Bzenecké víno

Jan Štefánek

Tradice bzeneckého vinařství a výborné kvality bzeneckého vína jsou prastaré. Svědčí o tom mezi jiným listina krále Václava II., jíž přikazuje komorníku Brunovi, „aby 20 sudů nejlepšího vína, které obdržeti má, uložil mu na hradě bzeneckém“. A že bzenecké víno není ledajaké, ukazují četná vyznamenání na oblastních, celostátních i mezinárodních výstavách vín. Bylo věru mnoho těch, kteří si na něm pochutnávali, zapomínali při něm na trampoty dne i čerpali inspiraci ke svým dílům a řešili nejrůznější problémy.

Byl mezi nimi básník Šimon Lomnický z Budče, který nejednu číši dobrého moku popil, slavný vídeňský litograf Dr. A. F. Kunike, dějepisec Marian Ullmann i národní buditel František Sušil a Petr Bezruč. Že bylo dobré, svědčí verše mistra J. Suka:

„Všichni ze srdce si přejeme a o to také státi budeme,
by tento vinný sklep byl svědkem mnohá léta,
že milá družnost stále zkvétá v tom našem kraji Slováckém
při dobrém moku bzeneckém.“

Podobně i malíř Antoš Frolka:

„Ej, nepi, Juro, nepi vodu,
voda je ti len na škodu,
napi se radš v Bzenci vína,
to najlepší medicína…“

„Sám Dante, když se nalévaly pupence, na inspiraci jezdil do Bzence.
I Beatrice Cenci, na víně byla v Bzenci.
Ba, dokonce Cellino do Bzence jezdil na víno,“

jak zaznamenáno v kronice jednoho sklepu. Je to tvrzení smělé a historicky nepodložené, ale jisto je, že Joža a Franta Úprka, Lolek, Arne Novák a jiní se ve Bzenci cítili znamenitě a bzenecké víno jim chutnalo stejně jako mistrům svého oboru Svolinskému, Lidickému, Heřmanovi, Mikuláštíkovi a mnoha dalším.

„Hanáci z Letovle z pivního kraje
vrhle se na víno tam, kde tak zraje.
Zlaté hrozen tekotý slonko, jaký to Boží dar,
vepile Hanáci – hodně toho troňko.“

Jeden z nich se chlubí, zda právem, těžko říct:

„Me, Hanáci, me sme dnes pile a pod stolem sme nebele,
za to sme žbán ryzlinku vepile,
ale ožhrali sme nebele.“

Snad, ale jisto je, že:

„Bzenec, to je město vínem bohaté,
tam jdou cesty rovné, odtud klikaté.“

Kdo jednou do Bzence zavítá, těžko se s ním loučí a rád naň vzpomíná, jak o tom svědčí jeden host z Prahy:

„Škoda, že já z Bzence musím – co já, chudák, v Praze zkusím,
dobré vínko tady jest – Bzenčanům buď všechna čest.“

Bzenec přispěl i k posilování československé vzájemnosti. Zde při práci i zábavě se poznávali a navazovali bratrské vztahy Češi a Slováci od nejstarších dob až podnes, jak o tom svědčí upřímná družba mezi Bzencem a Brezovou pod Bradlem. A že toto srdečné a upřímné přátelství jde i za hranice naší vlasti, toho dokladem jsou zápisy:

„Nezapomenu na přátelské mezinárodně filiální sezení v pohostinném bzeneckém sklepě s reprezentanty továren a podniků z Belgie, Německa a Švýcarska vystavujících na mezinárodním veletrhu v Brně.“
„En souvenir d´une merveilleuse soirée en une compagnie trés sympathique.“
„Die freundliche Runde lohnt auf jedem Fall den weiter Weg.“
„Mit Dank für die Gastlichkeit und in Einzug der Zweisamkeit.“
„Jsem dnes poprvé ve vinném sklepě a náhoda tomu chtěla, že se tak stalo s přáteli ze zahraničí. Jsem nanejvýš spokojen a přeji hostitelům vše nejlepší.“

Stejně i my – na mnohá, mnohá léta! A těšíme se na shledanou!

    zdroj:

  • 950 let města Bzence, Městská osvětová beseda v Bzenci, Grafia n.p. Kyjov 1965