Červenec

Pátek 31. 7. 1914. Vyhláška všeobecné mobilizace. Měl jsem službu „Tag“. Všechno do kasáren, baráky schovat a světnice vyčistit.

Srpen

Sobota 1. 8. 1914. Odvod koní u vojenského cvičiště; večer jsem dostal válečný mundůr.

Neděle 2. 8. 1914. Odvod koní. Odchod 8. pěšího pluku do Bosny.

Pondělí 3. 8. 1914. Odvod koní – večer se bzeneckými rezervisty v hospodě na Rudolfské.

Úterý 4. 8. 1914. Dopoledne odvod koní a odpoledne odchod z kasáren do Králova Pole.

Středa 5. 8. 1914. Přebral jsem kšic[1]; dopoledne velmi rušně uteklo – přes oběd hráli jsme kuželky. Odpoledne se zapřáhlo poprvé a leželi jsme jsme u kříže u Králova Pole. Ani se mi nezdá, že bychom někam měli jet. Připadám si jako v šísnlunkách, ježto jsem ve styku s těmi lidmi jako tenkráte. Prvý ausrykung[2] byl dobrý. Večer jsem byl u Kadlců pro zbytek buchty, jež jsem si tam schoval.

Čtvrtek 6. 8. 1914. Spal jsem velmi dobře a jsem zase čilý jako dříve. Dopoledne ausrückung. Jdou v platnost kriegsartikle. Odpoledne jsme richtovali na execírku. Pak s Františkem jsme tak o lecčems rozmlouvali a citoval jsem báseň „Zrodila jsem“. Byla právě bouřka a pak ještě za deště jsem se šel nechat oholit. Večer v hostinci při hře harmoniky pili jsme o sto šest.

Pátek 7. 8. 1914. Ausrykung[3] – důstojníci z divize bešpechtung[4] „hoch“. Odpoledne munitionfasen[5]. Den je krásný a daří se mi dosud velmi dobře. Večer jsem spal naposled v peřinách u sousedů.

Sobota 8. 8. 1914. Dopoledne dostali jsme erární porce a pakovaly se kšicy. Kučera šel kolem se 17. mysliveckým plukem. Odpoledne přísaha u kanonu. Odchod je ustanoven na 11 hodin v noci. Odjeli jsme ve 12 hodin přes Brno.

Neděle 9. 8. 1914. Do rána se einvagonírovalo[6]. V ½ 7 jsme vyjeli ve voze. Pohostinství v Křenovicích – káva, čaj. V Rousínově kvítí a buchty. Překvapilo mě to, zvláště to přivítání od lidí neznámých, ale českých. Luleč – ovoce a cigarety. Totéž ve Vyškově a Ivanovicích. Byli jsme cestou všude nadšeně vítáni a v Přerově jsme obědvali. Další cestou – ať mezi Čechy neb Němci – všude vítání a hoštění až do Bohumína, kde byla večeře. Pak jsem spal a probudil jsem se až v Bochni[7].

Pondělí 10. 8. 1914. Ve Weličce[8] jsme stáli a snídali. Byly zde ještě 2 vojenské vlaky. Tarnov[9] byl plný vojska. Pak jsme jeli až do Przeworska[10] a zde se ausvagonírovalo[11] a poobědvalo – ač bylo již ½ 3 h. a pak se jelo maršem do Jaroslavi[12] a zde jsme leželi v poli. Spal jsem velmi dobře.

Úterý 11. 8. 1914. Odtud jsme jeli směrem východním, všude bylo plno vojska. Den byl velmi krásný a krajina skoro malebná, zvlášť pohled na Jaroslav ze strany východní byl krásný. Tak jsme přijeli až do Nelepkovic[13]. Zde byl již celý vojenský tábor. Odpoledne jsme se koupali v řece San – nebyla hluboká. Koupali jsme se všichni a bylo přitom veselo. Pak jsem byl volán jako truppenbäcker[14]a byl jsem na noc u sedláka Bujara Sebastiana No. 95. Jsme vzdáleni asi 8 km od Jaroslavi a od hranic asi 25 km.

