75 let Základní devítileté školy v Bzenci (1973)

NAŠE ŠKOLA JUBILUJE

Vydává: Ředitelství ZDŠ a SRPŠ pod záštitou rady MěNV v Bzenci

Redakce: Miroslav Janík

Povoleno: ONV – odbor kultury – Hodonín

Počet výtisků: 1 000 kusů

75. výročí založení měšťanské školy v Bzenci neznamená, že by právě od té doby začalo v Bzenci pravidelné vyučování. Škola, jakožto vzdělávací instituce, prodělala velmi složitý vývoj. Všimněme si proto krátce i období, které předcházelo otevření nové školní budovy.

Pomineme-li vývoj školství v období raného feudalismu, setkáváme se se zmínkami o opravdové škole ve Bzenci až v 2. polovině 16. století, kdy v početnějších jednotách byly zřizovány školy bratrské. Čeští bratři měli pravděpodobně svoji školu, sbor i hřbitov na Suchém řádku.

Bělohorská porážka znamenala dobu temna i pro naše město. Majitelé panství Pruskovští zvyšují po způsobu jiných šlechticů dávky i robotu. Žáků do školy chodilo tehdy málo, poněvadž děti musely pomáhat rodičům při neustále se zvyšujících robotních povinnostech. Ani učitel to neměl snadné. Kromě 20 zlatých ročně, které dostával, si měl další živobytí každou sobotu od svých žáků vybrat.

Škola stávala na Dolním náměstí do roku 1777. Za hraběte Arnošta Pruskovského[1] byla postavena nová na místě dnešní školy. Byla v ní jedna učebna a 3 místnosti pro rektora a jeho pomocníky. Počet byl „pouhých“ 264 dětí. Poplatky, které rodiče museli dávat za vyučování se platily podle toho, do které třídy jejich děti chodily. Děti, jež se učily abecedě, platily týdně po jednom krejcaru, které už slabikovaly, platily 2 kejcary, které četly a psaly platily 3 krejcary. Ty děti, které se učily němčině a diktandu platily dokonce 6 krejcarů týdně.

Škola měla šindelovou střechu a na střeše byla zvonice, jež sloužila k tomu, aby pomocník rektora svolával zvoněním děti do školy.

Roku 1835 škola vyhořela. Nová pak byla postavena roku 1837. Tato dvojtřídní škola byla roku 1856 rozšířena na trojtřídní a roku 1874 se stala školou pětitřídní. Staré úřední spisy byly odstěhovány na půdu, kde myši a prach provedly dokonalou skartaci. Při bourání staré školní budovy roku 1897 přišla stará školní dokumentace úplně nazmar. Proto také nevíme o vnitřním životě tehdejší školy nic.

Ve školním roce 1887 — 1888 měla škola 6. tříd s 493 žáky. První třídu navštěvovalo tehdy 100 dětí /to není překlep/, další pak více než 80.

Přenesme se však k historii nynější školní budovy. V srpnu 1893 podala místní školní rada žádost na zemskou školní radu, aby žáci vyšších tříd byli rozděleni podle pohlaví. Výnosem zemské školní rady byla škola rozdělena na čtyřtřídní chlapeckou a dívčí a místní školní rada vybídnuta, aby se co nejdříve postarala o přiměřené místnosti a vyučovací potřeby. Tehdy školou povinných dětí bylo 529, z nichž pouze 2 studovali. Na celé škole bylo 75 lavic. Na jednu lavici připadalo 8 až 9 žáků. Všech 6 tříd mělo plošný obsah pouze 280 m².

S tímto rozhodnutím zemské školní rady nebyli Bzenčané spokojeni. Podali žádost o zřízení měšťanské školy a zavázali se, že postaví novou školní budovu. Zemská školní rada schválila 25. 3. 1895 plány architekta Martina Feye[2] z Uh. Hradiště. Po určité úpravě plánu a rozpočtu c.k. zemská školní rada dne 22. 6. 1897 oznamuje, že povoluje zřízení české měšťanské školy chlapecké v Bzenci. Povolení ke stavbě má datum 14. 8. 1897 s tou doložkou, že v prvním roce musí být stavba pod střechou, „by takto přezimovala“, ale že dokončena musí být nejdéle do konce června 1898. Aby se vůbec mohlo někde učit, byla jedna třída umístěna v zasedací síni obecního zastupitelstva, druhá v budově hospodářské školy, třetí v mateřské školce.

