Listina o ustanovení literátského kůru

bratrstva sv. Jana Křtitele ve Bzenci, které zde založil farář Václav Trompus
a schválil olomoucký biskup-kardinál František z Ditrichštejna roku 1615

My František, z Boží milosti římského kostela sv. Sylvestra kardinál z Ditrichštejna, biskup olomoucký, kníže, královské české kaple hrabě, Jeho císařské Milosti tajný rada a království a zemí Jeho Milosti dědičných protektor, vyznáváme tímto listem obecně a přede všemi a zvláště, kdež náleží, že jsou před nás předstoupili slovutní lidé, obyvatelé města Bzence z bratrstva kůru literátského titule sv. Jana křtitele, na nás v poníženosti vznášejíce, kterak z obzvláštního vnuknutí Božího nemalý počet jich v témž městě se na tom snesli i skutečně před sebe vzali, aby cti a chvály božské tím hojněji, pilněji a ochotněji a to řádem dobrým mezi nimi se netoliko nyní, ale též v budoucnosti vykonávaly, a to Bratrstvo svou stálost a rozmnožování bralo, což aby se s lepší podstatou státi mohlo, nás jsou za to poníženě prosili, abychom z moci naší jakožto biskup olomoucký, jim vysazení aneb “erecti” téhož kůru literátského a bratrstva sv. Jana učinili a vyzdvihli a nížepsaných artikulů potvrdili a schválili, kterýž slovo od slova takto znějí: Předně ke cti a chvále Pána Boha všemohoucího a blahoslavené Rodičky Boží Panny Marie, anjelův a vyvolených Božích, našim tolikéž předkům a spolubratřím a dobrodincům, tak živým jak i mrtvým, všem odpuštění hříchův a spasení všem duším našim, každého dne nedělního, na výroční slavné dni, též i každého dne svátečního a i v advent na Rorate ku mši svaté scházeti se všichni bratři a kůr svou přítomností ozdobiti a v dobrém řádu státi mají: však prve než se svatá mše začne, po prvním zvonění všichni bratři, kteří čísti a zpívati umějí, do kostela se sejíti, písničky duchovní, pokudž by mše svatá nezačala, zpívati mají. Pak-li by tak kdo se nezachoval a k tomu zpívání bratrů do kostela nepřišel, povinen bude dáti jeden groš bílý, když se mše svatá začne, a který koli by z bratří, kteří čísti a zpívati umějí, do kostela až do svaté epištoly nepřišel, tři a půl groše alb., po evangeliu přijde-li, čtyři groše alb., pak-li celou mši svatou zamešká, půl libry vosku povinen dáti bude. Kdo z bratří, kteří čísti a zpívati neumějí, ve dni nedělní a svátky, kteréž světiti mají, zpívání zamešká, dva denárky dá, kdo epištolu, dá tři denárky, kdo evangelium, dá čtyři denárky, kdo sanctus, pět denárků, alb. pokuty. Která by pak z sester mši svatou v den nedělní neb apoštolský zmeškala, dá pokuty jeden groš bílý. K tomu, kdož by z bratří, kteří čísti a zpívati umějí, a sestry tolikéž, jestliže na rorate ve dni adventní nepříjdou a mši svatou zmeškají, pokuty povinni dáti budou jeden groš alb. Však jeden každý, kterýžby jaké zaměstnání, pro kteréž by do kostela bezelstně k témuž zpívání a ku mši svaté přijíti nemohl, měl, ten aby starším bratřím, kteříž nařízeni budou, tu příčinu přednesl, uznají-li ji za slušnou býti, to v jejich uvážení buď!

Druhé. Všichni bratři a sestry po vykonání zpovědi svaté velebnou svátost těla a krve Krista Pána podle nařízení a ustanovení všeobecné církve svaté, katolické, křesťanské, společně čtyřikrát v roce přijímati pod jedním způsobem, totiž to na den neb okolo Božího Narození, při slavném Vzkříšení Krista Pána, na den Božího Těla a na den slavný Na nebe vzetí Panny Marie, rodičky Boží, anebo některý den mezi oktávou těch nadepsaných svátků Kdož by pak koli podle tohoto artikule těch věcí vykonati a tak se chovati nechtěl, ten každý v tomto bratrství žádným způsobem trpěn nebuď, ale z něho vyobcován jest.

Třetí. Každé suché dni všichni bratři a sestry budou povinni se do kostela ke mši zádušní, jenž slove Requiem, sjíti, při tom na ofěru poctivě se svícemi rozžatými jíti. Kterážto mše svatá za duše obzvláště zemřelých bratří a sester aneb dobrotinců, kteříž by koliv dobrého tomuto bratrství učinili a do knih k tomu spravených zapsáni byli, sloužen býti má, však ta ofěra, která by koliv na oltář složena byla, ta aby správci duchovnímu, faráři bzeneckému, náležela. A při té mši svaté zádušní mají všichni bratři a sestry až do konce zůstati: kdož by pak bez slušné příčiny při tom obchodu nebyl a zůmyslně jej zmeškal, pokuty dáti povinen bude jednu libru vosku.

