Paměti města Bzence
XVII. Třetí velký spor občanů v 18. století
Z poznámek na konci urbáře je zřejmo, jak občané bzenečtí žárlivě střežili svých privilejí, jak nelibě nesli, že vrchnost jich nešetřila, jak Zadní hory je stále znepokojovaly a vybízely k obnově sporu dosud nerozhodnutého.
Podnět k opětnému vzplanutí nepřátelství mezi obcí a vrchností zavdalo dláždění zámeckého nádvoří r. 1775. Ředitel Papík nutil občany k robotě při tomto dláždění pohrůžkou vězením. Obec, jak již bylo zmíněno, podala stížnost krajskému úřadu.
Na tom však nebylo dosti. Návodem městského písaře Windlera a radního Rúbíka byla vyslána deputace občanů do Vídně k samé císařovně Marii Terezii, které podala celou řadu stížností proti vrchnosti. Obsah jejich jest tento:
Nutila občany neoprávněně k robotě při dláždění zámku. Nechtěla dovoliti občanům nahlédnouti do urbáře z r. 1604. Jednala proti výsadě městské, pořizovati svobodně závěti. Drží neprávem Zadní hory, z nichž město platí daň. Žádá neprávem domovský a pozemkový úrok, peníze losunkové, poplatky za stříhání ovcí a z řemesla. Nutí baráčníky k 52 denní robotě a kromě toho k dvoudenní robotě z každého achtele vinohradu a k domovskému úroku 1 zl. 10 kr. K robotě, k níž jsou povinni podruzi, nutí i děti, jež živí ještě rodiči. Měšťany nutí k robotě při honech ař čtyřicetkrát ročně. Žádá za hlásku úrok 9 zl. Omezuje svobodnou volbu starosty. Žádá neoprávněně poplatky, jako z prodejů, půjček. Vymáhá z achtele vinohradu kromě desátku 7 1/2 másu „zemního“. Dovoluje židům prodávati v Bzenci vína z okolních vesnic. Žádá od obce poplatek 140 zl. za to, že nenalévá vína, přes to však víno nalévá.
Z těchto stížností je patrno, že obec uznávala, jako r. 1750, jen ony povinnosti, jež jí ukládalo narovnání z r. 1634; proto opakovala stížnosti, jež byly rozhodnuty již r. 1750, poněvadž ono rozhodnutí pokládala za nesprávné.
Spor vedli hlavně starosta Stavinovský, radní Rúbík, Goldman, Jan Kotek a Rychmach, majíce rádce i podněcovatele v písaři Windlerovi. Všechen hněv se vybíjel proti řediteli Papíkovi. Starosta s radním Goldmanem se dokonce opovážili před ním říci, že jim vrchnost nemá co poroučeti, ano radní Goldman vyjádřil se o něm v hospodě v Syrovíně před starostou Antonínem Vaculíkem, že mu nic není do obecních záležitostí, že by chtěl býti ředitelem, drábem, katem i radním, že mu v kanceláři řekl do očí, nedá-li pokoje, že bude vyhnán jako vrchnostenský sekretář. Městský písař vzpíral se zase, předložiti vrchnosti výkaz sirotků, závěti a účty sirotčích peněz.
Pro toto vzpurné jednání byli Dominik Goldman, písař Winkler a 11 členů rady a výboru povoláni dne 29. dubna r. 1776 do Hradiště k vyšetřování, při němž radní Goldman popřel, že by byl tak nectně mluvil o řediteli; pravil prý toliko, že se nemá míchati do obecních záležitostí.
Vyšetřování se skončilo příznivě; obci bylo nařízeno, by podala vrchnosti řádný výkaz sirotčího jmění během 14 dnů a budoucně tak učinila koncem každého roku, všichni pak byli napomenuti k poslušnosti a pokoji. Ředitel Papík nebyl však s tím spokojen a odvolal se ke guberniu v Brně. Toto již dne 10. května oznámilo krajskému hejtmanovi, že jednal příliš mírně a nařídilo mu, aby nepokojného písaře Windlera a opovážlivého radního Goldmana zbavil úřadu, městské radě pak aby poručil, ředitele panství jako zástupce vrchnosti za trestuhodnou neposlušnost odprositi a krajskému úřadu slíbiti, že vrchnosti zachová povinnou poslušnost. Krajský úřad nařízení gubernia provedl; radní Goldman s městským písařem byli sesazeni a radě bylo rozkázáno, odprositi ředitele. Avšak starosta Stavinovský, ač byl do sedění, v němž se měl státi odpros, citován, přec se nedostavil, za čež byl od ředitele zbaven hodnosti a starostou byl jmenován Antonín Bílý.