Středa 12. 8. 1914. Chléb jsem nepekl a musil jsem jít zpět k baterii. Byl ausrückung; v poledne jsem zase koupal koně v Sanu, odpoledne jsem trochu umyl kšic[15], pak až do večera nebylo nic zajímavého. Nastává nedostatek vody, pije se i kalná. Chléb byl otrubový. Lidé jsou zde poměrně slabí, ustaraní, přitom špinaví a nehospodární. Hezkou holku jsem zde ještě neviděl. Večer jsme vyfasovali pivo.

Čtvrtek 13. 8. 1914. Dopoledne ausrykunk, reitšul[16] – kasárenská vojna. Odpoledne jsem namastil kola a pak jsme richtovali hned za domem – dělal jsem štanglreifra. Je 5 hodin, vzpomínám si na všechny doma a život v Brně a mimo jiné též na ten vybájený život kozáků kolem Siče. Teď si takový dovedu představit. I zde je rovina nedozírná – táhnoucí se směrem k Rusi. Ale nejsem stvořen pro takový život, a proto mě ani nezajímá.

Pátek 14. 8. 1914. Dopoledne ausrykunk[17]; odpoledne sechsšpenz[18], chybí-li kůň. Celý den nic zajímavého.

Sobota 15. 8. 1914. Ráno jsem vstal o ½ 6 h. K snídani byl čaj. Vzpomněl jsem si na domov – je tam pouť – jídla a všeho dosti a zde?! V 8 h. měli jsme mši a před ní kázání. Dostali jsme požehnání od polního vikáře, bychom byli silni v boji a buď zvítězili nebo padli. Po mši vítal nás náš nový oberst. Odpoledne byl rast[19] a poněvadž poprchávalo, spal jsem; večer jsem se trochu prošel a proslýchalo se, že 1. skadrona byla pobita.

Neděle 16. 8. 1914. Ráno velká mlha a zima – jako u nás v září neb začátkem října. Je neděle; máme ausrykunk. 99. mají polní mši, stojíme severně od oltáře ve feuerstelunku[20] a krásně se k nám nesou od plukovní hudby hrané písně. Odpoledne čištění kanonů. Měli jsme býti seřazeni ve 4 hod. a ještě jsme nebyli – byl velký kravál a fustaroky – protáhlo se to až do 6 hod. Nálada ve vojsku je výtečná?! Večer leželi jsme na poli a o lecčems debatovali. O devíti hodinách jsme šli pod kolnu a Sotolář zazpíval několik písní; zase myšlenky zalétly v ty kraje tak toužené. Tak mě ten zpěv ukolébal. Říha měl poznámku, že pod námi v noci pištěli a běhali myši.

Pondělí 17. 8. 1914. Ausrykunk – a zase pochvala. I. division prý již odjel. Slezsko prý je dobito a máme hledět by v brzké době o tom o nás tytéž zprávy byly slyšet. Jinak bylo dopoledne dobře. Odpoledne jsem spal až asi do 4 hodin, pak jsme obrátili kšice a byl befel. Po večeři vzav na sebe mantl[21] stoupl jsem si před vrata, kdež jsem pozoroval befel u kolony. Mají vojnu ještě větší než my. Asi za ½ hodiny naráz slyším křik alarmu a vše se hnalo ke svým oddílům. Ryk ten se podobal tomu, jako když u nás hoří. Každý popadl své krámy a hleděl, aby si je dal do pořádku k odjezdu a byl připraven. My jsme byli hotovy asi za ½ hodiny a bylo i zapřáhnuto, ale ježto trén nebyl napakovaný, protáhlo se to vše přes devátou. Mezi tou dobou kolovaly pověsti, že jsme napadeni od kozáků a pověsti ty se objasnily, když hejtman zavolav nás, sdělil nám, že přes dědinu přejela hlídka kozáků, aniž by byla feldposty[22] zpozorována a ježto nevíme, nekráčí-li za hlídkou ještě oddíl, musíme být připraveni. Hned na to přišel rozkaz od divisionu odkšírovat, ale vše nechat napakováno. Ulehnuvše vyprávěli jsme o té smělosti kozáků, jež se odváží do tábora 6000 mužů. V noci byl jsem několikráte vzbuzen střelbou hlídek.

