Září 1915

Středa 1. 9. 1915.  Vzbudili nás ve čtyři hodiny. Pojedli jsme a jelo se v šest hodin dál. Byl jsem jako kvartýrmacher[1]. Jeli jsme směrem jihovýchodním stále po silnici. Ve vsi Rudka Koziňská[2] bude lager[3]. Čekal jsem tam na batterii, kterou jsem pak zavedl na parkplatz. Koně přišli do stodol. Koupil jsem prasata od sedláka. Máme službu, a proto jsme si postavili celty. Od páté hodiny byla mundurvisita[4]. Večer jsem se řádně najedl a šel spát.

Čtvrtek 2. 9. 1915. V šest hodin byl abmarš[5] přes město Roszyszce[6] a za městem jsme viděli ruský vlak, jemuž se nepodařilo odjeti; hrála hudba. Kolem druhé hodiny přijeli jsme na místo a koně šli do stodol. O páté hodině jsme antretovali[7] stran orlabu[8]. Večer jsme si navařili šklubánků[9] a udělali okurkový salát. Spali jsme dobře.

Pátek 3. 9. 1915. V šest hodin byl abmarš. Jedeme směrem jihovýchodním, kolem města Luzku[10], jež prý byl pevnost, ale ani polní opevnění zde nebylo vidět. Za Luzkem bylo několik vesnic Čechy obydlených, prý se jim zde v míru daří velmi dobře. Pak u jednoho dvora jsme se ukvartýrovali[11]. Je slyšeti silnou kanonádu a v zákopech nedaleko dvora leží dosud nepochovaní Rusové. Ves se jmenuje Poddubci[12]. Spali jsme ve velké šopě.

Sobota 4. 9. 1915. V šest hodin byl abmarš. Jeli jsme po silnici, jež vedla rovnoběžně se silnicí vedoucí do Rovna. Je slyšeti silnou kanonádu. U silnice pak byl rast. K večeru jsme pak jeli stále dál. Cesta byla velmi špatná – samý močál.  Jeli jsme až do druhé hodiny ráno, a pak u kanonu jsme si lehli a spali.

Neděle 5. 9. 1915. Vstali jsme v pět hodin, vše jsme napakovali a čekali na rozkazy. Vyjasnilo se a bude asi hezký den. Asi v deset hodin jsme odjeli a kolem lesa jeli jsme do štelunku[13]. Odpoledne jsme vystříleli asi 20 ran a večer začalo pršet. Postavili jsme celty, povečeřeli a šli spát. Asi v deset hodin byla mela skrz munici.

Pondělí 6. 9. 1915. Vstali jsme v šest hodin a brzy přišel rozkaz vše připravit k odjezdu. Celý JTD prý musí jeti zpět. Asi v osm hodin jsme odjeli a jeli přes les. Cesta se bořila a byla samá zmola. Po poledni přijeli jsme do vsi Nova Zemlija[14] a zde byl parkplatz – freilager[15]. Postavili jsme celty a hned se schovali, ježto silně pršelo. Večer jsme pojedli a brzy šli spát. Poprchalo a byla tma, že nebylo vůbec viděti.

Úterý 7. 9. 1915. V jednu hodinu byl najednou tagwach[16] a hned maršbereit[17]. Asi ve čtyři hodiny jsme odjeli – prý do štelunku zpět. Byla tma a zima jako u nás v listopadu. Nedojeli jsme daleko a nařízeno bylo jeti zpět na parkplatz. Ihned se postavily celty a dopoledne jsme spali. Odpoledne jsem psal a umyl se. Kolem čtvrté hodiny přišel rozkaz maršbereit. Vše se připravilo a kolem páté hodiny jsme odjeli. Slámu na spaní vzali jsme si sebou. Poblíž lesa čekali jsme až se setmí a pak za tmy vjeli do štelunku. Hned jsme postavili celty a ulehli.

Středa 8. 9. 1915. Vstali jsme v pět hodin a vše připravili ke střelbě. Byl jsem si prohlédnout naše nové švéry[18], jež stály asi 100 kroků vlevo od nás. Dopoledne jsme stříleli. Asi v jedenáct hodin přišel rozkaz, aby dva kanony jely do švarmu a byl jsem určen také. Jeli jsme a měli jsme nejprve střílet na kraj lesa, kde byly slabé ruské švarmy a až naše pěchota postoupí do těch švarmů, máme kanony dotáhnout až k pokraji lesa. Byla k nám přidělena 1. sapér[19] kompanie a dvě kompanie z pěšího pluku 99. Pod kopečkama byl štelunk a stříleli jsme velmi silně. Koule od infanterie fičely kol hlav. Rusové ustoupili až za les a nebylo tedy třeba kanony táhat k lesu. Byli jsme pochváleni. Večer postavili jsme celty a lehli jsme si. Celé odpoledne a ani večer neměl jsem nic teplého v ústech. Bylo velmi zima.

