Korespondence Josefu Váchalovi

Ctibor Šťastný byl velkým obdivovatelem děl Josefa Váchala. V roce 1936 poprosil zakládající členku Spolku sběratelů a přátel exlibris Marii Jančákovou o možnost tomuto umělci napsat. Z občasné korespondence postupně vzniklo mezi oběma umělci silné pouto, které vydrželo po celý zbytek jejich života. Korespondence byla přerušena pouze v letech 1943 – 1946 z důvodu věznění pana Šťastného v koncentračním táboře a postupném zotavování se z tohoto hrůzného zážitku.

Uveřejňujeme zde kompletní přepis všech dochovaných dopisů Ctibora Šťastného, ze kterých se můžeme dozvědět nejen plno zajímavostí z jeho života, ale také spoustu drobností o životě v protektorátním i poválečném Bzenci.

Dopisy jsme pokud možno nechali v původním znění, včetně zdůrazněných slov, členění do odstavců atd., pouze vše opatřili poznámkami a doprovodnou obrazovou částí pro lepší pochopení souvislostí. Také odkazujeme na knihu „Kus žvance a hrst tabáku“ (Scholares, 2004), která zachycuje naopak 31 dopisů Josefa Váchala z let 1949 – 1958. Spojením těchto dvou textů můžete získat alespoň část dialogu mezi oběma umělci.

Zdroj:

Památník národního písemnictví v Praze; pozůstalost (fond): Váchal Josef; číslo inventární: 4078-4162

Dochovaná korespondence ve fondu obsahuje:

• 59 dopisů
• 20 korespondenčních lístků a dopisnic
• 3 tisky
• 1 fotografii odesílatele
• 1 úmrtní oznámení

Korespondence:

Jednotlivé dopisy jsou časově seřazeny.

Dopis ze dne 19. 1. 1937

Slovutný mistře!

Děkuji vřele za zaslané mi novoročenky, současně posílám své dvě. Obdivuji se Vašemu umění a dosti často mám škubání dát si udělat pěknou knižní značku. Teď je mi to nemožno, mám v Praze na technice ve čtvrtém roce syna a tak to je moje spořitelna.

Až jen budu trochu moci, poprosím Vás o laskavost, byste mi něco pěkného (barevného) udělal.

Zatím musím se spokojiti s tím, že seženu někde kousek Vaší práce do své sbírky.

S pozdravem sběratele

jsem v úctě

Ctibor Šťastný, Bzenec

Korespondenční lístek ze dne 18. 12. 1941

Mistře!

Asi před dvěma nedělemi dovolil jsem si Vám napsati dopis, v němž jsem prosil o vytvoření barevné knižní značky. Psal jsem Vám po předchozím jednání paní Jančákové s Vámi o mé věci. Paní Jančáková mi v dopise sdělila, že jste ochoten mi vypracovati žádané, že však to nebude hned, jelikož máte potíže s tiskařským lisem. Jinak, že by to bylo možné. Kuřivo Vám střádám a pěkně ho přibývá, jen dopis, případně nějakou ukázku snad mého budoucího listu dosud postrádám. Vánoce jsou již přede dveřmi a já bych rád měl aspoň naději na můj vlastní present vánoční hodně po vánocích. Snad ten termín 2 měsíců byl málo? Já neznám Vaše poměry a proto jsem jen „ale“ namátkou naznačil. Čekám tedy Vaši odpověď, abych věděl najisto, jinak bych s tou zásobou snad jinak naložil, poněvadž bych to mohl změnit na nějaké poživatiny, které jsou teď každému velmi potřebné. V naději na Vaše brzké a kladné psaní a s pozdravem srdečným

Váš Ctibor Šťastný, řed. měšť. šk. v. v., Bzenec

Dopis ze dne 25. 12. 1941

Vážený Mistře Váchale!

Dopis Váš z 21. 12. 1941 jsem dostal právě před svátky a dnes na Boží hod jsem si udělal sváteční klid, abych Vám na Váš srdečný a upřímný dopis odpověděl.

Souhlasím s Vámi na termínu =květen=. Uznávám Vaše těžkosti, které máte na venkově a tedy toho jezevce exlibrisového budu dělat, jenže přespat do měsíce května spánkem spravedlivých, by bylo pro nás obyčejné smrtelníky velkým dobrodiním, to musíme už nějak vydržet i při té nynější mizérii. Tak nějaké to exlibris sběratelské bych chtěl – ovšem barevné asi takového druhu jak jste, Mistře Váchale, dělal posledně pro paní Šimšíkovou. I ty barvy se mi velmi zamlouvaly, ovšem to už je Vaše věc, do toho nechci Vám mluvit. Ale k tomu bych měl, Mistře, malou poznámku. Byl bych velmi nerad, kdybyste snad měl mít újmu v tom kouření. Já sám jsem nekuřák, ale můj nebožtík otec byl velmi silný kuřák, a když neměl co kouřit, raději by nejedl, ale kouření muselo být. Tak k tomu připomínám, toho bych nechtěl, aby u Vás byla tato újma. Navrhuji Vám, jakmile by Vám vycházela zásoba kuřiva, napište mi na lístku a já Vám obratem zásilku pošlu a to tak, abyste tu zásilku skutečně dostal. Pošlu na konto té naší věci a v nominále, tak jak Vy účtujete Vaši práci. Přikládám i korespondenční lístek, abyste měl vždy po ruce možnost si zásobu opatřit (jako objednávku v obchodě). Doufám, že můj návrh Vám vyhoví a že jej přijmete, prosím o to. Můžete si napsat i druh. Mám našetřeno v knastru (druh dýmkového tabáku), kubovkách a mimo to několik kousků ve viržinkách „Regalia Media“. Ostatně, můžete případně sdělit, co by Vám bylo vhodno a dle toho se opatřím.

Paní Jančáková, s níž se již řadu let znám, byla chorá a má velké starosti v poslední době. Proto snad Vám delší dobu neodpovídala na Vaše psaní. S tou výměnou i u nás doma to není nijak snadné, oni ti lidé jsou také přestrašení a tak se ten život ztěžuje až pomalu k nevydržení.

To víno, co jste v Jičíně (asi u Maštalíře) koupil, bylo opravdu Uherské – ryzlink – a bylo z Družstva bzeneckého. My totiž máme tu vinný kraj a Družstvo je velký podnik, který měl vždy v zásobách ve sklepích, nyní zámeckých, velké zásoby místního vína skoupeného od svých členů z města a širého okolí (až i 20 km od města). Za tato dvě hladová léta, kdy těmi zimními mrazy všecky vinice pomrzly, jsou zásoby našeho vína úplně vyprodány a aby přece bylo co pít, koupila se zásoba nevelká (proto jen ve sklenicích se prodává) cizích vín, uherského a francouzského (červené). Jsem do toho dobře zasvěcen, poněvadž v zámku, který patří Družstvu, máme místnosti městského musea, kde mám dosti často co dělati. Vinice se ihned po prvních mrazech před 2 roky na jaře znovu sázely, ale ono to potrvá 3 – 4 roky než to dá nějaký užitek. Vinaři, majitelé vinic, co jim snad něco málo zůstalo, si nechávají pro svoji potřebu a nedají do prodeje, ostatně letos to bylo jako ocet kyselé a museli i přislazovati, aby to kvasilo, zkrátka mizerné jakosti.

Tak už jsem Vám toho napsal moc.

Tak tedy resumé. Nebudu měnit kuřivo, ale skládat a napište lístek, pošlu obratem a tak, aby na pevno došlo.

S pozdravem srdečným s přáním hodně zdaru v Novém roce

jsem Váš Ctibor Šťastný.

 

Dopis ze dne 7. 1. 1942

Vážený Mistře Váchale!

Vaše rekomando došlo v pořádku a děkuju za tu všehochuť. Už jsem část, větší část, písniček přelouskal a mnohému jsem se po chuti zasmál. Máte říz znamenitý, jak v dřevě tak také v peře. Tak dobře jste uhádnul, co jsem zač, ale proto se na Vás nezlobím a nemám Vám za zlé Vaši mnohou břitkou satyru. Jsem moc dobře informován a vím, že Vám bylo v mnohém křivděno a proto se dívám na některé ty písničky jinak než snad někdo, kdo by Vás neznal. I já vím co je přezírání za práci poctivou, ale byl jsem už zvyklý na přezírání, a přec jsem tu svoji učitelskou dráhu nějak ještě dosti dobře zakončil.

Ty ukázky z románu, to bude větší četba, a to tak vždy po chvilce. Žijeme ve velmi vážné době a někdy z toho člověka i hlava bolí. Poslal jste i dvě ukázky – jedna náznak dvou barev – druhá hotová čtyřbarevná s poznámkou, že se musí prořezat, aby byla světlejší. To by tak byl kus po mé chuti a je-li dosud volná, prosím dodělejte mi ji, až budete moci pak k Vašemu lisu v průjezdě. Myšlenka i jinak se mi líbí.

Ten pan Maštalíř tedy vyřizoval pozdrav. Byl u nás řadu let a má od nás ženu a také u nás má na náměstí dům se zavedenou drogerií, kterou má pronajatu. To jsou lidé, kteří dělají majitele, ale my, ubozí intelektuálové, staráme se o celý svět a na stáří živoříme. Vždyť já jsem už dva nebo tři roky se rozbíhal, že si dám u Vás udělat pro radost značek a nebylo mi možno, poněvadž mi do toho pořád něco lezlo, samé maléry a to ještě člověk má pevný plat a jak pak je to s jinými lidmi. No, nechat ležet tu historii. Když Vám ten Maštalíř nemohl už nic prodat, tak mně Vás bylo líto a abych Vám nebyl dlužen za ty písničky s těmi dnešními obrázky, zašel jsem do našeho Družstva a uhodil na ně na všecky struny, abych něco pro Vás sehnal. Jsou na tom zle, našeho vína není už dva roky a zásoby jsou úplně vyprodány, o to se postaraly četné návštěvy od německých úřadů a i jiných a vždy se něco odvezlo. Krátce, Družstvo vinařské nemělo už co prodávat, domácího zboží už tam o vánocích nebylo. Zakoupeno bylo tedy víno cizí, z Francie, Uher a Bulharska. I toto po řádném a vzorném školení je už jen ve zbytcích na prodej.

Tedy jako závdavek na ten můj znáček a za zaslané písničky posílám Vám 3 láhve francouzského červeného vína a doufám, že Vám pochutná, je opravdu dobré. Potřeboval jsem na podzim něco vína na svatbu a také jsem ho vzal.

Doufám, že to v pořádku dostanete a prosil bych jen, abyste mi laskavě sdělil, že to v pořádku došlo. Ono je to k Vám hodně daleko a Bůhví kolikrát se to bude překládat. Sám jsem to balil a posílám to v bedničce, tak myslím, že to v pořádku dojde.

Až mi budete, Mistře Váchale, příště psát, sdělte mi, zdali ta ukázka co jste mi posílal je volná a mohl-li bych ji mít. Nečekám na ni ovšem dříve než někdy na jaře až budete moci tisknout venku.