Poznámka: U rozkazu bylo mně sděleno, že dostanu I. cenu za řízení kanonu.

Úterý 18. 8. 1914. Zbudiv se asi o ½ 8 slyšel jsem pověsti, že hlídka ta byla chycena. Ty i předešlé pověsti byly prý bezdůvodné. V 9 hod. jsme šli na polní mši. Byl tam pluk 99 a my, pak jsme klečíc dostali požehnání a nakonec k nám promluvil p. oberst od 99 bychom se pomodlili za císaře a třikrát zvolali hurá. Pak byla menáž – byla dosti dobrá. Odpoledne mám službu anführera – spal jsem. Po půlnoci byl jsem vzbuzen. Důstojníci byli ještě pohromadě, popíjeli, bylo veselo, hodovalo se. Stál jsem opodál a hryzal kousek kůrky suchého komisárku! Vzpomínal jsem zase na domov, na bývalé historické časy aj.

Středa 19. 8. 1914. Dopoledne ausrykunk – nic zajímavého. V poledne se proslýchá, že zítra odjedeme. Psal jsem domů. Hned nato jsem dostal z domu lístek. Vše připravujeme k odjezdu. U rozkazu se četlo, že vlastní vojsko sestřelilo 3 aeroplány a Němci že zajali 3000 Rusů.

Čtvrtek 20. 8. 1914. Ráno v 6 hodin abmarš[23]. Během pochodu viděl jsem dřevěný kostel. Byla to již ruská vesnice. Zde byl rast[24] a uspořádal se celý pochodový proud. Před námi šel inf. reg. nr. 81[25] a za námi nr. 99. V této vesnici byl prý pověšen starosta a kněz, když zde šel 4. inf. reg. Prý počal zvonit a tím uvědomil Rusy, kteří začali střílet a tím několik vojínů pohřbil. Krajina, v níž jdeme, je lesnatá a pískovitá. Dosud jde vše hladce a daří se nám dobře. Při obědě byl rast v krajině lesnaté při potoku. Před námi byly feldhaubitz[26]. Pak vyšedši kráčeli jsme lesem písčitým, táhnoucím se asi 4 h. cesty. Ku konci lesa je myslivna a lesník byl Čech. Před myslivnou byla výzdoba k 18. 8. od Karláků, což svědčí, že 3. inf. reg.[27] před 2 dny zde byl. Na místo jsme přijeli po 8. hod. večer, byl to ruml[28]. Vesnice jmenuje se Levkov.

Pátek 21. 8. 1914. Spal jsem ve stodole. Probudiv se, bylo velmi zima. Pak jsem kupoval řezačku. Pak se jelo asi 2 km před ruskou hranici a byl rast. Tam počal gefechtsmarš[29]. Dnes má býti zatmění slunce v poledne. Asi za ½ h potkali jsme 3. inf. reg. Ve 12 h. přešli jsme hranici. Za první vesnicí byl rast a přitom zatmění slunce. Bez menáže a jede se dál. Krajina je více kopcovitá a krásný terén. Zvláštností je, že skoro všechny vesnice táhnou se od východu k západu. Jsme unaveni, dosud jsme nejedli, ač je již 4. hodina odpoledne. Postupuje se již rozděleně – jako láva táhnou se proudy do Ruska. Dosud je dobrá nálada. Ve vesnici Lukava[30] byla pak menáž – maso a polévka – nebylo to k jídlu. Koupit se zde nic nedostalo, ježto Rusové před ústupem vše sebou vzali nebo rozbili, kdo byl doma, ten musel jet na vojnu, takže ti, jež později přišli domů, jsouce na práci, vůbec na vojnu nešli. Spal jsem pod kolnou a byla velmi zima.