Čtvrté. Na den Božího Těla a v ochtáb jeho, když by farář bzenecký podle starodávného nařízení církve svaté katolické s Božím Tělem na procesí šel, tehdy všichni bratři a sestry na takovou procesí k poctivosti té převelebné svátosti nábožně a uctivě a rozžatými svícemi jíti povinni budou, a kdož by koliv tak se nezachoval, dá pokuty šest grošů alb., na čež kustosové bedlivý pozor dáti mají. Při té procesí mladší literáti od nejmladšího počnouce by napřed, a starší literáti a zvláště osoby ouřadné nazad aby chodili. Pak-li by se kdo tak nezachoval, podle uznání starších bratří trestání aby podnikl.

Páté. Tu neděli po památce narození svatého Jana, křtitele Božího, patrona našeho milého, všichni bratři mají se sjíti do domu farního aneb jinde na místo poctivé, kdež by sobě zvolili. A tu na ten den a na tom místě mají sobě zvoliti a usaditi pro správu bratří jednu osobu z duchovních a dva ze světských, ti pak zvolení bratři povinni budou a mají všecko působiti a říditi, což potřebí jest, nic toho, co bratrského jest, neopouštějíce. Jiní pak všichni bratři budou jich povinni poslouchati v tom ve všem, což k tému bratrství přísluší, a k obeslání koho koliv z bratří nebo všech volně na poručení jich přicházeti, a ten, kterýž bezelstně nepřišel dá pokuty šest grošů alb. Též žádných posměšků, hanění, potupování jedni druhých, skrz kteréž by ke hněvům a svárům jedni druhé popouzeti mohli, dopuštěti nikoli se nemají. Vznikla-li by někdy mezi bratřími jaká nevole a různice, taková ať se na bratrty starší vznese, a oni bez odkladu, přijmouce k sobě osoby dvě nebo tři hodné, to ať přetrhnou a srovnají, kdo by pak těch starších bratří uposlechnouti nechtěl a k obeslání nepřišel, povinen bude dáti pokuty podle uznání starších bratří.

Šesté. Když by který z bratří nemocen byl, mají bratři z povinnosti a lásky bratrské jej navštíviti, v nemoci a bolestech jeho těšiti, k dobrému a spasitelnému duše jeho napomenouti, když by potřeba byla, zpovědníka mu přivésti, a aby bez příjmání svátosti ze světa nesešel, všelijak se postarati. Co se pohřbu bratří, manželek a také dítek našich dotýče, tu každý z bratří a sester beze všech výmluv k tomu pohřbu jíti má, leč by ho nedostatek zdraví doma býti přinutil. Pak-li by kdo svévolně a neopověda se takový pohřeb zmeškal, dá pokuty jednu libru vosku, a tu mají i prostní literáti pod touž pokutou jíti a mrtvé tělo jakož i svíce nebo postavníky, na koho by od starších bratrů ukázáno bylo, nésti, toho se zbraňovati nesmí, ale v tom se povolně a poslušně chovati má pro odplacení Boží a pod výš psanou pokutou. Kněz a žáci mají “vigilii” zpívati, pokudž by žádost byla toho umrlého a starších bratří. Též potom mše zádušní s obchodem se zpívati a učiniti má, při kteréžto mši a obchodu všichni z bratrství býti mají a jak dobrým křesťanům náleží, při tom se zachovati a ofěra při tom obchodu učiněná faráři příslušeti bude. Pakli by kdo jsa obeslán a buda doma bez slušné příčiny přijíti omeškal, ten pokutu výš psanou podniknouti má.

Sedmé. Jestliže by kdo z bratří zemřel jsa přespolní a žádal zde pohřbu (nebude-li v tom slušné příčiny na překážce), má jemu toho dopřáno býti i to všechno, o čem svrchu zmínka jest, při tom zachováno býti má a to hned na druhý den neb nejdéle v týdni a k takovému obchodu bratří a sestry, když se jim skrze mladšího bratra oznámí, sjíti se mají pod pokutou čtyř grošů alb.

Osmé. Každý z bratrstva z tohoto světa sešlý má býti do register k tomu založených zejména poznamenán, při tom i to, čímž tomu bratrství posluhoval, aby jméno jeho na každé suché dni skrzze kněze podle jiných připamatováno bylo A kdož by koli z bratří pokrovu potřeboval, má jemu darmo půjčen býti, jestli by pak někdo pokrovu žádal a z bratrství nebyl, má dáti do bratrstva podle uznání starších kustosů: a komuž by koliv pokrov půjčen byl, ať jest v bratrství nebo není, tehdy bratři a sestry z lásky bratrské, pokudž by postačiti mohli, ke hrobu jeho aby tělo doprovodili.