Pokud se toho kuřiva týče, jsem rád, že jste napsal, který druh by Vám byl vhod. Také jen to střádám a nic jiného. Je toho už pěkná hromádka (asi za 260 K nominálu). Příště vemu něco těch dražších, budou-li v prodeji. Znovu připomínám, napište jen na lístku v případě, že byste s kuřivem vyšel. Pošlu ihned zásilku. Nedělejte si v kuřivu újmu. Můj dopis není tak obsáhlý jak Váš, nemám ani látky k tomu. Jsem rád, že jsme se tak na distanc (vzdálenost) poznali, a doufám, že budeme dobrými kamarády. Také doufám, že na ten můj znáček nebudu čekat jak ten direktorskej z Mochova 2 roky a 5 měsíců. Tak jsem mu psal před svátky, ale to ještě neměl ten Váš nový list, ale mám slíbený dopis v měsíci lednu a to je tedy ještě doba tří týdnů na čekání. Od paní Jančákové čekám také dopis již hodně dlouho. Má jisté starosti a velice jsme ji litovali. Kdyby bylo více takových lidí (Klicman, Jančáková a snad ještě několik), byl by i jiný život ve Vašich řadách. Je a bylo velmi mnoho lidí, kteří měli povinnosti umění podporovat, měli prostředky a kapsy zavřeli na deset zámků. A tu jsou ti viníci. Mnohý z nás, intelektuálů, byl by si lecos opatřil, nešlo to, byly děti na školách a pak ty bolavé srážky z platu v době nejhoršího vypětí, to dobíjelo mnoho naše domácí hospodářství. Tak to už konec.

Přeji Vám, sice už po Novém roce, hodně zdraví po celý rok a =lepší náladu= do budoucna.

Váš Šťastný

Z boku listu připsáno:

Ke komu to na jaře pojedete na Moravu? To mi tedy ten list přivezte, od cesty dostanete.

Korespondenční lístek ze dne 19. 2. 1942

Mistře Váchale!

Pořád čekám od Vás slíbený dopis a chtěl jsem při odpovědi na něj se pozeptati, máte-li ještě co kouřit. Já jsem už teď po třikrát nedostal knastr a musel jsem vzít jemný lulkový za 6 K. V dopise se, prosím, vyjádřete, jestli Vám vyhovuje, jinak bych musel brát jen cigáry (Kuba). Tabáku u nás se nedostává. Toho knastru mám však hodně, je ho pěkná řádka, také slušná hromádka cigár =havana viržínek=, myslím, že ty Vám budou vhod. Náš trafikant jich dostává jen málo, ale vždy dosud mi něco schoval, poněvadž jde pro to již v neděli ráno, v pondělí už zpravidla nic nemá. Měli jsme tu velkou zimu, však i u Vás v Čechách byla jistě důkladná. Dochází nám otop a to je horší než nedostatek jídla. Spálili jsme skorem všecky naše zásoby a ještě jsme se ani pořádně neohřáli. Copak dělá moje Exlibris? Bude to ten list, co jste mi poslal? Byl bych mu velmi rád, hodil by se mi i myšlenkou velmi. No, únor už se pomalu končí a už to jaro nějaké bude. Jen kdyby už bylo i po té vojně a my mohli zase normálně žít.

Srdečně Vás Mistře Váchale pozdravuje

Váš C. Š.

Dopis ze dne 3. 3. 1942

Milý mistře Váchale!

Děkuji Vám za Váš obšírný a milý dopis, jakož i za přiložené =kázání=. Už jsem měl obavy, že mi nebudete tak hned psát. Nedivím se Vám, já také kolikrát nepíši, protože nedostávám od někoho dlouho dopis. Paní Jančáková je mi rovněž dlužna dopis, zrovna jako Vám, ale já ji tentokrát omlouvám a prosím, byste i Vy ji omluvil. Sl. Macková byla, jak jste psal v Praze a jistě Nebozízek navštívila a tak myslím, že vysvětlení, proč ten dopis se nepsal, Vám přinesla. Pí. J. lituji já i moje žena, no, snad se ta její záležitost také nějak vyřeší. Je to moc hodná, distinguovaná dáma. Známe ji sice jen asi 3 léta, ale moc si jí vážíme.

A teď k těm našim věcem. Jsem tomu moc rád, že jsem Vám těmi lahvemi přišel vhod. Měl jsem štěstí, že se mi podařilo nyní, kdy je velká nouze o toto zboží, něco sehnat a že Vám to došlo v pořádku i za těch velkých mrazů. Měl jsem obavy, že těmi mrazy se to nějak zkazí. No, však to bylo i na mrazy náležitě opatřeno. Pokusím se v každém případě něco Vám sehnat, ale až ke svátkům, abych to měl na co přibít, totiž zase tu moji prosbu tam, kde budu tlouci o ten mok. Ovšem, pošlu to, podaří-li se mi to, ještě něco dní před svátky, aby to včas došlo. Nyní je zásobárna prázdná, ale slyšel jsem, že snad něco má přijít.

=Kázání= louskám večer, než jdu na lože a tak toho pomalu ubývá. Písničky už jsem strávil.

Na Vaše návrhy, které mi v dopise slibujete, se velmi těším. Tak tedy i u Vás je bída o otop. Dobře, že máte bukové a rynglové kmeny. To výborně hoří a dlouho to vydrží. Se sněhem jsem měl a budu mít ještě dost práce také, máme ho na zahrádce velké kupy a bude musit ven na větší a volnější prostranství, aby roztál. Již dávno vím, že jste milovníkem psů. Máme také takového jednoho podvraťáka, obyčejného, ale nedal bych ho za nic. Před pěti roky nám někdo z lásky křesťanské (jsem bez vyznání) otrávil takového malého psíčka (čínského pinčle) zrovna 14 dní před vánocemi. Psali jsme to našemu synovi, tenkráte měl před konečnou zkouškou inženýrskou, do Prahy co se nám přihodilo a dostali jsme psaní, v němž byla výzva, abychom k těm svátkům rozhodně nějakého čtvernožce opatřili, že si nedovede představit naši famílii bez zvířete. Tak tenkrát jsme za 50 K (úžasné peníze za podvraťáka) koupili tohoto ječivého křiklouna, a máme ho rádi jako ty předcházející, kteří vždy u nás dožili a jsou na zahrádce pochováni.

Tak tedy s kuřivem jste dobře na tom, jak píšete, ale přec se k té otázce vracím. Napsal jsem Vám, Mistře Váchale, že Váš honorář je stále stejný, předválečný a já, když jsem v říjnu mluvil s paní Janč. a ptal se jí, jakým způsobem bych Vám měl přijít vstříc, pokud se týče honoráře, dala mi najevo, že kuřivo je pro Vás důležité, tak jsem se sám u sebe rozhodl, že Vám nabídnu za honorář kuřivo, které se Vám hodí (myslím druhy) a to v ceně rovněž nákupní, tedy nekeťaské. Jsem velkým nepřítelem tohoto zlořádu, a když musím z nouze i po tomto sáhnout (myslím, když něco potřebuji), činím tak s hrozným odporem. Tak, a při tom také zůstane. Jsem tomu opravdu velmi rád, že jsme se tak trochu poznali a že vidíte ve mně =chlapa poctivce=, myslím, že mám pravdu. Byl jsem jim a také zůstanu, byť bych i měl tím utrpět. O panu Torbmanovi, člověku jistě velmi dobře situovaném, jsem také leccos již slyšel. Kdysi jsem mu poslal psaní a v něm některé listy na výměnu a psal jsem mu, že si může nezávazně věci prohlédnout a případně všecko vrátit, poslal jsem mu i známku na odpověď a on aniž by uznal (jako inteligent) za dobré vůbec dopis si přečíst, ani jej neotevřel a poslal nečtený zpět. To jsem si udělal dobrý obrázek o p. Torbmanovi – vydřiduchovi. To mi neudělal nikdo, každý komu jsem přišel s mou nabídkou, byl spokojen a tím jsem si získal celou řadu přátel upřímných a srdečných a mám je až dodnes. Tak, Mistře Váchale, mám tedy do dnešního dne pro Vás následující kuřivo:

• Knastrů – 35 balení
• Kuba – 45 kusů
• Havana virž. – 27 kusů
• Britanika – 5 kusů
• Trabuka – 25 kusy

Je to, jestli jsem dobře počítal asi za necelých 400 K, ještě za tu dobu než bude můj list hotov, něco přibude, hlavně Kuba, která se u nás ještě dostane a snad kdyby Vám byly vhod nějaké cigarety, napište a opatřím. Byl bych velmi rád, kdybych Vám už nějakou tu dávku mohl poslat, aby mi toho trochu aspoň ubylo. Doufám, že se během března zase s nějakým psaníčkem a ukázkou ozvete a tak v tom případě neopomeňte mi napsat co z této =Vaší= zásoby u mne si přejete mít. Velmi rád Vám to pošlu, případně přibalím, až seženu nějaké to víno, které bych poslal zase tak v bedničce v lahvích. Doufejme, že se mi to podaří, abych Vás trochu potěšil a přivedl do dobré nálady, která dnes při té mizérii zásobovací je opravdu potřebná.

Srdečně Vás pozdravuje Váš Ctibor Šťastný

Notandum: Vyprošuji si uctivé poručení u sl. Mackové.

Dopis ze dne 31. 3. 1942

Milý Mistře Váchale!

Už jistě na mne vzpomínáte ve zlém, že slíbím a neplním. Velmi rád bych Vám to slíbené poslal, jak jsem psal, ještě k svátkům, ale není to v mé moci, že se trochu (o několik dní) opozdím. Družstvo má víno na cestě. Vagon stojí v Hodoníně (na hranici celní) a bude to ode dneška ještě 2 – 3 dny trvat než se formality vyřídí.

Dostanete zase 3 láhve po 1 l vína, tentokrát bílého a velmi dobré jakosti (je to slovenské víno). Byl jsem dnes a to již po třetí se poptávat. Tak takovou zprávu jsem dostal. Pošlu to zase v bedničce a neskladně abyste to co nejdříve dostal. U nás se již jaro ozývá. Dnes jsem trochu na zahrádce uklízel a shraboval listí. Máme jen malou zahrádku, na níž pěstuji růže. Jsme rádi, že už se trochu oteplilo, neboť nouze o topivo je i u nás velká. Při tom víně bych Vám rád poslal něco toho kuřiva a to bych rád věděl, co byste tak na ponejprv rád měl. Už toho bude brzo za celou honorářovou sumu. Mám pro Vás následující:

• Knastr – 35 kusů
• Britanika – 5 kusů
• virž. – 27 kusů
• Kuba – 54 kusů
• virž. – 18 kusů
• Trabuka – 2 kusy
• Dýmkový tabák obyč. – 1 kus.

Tak si napište, co by Vám tak nejlépe chutnalo a přibalíme to k tomu vínu.

Paní Jančáková je mi také dlužna dopis od polovice ledna. Už také je mi divné tak dlouhé její otálení v psaní.

Tak zatím přeji Vám i sl. Mackové příjemné velikonoční svátky a srdečně Vás oba pozdravuji.

Váš Ct. Šťastný

Notandum: Dostanu-li víno ještě před svátky, hned ho pošlu. Na Váš dopis se opravdu těším.

Z boku listu připsáno:

Letos budou svátky velmi chudobné, není z čeho upéci a ani čím omastit. Říkám, jen abychom si si zdravé údy zachovali, však snad zase bude opět života.

Pohlednice ze dne 2. 4. 1942

 

Milý Mistře Váchale!

Dnes jsem zjistil, že ten mok je už na místě, ale po dlouhé cestě rozšplouchaný a bude se muset 8 dní nechat v klidu, pak dostanu svoji dávku slíbenou a ihned pošlu.

Srdečně Vás i sl. M. pozdravuje

Váš Ctibor Šťastný

Korespondenční lístek ze dne 8. 4. 1942

Milý Mistře Váchale!

Současně posílám neskladně bedničku s vínem a přibaluji slíbené kuřivo, z každého druhu část! Doufám, že to brzo a v pořádku dostanete. Musil jsem na =Družstvo= zaútočit a to rázně, abych co nejdříve mohl splnit, co jsem slíbil. Deklaroval jsem bedničku – víno a tabák.