Čtvrtek 9. 9. 1915. V sedm hodin jsme vstali a ježto jsme byli vepředu, uvařili jsme si kávu. Batterie přijela za námi a jeli jsme pak směrem jižním, přes koleje a silnici vedoucí k Rovnu. Večer v úvoze, kdež bylo velmi bláta, jsme udělali štelunk. Jsme teď od regimentu pryč a jsme přiděleni k regimentu 99. Spal jsem pod celtou a spalo se dobře. Pršelo celou noc.

Pátek 10. 9. 1915. Ves, jež je před námi, jmenuje se Derevina[20]. Čekáme další rozkaz. K poledni se nasedlalo a jeli jsme zpět a u dráhy byl freilager. Odpoledne jsem se zase jednou pořádně umyl. Je slyšeti blízko exploze. Večer jsem brzo vlezl pod celtu a spal jsem dobře.

Sobota 11. 9. 1915. Tagwach byl v pět hodin a v osm hodin máme odejet. Jel jsem jako kvartýrmacher a ve vesnici, do které jsme asi před čtyřmi dny stříleli, udělali jsme kvartýry. Čekali jsme batterii, ale v poledne přišel rozkaz jíti zpět k batterii a prý musíme jeti dále. Pomenážili jsme[21]. Stříleli jsme na ruský aeroplán. Strachota odchází od batterie. Ve dvě hodiny se odjelo a byl jsem zase určen jako kvartýrmacher. Nejeli jsme daleko, jen do sousední vesnice, jež byla skoro celá vyhořelá a v té byl freilager. Odpoledne jsem si prohlídl ruské švarmy za vodou. Jistý Rus, jež byl raněn, snažil se přebrodit řeku, zůstal v ní a byl vytažen. Počasí je nestálé. Večer brzy šel jsem spát pod celtu.

Neděle 12. 9. 1915. Tagwach v pět a zase v osm má býti abmarš. Nasedlalo se a čekalo se na další rozkazy. Je již poledne a dosud se nic neví. Po poledni přišel rozkaz odjeti. Jeli jsme směrem východním přes dráhu vedoucí severně od Rovna. Pojedeme asi do štelunku. Blíže vesnici u lesa byl halt a povolilo se sedlo. Šli jsme pak spát. Spali jsme u kanonu na seně. Měl jsem službu – wachu. Spal jsem málo. Přes noc padala mlha. Je slyšeti střelbu infanterie velmi blízko, a proto jsme na vše připraveni.

Pondělí 13. 9. 1915. Ve tři hodiny byl Tagwach a o půl čtvrté maršbereit. Odjeli jsme asi o půl páté a hned na pokraji lesa byl štelunk. Byla silná mlha a nebylo viděti. Málo jsme stříleli. Byl u nás brigadýr a pak přišel rozkaz, že dva kšice[22] pojedou do švarmu. Jel jsem i já. Jeli jsme přes les poklusem. Za lesem byl štelunk, ale nevystřelili jsme a jeli jsme kupředu. Blíže dvou mlýnů byl štelunk a dali jsme několik ran a pak jsme jeli zase kupředu. Ve vesnici u kostela byl štelunk a stříleli jsme na ustupující Rusy. Od kostela vyjeli jsme pak na volné pole a stříleli jsme na artilerii. Bylo zde málo pěchoty před námi. Pak jsme zapřáhli a jeli zpět k batterii, jež právě vjela do štelunku u lesa. Kvečeru bylo najednou slyšeti silnou střelbu a hned přišel rozkaz maršbereit a pak se vysvětlilo, že Rusové dělali útok a frontu prolomili, proto musíme jíti zpět. Jeli jsme dlouho do noci a až pak v lese byl halt a tam jsme si lehli ke kanonům a spali.

Úterý 14. 9. 1915. O půl druhé ráno byl Tagwach a jelo se hned dál. Kolem páté hodiny dojeli jsme k jisté vesnici a tam byl halt. Zase jsme si ustlali a spali až do osmi hodin. V deset hodin jeli jsme zase dál zpáteční cestou až k vesnici, kde byla polní nemocnice a u lesa byl štelunk. Je slyšeti velmi silnou střelbu a asi čtyři ruské aeroplány krouží ve vzduchu. Navečer přišel rozkaz zapřáhnout a jeli jsme zase zpět do vsi Jakobovice[23], do které jsme přijeli kol dvanácté hodiny. Ustlali jsme si u kanonů a spali.