Sobota 22. 8. 1914. Ráno jsme časně vstali a připravovali k dalšímu pochodu. Bylo již 8 h. a dosud nebylo nic jistého, kdy bude abmarš. S Frantou Lov. jsme se usnesli a šli koupit husu. Šlo to dosti těžce, žádný nechtěl prodat. Pak jsme ji v kochgešíru[31] pekli. Menáž byla výtečná. Po menáži jsem si vypral prádlo. Běhal jsem polonahý, jako všichni ostatní, po vsi a ani mě nenapadlo, bych se po kom ohlížel. Dosud se neví, kdy půjdeme dál. Bylo málo chleba, a proto jsem musel péct. Pec byla malá, téhož typu jako v Polsku, ale obyvatelé jsou Poláci – Rusíni prý se vystěhovali. Jsou ustrašení a nedůvěřují nám. Večer tam spali ještě někteří.

Neděle 23. 8. 1914. Odchod byl ráno stanoven na 6 h. a pak změněn na 4 h. Další cestou postupovali jsme již rozvětveně, infanterie[32] bajonety nasazené. Krajina byla mírně kopcovitá a jehličnatý les převládá. Ač je směr stanoven – jezdíme sem a tam. Rolníci jdou do kostela. Jdeme dlouhým lesem, jsme již unaveni, jedou všichni absicen[33]. Při každé malé zastávce každý sebou hodí na zem jako kus dřeva, by si alespoň ulevil. Již je po poledni a dosud ani jídlo, ani vody; ani my ani koni. Bylo pak až na konci lesa. Dostal jsem dopis z Brna od M.S. Ještě se musím s těmi všemi známými uvidět, aspoň tak mi to připadá. Co teď asi dělají? Je neděle, vše odpočívá a my též, ale kde?! Počasí bylo dosud stále výtečné, nevím, jak by to šlo, kdyby byly deště. Večer jsem spal v lese, přikryt jen mantlem.

Pondělí 24. 8. 1914. Ráno jsem měl péct. Obstarav pec, vše jsem připravil, ale bylo již slyšeti rány z děl. Bylo asi 8 h. Byl alarm. Vše jsem nechal stát, upečeného nebylo nic a šel jsem ke kanonu. Za půl hodiny byli jsme maršbereit[34]. Major volal před odjezdem hurá a jelo se do křtu ohněm. Za dědinou byl malý rast. Infanterie již na kopci střílela. Rány z děl byly zřetelněji a častěji slyšitelné. Generalstab ujížděl kolem nás v kalupu i se svým štábem. Za námi a před námi postupovala infanterie v kolonách. Sem tam jeli kavaleristé. My jsme byli chráněni kopcem a malým lesem. Čekáme na další rozkazy. Jede se dál, cesta velmi neschůdná. Jedeme do feuerštelunku[35], pátá a čtvrtá baterie již střílí. Náš zug má velmi špatný feuerštelunk, proto nestřílíme. Je feuerpause[36], nepřátelské pozice jen slabě znatelné. Střílí se ustavičně, sem tam krkají strojní pušky[37], ale vše zpovzdálí. Pak jsme vorükovali[38] a cestou létaly a explodovaly granáty nám nad hlavou – ba dokonce jeden explodoval 15 kroků od nás. Píši právě před vjezdem do feuerštelunku. Viděl jsem prvého raněného. Později i na nosítkách z zeltplachty udělaných. Jsme ve štelunku – zprava, zleva exploze granátů.

Již je ¼ 5 a dosud jsme ve štelunku. Hvízdá to kolem, ale teď mě to již nic nevadí. Dosud jsme nejedli. Dobře prý střílíme. O ½ 6 jsme feuerštelunk opustili. Je jen slyšet sem tam rána od infanterie. Spal jsem u meze v bobu. Ves hořela.

Úterý 25. 8. 1914. Ráno probudil jsem se zase čilý. Špinavý jsem byl a nemohl jsem se umýt, nebylo vody. Ani koně nepily. Šavli, feldflašku – vše jsem měl od koní pošlapané. Vedou zajatého ruského důstojníka a muže. Čekáme na vyšší rozkazy. Dobyli jsme vítězství – 2000 mužů a 20 děl zajato. Je dlouhý pohov. Je krásný den, na nebi ani mráčku. Co asi dělají doma? Celá ta bitva a ten tzv. křest ohněm nebyl tak zlý, jak jsem si představoval. Rusové zde zanechali 8 kanonů, ježto nemohli již ustoupit. Feuerštelunk měli před močálem a procny[39] stály za močálem, takže museli objet celou ves. Baterie 3 a 4 stříleli na tu jejich baterii bez přestání a Rusové jsouce na ústupu a chtíce zachránit aspoň koně, odjeli s procnama a kšice[40] nechali stát. Poláci z vojska jsou schováni ve vesnici a chtějí přejít k nám. Jel tam jeden důstojník, jež bude s nimi vyjednávat.