Srdečně pozdravuje Vás i sl. M.

Váš Ctibor Šťastný

Abych mohl stanoviti vyšší cenu – posláno Expres!

Dopis ze dne 8. 4. 1942

Milý Mistře Váchale!

Hleďte, ještě ani těch osm dnů neuplynulo a už mám víno doma a hned dnes odpoledne jsem bedničku dával dohromady. Dalo mi to několik hodin práce, aby vše bylo řádně a pevně uloženo, abyste to dostal v úplném pořádku. Tak posílám 3 láhve vína bílého slovenského z r. 1941. Tedy víno podobné našemu bzeneckému a doufám, že Vám chutnat bude. Byl jsem věru velmi rád, že jsem ho dostal. Jde to velmi na odbyt a pak, družstvo má spoustu starých zákazníků, které musí v první řadě uspokojit. Však to šlo ze známosti a s gurážem (slovensky – kuráží).

Přibaluji k tomu z kuřiva pro Vás našetřeného toto:

• 10 viržínek Havana
• 10 brazilských viržínek
• 5 britanik
• 24 kuba
• 12 knastrů

Volil jsem to tak, abyste měl z každé sorty něco. Je toho asi 2/6 celého množství a doufám, že to v pořádku dostanete, jak to víno, tak to kuřivo.

Na Vaše barevné ukázky se velmi těším a nemám vůbec žádný strach, že byste mě chtěl nějak ošidit. Předně jsem člověk bez vyznání, jako Vy a myslím, že jako okultista byste se přec těch duchů trochu bál, kteří by Vám takový zlý skutek nemohli odpustit a všelijakým způsobem Vám dávali najevo svoji nespokojenost, ba rozhořčení proti takovému úmyslu. A za druhé, já bych =kvůli tomu= snad ještě na mizinu nepřišel, ač nikterak neoplývám statky pozemskými, maje jen tu svoji penzi, a Vy Mistře, byste jistě z toho ošklivého kšeftu také nezbohatl. A co o tom mluvím a píši!? Nestojí to za to, však já vím, že Ex libris dostanu, žádné starosti si z toho nedělám. Jaro je už tu, začíná být opravdu teplo a u Vás bude jistě dobrá nálada, zvláště až dostanete tu bedničku s dobrým kouřením a to hodně rozmanitým a nějakou tu slzu vína. Pokud se týče toho přepadení, z toho také strachu nemám. Kdybyste i přijel, nemohu Vás ničím jiným pohostit, než tím co nynější těžká doba nám skýtá, to co na lístky dostaneme. Musíme být zatím s tím spokojeni. Začíná to sice být čím dál tím horší, ale není možno si z toho nijak pomoci než vydržet i při tom zdviženém hrantu.

Vy máte lepší štěstí u paní Jančákové, že Vám aspoň napíše, ale mi je dlužna ještě odpověď z ledna a novou z velikonočních svátků. Nevím co je toho příčina, že jsme pomíjeni s korespondencí z Nebozísku?! Ještě nějaký čas počkám, abych se neukvapil.

O svátcích jsem si rovnal Vaši kolekci Ex libris a srovnával podle Paulusova seznamu. Shledal jsem, že mi chybí z Vašich =Váchalových=:

• dřev. 1921 66 x 100 – Text a výzdoba se setkávají v knize
• dřev. 1926 86 x 142 – Ornamentální. Hlava pro obličej =Ročenka=
• 2 bar. dřev. 1936 119 x 177 – Mosaikové. =Autodafé liter.=

dále pro sl. Mackovou:

• M. akvatinta 1921 40 x 104 – Groteska. Maska a postavy
• Hanky M. dřev. s podtiskem 1921 96 x 145 – Erotické vidiny
• Hanky M. lept 1923 122 x 84 – Erotické. Groteska
• Mackové dřev. 3 bar. 1929 121 x 154 – Romantické.

Kdyby něco z těchto listů jste měl, Mistře Váchale, volné a mohl mne s nimi potěšit, udělal byste mi opravdu radost.

Prosím Vás, napište mi, třeba jen lístek, že bednička došla v pořádku. Posílám to neskladně, aby se s tím slušněji zacházelo. Zabalené je to dobře, tak doufám, že to správně přijde.

Srdečně Vás i sl. Mackovou pozdravuje a na odpověď, jakož i ukázky se těší

Váš Ct. Šťastný

Pohlednice ze dne 10. 5. 1942

Ve Bzenci u milého přítele ředinosty při skleničce vína, mezi exlibrisy, nezpívajíce písničky vzpomínáme na Vás a srdečně pozdravujeme!

B. Beneš B. a Maria Benešová

Tak také i my oba vzpomínáme a myslím, že už tu dobrotu máte.

Váš Šťastný a žena Anděla Šťastná

Po okrajích připsáno: Dnes měli jsme nečekanou, ale milou návštěvu a hodně jsme na Vás vzpomínali. Těším se na Vaši milou zásilku! Dnes ráno došel Váš lístek, jsem rád, že všecko v pořádku došlo.

Dopis ze dne 20. 4. 1942

Milý Mistře Váchale!

Dnes ráno přišlo Vaše rekomando. Tak rychle a dochvilně jsem to nečekal, ale tím více jsem byl překvapen, jak ukázkami, tak poutavým románem o deseti kapitolách, který byl k zásilce přiložen. Vzali jsme to s ženou pěkně po pořádku, stránku za stránkou a až na konec na dvanácté straně jsem zvěděl, jaké překvapení mi chystáte.

Byl jsem dojat Vaší nabídkou a musím Vám hned z kraje dopisu poznamenati, že volba je pro mne velmi nesnadná, jelikož všecky tři ukázky jsou věci nádherné, mistrovské.

Jsem člověk skromný a nerad bych něco vzal, co si snad svým činem nezasloužím, proto bude snad lepší, když volbu z těch tří nechám, Mistře Váchale, na Vás. Sám určete a já budu velmi, velmi spokojen. Píšete, že mám ten vybraný návrh již skoro zaplacen. Není tomu tak, přec jsme se domluvili jinak. No, nebudeme se přít. Myslím, že jsme se na tak velkou distanc, ale přec dobře poznali. Jak rád bych se Vám revanžoval podobným způsobem, jak Vy se ukazujete k mé osobě! Snad se mi to alespoň z části podaří. Mám toho kuřiva pro Vás uchystáno, myslím, za tu celou sumu smluvenou a ještě snad něco přibude – doufám.

Jsem rád, že jste si pochutnal na zaslaném moku, jehož první hlt jste tak případně a vtipně popsal v kapitole =Rituelní vražda=. Hned po přečtení dopisu jsem se rozeběhl k pramenu =Vody živé= do Vinařského družstva, kde sice moc mi lamentovali, že jsou nynějšími předpisy zásobovacími velmi sešněrováni a že jim tentokrát z té zásoby nic není možno dáti, ale abych trpělivostí se obrnil a posečkal, že nová zásilka téže jakosti je ohlášena a že po procedůře podobné minulé budu moci něco dostati. Tak, Mistře Váchale, je to zase naděje nějaká a o to se už budu starati, abych Vám mohl podobným způsobem neskladno spěšně opět dvojí dobroty – tu druhou větší polovici kuřiva vybraného dle Vašeho přání zkrášlenou panenkami ze slovenských strání. A doufám, že to zase přijde tak v pořádku, důkladně zaklepnuté krátkými hřebíky.

A ještě k té malversaci (podvodu – falši). Bude v příští zásilce odčiněna, ale věru, Bohové jsou mi svědkem, že nejsem vinen. Jsem chudák nekuřák a nepoznám pomalu kraťase od kubovky a velmi je možné, že tabáčník, maje kolikrát v prodejně i své děvče – školačku, měl své zboží zpřeházené a v neděli ráno, kdy tam bývá větší návštěva, byly mi dány místo správných kubovek, některé =šustí=. Hned jsem zašel si do mého pracovního pokojíku ve dvoře, kde mám ty poklady uskladněny a přehlédl celou zásobu. Našel jsem ještě dvě podezřelé jednotky (o něco kratší) a v balíčkách knastru dva balíčky amer. tab. lulkového o kterém jste mi psal, že je to prevítstvo. To jsem hned vyřadil a nahradil nedělním nákupem 4 havana virž. a snad ještě v příštích týdnech něco lepšího seženu. Tedy =nichts für ungut= (nic ve zlém).

Pokud se týče paní z Nebozísku, ještě mi nepsala, ale zvěděl jsem, že měli nevítanou návštěvu a tak se nelze diviti, že nemá nálady na psaní. Nepřál bych jí nic zlého.

Ještě však jednu prosbu k Vám, Mistře Váchale, mám. Až mi budete tisknout ty mé nádherné listy =Ex libris= prosím Vás, udělejte mi z každé barvy jeden otisk, aby tiskař, kterého mám v místě a je můj dobrý známý a umí (byl řadu let v Říši ještě před světovou válkou (první)), měl usnadněnu práci při určování odstínů barev. Budete tak dobrý a nezapomenete?! Může to být případně i makulatura, jen když bude patrný odstín té barvy.

Těmi chybícími listy Vašimi jsem Vás nechtěl obtěžovat a nemusí to být hned, až příležitostně. Začíná být dnes poprvé trochu slunný den, na zahrádce voní fialky – máme je všude, kam se jen podíváme. Také konvalinky už hřebíkují a za týden budou už asi v květu, udrží-li se počasí.

Tak tedy končím dnešní můj dopis, srdečným a upřímným pozdravem,

Vám i sl. Mackové

Váš Šťastný

Notandum: Doufám pevně, že do 14 dní budu moci poslati zase podobnou bedničku, jako byla minule. Budu teď denně odpoledne pracovati v museu v uspořádávání měst. archivu. Museum máme v zámku, který je majetkem =Vinařského družstva=. Takže denně uvidím, co je nového.

Notandum2: Ukázky jsem si nechal, mohu? Budou to přílohy k Vašim dopisům. Těším se zase na Váš příští dopis.

Váš Šťastný

Dopis ze dne 29. 4. 1942

Milý Mistře Váchale!

Dnes jsem zjistil, že víno je uskladněno a že tak asi za 10 dní mohu dostat slíbené. Hned Vám bedničku pošlu a zase tak neskladně a spěšně. Přibalím tu zásobu kuřiva k tomu a doufám, že tentokrát nebude žádný šizuňk. Počítám, že do příští neděle tj. 10. V. už to budete mít i doma a doufám, že budete zase spokojen.

Nezazlívejte mi, že jsem tu volbu druhého mého listu, (což bylo pro mne velkým a velmi milým překvapením) vložil na Vaše bedra. Vím, že mi dobře vyberete a že i já budu spokojen. Nějak jsme se velmi brzy =zčuknuli= po slovácky řečeno (poznali jsme se), a ač jsme se nikdy neviděli, sblížení se stalo přátelské, což mě opravdu těší. Našel jsem alespoň 5 let starou fotografii (dělal to náš chlapec, aniž bych byl o tom věděl (v nestřeženém okamžiku) a velmi věrně jsem zpodobněn. Jen jsem trošičku starší a hubenější z té moc mastné válečné stravy. Prosím, abyste ten obrázek přijal tak upřímně, jak je posílán.

Na Vaše mistrovské dílo se opravdu těším. Kolikrát jsem se do toho rozbíhal, abych měl kus Vaší práce v mém vlastnictví a vždycky mi to něco zabrzdilo, až teď mám to vynahrazeno, budu mít práce dvě. Tento týden jsem zase získal 9 kub, tak toho kuřiva zase trochu přibylo.

