Prosinec 1915

Středa 1. 12. 1915. O půl sedmé byla káva a pak do osmi prostná cvičení[1]. Dopoledne jsem četl. Odpoledne mám službu – wachu[2]. Nic zajímavého. Den je teplejší než včera. Operace v Srbsku ukončeny.

Čtvrtek 2. 12. 1915. Ráno prostná. Je zamračeno a poměrně teplo. Celý den nic zajímavého. Celý den jsem četl.

Pátek 3. 12. 1915. O půl sedmé jsme vstali a řádně se omyli. Dopoledne měla býti jezdecká škola, ale počalo pršeti a proto nebyla. Byl lénung[3]. Odpoledne byla telefonní škola; držel jsem českou. Mám službu – wachu.

Sobota 4. 12. 1915. Dnes je svátek Barbory. Celý den se nic nedělalo. Venku je velmi teplo a taje. Odpoledne počalo pršet. Nic zajímavého.

Neděle 5. 12. 1915. Je teplo, zamračeno a prší. Nic nového. Četl jsem a hrál karty.

Pondělí 6. 12. 1915. Když jsem vstal, řekl mi Franta od telefonistů, že pojedeme asi pryč a také za hodinu byl hlášen maršbereit[4] a v šest hodin abmarš[5]. Vše jsme tedy dali do pořádku. Dnes v noci máme býti v Boruchově[6]. Ve dvě hodiny byl odjezd a jeli jsme do šesté hodiny po silnici směrem k Luzku[7]. V Podubci[8] jsme byli přes noc. Cesta do vsi byla velmi špatná a byla tma. Měli jsme službu a spali jsme ve stodole na parkplacu. V noci jsem málo spal. Jsme přiděleni ke 2. divisionu.

Úterý 7. 12. 1915. V sedm hodin jsme vstali. Dosud se neví, kdy bude odjezd. Pak přišel rozkaz, že je pohov. Našli jsme si barák a ubytovali jsme se v něm. Celý den jsme nedělali skoro nic. Na večer počalo pršeti a je velmi blátivo. Zítra mám jeti jako kvartýrmacher[9] – ve čtyři hodiny odjezd.

Středa 8. 12. 1915. Vstal jsem o půl čtvrté, posnídal a pak nasedlal koně a u bytu hejtmana jsme se shromáždili. Byla tma, poprchalo a bláta po kolena. Pak jsme vyjeli, koně packovali a cesta byla těžká. V Boruchově byl štáb regimentu a odtud ještě za tmy jeli jsme dále. Jeli jsme kolem nádraží Kiverzi[10] a pak přes les. Koně bořili se po kolena v blátě. Cestou předjeli jsme pěchotu naší divize. Museli jsme jeti stále poklusem, protože v patách nám jel generální štáb a ti nás pobízeli. Koně nemohli a byli celí mokří. Asi ke druhé hodině přijeli jsme do Omělna[11] a tam bylo nám určeno přenocovat. V určeném místě udělali jsme místo pro koně a čekali až přijede batterie. Až v sedm hodin teprve přijela, ale několik vozů zůstalo vzadu, protože nemohli vyjeti a mezi nimi i náš kanon. Ty, kteří přijeli, jsme ubytovali a sám jsem lehl do sena a spal jako zabitý.

Čtvrtek 9. 12. 1915. Časně jsem vstal, dnes nikam nepojedeme – je pohov. Čekal jsem až přijede náš kanon. Nemohli vyjet, a proto poslalo se jim jedno šestispřeží. Vedle nás byli ubytovaní „třeťáci“ a šel jsem, není-li tam někdo známý. Byl tam Slavík, Vozka, Študent a Blatecký. Po menáži jsem se s nimi pobavil. Kolem třetí hodiny přijeli s mým kanonem. Byli utrmáceni – lidé i koně. Do večera jsme povídali o nesnázích na cestě a pak na půdě jsme spali.

Pátek 10. 12. 1915. Vstal jsem v devět hodin. Dopoledne jsem chodil po vsi a odpoledne zabloudili jsme do osamělého domu, kde byla česká rodina. Zde jsme popovídali a pak vlezl jsem na půdu a šel spát. Kolegové zase přišli a vykládali jsme.

Sobota 11. 12. 1915. Vstal jsem až v jedenáct hodin – byla již menáž. Venku prší a je bláto. Odpoledne jsme vše připravili k odjezdu. Zítra ráno ve tři hodiny máme odjet na pozice. Máme službu – wachu.

