Následující původně latinsky psané dokumenty byly již na počátku 20. století prohlášeny stejně jako listina markraběte Vladislava Jindřicha za padělky. Přesto nepostrádají jisté zajímavosti, proto je zde uvádíme. Překlad provedl Msgre. Josef Hanák a použil jej ve svých Pamětech města Bzence v roce 1919.

Listina královny Konstancie z roku 1223 – falsum

„Konstancia z boží milosti královna česká a vévodkyně moravská. Oznamujeme všem, jak nynějším, tak budoucím, že chtějíce milé své občany z Bysince v provincii břeclavské, kterou jsme od nejmilejšího svého manžela ke správě obdrželi se všemi jejími příslušnostmi a důchody, po vpádu zlosynů a zhoubě požáru, jímž velká část jejich města, jak se shledalo, byla strávena, do dřívějšího, ano dle možnosti lepšího stavu uvésti a povznésti, z královského soucitu vinné hory, jež jsme založili, se samým městem sousedící, jim navždy v majetek svěřujeme, promíjíme všecky desátky z nich, na něž bychom mohli míti nároky, vyjma toliko desátky z vinic, jež jeptiškám u sv. Petra v Olomouci a klášteru na Hradisku jsme dosud dávali a které i budoucně budou dávati zmínění měšťané z týž hor. A aby toto naší dobrotivosti darování moc na vždy platící obdrželo, nejmilovanější manžel náš pán Otakar, jenž i Přemysl, z boží milosti král český a vévoda moravský, své také pečeti záštitou tuto naši listinu posilnil.
Dáno v Hodoníně v měsíci březnu roku boží milosti 1223, před svědky dole jmenovanými, jichž jména jsou: Bavarus, komoří olomoucký, Štěpán z Medlové, Ctibor, kastelán přerovský, Ratibor, sudí brněnský, Onso, purkrabí z Podivína a mnozí co nejčetnější. Dáno tamtéž rukama Jaroše, kaplana našeho.”

Listina Přemysla Otakara, kterou potvrzuje
privileje Vladislavovy a Konstanciiny

„Ve jménu svaté a nerozdílné Trojice amen. Co prozřetelně a chvalitebně naši předchůdci ustanovili a nařídili, jest zajisté povinností královské výsosti neporušené zachovati a hájiti. Odtud já Otakar, jenž i Přemysl, z boží milosti král Čechů a vévoda Moravanů, si žádám, aby bylo všem, jak přítomným, tak budoucím v Kristu ve známo uvedeno, jak měšťané milí z Bzence předstoupivše před mé jasnosti přítomnost v Hodoníně, pokorně prosili, abych jim privilej dobré a zbožné paměti milého bratra našeho markraběte Moravy jménem Vladislava, jež nepřízní doby ohně nemálo utrpěla, obnovil a blahovolně potvrdil, jejíž smysl těmito slovy byl napsán: Já Jindřich, jenž i Vladislav atd. Vidouce tedy, jak zmínění měšťané nájezdem zlosynů a nenasytností ohně do velké tísně bídy upadli, jim znění výše řečené privileje královskou autoritou potvrzujíce, na zotavenou města příjmy cla svého tamtéž v Bzenci na dobu 10 let dobrovolně postupujeme a dovolujeme, aby se těšili všemu právu a svobodě, jež městu Břeclavi jest udělena. Jednáno a dáno v měsíci březnu v Hodoníně, léta Božího vtělení 1223.
K větší jistotě já Otakar a paní Konstancia, královna česká, tuto listinu otiskem svých pečetí jsme opatřili. Před svědky jejichž jména jsou tato: Bavarus, olomoucký komoří, Štěpán z Medlové, Ctibor, kastelán z Přerova, Ratibor, sudí brněnský, Konrád, písař brněnský, Onso, purkrabí z Podivína a mnozí co nejčetnější. Dáno rukama Jaroše, kaplana královnina.”

zdroje:
• Hanák J.: Paměti města Bzence, přetisk Adamov 1999
• SOKA Hodonín, Hanák J., Rukopis Pamětí města Bzenec 1919 AM729