Paní z Nebozísku mi tento týden konečně napsala. Má všelijaké starosti a svízele, hlavně prý, že nebude mít brzy ve skladišti co rovnat. Tak to je, myslím, nyní v každé domácnosti. Jindy u nás např. o víno nebyla vůbec žádná potíž; když nebylo v jednom místě, bylo v druhém, ale teď to vždycky dá moc řečí, aby člověk něco dostal. Ještě, že jsem v tom =Družstvě= trochu znám, tak když něco mají, prodají mi.

Mám k Vám, Mistře Váchale, jednu prostinkou otázku a prosím Vás, byste mi ji laskavě v příštím dopise zodpověděl. Mám jednoho známého, hodného člověka – bibliofila, dává do své knihovny moc peněz. Psal mi nedávno (často si dopisujeme), že by jako také chtěl mít něco od Vás, Mistře Váchale. Nebyl byste ochoten vypracovat pro něj knižní značku? Pokud se obnosu (honoráře) týče, zaplatí, kolik budete požadovat, je to gentleman, je důlním v Rozdělově u Kladna. Jinak člověk velmi příjemný a šlechetný, pokud jsem ho poznal. Kdyby Vám to bylo možné, vytvořit pro něj něco havířského, bylo by, myslím, to nejlepší. Má již několik havířských knižních značek, pokud vím od Koblihy, Vodrážky, Hojdena atd. Až mi budete příště psát, prosím o sdělení, abych mu mohl podat zprávu, on pak sám se u Vás přihlásí. Když by to snad nebylo možné s havířským motivem, mohlo by to být i jiné téma nebo heslo. Tak a proto se na mne nezlobte, že ještě ani nemám já svoji věc v ruce a už Vás zlobím pro druhého.

Dnešní dopis píši hlavně proto, abyste věděl, že na Vás myslím. Bedničku mám již doma, jen ten mok se musí ještě některý den nechat odpočívat.

Také je u Vás taková zima? U nás na zahrádce je rozkvetlá meruňka, vítr s ní cloumá a včelky nemohou ven, aby nasbíraly a oplodnily. Mám jen strach, aby nepřišel v noci mráz a nezničil naději na trochu ovoce.

Srdečně Vás i sl. Mackovou pozdravuje

Váš upřímný

Ctibor Šťastný

Dopis ze dne 18. 5. 1942

Milý Mistře Váchale!

Jako každou neděli, tak i včera jsem šel na poštu, mám-li tam =něco=? Ovšemže bylo „to“ na co jsem čekal. Měl jsem již z bedničky neotevřené radost, že to došlo. My totiž máme naši korespondenci s našimi dětmi v Plzni tak zařízenou, že vždycky v sobotu dostaneme od nich dopis a zase v neděli ráno píši odpověď, nesu osobně na poštu a tento dopis jde ještě nejbližší poštou do Plzně. Máme tak naši rodinnou neděli, zprávy od našeho od podzimku ženatého syna a jeho ženušky naší Marušky. Oni zase mají náš dopis ihned po neděli. Tentokrát jsme měli dvojnásobný svátek, přišel od Vás balík – bednička a v ní to, nač jsem toužebně čekal. Můj vřelý a srdečný dík. Řekněme si ale, Mistře Váchale, upřímně – dělali jsme to všecko podle ujednání a také dochvilně, jak se sluší a patří. Mám radost z Vaší mistrovské práce, mám radost z Vašeho =obsáhlého= doprovodního dopisu i obrázků a fotografií v něm. Dobře píšete, že to bude uloženo v rodinném archivě. Mám tam již všelicos i od mistra Boušky mám jeho vlastnoručně psané básničky i s ilustracemi. Jsou to věci, jichž si naši mladí Plzeňáci dovedou vážit. Děkuji také za ukázku toho Vašeho čaje a sladkostí. My pijeme už po celou dobu války jen čaj lipový a chutná nám. Žena měla radost, že Vám ta sladkost chutnala. Je to přec jen ořechovka, ale velmi stará z r. 1933. Tenkrát, za mladých let jsme měli v užívání malý vinohrádek, zrovna u toho kostelíka (na Starém hradě) a tam byly dva mladé ořešáky. Tak jsme tenkrát zelené ořechy naložili do lihu a pak zahustili cukrovým sirupem. Tak to zůstalo v komoře nezužitkováno, a když letos na jaře žena v komoře, jako každoročně na jaře a na podzim, uklízela a dělala pořádek, bylo to právě když jsem Vám chystal tu moji zásilku, viděl jsem tam tu lahev i s nadpisem a tak jsem toho část vzal pro změnu k tomu vínu. Odpoledne jsme měli opravdu sváteční, rozložil jsem všecky Vaše tisky a pak četl nahlas Vaši literární přílohu. Místy jsem byl i žena dojat nad Vašim upřímným psaním, Nemějte takového mínění, že tím našim vyrovnáním, jsme zakončili naši známost. Bylo by to trochu divné. Těch 5 měsíců naší známosti bylo něco víc než obchodní jednání, třebaže jsme podle úmluvy čistě obchodně postupovali, zůstalo mezi námi něco, čemu se říká =přátelství= a to myslím, že cítíme oba. Přátelství v našem slova smyslu není věcí od dneška do zítřka. Dobře jste vystihl, že myšlenky naše se nějak podivně setkali už při posílání mého obrázku. Ano, je to podivné. Sice Vy jste si mne představoval podle mých dopisů trochu jinak a já na tom obrázku, byl jsem zabrán právě ve zkoumání jednoho gruntovního zápisu a proto ten trochu přísnější výraz. Měl jsem tenkrát vypůjčenou gruntovní – čili purkrechtní knihu z roku 1607 a tak jsem tam všelicos hledal a luštil.

Máme jen toho jednoho syna, který je elektroinženýrem v Plzni ve Škodovce, ale v továrně elektrické v Bolevci. Je na místě skorem 4 roky, nastupoval 13. června, tak do čtyř let tomu není daleko. Jako takový má sice slušný plat, ale to víte, že dnes v této těžké době se lidem na groš odkázaným žije dosti těžko. Těší se oba naši mladí na dovolenou, že k nám na léto oni přijedou a my ač také se těšíme, máme starosti, čím je tu nakrmíme. Je to oproti loňsku velmi zlé, no musejí být skromnější a půjde to. Jen abychom do té doby byli živi a zdrávi.

V tom Vašem dopise velmi obsáhlém je toho tolik, že na všecko není možno navázat ihned, a já bych zase rád, abyste i Vy ode mne měl ihned zprávu. Za pozdrav od pana Maštalíře srdečně děkuji a vyřiďte mu příležitostně také můj pozdrav ze Bzence. On se má jistě velmi dobře, je to člověk moc zámožný i tu má dům na náměstí s drogerií, kterou má tu pronajatu. Je to výborný obchodník a vždy se s ním dalo velmi dobře vyjít.

Jistě jste dostal lístek, který jsme společně psali s BBB (Bedřich Beneš Buchlovan). Byla to návštěva na překvapení, ale právě proto to bylo pěkné. Měli velmi velký smutek. 7. III. zemřel v Mauthausenu jejich nadějný syn Milan, tak se rozptylují a navštěvují blízké okolí a dobré své známé. Před dvěma roky zemřela jim dceruška na zánět mozkových blan, právě na vánoce. Bylo to děvče – krasavice, 19 let, radost rodiny a teď zase 26 let starý syn. Je takových případů u nás velmi mnoho. Četli jsme také společně Váš poslední dopis o 10 kapitolách a pěkně jsme se přitom pobavili.

Pokud se týče těch mi chybějících listů, nedělejte si žádné starosti, nejsem z těch, ala Josefy, abych musel všecko mít. Rád jsem, když si řádku doplním, ale abych tak neústupně na tom trval, to ne. Vždyť nyní, kdy mám Vaše listy, budu moci vyměniti zase za Vaše, které mi chybí. Jen o jedno Vás, Mistře Váchale, prosím, a zase jen v tom případě, bude-li Vám to bez potíží možné. Kdybyste mi nechal jeden soubor, budete-li jej vydávat a případně na mne pamatoval nějakým lístkem, při Vašich příštích pracích v oboru Ex libris. Tím se bude udržovat náš přátelský styk a vím již čím bych zase já mohl Vám dle svých možností zase já své přátelství prokázati, ovšem – podle možností. Je teď doba opravdu zlá a jak jste poznamenal ve Vašem posledním dopise, jak bylo a je těžko na Mělníce o kapku vína. U nás to není lepší, ba snad ne-li horší. To však víte, že moje starost bude, abych jak se možnost ukáže, zachytil, alespoň něco, čím bych zase mohl Vás potěšit. K těm =Dušičkám= to snad bude, musím na to pamatovat a myslet již o něco dříve.

A ještě jedna věc mi tane na mysli. Psal jste, že kdysi jste tiskl barevně z jedné desky. Jeden kolega, mladý učitel, který nastoupil na mé místo na zdejší škole, byl na jednom kurzu grafiky – zdá se mi v Brně a taky totiž byl na nějakém kreslířském kurse a tamější insp. kreslení měl k té výstavě proslov, v němž se také zmiňoval o tom Vašem speciálním tisku. Já jsem mu na to před časem reagoval, že to není možné, že znám Vaše barevné tisky jen z několika desek. Právě ale v posledním Vašem dopise se o tom sám zmiňujete a proto jste vzbudil u mne zájem o věc samu. Píšete o nějaké krátké a dlouhé fermeži. Já vím, že se tyto věci dají těžko vysvětlit a pak je to do jisté míry jakési výrobní tajemství, ale mohl-li byste mi alespoň jednu takovou věc pro moji sbírku Vašich prací opatřit, byl bych tomu velmi rád. To však neznamená, že Vás už a hned s tím obtěžuji. Snad časem, vždyť jsme doufám v přátelském poměru a člověka vždycky potěší nějaké překvapení tak jako když zase někdy nějaké překvapení se udělá navzájem. Zpráva, že paní na Nebozísku i s manželem byla při poslední Vaší návštěvě v dobré náladě mne i moji ženu potěšila, poněvadž jsme měli o její klid do jisté míry obavy.

Ještě dnes zajdu k našemu tiskaři a domluvím se s ním o tisku. Budu netrpělivým, dokud nebudu mít i tisk od něho v pořádku.

Toho pana Bobše Svobodu si nemohu nějak uvědomit, nevíte, odkud mě zná? Je z našeho fochu? Je to učitel? Dle Vašeho dopisu se mi nezdá. Ačkoliv, že byl u Kalvody na kumštu, bylo by to možné.

Potom bych Vás, Mistře Váchale, poprosil o signování několika tiskařských exemplářů, až mi to tiskař udělá.

Tak, aby toto psaní nejbližší poštou šlo, zakončuji tento dopis ještě jednou srdečným díkem a vícerým pozdravením od Vašich Šťastných.

Pohlednice ze dne 20. 5. 1942

 

Na čelní straně pohlednice připsáno: Pohled z vinic na Starém Hradě.

Milý Mistře Váchale!

Jak vidíte, že jsem nezapomněl. Dnes jsem dostal koupit nový pohled na zámek. Posílám Vám jej se srdečnou vzpomínkou na Vás. Po svátcích v úterý budeme tisknout Vaši krásnou práci. Potom Vás budu prosit o několik podpisů. Budu na Vás pamatovat až zase něco bude, co by Vás potěšilo. Ovšem, musíme být trpěliví až něco zase ve V. D. (Vinařském družstvu) dostanou.

Mám slíbené, že mi zase něco pustí.

Srdečně Vás pozdravuje

Váš C. Šť.

Dopis ze dne 31. 5. 1942

Milý Mistře Váchale!