Dne 1. července nařídila zemská vláda krajskému úřadu, aby vyšetřil stížnosti císařovně podané. Vyšetřování začalo dne 8. srpna a trvalo 11 dní. Vedl je krajský hejtman Ignác Jakub Carcheri, vrchnost zastupoval Josef Papík, obec hradišťský advokát Ignác Rangkel za přítomnosti starosty Ant. Bílého, rady a výboru.
O výsledku šetření byl sepsán protokol; vrchnostenský mandatář ředitel Papík dal pro conclusione [1], do protokolu, že obec nejednala správně ani formálně, poněvadž podala stížnosti přímo císařovně, ani materiálně, poněvadž mnohé stížnosti již byly rozhodnuty jednak soudně, jednak transaktem z r. 1750, jednak vrchností. Bzenečtí občané, majíce tak mírné roboty, by se měli styděti za to, že se chovají k vrchnosti tak vzpurně. Původci toho jsou nepokojné hlavy, Windler, Rúbík, Rychmach, Jan Kotek, Stavinovský. První dva mají hlavní podíl na cestě do Vídně, poslední dva pak tím, že od městského pokladníka Matěje Rychmacha si vzali 40 zl. a že přes zápověď vrchnosti pořádali pokoutní sbírky, uvrhli obec, jež nemá nazbyt, ještě do větší chudoby a zkázy.
Co se týče sesazení městského písaře, jest krajskému úřadu známo, proč se na to naléhalo; hned po svém ustanovení snažil se obnoviti spory, jež byly jednak transaktem z r. 1750 urovnány, jednak vládními a soudními nálezy rozhodnuty, popouzel obec k neposlušnosti, jak dokazuje svědectví náhradního starosty Ant. Bílého a radních Ant. Kotka, Strážnického a Vozky, schvaloval trestuhodné řeči Dom. Goldmana a hanebné jeho útoky na úřad direktorský; když byli se starostou Stavinovským citováni do úřední kanceláře, nedostavili se, nýbrž vzkázali, že tam nemají co činit, čímž se provinili neposlušností.
Aby se voda nerozlévala na lukách, pořídili stav za 368 zl. 16 kr. a tyto peníze o své ujmě a bez vědomí vrchnosti rozvrhli na okolní obce, ač stav dle dobrozdání dvou tesařských mistrů stál nanejvýš 137 zl. Jedině Rúbík si napočítal za dohled 35 zl. 29 kr.
Mandatář žádá, aby vrchnost byla ve svém právu chráněna, a škody a útraty by jí byly hrazeny. Poněvadž hlavními buřiči a štváči jsou Rúbík, Stavinovský, Rychmach a Rygard, navrhuje jim vrchnost pro odstrašující příklad buď práci na hradbách, nebo vězení na Špilberku. Co se týče Windlera, ať jest jeho sesazení potvrzeno, a ať jest odsouzen k náhradě škod a útrat, jež obci svévolně způsobil.
Dále ať se nařídí obci, aby předložila vrchnosti obecní účty, výkaz pořádaných kolek [2] a výkaz sirotčích peněz, k němuž ať se radě stanoví lhůta pod trestem žaláře, ať se konečně rozkáže obci, aby peněžní i přírodní dávky odváděla dle urbáře před transakcí, a ať se jí uloží poslušnost k vrchnosti a pokojné chování.
Proti těmto tvrdým požadavkům ředitele Papíka prohlašují obvinění, že nejednali ze své vůle, ale z vůle celé obce a proto doufají, že nebudou trestáni, aniž by byli slyšeni.
Na základě tohoto protokolu vydala rada c. k. gubernia v Brně dne 30. září r. 1776 dekret, jímž rozhodla o stížnostech císařovně podaných takto:
Patří-li dláždění zámeckého nádvoří ke stavbě, a jsou-li tudíž občané povinni při něm robotovati, může se rozhodnout jen soudně.