Dopoledne je rast, nejede se nikam. Čeká se až budeme všichni pohromadě. Ležíme na poli. Infanterie již vorükuje[41]. Je poledne a doposud stojíme. Ruských zajatců přibývá. Menáž byla dobrá, odpoledne byl jsem se podívat na zanechanou batterii. Bylo tam věcí – prádla, gešosu[42] a všeho. Vzal jsem si prádlo a infateristickou špátku[43]. V nejlepším se počalo střílet, tak zahodil jsem mnoho krámů a běžel jsem zpět, ježto jsem nevěděl, není-li alarm a pak nebudou-li střílet na nás. Nic nebylo a po večeři jsem šel spát zase jako včera do bobu.

Středa 26. 8. 1914. Ráno jsme vyjeli směrem východním. Cestou letěl nad námi ruský aeroplán. Krátký rast byl v malé vesnici, tam jsme napojili koně. Pak jsme jezdili sem i tam, chvílemi jsme stáli a jedli ovoce. Vjeli jsme konečně do feuerštelunku. Dnes to neklape, kommandu[44] není rozumět a prý střílíme pro kočku[45]. Inf. koule fičí nad hlavou, ale dosud nikdo není raněn. Opustili jsme feuerštelunk, hejtman obdržel bešprechung[46] a pravil nám, že to neklapalo, že se musíme sebrat. Je asi 5 h. Vjeli jsme do feuerštelunku na befel[47], jež přinesl důstojník, je asi 6 h. odpoledne. Slyšeti je kanonádu. Infanterie postupuje ve švarmliniích[48] kupředu. Divné je, že Rusové na nás vůbec nestřílí. Slunce právě zapadá, dosud jsme nejedli. Nastává tma. Před námi hoří město na několika místech; střílíme dál.

Pak jsme štelunk opustili a hledali jsme 4. baterii a majora Kökra. Nenašli jsme je. Byla již úplná tma; pak jsme jeli dál a přijeli jsme do většího města, aspoň zdá se mi podle patrových domů. Zde jsme vypřáhli a byl freilager[49]. Kuchyň nás nenašla, proto jsme šli hladoví spát. Měl jsem Tag.

Čtvrtek 27. 8. 1914. Probudil jsem se dosti čilý. Již je slyšeti zase rány z kanonů. Zásobili jsme se chlebem. Pojedeme dál. Jeli jsme a cesta byla vydlážděná. Viděli jsme cestou mrtvé a raněné Rakušany i Rusy. Zvláštním dojmem na mě ta podívaná působila, zvlášť když jsme stáli a byl jsem přítomen obvazování raněné nohy ruského vojáka. Byl tvrdé povahy, díval se sám na to a neřekl ani slova. Pak jsme vjeli do štelunku.

Infanterie již silně střílí. Začíná zase hořet vesnice. Vorükujeme v kalupu[50] kolem hořících vesnic.Vpravo jižním směrem leží nějaké velké město. Jsme zase ve štelunku a střílíme direktně na ustupující kolony Rusů. Pak byla pauza. Všichni jako Beduíni jsme usnuli a spali výtečně, nikterak nám neškodilo střílení od batterie 1. Pak jsme štelunky opustili. Spali jsme zase na poli. Ze tří stran hořely vesnice jako pochodně, svítili nám ve freilageru. Dostal jsem dopis od bratra.