Abyste neřekl, že zapomínám, ozývám se zase dopisem a prosím Vás o podpisy přiložených listů, jakož i o kritiku vytisklých exemplářů. Bude mistr Fr. Tomeček velmi zvědav, jste-li s tiskem Vašeho díla spokojen. Přibaluji Vám za za Vaši námahu za podpisy něco cigár a přeji si jen, abyste si na nich pochutil. Často si na Vás vzpomínám a doufám, že zůstaneme v přátelském písemném spojení.

Prosím Vás, nezapomeňte na mne se souborem, který jistě chystáte. Budou tam také, doufám, mé listy. Honorář patřičný rád zaplatím. Celý tento týden byl jsem ve znamení tisku mých nových listů. V úterý to nemohlo být, poněvadž se musely tisknout dvě úmrtní oznámení a pak ještě něco červenou barvou, tak jsme se do toho dali až ve středu hned ráno a ve čtvrtek jsme to dodělali. Tisky jsme prokládali a nechali je několik dnů schnout. Bylo ty dny velké vedro u nás. Dnes už si troufám je vybrat z prokladových papírů, žena moje byla velmi zvědava, jak ty Vaše věci vytiskneme. Doufám, že i Vy, Mistře Váchale, budete s tou prací spokojen. Dal si tiskař velmi záležet, aby každá maličkost byla řádně vytisknuta.

Dnes jsem dostal dopis od paní z Nebozísku a píše mi, že jste byl tyto dny v Praze a že ví o mých hotových listech a těší se na ně. Budu jí současně také posílat. Vždyť je to jen její zásluha, že jste mi, neznámému člověku, listy dělal jen její přímluvou.

Jak jste se, Mistře Váchale, domluvil s panem direktorem nad cukrem ve příčině výzdoby knihy Březinovy, o níž jste mi posledně psal? Rád bych to věděl, jelikož bych si ty věci rád také koupil. Mám Březinových věcí málo a člověk se v dnešní časy rád někdy zaboří do mystiky.

Na svůj slib jsem také nezapomněl a myslím, že to bude spíše než na =Dušičky= a podaří se mi něco splašit. Je to teď svízel, že když se to i podaří, je toho jen malá trocha. Posledně jsem dostal 5 l, 3 jsem poslal Vám, 1 l jsme zkonzumovali, když byl u nás návštěvou BBB s ženou a pátý jsme vypili ve svátky my doma, když už ani piva se nedostane koupit. Žena mi slíbila, že mi dá ještě takovou dávku té ořechovky co má v komoře, že si ji mohu vzít, až Vám něco budu posílat. Tak vidíte, že nezapomínám a držím slovo. Měl jsem a mám radost z Vaší práce a myslím, že každý se nemůže pochlubit, že by dostal od Vás v tak krátkém čase nejen to, co objednal, ale ještě něco daleko více. Váš obšírný a zajímavý dopis poslední jsem si již několikrát přečetl a je mi pěknou památkou na naše vzájemné očekávání a dočekání se.

Teď je nádherné počasí, tak by mohlo být pořád, nebylo by alespoň starostí o ten otop, který je tak velmi málo přidělován. Sháníme už teď, aby něco bylo na zimu. Tento týden jsem řezal 1 ½ m olšového dříví. Od obce mi prodali jen po 1 m řezané polena a tak jsem si je na 5 kousků sám řezal a teď po neděli budu štípat, to půjde už rychleji. Tak se člověk musí starat v létě, aby v zimě nezmrzl. V červenci v první polovici čekáme na dovolenou naše mladé z Plzně. Zase bude starost, čím je nakrmit, přijedou jistě vyhladovělí, poněvadž se tam nedostane mimo, nic koupit.

Tak srdečně Vás pozdravuji a čekám i od Vás několik řádek přátelského dopisu

Váš Šťastný

Na zpětné porto přikládám známky

Dopis ze dne 21. 6. 1942

Milý Mistře Váchale!

Poněkud opožděně Vám odpovídám na Váš poslední dopis, vždycky vyřizuji svoji korespondenci v neděli odpoledne. Minule však jsem dostal nenadálou návštěvu profesora z Kyjova, který učil našeho chlapce a i já jsem s ním v přátelském poměru. Hovor se prodloužil a tak korespondence se musela odložit na neděli příští. Děkuji Vám za Váš poslední dopis, nad nímž jsem se v mnohém zamyslil a někdy i soustředil myšlenky, abych pochopil, co bylo míněno. Myslím, že jste mne, Mistře Váchale, už z mých dopisů poznal dost, nejsem z těch, kteří lichotí, aby dosáhli svého cíle a až to mají, neznají více. Ne, křivdil byste mi, hleděl-li byste takto na mne. Jsem Vám velmi vděčen za Vaši práci pro mne a třeba byste i tomu nechtěl, budu si Vás vážit a považovat za člověka mi zvláště milého a vždy budu vzpomínat na naši půlroční korespondenci za té letošní tuhé zimy jako na cosi kromobyčejného. Kuřivo, které jsem Vám poslal zároveň s listy k podpisu, jsem přibalil, aniž bych za to něco chtěl, prostě poslal jsem tu maličkost z úcty k Vám, věda, že Vám alespoň trochu příjemnou chvilku způsobím. Divíte se, že neznám Vaše velká grafická díla. Nedivte se, neměl jsem příležitosti, jsa stále štván různými osudy života a nehodami a sháňkou po skývě chleba. Víte, proč jsem k Vám také tak přilnul? Poněvadž můj život byl skorem Vašemu podobný. Věkem jsme si velmi blízcí. Vy 1884 a já rovněž, Vy v září a já v říjnu. Probíjel jsem se životem velmi těžko jako chudý chlapec z řemeslnické rodiny. Studoval jsem na učitelském ústavě většinou na vlastní pěst (od 17 roku). Jako mladý učitel ideálně založený jsem se oženil z lásky a bez peněz, prodělal světovou válku až do konce v rus. zajetí a konečně dobrou ženu jsem po svém příchodu za 7 měsíců pochoval. Zůstal jsem sám s chlapcem čtyřletým a tak jsme žili s babičkou, matkou mé ženy po 3 léta a hospodařili a vypláceli dluhy nadělané za války nemocí zemřelé ženy. Pak jsem se oženil s nynější mou ženou – která byla a je dobrou mámou a hodnou a pozornou ženou. V mé školské službě, poněvadž jsem nebyl legionářem, čekal jsem na vedoucí místo ředitele až když bylo za 5 minut 12. Celá ta léta táhl jsem kolikrát i vedení školy zadarmo. Funkcí všelijakých, bezplatných mi naložili a já jako domácí rodák táhl jako ten soumar. Uznání mé práce bylo, ale co si za to člověk koupí? Na malém městě je zvykem, že všecko to musí strhnout obyčejně jeden člověk. Tak až před 4 roky jsem se prací přetáhl, chytl nespavost, chorobu nervovou a ta mne dosud drží. Ještě štěstí, že máme svůj domek, pěkný rodinný život a chlapce zaopatřeného, pokud se tak za dnešních časů může říci. Nepříjemnosti však ze strany mé rodiny mne pronásledují už po několik let. Moje mladší sestra ovedla matku 80-letou stařenu o všecko co na stáří jsem jí uchoval, domek a malou zahrádku a nakonec ji vyhnala na dlažbu. Umístil jsem ji v ústavě pro přestárlé v Kyjově a celé zaopatření a ošetření jí platím. Tak jsou mé svízele zhruba naznačené, abyste také trochu viděl do mého života.

Vzpomínáte na BBB. Nezlobte se na něho. Nezaslouží si to. Známe se již mnoho let, ještě před světovou válkou a vím, že se nikdy politikou nezabýval a měl jen své knížky, básničky, povídky pro mládež a bibliofilii a Ex libris. To je jeho celý život. Přišli k nám jednou v neděli za krásného slunného dne, aby se u nás trochu ze svých trampot rozptýlili. Napsal, že jsme nezpívali písničky, poněvadž nikomu do zpěvu nebylo. Velmi mnoho jsme o Vás hovořili a pěkně, kamarádsky na Vás vzpomínal, vysoce ceně Vaše grafické dílo a odsuzuje neuznání. Považoval za velkou chybu a škodu pro národní věc, že nebyl zachycen celý Váš postup v grafické práci pro některou kult. instituci. Ne, Mistře Váchale, křivdil byste BBB, měl jste a máte v něm velmi dobrého přítele. My učitelé měli jsme vždy pochopení pro umění, jenomže naše životní úrovně nikdy nebyly na takové výši, abychom mohli také finančně podpořit tam, kde toho bylo zapotřebí. Měl jste otce také v našem stavu a víte, jaký měl často trudný život. Když nám někdy přidali tu skývu, věděl každý piják sklenice piva, že pije proto, aby měli rektoři přidáno. Bylo to tak ponižující a nedůstojné národa Komenského.

K Vašemu dopisku poznamenávám, že jsou psány pro mne, zůstanou jen pro mne a pro mé pozůstalé a pro nikoho jiného. Nevím, jak tomu mám rozuměti o tom mladém a starém přátelství. Nevnucuji Vám svého přátelství, ale dovolte mi, abych si Vás jako člověka a umělce mohl vážit. Žijeme ve velmi pohnuté době a snad ještě velmi mnohé se změní, vždyť nevíme ani dne ani hodiny. Já však nemám svědomí obtížené ničím zlým. Psal jsem Vám o barevných tiscích z jedné desky. Jak jsem k tomu došel?

Přišel na školu mladý učitel, aby převzal můj odbor, když jsem já převzal správu školy. Mluvili jsme o všeličems, a když viděl, že se zajímám o grafiku a mám slušnou sbírku, navštívil mne a také jsem mu ukazoval Vaše barevné listy, kterých trochu mám. Ptal se mne, tiskne-li to z jedné nebo více desek. Byl jsem tou otázkou trochu překvapen a nevěděl jsem, mám-li před sebou ignoranta nebo co? Povídám, vždyť je tu poznamenáno – 4 bar. dřevoryt, to znamená 4 desky k tisku. A on na to. Byl jsem, pane řediteli, v kursu v Brně a byli jsme také na výstavě grafiky jako na exkurzi a tam nás náš vedoucí inspektor Friedrich upozorňoval právě na práci Mistra Váchala, že je to rarita, tisk – dřevo – barevný z jedné desky. Tak tedy to je všecko. Já jsem mu na to povídal, nevím, je-li to vůbec možné. Tisk z hloubky, lept může být z jedné desky i několikabarevný, ale z dřevorytu, to tedy nevím.

A teď až z naší korespondence se dovídám, jak jste mi sám naznačil, že jste podobné věci měl i dělal, tiskl, proto jsem považoval to za potvrzení, že je to tedy pravda. Osmělil jsem se Vám tenkrát napsati, že bych takovou raritu přece jen chtěl ve své sbírce mít, ovšem neznal jsem potíží toho všeho. Promiňte mi, jestli jsem se tím právě dotkl něčeho, čím se Vám vybavují nemilé vzpomínky. Mnoho nešikovného se udělalo nevědomostí nebo zase přílišnou mazaností v minulých letech na škodu celku. Nevím, budeme-li moci napraviti tyto chyby. Nenechte tu Vaši myšlenku a zkušenost zapadnout. Máte možnost, když ne doma, tedy v cizině se o to pokusit a tím si zajistit alespoň klidnější stáří, vždyť Vám těch let už mnoho nezbývá. Tato poslední léta jsou prožitá mílovými kroky, řekl bych nᶾ ani ne n². Věřím, že Vaše nynější postavení není nikterak záviděníhodné, když se musíte zabývat hodně manuelní prací, která nejen že už Vám při Vašem stáří nepatří, ale ničíte tím také Vaše umělecké schopnosti, ztrháte si ruce a pak nebudete moci se věnovati své práci umělecké. Nezlobte se, že Vám mluvím do věcí čistě Vašich, ale mám k Vám jakousi zvláštní sympatii. Nemám a nehledám přátelství s žádným pekelníkem, ale s člověkem milovníkem a ochráncem zvířat, jimž jste jistě dobrým kamarádem – kdo má rád zvířata a chrání je před týráním, nemůže být zlým člověkem.