Dle urbáře z r. 1604 i transaktu z r. 1750 jsou občané povinni platiti domovský i pozemkový úrok, losunkové peníze, úrok za stříhání ovcí i z řemesla.
Obec jest oprávněna vésti pozemkové knihy a zapisovati do nich změny v držbě nemovitostí za poplatek dle tax provisionálního úřadu z r. 1756, avšak každý záznam in recognitionem dominii [3] jest třeba oznámiti vrchnosti, která jej zapíše do svých knih bez nároku na taxy. Za dovolení k sňatku jest vrchnost oprávněna bráti dle generální výměry poplatek 30 kr. a nikoli, jak stojí v transaktu, 2 zl.
Co se týče Zadních hor, odmítá se obec s nemístnou stížností, poněvadž jsou jako majetek připsány vrchnosti od r. 1684, a tato z nich platí i daň. Bylo by tedy obci dokázati nejen to, že je držela před r. 1684, nýbrž i, že jí připadly kupem, darováním neb jiným právním způsobem, že jí bylo však r. 1684 vlastnické právo násilně odňato. Upírá-li se obci nějaká nemovitost dani podléhající, ať se obrátí na hlavní rektifikační komisi.
Co se týče baráčníků, kteří mají domky na obecním pozemku [4], jsou povinni robotovati jen 13 dní ročně, vrchnost není oprávněna žádati ještě za každý achtel vinice 2 dni roboty při sypání, poněvadž se o ní v transaktu nečiní zmínky. Úrok 1 zl. 10 kr. jsou však vrchnosti povinni platiti. Baráčníci, kteří mají domky na panském pozemku, jsou povinni robotovati ročně 26 dní [5].
Děti, které živí ještě rodiče, nemají býti přidržovány k robotám rodičů. Počet honů, při nichž jsou povinni občané robotou, jest stanoven dle starého patentu z r. 1499 na 20. Úrok 9 zl. za hlásku jest obec povinna platiti.
Vrchnost jednala proti transaktu, že o své ujmě místo sesazeného starosty jmenovala starostu nového. Když byl starosta sesazen, měla obec přikročiti k volbě nového starosty, jež měla dáti vrchnosti potvrdit; kdyby toho vrchnost nebyla chtěla učiniti, měla obec rekurovati ke krajskému úřadu. Pouze kdyby byla obec s volbou úmyslně otálela, byla by vrchnost oprávněna, než by se byla provedla řádná volba, jmenovati starostu provisorního.
Co se týče akcidence, nesmí vrchnost od obce požadovati žádného poplatku, ať se jedná o jakékoli povolení. Prodávají-li se nemovitosti, má vrchnost právo žádati poplatek, ale jen ze zlatého krejcar. Půjčují-li se soukromé peníze, nebo peníze na víno, má se platiti vrchnosti ze zlatého krejcar a hospodářskému úřadu z každého vědra 3 kr.
Dle urbáře z r. 1604 jest vrchnost oprávněna žádati z achtele vinohradu úrok 7 1/2 másu vína.
Dle transaktu nesmí vrchnost ani křesťanům, ani židům dovoliti do Bzence dovážeti sebe méně cizího vína pod jakoukoli záminkou, ani ze Syrovína, tím méně z osad k panství nenáležejících. Domnívá-li se vrchnost, že se zákaz transaktu vztahuje pouze na vína z míst k panství nepatřících, jest jí volno, hledati domnělého práva cestou soudní.
Vrchnost má od nepaměti právo na poplatek 140 zl. za to, že nenalévá vína.
