Přepis nedatovaného projevu učitele Felixe Šeděnky u příležitosti výročí osvobození města Bzence.

Hrst vzpomínek na osvobození našeho města

Dvě historická data zapsaná v městské kronice budou provždy připomínat našim potomkům události tvořící mezníky národního života.

Jednou z nejsmutnějších je 15. březen 1939, kdy celé Československo bylo zaplaveno fašisticko-hitlerovskými hordami s potomními koncentráky, heydrichiádou, popravami pokrokových nevinných lidí a vznikem druhé světové války. Tehdy se zdálo, že fašistické hordy nikdo nezastaví. Byla tu však mohutná sovětská armáda a ohromné nadšení všeho sovětského lidu, které dovedlo za hrozného utrpení vyhnat ze své země okupanty a na konec osvobodit porobené národy Evropy. A tak se přiblížil i 19. duben r. 1945 – historické datum pro Bzenčany nejkrásnější.

Je potřeba trochu zavzpomínat. Chodili jsme toho jara za večerů na Starý hrad, pozorovali blížící se ohně, záblesky děl i samopalů a těšili se. A dočkali jsme se. Konečně byli fašisté hnáni od slovenských hranic k nám na Moravu – na Moravské Slovácko, a když začali i v Bzenci ničit kolejnice, ničit mosty a stavět zátarasy a když jednoho dne (18. 4.) v poledne silná detonace otřásla Bzencem – to nám vyhodili do povětří náš bzenecký poklad – Starý hrad – to jsme počítali naše osvobození na hodiny.

V těchto pohnutých dnech byl již blízký Vracov osvobozen RA. U nás občané se stěhovali do vinných sklepů, zatímco fašisté se opevňovali ve vinohradech a kladli miny na cesty a chodníky a také na cestičky ve vinohradech.

Dne 19. dubna v 6 hodin ráno počali z lesa vybíhat ke koupališti první vojáci osvobozenecké armády. Byli to Rumuni, kteří zaútočili a v krátkém, ale tvrdém boji obsadili nádraží.

Vzápětí se přenesl boj do Tyršovy ulice – a tu se rozezvučela celá široká fronta. Rumunská armáda posilovaná zálohami z lesa a bojovou technikou svedla rozhodný boj o Bzenec. Němci zle řádili dělostřeleckou a kulometnou palbou z vinohradů. V řadách osvobozující armády je mnoho mrtvých a raněných. Do města – na náměstí, do Vracovské a Tyršovy ulice a na Babí dopadlo několik dělostřeleckých granátů, které způsobily smrt několika Bzenčanů. Němci se drží několik dnů ve vinohradech. Křížová palba sovětského dělostřelectva pomohla Rumunům vyhnat fašisty i z vinohradů. Stovky praporů a tisíce praporků zavlálo tehdy v našem městě – lidé plakali radostí i štěstím, že konečně se dočkali osvobození a že mír se blíží mílovými kroky. Byly to tehdy nejkrásnější dny, na které není možno zapomenout!

Ale i smutné vzpomínky mají Bzenčané na tyto jarní dny roku 1945. Ustupující Němci zaminovali u Syrovínky přechody u zničených mostů a hlavně pak všechny cesty a cestičky do vinohradů. Co chvíli se ozval nejdříve v městě a později i ve vinohradech výbuch a pak hrozný výkřik – utržené nohy, nebo jinak zraněná těla civilistů byla odnášena do polní nemocnice ve škole. Mnoho bzeneckých občanů přišlo takto o život, mnoho je jich poznamenáno: jsou beznozí i slepí. Padesát šest Rumunů položilo své životy na bzenecké půdě. Budiž jim věčná čest a sláva!

Čas všechno hojí a upadá v zapomnění. Je nutno alespoň ve výroční dny vzpomenout na tisíce a miliony lidských obětí, na hrůzy koncentráků, na hrůzy heydrichiády a na všechny občany našeho města, kteří položili životy za naše osvobození. A především nezapomínejme na hrozné oběti sovětského lidu a jeho Rudé armády – osvoboditelky.

Milujme své město a svou vlast a pracujme tak, aby již nikdy v našich lesích a vinohradech neumírali ani naši občané – ani cizí bojovníci.

Felix Šeděnka