Tak, Mistře Váchale, tak jsem dal dohromady zase jeden dopis, který mi dlouho vrtal mozkem. Je v něm kus upřímností, která by se neměla odhodit. Je to ze srdce a do srdce.

Srdečně Vás pozdravuji já i moje dobrá žena

Váš Šťastný

Na okrajích listu připsáno: Slíbené víno pošlu, jakmile jen bude po ruce. Starám se o to a nezapomínám. Ořechovka je už nachystaná.

Cigarety skládám, není však možno sehnat cig. tabák. Druh Viktoria bude se hodit? Nebo snad jiné druhy? Poraďte, abych přišel správně vhod.

Dopis ze dne 2. 7. 1942

Milý Mistře Váchale!

Podařilo se mi po všelijakých oklikách zase sehnat nějaké víno. Narazil jsem to na heslo =přijedou mi hosti a nemám jim co dát, čím pohostit= a tak to se mi podařilo. Doufám, že Vám zase přijde trochu vhod i zase to mladé =Slovenské=. Jiného není k dostání. Posílám i tu slíbenou ořechovku v dávce minulé slivovice a také nějaké ty cigarety. Tabák cigaretový u nás se nedostane. Vůbec teď bych, Mistře Váchale, nesehnal pro Vás to, co jsem poslal dříve. Dobře, že jsem již dříve na to pamatoval. Posílám 95 Viktorie, 20 Egypt, 20 Vlasta a 20 Letka.

Vše, co jsem mohl sehnat. Doufám, že budete trochu spokojen, rád bych Vás byl něčím lepším překvapil, nemám však nic takového. Při balení bedničky jsem na Vás zvlášť vzpomínal a myslil jsem si, byste tu moji zásilku tak upřímně a přátelsky rozbaloval, jak já to upřímně jsem zabaloval. Doba je teď zlá a shon stálý ještě k tomu. Tento týden i minulý jsem pomáhal při senoseči, abych si zajistil, až ti naši mladí holoubci přijedou alespoň trochu toho mléka. Je to teď velmi zlé s lidmi, kteří nemají svého vlastního hospodářství. Před 10 léty jsem měl půl měřice (11 a) vinohrádku k užívání, a to jsme přec něco svého měli. Teď už po deset let jsme odkázáni na to, co nám kdo prodá. Teď už je to ještě horší, teď jen se spolehnout na to, co kdo vymění a my na tu výměnu nemáme. Sháněl jsem minulý týden otop. Máme napsáno 8 q kamenného a 14 q lignitu. Ten náš lignit se však tahá z vody, a když uschne, ztrácí 1/3 váhy, tak to znamená ani ne 10 q lignitu, a to je na celý rok i v kuchyni. Oba jsme revmatici, tak nevím, jak tu zlou zimu příští přežijeme, jelikož se válka jistě přes zimu protáhne. Už kdyby tomu všemu bylo konce.  Myslím, že všichni už toho mají dost.

Pan ředitel F. M. Klicman mi poslal své dva listy od Vás a tak jsem měl zase jeden den svátek, revanžoval jsem se také ihned svými. Ještě tento týden pošlu paní Ireně Novákové, jsem jí dlužen. Jak by to bylo krásné, kdyby už bylo po vojně a mohli klidně se zabývat svými libůstkami. My, lidé našeho věku, udření a uštvaní bychom měli nárok na trochu klidu. Nervy mi zase vypovídají a nemohu spát. Myslil jsem, že po těch manuelních pracích budu na tom lépe, ale není vidět žádného zlepšení. Venku, na lukách je krásně, tam je dobře i pro oči i pro nervy, ale jak přijde noc, mám zase nervy rozrušené. Bojím se užívat těch zatracených jedů zase, abych si srdce nepoškodil a tak raději trochu trpím.

Často na Vás si vzpomínám, zvláště v noci, když nespím. Prosím Vás, sdělte mi, až dostanete zásilku, dostal-li jste to v pořádku. Mám vždycky obavy, než dostanu zprávu o správném doručení. Mohl-li bych Vám, Mistře Váchale i někdy později s něčím prospět, velmi rád tak učiním, v mé možnosti. Jsem Vám velmi vděčen za Vaše dvě nádherné práce, které jistě dobře umístím v kruzích sběratelských.

V neděli čekáme naše mladé, přijedou-li. Jen aby do toho něco nevlezlo. Už skorem rok jsme se neviděli, jen dopisy pravidelně týdně vyměňujeme.

Paní Jančáková už dávno mi nepsala, mám obavu, není-li nemocná. Trpěla poslední dobou srdeční chorobou.

Srdečně Vás já i žena pozdravuji

Vaši Šťastní

Dopis ze dne 19. 7. 1942

Milý Mistře Váchale!

Děkuji Vám za poslední Váš dopis, který se s mojí poslední zásilkou křižoval, na nějž odpovídám, jakož i na lístek došlý 5. 7., v němž kvitujete mi, že zásilka došla v pořádku.

Mám radost z Vašeho posledního dopisu a to hlavně proto, že budete zase ve svém uměleckém tvoření prima primisima, zvláště když budete tvořit svoje dílo k Březinovým básním. Tak si já, ubohý smrtelník představuji, že se mají jedinci Vašeho rázu zaměstnávat, aby nemuseli šafařit a obsluhovat zedníky. Chvála Bohu, že se našel v našem světě takový direktor nad cukrovarem, který tuto praktickou (finanční) stránku k té umělecké Vaší přidal a dal to dohromady. Budiž mu za to dík i můj. Opravdu byl jsem potěšen tou zprávou, tak jak zase jsem cítil Váš smutek při zmínce v minulém dopise, že se na vyzdobení Březinových básní nenajde finanční pomoc.

Od posledního našeho písemného rozhovoru musil jsem prožít zase jednu svoji rodinnou tragédii, totiž byl jsem n pohřbu mé švagrové, učitelky ve výslužbě, která náhle zemřela v Brně, kde žila se svojí rodinou. Byla v našem stáří 58 let v plné síle života, udřená ve službách školy (neměla vůbec dovolené), byla výbornou pracovnicí školskou a přes polovinu své učitelské dráhy strávila na nár. výspě ve Slezsku těšínském v Petřvaldě. Byla to sestra mé zesnulé první ženy, osoba velmi příjemné povahy. Zanechává 81 letou matku, která již tři své dospělé dítky pochovala, bez prostředků. Věru byl to pro pozůstalé i pro mne velmi smutný den. To je vzpomínka o mrtvých, a teď o živých.

Měli jsme 14 dní návštěvu našich mladých =holoubků=. Bylo u nás veseleji, že jsme žili v domku o čtyřech osobách. Dnes časně ráno o 5. hodině odjeli zase do Plzně. My oba s ženou měli jsme je stále kolem sebe, byla větší sháňka po aprovizaci (zásobování) a to bylo to moje plus k těm 14 dnům, zase tak jako ženino upravit ten materiál k snědku. Měli jsme oba co dělat a všecka ta naše snaha mizela v těch našich nástupcích velmi krásně s díkem a uznáním. Menu bylo velmi jednoduché: masité hody byly jen v sobotu a neděli, jinak slavila svátek hlavně zelenina, které je u nás teď momentálně dosti, když se zrovna u kořene podchytne. Sem tam i něco moučného bylo, aby repertoir byl rozmanitý. Za dezert bylo trochu ovoce, které jsem také nějaké sehnal. Vždycky po obědě jsem jim četl část Vašich dopisů a prohlíželi jsme Vaše práce z Exlibris, které mám pro svoji sbírku. Na tento dezert poslední – Váchalovský se vždycky velmi těšili. Dnes ráno jsme osiřeli a několik dní nám bude stále něco scházet. No, nic naplat, už to musíme tak brát, jak to život dal.

Na počátku Vašeho posledního dopisu se zmiňujete, Mistře Váchale, o mojí libůstce (grafice). Děkuji Vám za slova uznání. Nepovažuji Vaše slova za žádné lichocení, poněvadž Vás znám z naší korespondence. Upřímnost mám rád, píšete tak jak je to. Můj obor na škole bylo kreslení, rýsování a matematika. Rád jsem od chlapeckých let kreslil a rád jsem měl vše krásné, i krásnou duši člověka, byť by to byl kdokoliv. Když jsem dostal svého času od mých kolegů, některých, kus zneuznání v samosprávě a to neprávem, zřekl jsem se těch čestných funkcí, které mi braly všecek volný čas a okrádaly moji rodinu o čas, který jsem měl věnovat jí, hledal jsem náhradu za ty nevděčnosti a tak jsem přišel na lept a z toho akvatinta se mi zvlášť zamlouvala. Je to moje potěcha, moje radost ze života. Nikdy jsem z toho artiklu neměl finančního efektu – jen radost a milé překvapení jsem hledal, a když jsem někomu mohl nějaké příjemné překvapení způsobit, nebo někomu se za jakous úsluhu odvděčit mojí skromnou prací, dělal jsem to rád a s ochotou. Jen ve velmi řídkých a ojedinělých případech, když to jinak možné nebylo a vzal jsem peníz, vložil jsem ho do materiálu, abych z mé gáže a kapesného nemusil dokládat (ač jsem tak hodně často činil).

Pan kol. Paulus je velmi hodný člověk a také jsem se s ním seznámil jen dopisováním, osobně se neznáme. I sobě jsem dělal některé listy, ale používal jsem je více jako výměnný materiál. Ještě nemám, až na malé výjimky vlepeno knižních značek v knihovně, ač mám knihovnu dosti slušnou a obsáhlou. Neustále mám na programu ještě i katalogizaci knihovny a měl jsem za to, že to všecko v prvním roce penze udělám, dosud však stojím před touto prací. Teď musím i já šafařit u našich sousedů při žních, abych měl naději na jakési =bene= do naší komory, bude-li to možné. Nemějte mi, Mistře Váchale, za zlé, že se tak rozepisuji, však Vy jako člověk svůj si čas vždycky dobře rozdělíte a až budete držet vartu nebo mít nějakou siestu, tak si to čtení mojí snůšky myšlenek a popis běžných záležitostí, budou-li Vás zajímat, někde umístíte. Tak to je teda ještě kus mé zpovědi.

Vím, že teď, když jste v takové velké práci, která Vám zabere hodně času na skutečnou práci, jakož i čas na kompozici, nepíši tento dopis, abych Vás obtěžoval odpovědí na něj. Jsem toho dalek. Až uznáte za dobré a budete mít chvilku určenou (na té vartě třeba) budu mít z Vašich řádek opravdu radost a potěšení.

Mějte se dobře a přeji Vám ze srdce hodně zdaru ve Vaší krásné práci grafické!

Srdečně Vás pozdravuji Já i moje dobrá žena.

Váš Šťastný

Z boku listu připsáno: Příležitostně posbírám některé moje lepší práce a pošlu v příštím dopise.

Dopis ze dne 7. 8. 1942

Milý Mistře Váchale!

Je dnes čtvrtek poledne. Všecko k balení mám přichystáno a odpoledne, vlastně k večeru, bednička už jede k Vám. Doufám, že budete zase spokojen jak s kuřivem, tak s vínem. Něco jsem Vám tam přibalil (1/2 l slivovice). Rozdělili jsme se na polovici. Tu naši půlku si necháváme, až bude ještě hůře a hlavně, když žaludek nebude dělat dobrotu, aby byl přinucen vrátit se k pořádné práci.