Na konci dekretu se podotýká:
„Poněvadž její Veličenstvo nařídilo, aby komisní útraty zaplatila strana, jež jest v neprávu, jsou z dobrého důvodu uloženy obci, poněvadž se neostýchala podati zcela bezdůvodně stížnost a sama si komisi přála; tím se stala žalobkyní a byla se svými žalobami téměř ve všech bodech odmítnuta. Útraty komisní činí 243 zl., z nichž se odečte 90 zl. pro vrchnostenského advokáta, poněvadž nenáleží ke komisi, a jemuž jest vrchnost povinna platiti ze svého. Požadavek Dr. Ranghela 6 zl. denně jest vysoký; stačí 4 zl., což za 11 dní místo 66 zl. činí 44 zl. Peníze se mají vyplatiti z obecní pokladny, nebo sebrati kolektou. Buřičům, Rúbíkovi, Rychmachovi, Janu Kotkovi, Stavinovskému a Goldmnovi promíjí se zasloužený trest, ale jen pro tentokráte ze zvláštní milosti.“
Avšak obec se nespokojila s rozhodnutím gubernia, nýbrž žádala za novou, nestrannou komisi a za opětné dosazení městského písaře Windlera. Než dne 4. srpna r. 1777 byla se svou žádostí odmítnuta. Tím se skončil definitivně spor, jenž po 70 let rozechvíval obec a způsobil občanům tak mnoho útrap i útrat.
Poněvadž v dekretu ze dne 30. září 1776 se nečiní zmínky o jednodenní robotě na hrázi rybníka, odepřeli ji občané konati. Ředitel podává tedy v únoru r. 1777 stížnost krajskému úřadu žádaje, by jim robotu nařídil. Týž tak učinil s poukazem, že jest robota obsažena v urbáři z r. 1604.
Jen s baráčníky spor o roboty i úrok vlekl se dále. Baráčníci byli nuceni kromě 52 dní v roce robotovati ještě dva dni o žních z každého achtele vinohradu, čemuž se vzpírali, poněvadž měli svobodné vinohrady. Proto nařídilo gubernium, aby komise, jež měla vyšetřiti stížnosti císařovně podané, vyšetřila na místě i záležitost baráčníků. Protokol šetření jest zapsán v Pamětní knize. Baráčníky zastupoval Karel Felmer, Antonín Švrček, Josef Mucháň a Antonín Solka [6]. Tito vypovídají, že do r. 1776 robotovali ročně 52 dní, k čemuž zástupce vrchnosti podotkl, že měli již r. 1713 takové roboty, jak se o tom zmiňuje i narovnání z r. 1750, což potvrdili i zástupci baráčníků.
Tito dále připomínají, že mají svobodné vinohrady, přece však se jim ukládalo sežati za každý achtel kopu pšenice, což jim před 11 léty bylo změněno na dva dny roboty o žních. Na přímluvu krajského hejtmana svolili zástupci vrchnosti k tomu, aby místo dvoudenní roboty zase sekli kopu pšenice.
Krajský se tázal zástupce vrchnosti, proč rozmnožila vrchnost robotu baráčníků a proč i 13 pololáníkům místo dvoudenní roboty s 2 koni ukládá robotu s 3 koni?
Zástupce vrchnosti odpověděl, že se tak děje jen tehdy, konají-li práci lehčí.
Krajský mluvě o dvoudenní jízdní robotě se zmýlil. Proto jej zástupci obce z opatrnosti ihned opravili prohlásivše, že pololáníci konají 6 dní robotu s 2 koni a 5 dní robotu pěší ročně, stojí-li v narovnání „týdně“ a „dvoudenní“, jest to nesprávné. To uznal i zástupce vrchnosti, a proto na to přistoupil i krajský úřad.
I z tohoto šetření je patrno, že vrchnost ze všemožných důvodů hleděla rozmnožovati roboty, a že poddaným bylo se stále brániti proti jejím záluskům.
V dekretu ze dne 30. září 1776 byla 43 baráčníkům, kteří měli domky na obecním pozemku, snížena robota na 13 dní; 98 baráčníků, jichž domky stály, jak tvrdila vrchnost, na panském pozemku, bylo povinno robotovati 26 dní. Po válce třicetileté zůstalo pro nedostatek pracovních sil mnoho pozemků neobděláno, jež si později přivlastnila vrchnost. Tak tomu bylo i s pozemkem, na němž byla postavena většina baráků. Obec však dokázala ze svých účtů, že z něho platila daň a že tedy patří jí, a proto že nemá vrchnost na baráky, až na 4, žádného práva.
