Uvedený článek byl publikován v Poledních listech dne 21. srpna 1934. Foto ilustrační.

Tradiční slavnost uzavření slováckých vinic

Něco z historie

Dějiny města Bzence, typického městečka na moravském Slovácku, úzce souvisejí s dějinami našeho vinařství a datují se z polovice XII. století.

Bzenec byl znám od pradávna jako město výborných vín. Kdy byly na Bzenecku založeny prvé vinohrady, není bezpečně zjištěno, ale má se za to, že již ve XIII. století tu vinohrady byly, neboť např. v závěti markraběte Jana z r. 1371 mluví se již o vinicích bzeneckých a desátcích z nich, jako o věci samozřejmé.

Bzenecká vína brzy proslula svojí jakostí, již v XV. století bylo zapovězeno jiná, než bzenecká vína ve Bzenci prodávati, aby se chvalná pověst bzeneckého vína nepoškodila. Ovšem, že se pokaždé dobré víno neurodilo, jak nás může poučit zápis ve starých letopisech bzeneckých: „L. P. 1776 byla zlá úroda. Ten milý dar boží byl kyselý a ničemný a víno bylo dosti octové.“

Ježto víno bylo základem blahobytu Bzence, všemožně bylo o něj pečováno; krádež jeho se podle horenského zákona z r. 1735 trestala propadnutím hrdla. (Dr. J. Cvrček v „Časopisu Matice moravské“ z r. 1893 uveřejňuje celé bzenecké horenské právo, 52 článků.) Pro zajímavost ještě uvádíme, že roku 1656 vlastnil Bzenec 1 412 měřic vinohradů. Téměř celý středověk vedli bzenečtí proti své vrchnosti spory stran vinohradů; obě strany se několikrát odvolaly až k zeměpánu. Krátce: sledujete-li historii města Bzence, vidíte, že celá se točí od počátku až po dnešní dny kolem vína.

Starý hrad

Těsně nad Bzencem se tyčí příkrý kopec, zvaný Starý hrad, z něhož je nádherný výhled do celého moravského Slovácka. V dávných dobách tu stával skutečně hrad, který byl však v husitských válkách rozvalen, takže dodnes po něm zbyly jen nepatrné známky. Na místě hradu zde r. 1703 hrabě Erdman z Pruskova, pán ze Bzence, postavil v barokovém slohu kapli sv. Floriána; kaple byla r. 1852 restaurována. A na tomto místě se koná každoročně na sv. Vavřince

slavnost uzavírání hor,

jejíž původ sahá do dávné minulosti, a která bývala ještě před nedávnými lety skutečně mohutnou národní slavností. Dnes není již to, co bývalo, ale přece se prvky slavnosti dochovaly až dodnes a proto se o ní zmiňujeme. Snad upozorníme někoho z našich národopisců, který se pak bude tradiční slavností obírati podrobněji a snad nám o ní mnoho zajímavého ještě řekne…

Je odpoledne, davy táhnou na Starý hrad. Zazní prvé tři rány z hmoždířů a již hraje slovácká kapela. Zazní cinkot sklenek, ozvou se prvé slavnostní přípitky. Je veselo, vína panu Vojáčkovi ubývá, nálady přibývá; a co chvíli se ozývají hromové rány z hmoždířů.

Za primitivními stoly sedí při tom božském moku jeho staří ctitelé, rozmlouvají, debatují. Ne, není to již to, jako bývalo… To dřív, panečku, to bylo celé Slovácko na nohou! Na sv. Vavřince, na Starý hrad nepřišel jen, kdo musel být v peřince… Ale dnes – no – není peněz, říkají lidé a mají pravdu. To pak už ani taková slavnost netěší. Pravda, tančí se také dnes, ale co je to proti minulým letům? Kdy se tu tančily slovácké národní tance v krojích, tance, které dnes pomalu upadají v zapomnění? Jako ten kroj…

Znáte některý z těch útulných pražských podniků, kde hrají kapely, hrají a zpívají a obecenstvo zpívá s nimi? Zidealizujte si takový podnik a máte před sebou večer na sv. Vavřince na Starém hradě. Do noci se nesou nádherné melodie slováckých písní, které tak mluví k srdci… Pochodně ozařují celé to malé prostranství a kolem jen tma, jen tma… Skupiny světel tam dole, tam daleko, označují městečka a vísky moravského Slovácka.

Nezpívají se jen slovácké písně; i slovenské, české, ruské… jen slovanské písně – připadá nám, jakoby tento kousíček půdy zde na vrcholku, ozářený fantastickým svitem pochodní, byl jediným ostrůvkem, jedinou tvrzí proti dobyvačnému cizáctví…

Několikrát za odpoledne a večer se hrála a zpívala ta bzenecká:

 

Holka rozmilá, proč jsi nechtěla

Bzenčana milovat;

holka rozmilá, proč jsi nechtěla,

Bzenčana mít?

Bzenčan má mrkvičku, cibuli ředkvičku,

tragač před sebú, zpívá veselú

až k Hradišču…

 

A potom, když byla nálada skutečně již povznesená, muzikanti hráli a zpívali:

 

Všichni se ptají,

komu to hrají,

a to panu Vojáčkovi.

Nic se neptejte,

jenom mu hrejte,

litr vína dostanete.

On chodí bez gatí,

on nám to zaplatí,

nic se neptejme,

jenom mu hrejme,

on nám to dá!

 

Samozřejmě, že tu byla láhev „toho nejlepšího“ v okamžiku. A již zas kapela vyhrávala někomu jinému z přítomných předních bzeneckých občanů. Teprve pozdě v noci táhli rozjaření účastníci tradiční slovácké slavnosti za svitu pochodní s „muzikou“ v čele ze Starého hradu do města. A ode dneška jsou již až do ukončení vinobraní vinohrady všem, kdo tu nemají vinice, uzavřeny, jak hlásá žerď s víchem na Starém hradě a na Kněží hoře. Všeobecně se letos čeká dobrá sklizeň vína. Pro zajímavost uvádíme podle starých letopisů, jaká byla úroda vína na Bzenecku před 100 lety: „- úroda hojná jakosti výborné, vědro mestu bylo za 10 zl. stříbra; víno bylo tak dobré, že nebylo od 60 let pamětníka, aby mělo víno tak neslýchané ctnosti. Bylo silné, sladké, čisté. Vinobraní bylo dne 20. září.“