Víno jsem dnes v poledne dostal a tak mohu to ostatní dát dohromady. Je dnes tak krásný teplý den, jaký jsme už dávno čekali. Dopoledne jsem na dvoře upravoval bedničku, z dlouhé dělal tak právě na míru, dalo to trochu práce. Těším se už na ty moje příští krásné listy od Vás, Mistře Váchale, a prosím Vás, nezapomeňte mi udělat otisk každé barvy z obou listů, aby náš tiskař měl tam barvy na pevno. Psal jsem Vám minule ohledně Exlibris pro pana důlního Fr. Záleského (hornický motiv, kdyby to bylo možné), prosím o laskavé sdělení, až mi budete psát, abych mu mohl sdělit, jak jste se rozhodl. Prosím také o potvrzení, třeba jen na lístku, že bednička došla v pořádku. Budu mít starost než od Vás aspoň lístek dostanu.

Budu se snažit zabalit a utěsnit vše náležitě a pošlu zase neskladně a spěšně. Doufám, že i s kuřivem budete spokojen a budete mít výběr dosti značný. Pro informaci podávám seznam zaslaného kuřiva:

• 22 Knastrů
• 45 Kubovek
• 5 Britanik
• 7 Regalia Media
• 2 Trabuka
• 8 Brazilek
• 21 Viržinek Havana
• 1 tabák obyčejný

I dále se budu snažit dostat na příděl, pokud to ještě nyní bude možno, něco lepšího ke kouření a budu Vám střádat. Ještě Kubovky jsou k dostání a někdy lepší cigára, ale Knastr – tabák už není vůbec, jen ten americký, o němž jste psal, že je to prevítstvo, tak ten neberu, pak jsou ještě cigarety – to nevím, jestli je kouříte.

Tu slivovičku Vám posílám, abyste, až Vám bude z toho nynějšího – výživného – chleba na nic spravil náturu. Je dobrá, ještě tenkrát se dala koupit, dnes už vůbec ne.

Tak, těším se na zprávu od Vás, Mistře Váchale a srdečně Vás i sl. Mackovou pozdravuje

Váš upřímný Ctibor Šťastný

Notandum: Žena posílá sl. Mackové něco sladkého ve skleničce.

Dopis ze dne 15. 8. 1942

Milý Mistře Váchale!

Děkuji Vám vřele za Váš poslední list, v němž tak něžně vzpomínáte na Vaše mladé časy a Vaše návštěvy do Olšan u Nepomuku ve srovnání návštěvy našich dětí u nás. Inu, už máme za sebou druhou generaci, která nás nahrazuje a nám zůstávají jen vzpomínky na ty naše mladé krásné časy prožité tenkrát v míru a klidu. Třebaže jsme těch peněz měli málo nebo i nic, žili jsme krásně a klidně. Ano – jen vzpomínky zůstaly a trochu té zažloutlé korespondence na památku.

Žňové práce, které počasím nepohodlným se prodlužují, zavázaly mne k troše manuelní práce, abych za svoji ochotu zase mohl žádati později ochotnější jednání se mnou ve příčině zásobování. Do řepy nepůjdu, té se u nás i málo pěstuje, bývá už chladno a to na můj revmatismus není nic. Ještě tak při zemácích trochu pomohu (a vyberu si pro naši potřebu vhodné). Venku, v přírodě, v poli a na lukách jsem rád a hned je lepší nálada a také pak lepší i spánek, alespoň si hodinku přidá.

Radost mám, Mistře Váchale, upřímnou z Vašeho sdělení jak jste se s vervou pustil znovu do Vaší umělecké tvorby, nemohu Vám ani vypsati s jakým zájmem jsem četl ve Vašem dopise postup Vašeho nového díla. Ředitel Ing. Klicman to má jistě tak trochu na svědomí. Úspěch Vašeho díla je zajištěn. Znovu bude veřejnost obdivovati Vaši práci a jsem pevně přesvědčen, že za touto prací bude brzy následovat druhá – podobná. Budeme potřebovat zase se trochu rozběhnout, abychom ve výzdobě krásné knihy nezakrněli.

Děkuji Vám za Vaši účast s mojí nervovou chorobou. Nikdy bych se neodvážil užívati jedů, které ničí zase jiné orgány – hlavně srdce. Doufám, až pominou tyto časy a bude vyhlídka na trochu normální život – bude, myslím i ten spánek lepší, alespoň hodinku si přidá a já budu i s tím málem spokojen. Pan kolega Pour se může směle přihlásit, velmi rád mu vyhovím a podle přání. Velmi krásně píšete o p. řediteli Klicmanovi a jeho dobrotě a pohostinnosti. Jsou ještě také hodní lidé na světě a spravedliví. Ředitel Klicman patří mezi ně. Neznám se s ním osobně, ale nějakou korespondenci jsme spolu vyměnili, mám ji také uloženu. Bohužel, že takových lidí z řad lépe situovaných máme málo.

Ženu velmi zajímal popis kuchyně. Také jsme se ještě letos v létě trochu přizpůsobili, aby se uhlí, kterého budeme míti tak málo, ušetřilo a více zbylo na zimu. Syn nám opatřil elektrickou troubu na pečení, v níž se dá i uvařit pro dva lidi, když se s tím kuchařka trochu obeznámí. Také jsme ještě lepší vařič koupili, ale nemáme to ještě zapojeno na síť, až asi během týdne to bude. Ten omezený otop dělá nám starosti hlavně proto, že jsme oba revmatičtí, žena více než já.

Tak vidíte, že i u nás není naprostý klid, jsou starosti hospodářské, ne malé. Tyto dny jsem dostal koupit trochu odpadkového dřeva – 1 q za 40 K, tak jsme dřevník trochu naplnili. Je to jen měkké dřevo, ale i to se hodí, když není ničeho jiného.

Přikládám několik lístků barevných akvatint pro zajímavost. Až budete mít zase chvilku a chuť na psaní, vzpomeňte si zase na nás, velmi se vždy na Váš dopis těšíme.

Srdečně Vás oba pozdravujeme a přejeme Vám hlavně ve Vašem uměleckém rozběhu, z něhož upřímnou radost máme, hodně zdaru!

Vaši Šťastní

Notandum: Víte-li pak, že p. Sig. Bouška má 25. 8. 75 let?

Právě došel dopis od paní Jančákové z Poděbrad. Dlouho mi byla dlužna dopis. Omlouvá se přílišnými starostmi v obchodě a i jinými těžkostmi. Rád věřím, nemá teď ten život nikterak příjemný. Zasloužila si klidnější život. Je to příliš hodná paní. Bydlí v penzionu u Chadimů. Myslím, že i Vám bude psát a že ji tam navštívíte, není to od Vás tak daleko. Také budu jí psát, dnes asi ještě, psaní a také některé nové mé věci jí pošlu, ať se má čím potěšit. Z Vašich listů pro mne dělaných měla velkou radost. Je to však také kus jejího přičinění a přímluvy u Vás.

Zdraví Vás srdečně C. Š.

Korespondenční lístek z 10. 9. 1942

Milý Mistře Váchale!

Děkuji Vám za Váš poslední dopis i za pěknou podobenku. Podivujete se, odkud Vám píšu, jsem na operaci na kýlu, a sice v Brně u Milosrdných bratří. Dělalo mi to už potíže a tak jsem se rozhodl konečně. Na Váš poslední dopis odpovím Vám, až budu úplně zdráv, což doufám, nedá na sebe dlouho čekat. No, 2 týdny to snad bude trvat. Moc jste mne potěšil tou fotografií. To jste tam s p. Procházkou, pro něhož jste dělal to velké (největší) Exlibris, že? Velmi sympatický pán. Musím si tu trochu zvykat na nemocniční prostředí. Je tu dosti zkušeností a zážitků, ku kamarádství v nouzi. První noc jsem vůbec nespal, ač málo jinak spávám, tu vůbec nic.

Srdečně Vás pozdravuje

Váš Ct. Šťastný

Dopis ze dne 24. 9. 1942

Milý Mistře Váchale!

Tak už to bývá, člověk na jeden pevný den neustále myslí a přec se přes něj přelítne, aniž by udělal to, co chtěl. V úterý odpoledne 20. 9. vrátil jsem se z nemocnice z Brna, kde jsem 14 dní pobyl a dal si operovati kýlu, která mi dělala nedobře.

Včera už jsem byl přichystán, že Vám dopis napíši, ale byl jsem tak nějak schvácen těmi různými dojmy z příchodu domů, že jsem psaní odložil na dnešní den. Zajisté rekonvalescentu odpustíte a prominete laskavě, že přichází s gratulací o den, vlastně teď už o dva dny později. Poslal jsem Vám také z nemocnice lístek, ovšem jen na koleně psaný.

Přeji Vám, Mistře Váchale, ze srdce k Vašim narozeninám hodně zdraví a veselou mysl.

Já si tu veselou mysl musím také přáti, poněvadž v nemocnici nikomu nepřidají, ač jsem byl se stravou i ošetřením v nynějších těžkých dobách velmi spokojen a divil jsem se, že nás ještě tak mohli živit.

Nenadáli jsme se jistě oba, že p. S. Bouška tak brzo se s tímto světem rozloučí, překvapilo mne to a myslím i Vás velmi.

Potěšil jsem se Vaší zprávou, že Vaše velké dílo umělecké =Ruce= máte již skorem hotovo a že sráží na Vás novou velkou práci. Jsou to neřádi ti nakladatelé, ale jen když zase bude větší a Vám a Vašemu umění přiléhavá práce na obzoru. Termíny však jsou ve Vašich rukách a myslím, že se také z této stránky nedáte nijak sešněrovat a svůj čas k práci si sám rozvrhnete. V tom jsem na 100% jist.

Je přec lépe pro Vás, Mistře Váchale, že je tak velký zájem o Vaše umění, které je tak mocné a myslím v nynější době zvláště ještě vynikne a se uplatní. Máte fantazii, jíž není rovné. Věřím, že i materiálu vhodného dnes není a to zase zapřáhněte ty nedočkavce, ať shánějí, když něco od Vás chtějí.

Pan Pour mi již psal, musí však teď trochu posečkat až se zase dostanu trochu do formy. Týden si musím dát volno nejméně, než se do něčeho dám. Jsem ještě sevřen v důkladném korzetě. Rána je asi 15 cm dlouhá a to ve slabině, takže shýbání a i jiné pohyby mi dělají potíže.

Píšete, Mistře Váchale, že budete mít cestu do Kroměříže ke Krylům a tak, že byste se i u nás stavil. To víte, že budete u nás vítán a co bude v našich silách tak se přičiníme, abyste se u nás cítil spokojen. U nás to sice není jako u Klicmanů, jsme jen obyčejná rechtorská rodina bez jakéhokoli hospodářství, no – nic to, jen se u nás stavte, však snad jíst co budeme mít při skrovných požadavcích – jako ty košťály – a kus upřímnosti u nás také najdete.

Jsem rád, že už tu nemocnici mám za sebou a že jsem zase mezi svými věcmi doma u ženy mé dobré. Doufám, že se zase brzy zotavím úplně a že můj normální život zase nastane. Děkuji Vám za pěknou pohlednici Vás i mistra Procházky, kterého si velmi živě představuji. Je to onen pán s tím největším Exlibris na světě – s tou raritou – že?

Teď nastanou dny, kdy budu čekat buď Vaši milou návštěvu, nebo později zase nějaké písmo, které mi vždy radost způsobí.

Srdečně Vás, Mistře Váchale, pozdravuji já i moje žena.