Následkem toho dvorním dekretem ze dne 10. října r. 1778 byl úrok z baráků 1 zl. 30 kr. přiřčen obci, a o robotách baráčníků rozhodlo gubernium dne 30. srpna r. 1781 takto: „Poněvadž bzenečtí baráčníci mají své domky na obecních pozemcích, zůstane jen při 13 denní robotě za celý rok; dále vrchnost nemá práva žádati z každého achtele vinohradu dvoudenní robotu o žních, poněvadž se o ní neděje zmínka v narovnání z r. 1750, a ani vlastnické listy na tyto vinohrady ničeho o tom nevědí.“
Nevysychajícím zřídlem sporů obce s vrchností byl nálev vína. Obec platila vrchnosti za to, že se vzdala nálevu vína, úrok 140 zl. Avšak vrchnost přes to jala se ve svém hostinci nalévati nejprve stará vína a později i víno mladé. V transaktu z r. 1750 vzdala se sice „z blahovůle“ k poddaným nálevu jednoročního vína, ale jen na papíře. Kromě toho se zavázala vrchnost, že nedovolí nalévati v Bzenci cizích vín. Nicméně však učinila dne 1. ledna r. 1757 s židovskou obcí smlouvu, kterou se židům dovolovalo, dovézt do Bzence ze Syrovína ročně 10 beček za poplatek 1 zl. 30 kr. z bečky. Smlouvou r. 1772 sjednanou dovolila vrchnost židům, aby dovezli ze Syrovína 10 beček „košer“ vína bez jakéhokoliv poplatku. Toto své jednání odůvodňovala tím, že narovnání z r. 1750 se týká jen obce křesťanské, že židům se nemůže brániti, aby pro svou potřebu nekupovali vína lacinějšího. Než gubernium dekretem ze dne 30. září r. 1776 zapovědělo židům i křesťanům nalévati ve Bzenci jakékoli cizí víno.
Židé však toho nedbali a tajně prodávali cizí vína dále. V prosinci r. 1780 zabavila obec Heršlu Löblovi 20 věder cizího vína a oznámila to krajskému úřadu. Týž vyšetřiv věc, postoupil ji guberniu, jež dekretem ze dne 26. února r. 1781 rozhodlo, „aby tento žid předně pro svou opovážlivost, že do Bzence přivezl cizí víno, byl za každé vědro pokutován 30 kr. a peníze uložil na kvitanci u městské obce. Potom ať se mu ony dvě bečky vydají, ať je však na svůj náklad ze Bzence odveze. Pro budoucnost však kdo by z židů neb křesťanů se opovážil proti transaktu do Bzence cizí vína dovézti, mají se ihned obci dodati.“
Ke konci 18. století došlo mezi obcí a vrchností opět ke sporu o nálev vína. Obec podala dne 27. července r. 1798 žádost, aby ve svém hostinci nenalévala mladého vína a za dobu od 1. října r. 1796 dala obci z bečky 8 zl. náhrady, celkem 227 zl. 12 kr. Ředitel Papík odpovídá obci dne 8. srpna, že vrchnost se vzdala r. 1750 dobrovolně nálevu mladého vína; nicméně však, by se předešlo nevoli, vyprodá ještě nepatrnou zásobu a potom od nálevu upustí. Žádost o náhradu zamítá, poněvadž o nálevu mladého vína nevěděla, a obec ji měla ihned upozorniti. Městskému písaři jako pisateli žádosti důrazně se připomíná, by budoucně užíval slušného způsobu psaní, jinak se proti němu přísně zakročí.
Obec nebyla s rozhodnutím vrchnosti spokojena; dne 18. listopadu r. 1799 podává starosta Matouš Richman s radou krajskému úřadu stížnost, že vrchnost nalévá víno přes úrok 140 zl., jež jí platí obec za to, že se vzdala nálevu a proti smlouvám a privilejím města. I žádají, by se jí to zakázalo, a aby se jí nařídilo, zaplatiti obci za víno od 1. října r. 1796 prodané náhradu, odstraniti z panského hostince zlatý hrozen a dáti tam odznak jiný, na hostincích obvyklý, jako je např. černý orel, zlatý lev. Konečně žádají, by se obci povolilo o výročních a týdenních trzích prodávati teplá jídla.
