodonín.
Poznámky k textu od přepisovatele:
(1) Meruňky.
(2) Výpomoc, podpora.
(3) Dřevěná nádoba s držadly k vyměšťování hroznů.
(4) Žoldnéřský oddíl polské lehké jízdy.
Zdroj: BUCHLOVAN, Bedřich Beneš, Putovník po hradišťském Slovácku, 1 vyd. Bzenec: Národohospodářský poradní sbor při ONV v Uherském Hradišti, 1948. 82 s, s. 55 – 60.