Neděle 12. 12. 1915. Vstávali jsme ve dvě hodiny a pak se nasedlalo a asi ve tři hodiny jsme vyjeli. Bylo teplo a poprchalo. Ujeli jsme asi 1 km a pak koně nemohli již táhnout, vězeli jsme v blátě, ani s procnou[12] jsme nemohli hnout – čekali jsme až se rozední – a pak jsme se s největší námahou dostali o půl kilometru dále. Čekali jsme až nám přišli se třemi páry koňů naproti. Zapřáhlo se a jelo se. Cesta byla velmi špatná – po osy jsme se brodili v blátě. Kolem třetí hodiny odpoledne přijeli jsme do Rudníku[13] a zde jsme se ubytovali. Zůstal jsem v rezervě. Našli jsme si barák a v něm se ubytovali. Brzy jsme šli spát.

Pondělí 13. 12. 1915. Vstal jsem v sedm hodin a pak jsme šli do kšicštelunku[14]. Štelunk je v bažinatém lese a cesta je velmi špatná a asi 5 km od procen vzdálená. Chtěl jsem dělat zákop, ale hejtman nařídil zůstat v Rudníku, proto jsme se vrátili a v domě se ubytovali. Večer přišla pošta a musel jsem s ní do štelunku. Byla tma a pravou cestu najíti bylo dosti obtížné. V deset hodin přijel jsem zpět a pak ulehl a spal jsem výtečně.

Úterý 14. 12. 1915. Vstal jsem v osm hodin. Dopoledne jsme vařili brambory. Hlad byl a chleba nebylo. Odpoledne pekli jsme bramborové pekáče[15]. Navečer jel jsem s panem hejtmanem do štelunku. V osm hodin byl jsem již zpět. Pak jsem ulehl, ale ještě chvíli jsme zpívali.

Středa 15. 12. 1915. V sedm hodin jsem vstal, omyl a oholil se. Pak jsme dělali pořádek na dvoře až do večera. Navečer jsem pral košili. Večer brzy šel jsem spát.

Čtvrtek 16. 12. 1915.  V noci o půl druhé najednou začal hořet dům v blízkosti našeho. Ježto bylo ohňů předtím zde několik, nařízen byl v noci dozor kvůli ohni. Měli tedy hned první den práci. U ohně byl jsem jen chvíli a pak šel jsem zase spát. Ráno vstávali jsme o půl osmé a pak udělali jsme ve světnici pořádek. Dnes je jasno a mrzne. Odpoledne přijeli kluci z dovolené. Večer jel jsem s poštou.

Pátek 17. 12. 1915. Vstal jsem v sedm hodin. Dnes je zase zamračeno a teplo. Jinak fádně. Sokol rozpuštěn[16] a jmění Kramáře zabaveno. Odpoledne přišel Sklenář – prý bude u naší batterie. Byl jsem rád, popovídal jsem si s ním jako s přítelem.

Sobota 18. 12. 1915. Vstal jsem v sedm hodin. Dopoledne jsem četl a odpoledne s Frantou a Sklenářem debatovali. Večer jsem si četl a psal.

Neděle 19. 12. 1915. Vstav, omyl jsem se. Dopoledne jsem četl. Dnes odjíždí další skupina na dovolenou. Je hezky a dosti teplo. Celý den jsem celkem nic nedělal.

Pondělí 20. 12. 1915. Vstal jsem brzy. Pak byla mela, že pozdě jdu s mužstvem, jež bylo určeno stavět v lese kolny. Dopoledne jsme byli z práce vyrušeni a museli jsme ji přerušiti a šli jsme domů. Cestou jsme potkali kuchyň a poobědvali jsme. Odpoledne jsme nic nedělali.

Úterý 21. 12. 1915. Vstal jsem o půl sedmé a pak obléknuv se, šel jsem zase do lesa. Dopoledne byl jsem v dekunkách[17] v kšicštelunku, neb muselo býti nejprve místo vyhlédnuto. Po menáži jsme šli a do tří hodin jsme pracovali a pak za zpěvu šli jsme domů. Je dosti zima a i sníh padá. Po večeři byl jsem u Franty a pak spal – výtečně.

Středa 22. 12. 1915. Ráno jako včera. Celý den pracovali jsme v lese. Je velmi zima a občas museli jsme se u ohníčku ohřát. Brzy jsme šli domů. Večer byl u mě Sklenář.

Čtvrtek 23. 12. 1915. Vstal jsem v sedm hodin. Dnes nepůjdu nikam. Venku je třeskutý mráz, ani se vyjíti nechce. Dopoledne nedělal jsem celkem nic. Odpoledne byl jsem přítomen bourání stodoly, jež byla náhodou prázdná a došky byly potřebné jako krmivo. Pak přišli za mnou a mám jíti péci vánočky na zítřek. Šel jsem a potřebné věci si připravil. Večer jsem zadělal na těsto, ale bez kvasnic. Pak jsem hrál karty a Franta byl u mě. Dostal dnes dopis se žádostí o dovolenou, ježto matka prý je nemocná. Daří se mu obstojně. Žádná změna.