Deváté. Jest-li by kdo z bratří od cizího člověka utisknut byl, mají s ním starší bratří dva neb tři z prostředku svého vyslati tu, kdež ten člověk ku právu přísluší a v potřebách jeho jakožto bratra svého nikterak opuštěti nemají, až by ta pře konec vzala.

Desáté. Při shromáždění bratrském toto zřízení bratrské na každý rok obecně přečteno býti má a což by nesnadného k vyrozumění bylo, bratřím nově do bratrství připojeným má to vysvětleno býti skrze některého k tomu způsobného, kteréhož by starší bratří k tomu vyvolili.

Jedenácté. Jestli by kdo buď v nemoci neb při smrtelné hodině měl žádost, býti přijat v bratrství toto svatojánské, když by učinil jen to, co učiniti má, totiž by se z hříchů vyznal a velebnou svátost pod jedním způsobem přijal a z lásky své vzpomenul na bratrství, má přijat a oučasten býti těch všech věcí jako jiní bratři.

Dvanácté. Též aby se všichni jedni za druhé modlili a na každý den jednou otčenáš s pozdravením andělským říkali.

Třinácté. Pro obcházení bratří a sester, aby jeden z bratří volen byl, ten aby všecky bratry a sestry obcházel, když by toho potřeba byla, a za tu práci má se jemu dávati při každém čtvrti létu pět krejcarů, a když by který z bratří umřel, má se jemu dáti jeden groš bílý: a pak-li by v bratrství nebyl a žádal toho, aby byli bratři obesláni, ten povinen bude dáti jemu jeden groš bílý.

Čtrnácté: Aby pak toho bratrství potřebami opatřováno býti mohlo, každý z bratří a sester do bratrství bude povinen dáti každého čtvrt roku jeden groš alb. nebo jednou v rok čtyři groše alb.

Patnácté. A co se jitřní jak při výročních svátcích, tak i těch, jimž temné jitřní říkají, jakožto ve středu po květné neděli, v zelený čtvrtek i velký pátek, dotýče, kdož by koliv takovou jitřní z bratří kdo čísti a zpívati umějí, (leč by příčinou nemoci) neopověda se svévolně zameškal, dá tři groše alb., prostý pak bratr neb sestra, zmešká-li takovou jitřní, má pokuty dáti dva groše alb.

Šestnácté. Strany chození o vánocích na koledu, tu všichni ke kustosovi zřízenému aby se najíti dali a odtud potom ve svornosti všichni spolu předně k Jeho Milostivému pánu svému, k faráři i jinde podle na tom snesení chodili, a v tom mladší se staršími, jakož i v jiném spravovati mají, počestně v domech, v stání, v zpívání i v jiných mravech se zachovati.

Sedmnácté. Kustosové, kteříž koliv voleni budou, bedlivost na to míti a k tomu přihlédati mají, kdož by se tak vedle svrchu psaných artikulů nechoval, aby pokuty vybírali nešetřujíce žádných osob. Pak-li by toho zameškali, budou povinni dvojnásobně pokutu takovou z vlastního dáti.

Kdež My, svrchu psaný František etc. uváživše s pilností tyto všecky artikule a vyrozuměvše, že k dobrému křesťanskému řádu a k vzdělání pobožnosti se vztahují, též bratrstvo literátů titule sv. Jana Křtitele v dotyčném městě Bzenci podle jejichž psaných artikulů na budoucí věčné časy vysazujeme, stvrzujeme a schvalujeme, konečně tomu chtíce, aby výš psané bratrstvo obojího pohlaví podle těch artikulů zcela a zouplna se chovali a zachovávali. Podle čehož i My, jsouce taky jakožto kníže křesťanský a nejvyšší pastýř duší jejich a lociordinarius rozmnožení cti a slávy Boží žádostivi a oni pracujíce, nad týmž řádem a bratrstvém ruku ochranou držeti chceme, jakož jest taky Jeho Milost urozený pán, pan Jan Kryštof Pruskovský z Pruskova a na Pruskově, Bzenci, Bělé a Chřelici, Jeho císařské Milosti rada, komorník a hejtman knížectví Opolského a Ratibořského, laskavě i s erby svými se zavázati ráčil vedle možnosti své to bratrstvo ochraňovati, a protož to bratrstvo ze slušné vděčnosti za Nás a téhož pána i erby Jeho Milosti za časů života tohoto smrtelného i po sjítí z tohoto světa se Pánu Bohu pilně modliti povinni budou. To tolikéž sobě pozůstavujeme, jestli bychom budoucích časů toho potřeba uznali, buď že bychom ty artikule na díle neb na všem vysvětliti anebo vedle uznalé potřeby napraviti a něco přidali chtíti ráčili, toho abychom moc měli. Tomu na svědomí pečeť naši větší jsme k tomuto listu přivěsili a přitisknouti poručili a se v něm vlastní rukou podepsati ráčili. Čehož jest datum na zámku našem Kroměříži ve čtvrtek den památky Nového léta L. P. tisícího šestistého patnáctého.