Rozpočet na stavbu školy podaný architektem Feyem na 76.300 zlatých byl po určitém vyjednání snížen o 10 %. Dozor nad stavbou měl místní stavitel Jan Rychman.

Základní kámen byl položen dne 4. října 1897, do otvoru v něm uloženy dějiny Bzence, jež napsal obecní tajemník Karásek, dějiny školy napsal správce školy Fr. Odstrčil. Slavnostní projev měl Leopold Skála, člen místní školní rady.

Musela se stavět velmi rychle, když budova byla do 5. prosince téhož roku už i pod střechou a příštího roku dne 18. srpna byla vysvěcena a předána svému účelu. Uvedená data 4. října a 18. srpna mají vztah k osobě císaře Frant. Josefa – jmeniny a narozeniny. Škola měla tuto organizaci. Obecná škola byla rozdělena na chlapeckou a dívčí, při čtvrté třídě byla pobočka, měšťanská škola měla jednu třídu. Žáci platili školné – ročně 7 korun 60 haléřů.

Na obecné dívčí bylo kupříkladu z 272 žákyň osvobozeno od školného 82 rodičů. Chlapecká škola měla 250 žáků, ve třídě bylo 58 žáků. Z nich postoupilo 41, vystoupilo 13, 4 propadli. Ve školním roce 1899 – 1900 měla už měšťanská škola dvě třídy, v příštím pak tři třídy. Na ní už působili jako odborní učitelé Jan Gartner a Fr. Kouba. Ve školním roce 1900 – 1901 byla povolena již i první třída měšťanské školy dívčí, do níž bylo zapsáno 29 žákyň.

Počet tříd se postupně rozšiřoval. Do školy chodilo 272 žákyň a 250 žáků. Žákovská knihovna měla tehdy pouze 42 knihy, učitelská čítala 121 svazků.

Ve školním roce 1908 – 1909 byla škola rozdělena na obecnou a měšťanskou chlapeckou a obecnou a měšťanskou školu dívčí. Ředitelem chlapecké školy se stal Petr Hyvnar. V následujících letech se všechno schylovalo k válce, která znamenala konec Rakousko-Uherska. Lev vystřídal orla, černožluté prapory nahrazeny červenomodrobílými. Zůstali však boháči i chudáci. Požadavky sociální byly rychle potlačeny. Nezměnilo se nic v třídním složení společnosti.

Jaké byly poměry ve škole ještě roku 1920, plyne ze zápisu ve školní kronice. „Nedostatek svítiva, drahota učebnic, sešity i pera špatné kvality, nedostatek oděvů, chatrná obuv,“ ve třídách se psalo hlinitou křídou a písmo se ztrácelo v šedi válečně natřené tabule. Lichva se zmocnila i vyučovacích pomůcek. Slabikář stál 7,50 Kčs, břidlicová tabulka pro prvňáky 7 – 8,- Kčs, čítanka pro obecnou školu 13,60 Kčs. Ale dcery bohatých sedláků samý hedváb. Jistá nevěsta, rolníkova dcera, dostala věnem 106.000,- Kčs.

V roce 1921 vzrostly hlavně ceny potravin. I cena zeleniny dosáhla zde, v jejím kraji, nebývalé výše. Hlávka celeru stála 6 korun, kořen petržele korunu, kilo cibule 4 – 5,- Kčs. Obuv, šatstvo i prádlo se pohybovalo v tak vysokých cenách, že pro spotřebitele byly vůbec nepřístupné. Litr mléka, jak píše pisatel školní kroniky, prodávali bodří zemědělci „pánům“ po 4 korunách z milosti a ještě vody přilévali. Mobilizace provedena na podzim 1921 z obavy proti vpádu Maďarů na Slovensko /na půdě uherské se objevil bývalý císař Karel/, ještě více všechno zdražila a podnítila další spekulace se zbožím, hlavně potravinami.