Pátek 24. 12. 1915. Brzy jsem vstal a hned jsem začal péct. Šlo to hladce. Do druhé hodiny byl jsem se vším hotov. Pak jsme si vyhlédli stromek a ten vyzdobili. Udělal jsem několik kousků pečiva a trochu čokolády a i pár svíček. Zatím nastal večer. Omyl jsem se. Pak navařili jsme brambory a dala se do nich konzerva. Při večeři rozžali jsme svíčky a přál jsem všem veselých svátků. Byly to dojemné okamžiky a vzpomínali jsme celý večer domova a Vánoc doma trávených. Dostali jsme pak trochu vína a několik dárků od p. hejtmana Freie. Byl jsem ospalý a šel jsem dosti brzy spát. Jiní hráli karty až do rána. Franta dovolenou dostal a byl mi dáti Sbohem – již jsem spal.

Sobota 25. 12. 1915. Vstal jsem v šest hodin. Dnes máme jíti do kostela. Obléknuv se, šel jsem. Kostel je zde ve vesnici jen asi 500 kroků od nás vzdálen. Je pravoslavný, ze dřeva a dosti úhledný. Překvapila mě čistota v něm. Při mši hrála vojenská hudba a zvlášť dojala mě píseň „Tichá noc“. Oči slzely – byl to prožitek. Zdálo se mi, jako bych byl doma v kostele. Po kostele šli jsme domů a dopoledne jsem četl. Oteplilo se a zdá se, že sníh bude zase tát. Odpoledne byl jsem u Koutného od houfnic a bavil jsem se s ním až do večera. Večer jel jsem s poštou do štelunku. Cesta byla mizerná – pršelo. Když jsem přijel, bylo mi mizerně od žaludku a přes noc se to zhoršilo. Nespal jsem ani chvilku a byla mi zima a hlava bolela.

Neděle 26. 12. 1915. Celý den jsem ležel, bylo mi prachmizerně. Nic jsem nejedl. Odpoledne přišel za mnou Koutný a v leže vzpomínali jsme domova. Přes noc bylo mi již lépe.

Pondělí 27. 12. 1915. Zase jsem nesnídal. Vůbec nemám chuť na jídlo, je mi ale rozhodně lépe nežli včera. Venku je mizerné počasí, sníh napůl roztátý a vody po kolena. Chodil jsem, ale ne mnoho. Spal jsem navečer, později byl u mne Koutný. Spal jsem dobře.

Úterý 28. 12. 1915. Vstal jsem hodně pozdě. Dopoledne jsem četl a odpoledne psal. Večer byl jsem u Koutného a zase jsme vzpomínali na Bzenec. Venku roztálo, prší a je teplo. V jedenáct hodin šel jsem spát. Přes noc hořelo v komíně sousedního domu.

Středa 29. 12. 1915. Vstal jsem o půl sedmé a pak šel jsem do lesa dohlížet na stavbu stájí. Cítím se úplně zdráv. Oběd mi zvlášť chutnal. Večer přišly dárky, bylo jich letos dosti. Jinak nic nového.

Čtvrtek 30. 12. 1915. Vstal jsem jako včera a obléknuv se, šel jsem do lesa. Bylo bláta a poprchalo – bylo, jak se u nás říká „syrovo“. Brzy jsem šel domů. Večer jsem psal. Nic zajímavého. Počíná mrznout.

Pátek 31. 12. 1915. Ležel jsem do osmi hodin, a pak jsme si dělali pryčnu na spaní. Venku silně mrzne, je mizerné počasí. Dnes má býti Silvestr – ani bych neřekl a již čtvrtý na vojně, ale snad nikdy nebyl tak smutným. Dnes byla pilná kanonáda a i Rusové bez přestání střílí – snad má býti v příštích dnech útok. Večer byl u mne Koutný. Zase jsme vzpomínali domova. Zítra mám jeti do štelunku. O půlnoci naráz Rusové spustili kanonádu.

Skončen zase jeden rok života mého – kéž Bůh dá, by již žádný rok nekončil jako tento a nechť mír přinese nám brzy kýženého pokoje.

Zdar!

 

[1] Cvičení bez nářadí (někdy s tyčemi nebo činkami).

[2] Strážní služba.

[3] Mzda, žold.

[4] Připravenost k pochodu.

[5] Odchod.

[6] Boruchowo – dnes Borokhiv (Volyňská Ukrajina).

[7] Lutsk.

[8] Poddubcy – dnes Piddubtsi.

[9] Ubytovatel.

[10] Kiwercy – dnes Kiverci.

[11] Omelno.

[12] Kolesnou.

[13] Rudniki – dnes Rudnyky.

[14] Dělostřeleckého postavení.

[15] Placky.

[16] Dne 24. listopadu 1915 došlo z výnosu rakousko-uherského c. k. ministerstva vnitra k rozpuštění sokolského ústředí ČOS, činnost sokolských jednot jako samostatných právních subjektů však pokračovala.

[17] Deckung – zákop, kryt.