Středa 15. 9. 1915. Vstali jsme asi v pět hodin a posnídali. Dopoledne se čistily kanony. Byl zde zase 3. pluk ze kterého zůstaly asi tři setniny a ze Bzenčanů jen jediný byl mezi zbylými. Po menáži přišel rozkaz odjeti. Jeli jsme kupředu cestou včerejší. Mnoho raněných chodilo a prý 25. zeměbranecký má velké ztráty. Před lesem byl štelunk. Byl jsem poslán jako aufklera[24], ale brzy jsem se vrátil. Navečer zase jsme jeli zpět do vesnice, ze které jsme vyjeli. Byli jsme utrmáceni a šli hned spát.

Čtvrtek 16. 9. 1915. V jednu hodinu nás vzbudili a hned se jelo zpět. Jeli jsme velmi pomalu, ježto byla cesta zastavena. Již se rozednívalo, když jsme udělali štelunk a prý se musíme hluboko zakopat. Zase drezúra, ale nevadí. Celý den jsme zřizovali zákop a brzy navečer jsme šli spát. Celý den jsme nestříleli.

Pátek 17. 9. 1915. Časně se vstalo a hned byl maršbereit a pak se zapřáhlo a odjeli jsme. Couvá se. Vypadá to skoro jako útěk. Rusové již i na nás střílí. Před vsí Nové Zemlija[25] byl zase štelunk a zase jsme nestříleli. Jeli jsme dál až do vsi a zase štelunk. Pak jsme odjeli směrem jihozápadním a jeli jsme asi do čtyř hodin. Pak byl rast a uvařili jsme si brambory. V šest hodin byl abmarš a máme prý jeti asi 20 km. Před našima očima byly páleny domy a stodoly. Byl to impozantní a nezvyklý pohled plný hrůzy. Jeli jsme po silnici kolem dráhy. Podél cesty hořelo mnoho domů. Ve dvanáct hodin jsme odbočili směrem více severním. Jelo se velmi pomalu.

Sobota 18. 9. 1915. Celou noc jsme jeli. Kolem cesty dělali jsme si ohníčky, bychom se ohřáli. Ve čtyři hodiny byl halt a prý jsme na místě. Ihned se krmilo a večeřelo a snídalo dohromady. V šest hodin jedeme dále směrem západním. Brzy jsme přijeli zase ku dráze – po jejíž délce jeli jsme dále. Jeli jsme až do dvou hodin a pak ve městě Zydyczyn[26] byl rast a menáž. Cestou jsme jeli i poklusem, dle čehož jsem soudil, že máme naspěch. Za mostem byl rast a menáž. Po menáži přišel rozkaz dát dva kanony do švarmu. Zase jsem byl určen já. Jeli jsme do města a v jedné zahradě blíže řeky byl štelunk a máme střílet jen když to bude potřeba v případě angriffu[27]. Museli jsme kopat zákop a vše maskýrovat. Skoro do devíti hodin jsme kopali a pak v jednom opuštěném domě jsme spali. K večeři měli jsme brambory a kompot.

Neděle 19. 9. 1915. Ráno jsme vstali o půl šesté. Dosud je klid. Zdá se, že Rusové vůbec zde nejsou. Zákop musíme dodělat. Pak jsme práci zastavili a celý den jsme byli v domě a vařili večer pak zvlášť kávu, čaj, vepřové a podobně. Měli jsme se velmi dobře a brzy jsme šli spát.

Pondělí 20. 9. 1915. Vstali jsme ve čtyři hodiny a hned jsme kanony vytáhli a prý pojedeme pryč. Jeli jsme do sousední vesnice a u stodoly byl halt. Kanony jsme nechali stát a zabili jsme si zase prase a pak vařili a pekli až do poledne. Odpoledne jsem pekl chléb. Kvečeru byl jsem hotov a pak jsme se najedli a brzy šli spát.

Úterý 21. 9. 1915. Vstali jsme skoro v sedm hodin a pak jsme dohotovili dekunky. Dopoledne jsme pak prohlídli koně. Odpoledne jsme spali. Den uběhl dobře. Rusové nestřílí. Ves se jmenuje Topolov. Jinak nic nového. Brzy jsme šli spát.

Středa 22. 9. 1915. V sedm hodin jsme vstali. Dopoledne jsem hrál šachy a pak jsem psal. Odpoledne jsem zabil zase prase. Když jsme ho pařili přišel hauptman Toman a prý máme hned jít k batterii. Koně se nasedlali, zapřáhli a já se třemi muži a kanon máme zde zůstati. Byl jsem rád, mohli jsme aspoň prase dodělat. Místo nás přijela sem prvá batterie. Do večera byli jsme hotovi a pak jsme šli spát.

Čtvrtek 23. 9. 1915. Vstali jsme v sedm hodin. Den je dnes velmi krásný. Dopoledne jsme prohlédli štelunky a dekunky a pak jsme hráli šachy. Navečer jsme byli vystřídáni. Šli jsme k batterii, jež byla asi hodinu cesty od nás vzdálena. Dali jsme zde vše u protzen do pořádku a pak jsme donesli slámu a ulehli jsme. Měsíc krásně svítil a noc byla teplá.