Po přechodném zvýšení platu učitelstva od 1. ledna 1921, kdy učitelé byli placeni jako státní úředníci, nastalo od 1. 1. 1922 pro neutěšenost finančních poměrů v zemi podstatné snížení služného. Mimo 8 % příspěvek ze služného do pensijního fondu a 1/4 daně z dřívějšího příjmu, učitelům nařízeno bylo srážeti 30 % měsíční výpomoci. Mnohým byla tedy srážena až šestina příjmu. Dojemná jsou slova ředitele a kronikáře dívčí školy, který v tomto období napsal. „Smutné nastaly vánoce v rodinách učitelských. Zarmucovalo zvláště odůvodnění učiněného opatření, ukázalo jasně smýšlení málo příznivé na místech, kde se očekávalo více.“

Ve školním roce 1922 – 1923 navštěvovalo místní školu 724 žáků, kteří se učili v osmnácti třídách. Mimo žáků ze Bzence navštěvovali měšťanskou školu i žáci z Domanína, Nedakonic, Ořechova, Mor. Písku, Medlovic, Osvětiman, Syrovína, Újezdce, Těmic a Žeravic.

Školní budova byla elektrifikována a v roce 1925 byla provedena rozsáhlá oprava školy, při níž byly sňaty se střech slohové vikýře s makovicemi, které hrozily zřícením.

Škola ani tehdy nebyla odtržena od politického dění, jak tvrdili někteří tehdejší představitelé, naopak byla poplatná tehdejší ideologii. Všimněme si alespoň akcí prováděných na podporu chudého žactva a různých jiných spolků a organizací v jediném školním roce 1936 – 1937:

říjen – sbírka zeleniny pro dětský domov v Uh. Ostrohu, vynesla více než 9 centů zeleniny
listopad – sbírka XXII. Dětského dne – vybráno ve školách a městě 1.780,- Kč
prosinec – Vánoční ošacovací akce – podělení chudého žactva nejnutnějším oděvem
leden – počátek mléčné akce
březen – sbírka na Masarykovu ligu proti tuberkulose
duben – sbírka vajec pro okresní péči o mládež v Uh. Ostrohu
květen – Svátek matek se sbírkou – vybráno 3.141,-Kčs.

Kromě oslav a sbírek probíhalo ve školách množství vzpomínkových pásem k různým výročím, výročí spisovatelů, básníků, hudebníků. Žáci navštívili 10 filmových představení. Obdobný program měla škola stanoven s menšími obměnami téměř každý rok od vyhlášení samostatnosti, až po zabrání našich zemí fašistickým Německem.

Po mnichovském diktátu nastává stagnace našeho školství, která vyvrcholila snahou fašistů o germanizaci. Nejenže jsou zavřeny naše vysoké školy, omezeno školství střední, ale i základní stupeň vzdělání podléhá germanizačním vlivům. Je zavedena povinná výuka němčiny, učitelé jsou nuceni spolu se žáky oslavovat vítězství německých zbraní, dějiny našeho národa mají vymizet z dětských myslí. Že se tomu tak nestalo, poděkujme těm učitelům, kteří ani v nejtěžších chvílích našeho národa nevychovávali mládež jinak, než jim kázalo jejich vlastenecké přesvědčení.

V prvním poválečném roce se začalo vyučovat podle učebních osnov vydaných v roce 1932. Odbourává se vyučování němčiny, ve všech třídách se začalo vyučovat ruštině. Protože v době okupace jen malé procento žáků mělo přístup do měšťanské školy, byly již v červnu 1945 provedeny zkoušky žáků, kteří pak byli zařazeni podle postupných ročníků do měšťanské školy. Žáci i učitelé se snažili pomoci podle svých sil republice sběrem různých surovin. Např. jen na chlapeckých školách bylo v roce 1946-47 nasbíráno 55 kg léčivých bylin, 650 kg žaludů, 350 kg kaštanů, chov bource morušového skončil dobrým výsledkem – 10,5 kg. Vskutku historickým byl pro vývoj našeho školství rok 1948. Ministrem školství se stal opět profesor Zdeněk Nejedlý, byl vydán nový školský zákon, který vstoupil v platnost 1. září 1948. V duchu tohoto zákona byly zdejší školy spojeny ve školu střední. Ředitelem zdejší školy byl jmenován Urban Blahutka. Koncem září 1948 proběhly oslavy padesátiletého trvání místní školy. 25 září odpoledne byla beseda bývalých žáků a ředitelů školy, večer byla sehrána divadelní hra — Mraky na nebesích.

Dne 26. září zahájena výstava prací žáků i učitelů, hroznů a ovoce. K tomuto výročí se také škola náležitě opravila. Dokončena instalace vodovodu a ústředního topení.

