Uvedený článek byl publikován v časopise Vinařský obzor v roce 1939 (roč. 33, str. 73 – 75)

Bzenecký zámek vrácen svému účelu

Ing. Jos. Menšík, Bzenec

Starobylé město Bzenec bylo po zániku Velehradu nějakou dobu hlavou Moravy, v době Přemyslovců a Lucemburků stalo se střediskem kraje a sídlem krajských úřadů. Tyto byly teprve ve XIV. století přeneseny do Uherského Hradiště. Poněvadž Bzenec neměl příznivé strategické polohy, byl jinými slováckými městy v mnohém předstižen. Dodnes mu však zůstalo prvenství v pěstění jakostních hroznů a znamenitých vín.

Pěstění révy v Bzenci jest původu pradávného. Z dějinných pramenů se dovídáme, že čeští králové chovali ve sklepích zámeckého hradu vína bzenecká a jiná moravská. Tento hrad postavili Přemyslovci na vrchu, vypínajícím se nad tržní osadou Bzencem, a dali mu totéž jméno. Hrad byl však husity již v XV. století zbořen. Dnes nám jen název „Podhradí“ a pěkná kaple v barokovém slohu postavená připomíná jeho zašlou slávu.

V zápisních knihách čteme, že do Bzence dojížděli kupovati víno kupci až z Čech za Prahou. A výtečnou pověst si zachovalo bzenecké víno až do dnešních dob. Vinice byly tehdy úrodné a výnosné. V Bzenci samém se rodilo asi 1 800 hl vína ročně. Nejen, že nebylo tehdy tolik škůdců jako nyní, ale vinice byly také bedlivě chráněny proti největšímu škůdci – člověku – tzv. „Horenským právem“, které vykonával perkmistr s konšely. Tresty za přestupky a zločiny spáchané ve vinicích byly velmi přísné a kruté.

Velká pohroma stihla celé vinařství kraje třicetiletou válkou. Mnoho obyvatelstva bylo pobito, mnoho jich zemřelo na mor, který po ní řádil. Vinice byly opuštěny, neobdělávány a úplně zpustošeny.

V první polovině XIX. století stalo se vinařství opět hlavním odvětvím Bzenčanů, kteří mu věnovali zase zvýšenou péči a pozornost. Topograf Řehoř Volný napsal, že „v této době se rodilo až 5 000 věder vína ročně, které jest velmi silné a náleží k nejznamenitějším v zemi“. Po roce 1848 počínají se značně rozšiřovati ze zámořských zemí zavlečení škůdci révy z říše rostlinné i živočišné, jež v předválečných letech ničí namáhavou práci vinařovu. Tito byli příčinou, že v této době mnoho vinic zaniklo (více než padesát procent).

Pouze bzenecké panství ani v těchto dobách své vinice nerušilo. Ředitel Schwarzmann, který věnoval viničnímu hospodářství velkou péči, zakládal vinice nové a povznesl celé zámecké vinařství na vysoký stupeň vyspělosti. Velice se zasloužil i o výbornou jakost a pověst bzeneckých vín.

Panství mělo tehdy 41 ha vinic, z nichž v dobrých letech klidilo na 1 200 hl vína bílého a přes 400 hl vína červeného. V rozsáhlých zámeckých sklepích mívalo zásobu 3 000 až 3 500 hl vína. Dokonce v roce 1876 počalo se s výrobou vín šumivých, pro které byla ve sklepích zvláštní oddělení. Dalo se v nich uskladniti asi na 130 000 lahví. Některé tehdejší značky šumivých vín, jako Monparlei, Cabinet a Extra dry doznaly světového jména a byly vyznamenány prvními cenami na světových výstavách vín ve Francii, Německu, Itálii, Španělsku aj.

V zámeckém parku bylo r. 1897 zřízeno pro pěstění révy šest velkých skleníků. Zrání se v nich jednak urychlovalo topením, jednak zpožďovalo ochrannou proti slunečním paprskům, takže se v jedněch sbíraly hrozny již v červnu, v jiných až koncem listopadu. 1 kg hroznů se prodával před válkou za 10 K.

Bohužel i pěstění révy panstvím náleží již k minulosti. Vinice byly pronajaty s právem je vyklučiti, takže většina jich byla v letech 1912 a později proměněna v pole. I výroba šumivých vín byla následkem toho zastavena a poslední zásoba rozprodána v r. 1913. Ve sklenících se nechávaly hrozny přirozeně dozrávati. Před několika lety byly však zbořeny, takže dnes není po nich ani památky.

Nynější bzenecký zámek i se sklepy byl postaven v letech 1853 až 1858 Vilémem z Reichenbachu-Lesonic ve slohu anglické gotiky, a nemá zvláštní umělecké ceny. Svým zevnějškem však působí velice efektně. Nad vchodem měl původně věž. Tato byla pro slabé základy odstraněna. Roku 1916 koupil zámek i s panstvím Ant. hr. Magnis ze Strážnice.

Za světové války a několik roků po ní sloužil zámek za kasárna různým vojenským útvarům. Část sklepů byla pronajata pro účely konservování zeleniny. Těmito změnami všechny stavby, park i vnitřní zařízení značně utrpělo.