Pátek 28. 8. 1914. Teprve teď jsme dostali maso. Dva dny jsme kuchyni vůbec neviděli. Den je krásný, obloha bez mráčků, jen kotouče dýmu z hořících vesnic ji kalí. Z vesnic trčí komíny shořených domů; domy shoří celé, poněvadž jsou vesměs úplně ze dřeva a slámy. Krajina je mírně kopcovitá a jen na severu, kam Rusové ustoupili, lesnatá. Pěstuje se tady i konopí a je zde tak velké, že i velký muž se v něm schová. Rusové v něm mívají výtečné dekauzy. Kdyby byli měli Rusové lepší artilerii a nebyli tak zbabělí, těžce by se s nimi bojovalo.

Pak jsme vyjeli. Jedeme přes vesnici. Vše je vydrancováno, nikde není nikoho vidět. Co zde zbylo k jídlu, to sebrali naši, takže to zde opravdu vypadalo jako ve válce. Má býti do 2 – 3 h. odpoledne rast, by ranění, kteří jsou na polích již od včerejška, mohli býti obvázáni.

Přejeli jsme na druhé místo a je dlouhý pohov, prý budeme asi zde i nocovat. Ležíme pohodlně u kanonů a vzpomínáme na bývalé doby. Těšíme se, že budeme zase jednou pořádně obědvat. Je asi 11 h., jsme tu s baterií č. 4 a říkal obrlt. Fuckal, že my již dál nepůjdeme, že budeme čekat až na nás Rus bude útočit. Prý se vyjednává. Všichni volali hurá. Hned nato se věc objasnila. Šarže sdělili, že jiný truppendivision nemohl tak rychle postupovat a tím fronta byla trochu v postupu zdržena. Musíme tedy čekat až jiný division bude v té samé výši jak my. Možná odpoledne. Škoda, že to první nebylo pravda. Do 4 h. byl pohov, trochu jsme se očistili a pak byl alarm. Vše se nakšírovalo a pak se čekalo na další rozkazy. Alarm byl proto, že se zase začalo střílet. Je 6 h. a pojedeme. Vjeli jsme do štelunku, ale nestříleli jsme. Vrátili jsme se a pak jsme spali. Byla dosti zima a velká rosa padala.

Sobota 29. 8. 1914. Ráno byl zase alarm, nakšírovalo se. Vjeli jsem zase za vesnici a tam jsme čekali v bereitšefštelunku[51]. Spali jsme spokojeně až do 10 hodin. Jen sem tam bylo slyšeti zpovzdáli ránu z kanonu. Jde kolem 3. inf. reg. Viděl jsem několik známých. Dopoledne asi nebude nic. Odpoledne prý má být všeobecný útok. K menáži jsme dostali napřed kousek neuvařeného masa a čaje. Prý se nevědělo, že budeme tak dlouho na místě.

Odjíždíme. Jsme pohromadě celý division a inf. reg. 3, 81, 8. Čekáme na další rozkazy, je to pravý vojenský tábor. Znovu odjíždíme – teď prý začne to hlavní! Jedeme přes 3 mosty, je prý to velmi kritické, ale nestalo se nic. Pak byl feuerštelunk, jen několikrát se vystřelilo a pak se vorükovalo. Byl již večer a tu přišel meldung[52], že ve vesnici je 1000 Rusů a 81. inf. reg., že je obešel, takže nebudou moci couvnout a 4. batterie prý bude do nich střílet. Všichni čekali jsme s napětím na ten okamžik, v němž 1000 životů mělo by býti zmařeno, čekali jsme však marně. Nevím, co se stalo, ale za chvíli vrátili jsme se do dřívějšího místa a tam jsme spali.

Neděle 30. 8. 1914. Spal jsem dobře v seně. Ráno nás brzo budili a pak jsme dlouho čekali, až po 6. h. jsme udělali štelunk na tom samém místě jako včera.