Na škole byla založena rovněž pionýrská organizace, která v roce 1950 se svými 54 členy patřila k největším a svou činností i k nejlepším v okrese. S počátkem školního roku 1951 — 52 přišly do škol nové učebnice, které seznamovaly žáky s lidovědemokratickým zřízením, učily o našich spojencích a hlavně o Sovětském svazu. Pomoc žactva při soc. budování se projevovala zvláště účastí na sběru léčivých bylin a odpadových hmot, dále brigádami, ke kterým se žáci zavazovali při různých slavnostních příležitostech. Pracovali na státním statku Háj a v JZD, zalesňování v uvedeném školním roce zasadili 100 000 stromků.

Dne 24. dubna 1953 schválilo Národní shromáždění novy školský zákon. Tímto zákonem se dokončuje zákon o jednotné škole vydané r. 1948. Přináší zrychlení naší školní výchovy, sjednocuje všechno školství a rozšiřuje školství odborné.

Velkého úspěchu dosáhli žáci a učitelé v tomto roce s divadelní hrou J. K. Tyla — Lesní panna, kterou sehráli v brněnském státním divadle. Podle slov pisatele kroniky „bylo to poprvé v historii uvedeného divadla, aby žactvo nahradilo dospělé herce.“ Velkým mezníkem ve vývoji školství u nás byl rok 1960, kdy bylo uzákoněno prodloužení školní docházky do 15 let — čili zavedena základní devítiletá škola. V Bzenci byla 9. října otevřena od školního roku 1959-60. Že rodiče pochopili nutnost tohoto opatření, svědčí skutečnost, že jen ze Bzence se přihlásilo do 9. třídy 20 žáků. Cílem této nové školy bylo spojovat všestranné vzdělání polytechnické, přírodovědné a humanitní s přiměřeně obecně prospěšnou prací fyzickou.

A ještě jedna významná událost zasáhla v tomto školním roce naši školu. Poprvé v historii školství přišli žáci do školy s prázdnými brašnami a každý na své lavici měl připraveny všechny učebnice, sešity a ostatní pomůcky, které dostal zdarma. Rozsah této akce nejlépe osvětlí čísla. Jen v našem kraji to bylo 300 tun učebnic, na zdejší škole činil náklad na učebnice a pomůcky celkem 60.256,-Kčs.

V posledních letech byla prováděna generální oprava školy. Kdo by dnes z těch starších přišel do této budovy, snad by ji ani nepoznal. Jsou zde vybudovány odborné učebny fyziky, chemie, přírodopisu, hudební výchovy a buduje se učebna jazyků. Třídy, sborovna, ředitelna, to vše je vybaveno převážně novým nábytkem, vestavěnými skříněmi, podlahy jsou kryty snadno umyvatelným povrchem. Žáci jsou seznamováni s učivem /kromě klasických metod/ za pomoci televizního vysílání, filmů, diapozitivů, magnetofonových a gramofonových nahrávek. Školní dílny jsou vybaveny nářadím a stroji všeho druhu.

Duch techniky překročil zdi kdysi tak neměnné instituce, jako je škola. Kéž by se uplatnilo co nejdříve známé Komenského úsloví, aby se stala škola hrou. Hrou v tom dobrém slova smyslu. Hrou poznání.

Rytmus života školy se pravidelně střídá. Rok co rok odchází další žáci do života. Odchází, aby uvolnili místa mladším spolužákům. Každý z nich si na tu svoji školu určitě zavzpomíná. Vzpomínají i ti, kteří již desítky let neseděli ve školních lavicích, i ti, kteří teprve nedávno vyběhli ven a právě procházejí novou školou, školou života.

Těch několik stránek nebylo psáno jen pro vzpomínku na dřívější léta, ale také pro poučení těch nejmladších. Aby si vážili naší školy, naší socialistické školy, která jim dává radostné perspektivy a snaží se vychovat člověka čestného, uvědomělého, vzdělaného, člověka zapáleného pro budování naší socialistické vlasti.

Miloslav Janík

[1] Školu nechala postavit hraběnka Arnošta Salmová–Neuburgová – pozn. přepisovatele.

[2] Správně Dominika Feye (6. července 1863, Písek – 21. září 1950, Uherské Hradiště) – pozn. přepisovatele.