V minulém roce (1938 – pozn. přepisovatele) stává se bzenecký zámek s rozsáhlými sklepy i parkem, kde jsou známé vzácné prastaré lípy, majetkem Vinařského družstva v Bzenci, které jej koupilo za 800 000 K a bude zámek postupně renovovati tak, aby byla zachována nejlepší stavební památka města Bzence a stánek, odkud se po několik desetiletí šířila sláva bzeneckého vinařství a jakostních, přírodních vín. V některých částech sklepů má již nyní Vinařské družstvo uskladněna mladá vína ke školení. Pronajaté části budou postupně přejímány do správy družstva a zařizovány tak, aby i při dalším vzestupu a rozmachu nejen vyhovovaly, ale tvořily dokonalý celek moderního podniku pro viniční a sklepní hospodaření. Konečně snad také za krátký čas oživne i oddělení pro vína šumivá, zavedením této výroby.

Podobně i hospodářské a přilehlé zámecké budovy budou upraveny, resp. přestavěny na vzorné pomocné místnosti, nutné pro sklepní hospodářství (bednárna, místnosti pro naviňování a paření sudů, expediční síň, garáže aj.). Přímo nad sklepy jest již zařízená lisovna s 11 velkými lisy a příslušenstvím; v tomto roce bude doplněna nejmodernějšími stroji vinařskými a potřebným inventářem.

Vinařské družstvo v Bzenci se může pochlubiti, že jest prvním vinařským družstvem v našem státě a že razí cestu družstevnímu zpeněžování vína, které bylo a většinou dosud je v cizích rukou.

Bylo založeno v r. 1921. Již r. 1924 koupilo sklepy a veškeré sklepní zařízení firmy L. Skála v Bzenci. Jest tedy poměrně mladým podnikem, přesto však podle bilance k 31. prosinci 1938 má již přes 750 členů s více než 5 300 zaplacenými členskými podíly, tj. 530 000 K, k tomu 300 000 K res. fondů, takže jeho vlastní kapitál činí přes 830 000 K.

Působnost Vinařského družstva se vztahuje na celou oblast našeho státu a jeho hlavním úkolem jest hájiti dobrou pověst a napomáhati odbytu domácích přírodních vín ze všech našich oblastí. Tohoto cíle se snaží družstvo dosáhnouti tím, že má nejen v Bzenci lisovnu a rozsáhlé sklepy s moderním zařízením, ale i v jiných vinařských oblastech své lisovny a sklady vín. Družstvo pečuje rovněž o společný nákup všech potřeb a přístrojů pro viniční a sklepní hospodářství, které dodává svým členům. Stará se o to, aby byly vysazovány jen nejkvalitnější odrůdy révy, má své školky a pokusné vinice, aby sloužilo dobrým příkladem. Úspěšná jest také drobná poradní práce družstva a jeho členů jak mezi vinaři, tak i u spotřebitelů.

Nejlepším dokladem toho, že tato plánovitá práce nese již ovoce, jest stále vzrůstající odbyt přírodních vín domácích. Pokud nestačí vína vlastního pěstění a lisování, odebírá nejlepší vína od svých členů – producentů a po náležitém vyškolení je dává do prodeje. Vinařské družstvo dokázalo, že vína v našem státě vypěstěná vyrovnají se vínům dováženým ze zahraničí a že tedy není třeba vyvážeti za víno peníze do ciziny.

Koupí bzeneckého zámku, ke které se družstvo odhodlalo přes to, že si musilo vypomoci vysokými zápůjčkami, dokazuje, že cílevědomá a svědomitá družstevní práce ve veškerém zemědělském podnikání jest na místě a umožňuje drobnému člověku, aby svým malým penízem pomohl vlastnímu domácímu kapitálu pozvolna vytlačovati cizí kapitál z velkovýroby a obchodu. Sám získá tím vyššího zúročení vložené částky a lepšího zpeněžení vinné sklizně.

Postavení Vinařského družstva v Bzenci se tak rok od roku upevňuje a získává na své mohutnosti. Jest dnes již podnikem, který jen v Bzenci zaměstnává přes 20 stálých zaměstnanců a mnoho přechodných, který znamená pro město velkého poplatníka, který umožňuje značné příjmy místním podnikům stavebním, dopravním aj. Režijní položky tyto jdou v jednom roce do statisíců korun.

Vedoucí činitelé podniku neopomíjejí se starati o další rozmach družstva a zájmy celého našeho vinařství. Tyto vytčené a velkorysé cíle mají zvláště nyní velký význam i národohospodářský, poněvadž rozšiřováním viniční plochy, vysazováním jen kvalitních odrůd, racionálním sklepním hospodařením nahradíme dovoz cizích vín a zamezíme velkým národohospodářským ztrátám.

Bzenecko má nebývalé možnosti rozmachu právě ve vinařství. Jest třeba, aby tuto situaci pochopili jak vinaři samotní, tak i příslušní činitelé veřejní, aby nebylo opomenuto ničeho pro povznesení kraje a dosažení lepších výnosů půdy a větší zaměstnanosti.

Těmto zájmům plně slouží Vinařské družstvo a koupí bzeneckého zámku získává všechny možnosti a předpoklady k nejlepšímu splnění těchto cílů.