Pátek 24. 9. 1915. Vstali jsme v sedm hodin. Slunce bylo již dosti vysoko a nebe bez mráčku. Posnídali jsme. Dopoledne jsem prochodil. Den byl nádherný. Odpoledne nic zvláštního. Večer brzy jsme šli spát.

Sobota 25. 9. 1915. Vstal jsem v sedm hodin a pak jel jsem pro futro do Topolna. Zde měl již Novotný rozkaz jít k batterii, tedy vzali jsme zbylé věci i se šunkami a jeli jsme. Odpoledne jsme museli jeti ještě jednou do Topolna předat kanon bat. 1. Pak protzna od kanonu i s Novotným jela do Wladimiru Wolinského[28] pro nový kanon. K večeři jsme si udělali šunku a na spaní jsme postavili celty.

Neděle 26. 9. 1915. Vstal jsem v sedm hodin. Je zase nádherný den. Opět jsem jel pro futro. Je velmi teplo. Odpoledne přišla zvěst, že Bulharsko vypovědělo válku a vítězství u Lutzku. Vše se připravilo k odjezdu a zítra ráno bude pravděpodobně formarš.

Pondělí 27. 9. 1915. Ve čtyři hodiny jsme vstali a v šest odjeli. Jeli jsme přes Sedlice a pak východním směrem, přes močálovitou krajinu, kde jsme museli cesty opravovati. Kolem poledne jsme vjeli na koleje a asi jeden km jeli jsme po dráze Kovel – Rovno. Večer byli jsme teprve na místě na louce, kde byl freilager. Měl jsem službu – wachu a když jsem se hlásil panu hejtmanovi, tak jsem mu řekl ohledně Loveckého. Spal jsem dobře.

Úterý 28. 9. 1915. Ve čtyři hodiny byl tagwach a v šest hodin abmarš. V poledne jsme přijeli na silnici vedoucí k Rovnu. Je již slyšeti silnou kanonádu. Na témže místě jako před čtrnácti dny jsme menážili. Po menáži byl hned trap po silnici. Asi půl hodiny jsme jeli poklusem a pak na pokraji lesa u silnice byl štelunk. Rusové střílí dosti hlavně kanonama. Spali jsme pod celtou. V noci pršelo a pod námi bylo hojně vody.

Středa 29. 9. 1915. Vstali jsme v šest hodin. Pak jel Polák s ostatními pro koně. Odpoledne jsem jel s poštou a k batterii 4. Pak jsem jel pro munici asi 9 km za frontu do vesnice vlevo od dráhy. Přijel jsem, byla již tma. Kolegové přijeli dnes z dovolené. Spal jsem sám v celtě. V noci byla. V noci byla silná střelba – nejprve kanony a pak i pěchota a k ránu to utichlo.

Čtvrtek 30. 9. 1915. Ve čtyři hodiny jsme vstali. Dopoledne jsem udělal pořádek na voze. Odpoledne dostal jsem novou blůzu. Polák přijel. Kvečeru bylo mi řečeno, že mám službu – Tag. Večer hrál gramofon a při ohníčku poslouchali jsme dlouho do noci. Pak v celtě, rozsvítiv si svíčku, psal jsem. K půlnoci přišel rozkaz, jež jsem odnesl hejtmanovi.   

[1] Ubytovatel.

[2] Rudka-Kozyns’ka.

[3] Tábor.

[4] Kontrola uniforem.

[5] Odchod.

[6] Rozyszcze – dnes Rožyšče.

[7] Nástup.

[8] Dovolená.

[9] Nejedná se o překlep – šklubánek, kucmoch jsou zastaralé nářeční výrazy pro škubánky.

[10] Lutsk – Luck je historické město ležící v západní části Ukrajiny na řece Styr, na historickém území Volyně. Je hlavním městem Volyňské oblasti.

[11] Ubytovali.

[12] Na starých mapách Poddubcy – dnes Piddubtsi (Піддубці).

[13] Dělostřelecké postavení.

[14] Dnes již neexistující vesnice Kolonia Nw. Ziemla – zhruba v místech mezi dnešními obcemi Kotiv a Moshchanytsya (Мощаниц).

[15] Tábor pod širým nebem.

[16] Budíček.

[17] Příprava k pochodu.

[18] Těžké dělostřelectvo.

[19] Ženijní vojsko – zákopníci.

[20] Derewiane – dnes Derev’yane (Дерев’яне).

[21] Pojedli jsme.

[22] Děla.

[23] Jakubczyce – dnes Yakivtsi (Яківці).

[24] Aufklärung – průzkum.

[25] Viz. 14.

[26] Dnes Zhydychyn (Жидичин) – asi 8 km severně od Lutsku.

[27] Útoku.

[28] Volodymyr-Volynskyj.