Pak jsme odjeli a lesem vjeli do štelunku na louku mezi lesem. 3 taigsle se zlámaly. Zde jsme stříleli většinou většinou lage langsam přes oběd. Byl první raněný od batterie 1. – kpl. Pleca ve tváři. Viděl jsem Rachvalu. Zvláštnost, že dnes jako včera přišel meldung, že střílíme vlastní infanterii. Za chvíli již hrnuly se chumáče infanterie, z lesa ustupujících. Je to snad první nezdar. Teď střílíme ještě rychleji, Pak se přestalo. Pojedeme na noc na totéž místo jako včera. Pozdě v noci jsme přijeli. Byli jsme unavení, ba mnozí již spali a hned nato museli jsme jet pryč, protože prý nejsme tady jisti a jeli jsme až za dědinu za mosty. Byla to unavující cesta a až po dvanácté jsem ulehl, jak jsem byl.

Pondělí 31. 8. 1914. Tagwach[53] dělal leutnant a hejtman a hned kávu a pak ausrykung a pryč ještě za tmy, abychom přešli zase ty mosty. Byli jsme špinaví, neumytí, ale to nic nevadilo, vždyť už tři dny jsem se neumýval. Vody není a není ani času, aby se hledala. Jdeme zase do toho štelunku jako včera. Jak to dnes dopadne? Pak jsme se zahrabali a bude prý bereitschaftsstellung. K menáži jsme jeli k procnám. Není slyšet ani jednu ránu. Odpoledne jsme u kanonů spali. Pak jsme odjeli a spali jsme v lese pod celtama poněvadž pršelo. Pod celtama bylo velmi teplo. U dvora byl hřbitov, bylo tam mnoho našeho vojska i důstojníků.

– pokračování příště –

[1] Kšic – dělo (z něm. Geschütz).

[2] Ausrückung – nástup.

[3] Viz. 2.

[4] Besprechung – provolání.

[5] Fasování munice.

[6] Nakládat vagony.

[7] Bochnia je starobylé město na jihu Polska v Malopolském vojvodství, 40 km východně od Krakova. Za I. světové války součást rakouské Haliče.

[8] Wieliczka – město asi 35 km západně od Bochnie.

[9] Tarnów.

[10] Przeworsk (Převorsk) je město v jihovýchodním Polsku v Podkarpatském vojvodství cca 120 km východně od Tarnów.

[11] Vykládat vagony.

[12] Jarosław je město v jihovýchodním Polsku v Podkarpatském vojvodství, sídlo okresu Jarosław. Nyní leží zhruba 30 km od ukrajinských hranic na železniční a silniční trase Krakov – Řešov – Lvov. Z hlediska historického zemského dělení patří k Červené Rusi a východní Haliči.

[13] Nielepkowice – vesnice vzdálená cca 10 km severovýchodně od Jaroslawi.

[14] Vojenský pekař jednotky.

[15] Viz. 1.

[16] Nástup, jezdecká škola.

[17] Viz. 2.

[18] šestispřeží

[19] Odpočinek, volno – z německého die Rast.

[20] Feuerstellung – palebné postavení.

[21] Kabát.

[22] Polními postaveními.

[23] Abmarsch – odchod.

[24] Viz. 19.

[25] Infanterieregiment 81 – pěší pluk č. 81.

[26] Polní houfnice.

[27] Infanterieregiment Nr. 3 roku 1780 přijal podle svého nového majitele název „Arcivévoda Karel“ – proto jsou v textu zmiňováni příslušníci pluku jako „Karláci“.

[28] Z německého „rummel“ – shon.

[29] Gefechtsmarsch – přesun za bojových podmínek.

[30] Łukowa v dnešním Polsku.

[31] Vojenský Ešus, kotlík.

[32] Pěchota.

[33] Absitzen – sesednout.

[34] Připraveni k útoku.

[35] Feuerstellung – palebné postavení.

[36] Palebná přestávka.

[37] Kulomety.

[38] Postupovali kupředu – z něm. vorrücken.

[39] Kolesny – sloužily k tažení děl, která k nim byla připojena lafetovými rameny.

[40] Kšic – dělo (z něm. Geschütz).

[41] Viz 38.

[42] Munice.

[43] Lopatku.

[44] Velitelství.

[45] Mizerně.

[46] Informace z porady.

[47] Rozkaz.

[48] Rojnicích.

[49] Ležení pod širým nebem.

[50] Postupujeme vpřed ve spěchu.

[51] Pohotovostním postavení.

[52] Zpráva.

[53] Budíček.