Krajský úřad rozhodl dne 18. července r. 1800 takto:
Vrchnost se vzdala dobrovolně nalévati mladé víno, nalévati stará vína jest dle transaktu oprávněna. Chce-li obec, by se jí přiřkl výhradní nálev mladého vína, poukazuje se na soudní cestu. Rovněž nemůže se vrchnosti přiřknouti výhradní nálev starých vín, s čímž se též odkazuje na soudní vyřízení. Také není možno politickému úřadu naříditi vrchnosti, by dala obci náhradu za to, že nalévala mladé víno, poněvadž hostinský na panském hostinci dle výkazu sklepního úřadu r. 1800 žádné mladé víno nenaléval, a obec tedy promeškala lhůtu k rekursu. Co se týče prodeje teplých jídel, nemůže se v tom obci brániti, nesmí si však osobovati prodej teplých jídel i v panském hostinci. Krajský úřad také neměl práv naříditi vrchnosti, by místo zlatého hroznu vyvěsila na svůj hostinec jiný znak.
Ani v 2. polovici 18. století nebyl Bzenec ušetřen rozličných pohrom. R. 1777 lehla značná část města popelem a rok na to bylo po třetí navštíveno Prušáky, kteří po svém starém zvyku je důkladně vydrancovali. Vznik a rozsah požáru a tehdejší poměry nám popisuje listina, jež byla r. 1778 vložena do báně vížky na radnici. Zní takto:
„Památka věčná! Dne 17. května r. 1778 vypukl o 4 h. odpoledne neopatrností děvečky u Judy Sabla na Dolním náměstí oheň, jímž lehly všechny domy židovské a 38 domů křesťanských na Dolním i Horním náměstí i s 2 domy obecními a radnicí. V městě nastala taková nouze, že lidé nebyli s to toho roku domy vystavěti. K tomuto neštěstí se přidružil vpád Průšáků r. 1778, po vpádech r. 1740 [7] a 1757 třetí. Radním bylo konati jen sbírky. Cena obilí byla: Měřice žita 1 zl. 18 kr., pšenice 1 zl. 30 kr., ječmene 50 kr.. ovsa 36 kr., libra masa 4 kr., bečka vína 10 zl. 75 kr. (u pánů). Tabák byl velmi drahý, poněvadž jim lichvařili židé; měli prodávati lot za 2 kr. V radnici naléval se más vína a 8 kr., más piva za 4 kr. Všechno bylo lze dostati, ale mezi lidem byla bída pro nedostatek peněz. Domů městských bylo 184, baráků asi 130. Všichni měšťané byli povinni konati robotu 11 dní, hofeři 13 dní ročně. Do r. 1777 se muselo robotovati od rána do večera, potom jen od 6 hod. ráno do 6 hod. večer. Mimo to robotoval každý občan 1 den v roce na opravě hráze rybníka u Dolního mlýna, kterou dobytek poškozoval. Nepřízeň byla velká zvláště od cizích do Bzence přišlých pánů, kteří nad námi chtěli panovati. Od takových cizozemců a panovníků ať nás Pán Bůh vystříhá! Naše paní hraběnka jmenovala se Ernestina, rozená hraběnka Pruskovská ve Bzenci a provdaná Larischová [8]. Její ředitel Josef Papík městu mnoho škodil, neboť nám všechna práva a pořádky sirotčí jurisdikce [9] odňata byla, z čehož povstal soud až k nejvyššímu císařskému dvoru. A přece toho dovésti nemohl, jen že jsme svého písaře Jana Windlera ztratili. Museli jsme se dobře brániti.
To stalo se dne 2. září 1778. Radnice a všechny domy byly postaveny r. 1778.“
Ředitel Josef Papík netěšil se pro svou bezohlednost a pánovitost oblibě občanů. Zanechal po sobě památku dvěma značnými nadáními, a sice nadáním 1 000 zl. pro studujícího, jenž by se hodlal věnovati kněžskému stavu a nadáním 3 000 zl. pro podporu varhaníka. Zemřel kolem r. 1824.
Poznámky k textu:
[1] Jako závěr.
[2] Sbírek.
[3] Za účelem zjištění panství.
[4] Bylo jich 43.
[5] O 98 baráčnících tvrdila vrchnost, že mají domky na bývalém panském pozemku.
[6] V urbáři z r. 1775 se píšou Felmeyer, Mechan, Solga.
[7] Vlastně r. 1742.
[8] Správně Salmová.
[9] Pravomoc.