Váš Ct. Šťastný

Notandum: Nějaké cigarety mám zase ušetřeny.

Dopis ze dne 11. 10. 1942

Milý Mistře Váchale!

Děkuji Vám vřele a ze srdce za Vaši poslední zásilku a dopis. Udělal jste mi velké překvapení, jež jsem ani ve snu nečekal. Věděl jste, čím mne nejvíce překvapíte a potěšíte. Několikrát jsem měl všecky otisky rozloženy a těším se pohledem na tu krásu a bohatou fantazii. Můžete být pyšný na svoji práci a což až to bude dohromady s textem a v Menhartově knižní úpravě, to bude, ale opravdu poklad a Vaše práce v něm ten drahokam.

Já jsem už více jak 14 dní doma z nemocnice, nejsem však ještě pořád ve své míře. Nikdy jsem v životě nebyl nemocen a také jsem, i když mne nějaká ta chřipka nebo podobná nastuzenina napadla, byl jsem za den a noc zase v pořádku. Teď však po té operaci jsem byl nucen 8 dnů ležet a to naznak, což bylo pro mne horší než ta operace. Zchoulostivěl jsem za těch 8 dnů vleže a teď každý větší pohyb neb i cesta mne velmi namáhá. Až teď tyto dny v tomto týdnu pozoruji, že se trochu konsoliduji, což mne přivádí zase do lepší nálady. Za Vaše psaníčko rovněž Vám děkuji. Jsem tomu velmi rád, že zase v budoucnu myslíte na větší práci. Jste přec jen ve svém tvůrčím živlu a to Vám nejlépe sluší. Však nějakým přesným termínem se jistě nedáte spoutat, aby Vás práce příliš nepřetěžovala, a jinak jste přec pánem svého času. Tak tedy u Vás bylo hodně ovoce, a jak jste se psal, hodně ořechů, což je dnes pro hospodáře velké terno. U nás ořechy hodně omrzly zimními mrazy, a proto daly málo ovoce, které se letos velmi dobře platí. Jiného ovoce, jako jablek a hrušek hlavně v okolí bylo hodně. Také jsme si jablek trochu opatřili do zásoby na zimu. Musíme oba ovoce hodně jíst. Posílám Vám něco cigaret. Část jsem ho již upotřebil k nákupu potřebných – nezbytných věcí. Pravdu máte – na počátku bylo slovo =výměna=. Něco Vám posílám a budu na Vás i dále pamatovat – něco našetřím, vždyť jste mi takovou radost udělal. Musíte mi prominout, že těch cigaret posílám jen omezené množství. Je tu bída o omastek a tak honbou za 1 kg sádla jsem velmi mnoho cigaret pustil z ruky.

Dnes mi psala paní Jančáková, že prý jste jí už velmi dlouho nepsal. Je už teď zase doma v Praze. Byla letos v Poděbradech nadvakrát a hodně užila lázní, což jí prý dobře prospělo. Jinak má své domácí svízele stále. Bude velmi ráda, když jí pár řádků napíšete a se pochlubíte svým velkým dílem, velmi se o to zajímá. Také jí budu psát tyto dny dopis. Kdybyste byl snad s panem Pourem pohromadě, prosím, pozdravujte ho ode mne a že mu budu psát dopis, abychom se domluvili o tom jeho Exlibris. Musím se už zase dát trochu do práce, už toho lenošení v té rekonvalescenci mám dost. Nemohl jsem však při dobré vůli nic dělat. Nevydržel jsem ani delší dobu stát ani sedět. Teď už to hlavní mám za sebou. Na pobyt v nemocnici často vzpomínám, měl jsem tam různé zážitky a leccos jsem viděl – dobře, že se na to už jen vzpomíná.

Byl bych rád, kdyby to v té soutěži vyhrál Kryl z Kroměříže, že byste přec k nám neměl odtud tak daleko a Vy byste, myslím, byl raději pro Turnov, že je to zase ve Vašem blízkém rajóně. No, však to nějak dopadne a přece se někdy osobně poznáme – těším se na to upřímně.

Já stále vidím tu spoustu figur ve Vašich pracích a divím se, kde se u Vás tolik fantazie a tolik myšlenek a představ bere. Jsou to práce obdivuhodné a jistě vzbudí ohromnou pozornost na knižním a uměleckém fóru.

Stárneme a k té šedesátce už nemáme daleko. No, jsou lidé, kteří i v té šedesátce byli čilí a tak se toho šestého křížku tolik nesmíme bát. Kdo se bojí, moc vystojí.

Kdyby náhodou Kryl v soutěži vyhrál, dejte mi prosím zprávu, třeba jen na lístku, abych věděl, že bych Vaši návštěvu ještě letos mohl čekati. Byla by to pro mne zase neobyčejná náhoda a byl bych jí velmi rád.

Nezapomeňte napsat psaníčko paní Jančákové, velmi byste jí potěšil několika řádky. Vždycky v dopise Vás vzpomíná. Srdečně Vás, Mistře Váchale, pozdravuji já i moje žena a děkuji Vám ze srdce za to krásné překvapení ještě jednou.

Váš Ct. Šťastný

Dopis ze dne 14. 11. 1942

Milý Mistře Váchale!

Děkuji Vám vřele za Váš poslední dopis a za vložené nátisky. Víte velmi dobře, čím mi způsobíte velkou radost. Kdybyste viděl, jak jsem již instaloval zaslané =Ruce=, jistě byste měl i Vy z Vaší práce radost. Srovnal jsem si nátisky dle sbírky básní, opatřil je nápisy. Všecko má formát a titulní list jsem si rovněž udělal. Je to celkem 50 listů a má to vkusnou obálku. Dočkáme-li se toho a navštívíte-li nás, podepíšete mi laskavě i obálku. Pan Pour jistě má radost z 16 obrázků a i tuto Vaši práci si upravím podobně. Psal jsem minulý týden panu Pourovi ve příčině jeho Exlibris, poněvadž tento týden už přijde jeho práce na řadu.

Měl jsem tyto dny všelijaké zaměstnání, i kopat řepu jsem byl nucen jít. Poněvadž jsem po operaci a ještě nějaký čas musím se vystříhat těžší tělesné práce, poslal jsem za sebe ze sousedství jednu tetku.

V dopise panu Pourovi jsem Vám vyřizoval pěkný pozdrav, to proto, abyste věděl, že na Vás vzpomínáme. Prominete mi zajisté, že jsem tak dlouho otálel s odpovědí. Opravdu jsem nemohl a všecku korespondenci jsem odložil až na tento týden na konec. Vy jste první, kterému píši a mám toho sedm dopisů a 3 lístky k vyřízení.

Za Vaši bajku, podařenou a originální pěkně děkuji, vždycky dáte něco šikovného dohromady. Večer mi psal pan Paulus, že má v rodině samá úmrtí. Vzpomíná také pana Tampiera, musí to být nějaký Francouz z dřívějších dob, alespoň podle jména soudě. Omlouval se, že dlouho mi neodpověděl na můj poslední dopis. S p. kol. Paulusem rád koresponduji. Neznáme se osobně, ale mám za to, že je to velmi hodný člověk. Také paní Jančáková již velmi dlouho nepsala, ač myslím, že teď nemá doma tak pilno, když uhodila zima a zimní sezona.

Jsem tomu velmi rád, Mistře Váchale, že jsem Vám tím kuřivem vyšel vstříc a zavděčil se Vám. Pošlu Vám zase něco k vánocům, až zase něco našetřím. Co jsem měl zásobu nějakou, všecka padla při honbě po sádle.

Nic jsem však nezískal, ač jsem se velmi snažil. Chtěli jsme koupit hladnou husu a tuto vykrmit, aby bylo trochu sádla. Nepodařilo se mi, ač jsem měl na třech místech políčeno. Jsou u nás z kraje nějak přísnější prohlídky na drůbež a tak to lidé vyzabíjeli ještě nehotové a my, bezzemci, jsme přišli nejen o trochu tučnější stravu, ale i o ten vzácný omastek, který dnes každému schází. Včera jsem se vážil. Tak od operace jsem získal 3 kg ze ztracených sedmi kg. No, doufám, že do vánoc se nějak přiblížím k mé váze před operací. A ještě něco bych, Mistře Váchale, rád věděl. Mám Vám šetřit z kuřiva jen cigarety nebo i cigára? Tabák =Knastr= už není, tak o tom se ani nezmiňuji. Rád bych Vám k těm vánocům něco málo kuřiva poslal, abyste věděl, že na Vás vzpomínáme, tak aby ta trocha byla po chuti a přání. Ta slabá návštěva u Bouškova hrobu mne velmi překvapila. Ta mladá slečna to byla asi sl. Rafaela Hanušová, která byla jeho sekretářkou. Psal mi pan Suk, že přijde na hrob o dušičkách a že jestli budu v Praze, abych tam také došel. To víte, návštěva Prahy u mne je velkou vzácností, ale kdybych do Prahy jel, hrob Bouškův bych navštívil. Byl u nás před dvěma léty a velmi jsme se spřátelili, ač jsme byli velmi různých světových názorů. On katolický kněz a bojovník a já člověk bez vyznání. Vzpomínám si, že mi při návštěvě u nás řekl (po informaci u míst. kaplana – asi) =Nu vida, člověk může být hodnej a nemusí být katolík.= Tím moji osobu charakterizoval, aniž by chtěl na mne zapůsobiti a ani nebyl zvědav proč jsem bez vyznání, až později v dopise jsem mu vypsal toho příčinu.

Tak už jsem Vám toho napsal trochu, tolik ne jako Vy, nemám takovou fantazii.

Srdečně Vás, Mistře Váchale pozdravujeme – já i moje žena.

Váš Šťastný

Připsáno z boku listu: Už se s tou mizérií válečnou musíme nějak smířit, jen aby nebyla tuhá zima, máme málo otopu a není možno nikde koupit, tak jak s tou husou a omastkem. Naši mladí nám dnes psali, že měli někde u příbuzných slíbenou husu krmenou a že jim i těm příbuzným obě husy ukradli. Je to teď ale odvaha – krást, vždyť je za to jen smrt.

Dopis ze dne 6. 12. 1942

Milý Mistře Váchale!

Dnes v neděli mi na poště vydali balík od Vás. Věřte, že třesoucí se rukou jsem tu rolku rozbaloval. Povídal jsem si: Pro Boha, co to může v té rolce být. Ani mi ve snu nenapadlo, že byste mi mohl takovou krásu poslat. Inu, je sv. Mikuláše a Vy jste letos (ač bez konfese) v tak bídném roce dělal tak bohatého Mikuláše. Měli jsme s ženou dnes krásný den; bylo pěkně slunečno, nechal jsem všecku přichystanou práci a celé odpoledne jsme vychutnávali z Vašich děl tu krásu všecku. Nádhera. Jeden list lepší druhého. Díky, tisíceré díky. Čím se já ubožák mohu Vám revanžovat?

Dopis došel včera – zasmáli jsme se do syta. Chudák pan Karel (Adam), ten má trápení než k tomu druhému trápení se dostane. Panu Pourovi jsem již poslal první dva nátisky jeho Exlibris. Čekal, že k němu přijdete, proto mi až za týden psal. Je dle jeho psaní velmi spokojen a já jsem rád, že jsem mu mohl vyhovět. Budu mu ty listy tisknout příští týden, jen co mi pan Štenc pošle poocelenou destičku. Psal jsem panu Pourovi o nějaký lepší (holandský) papír v naději, že má něco ještě snad schováno. Já myslím, že se snad proto na mne zlobit nebude. Já jsem měl a mám ještě nějakou malou zásobu, ale nechci se vydat do kouska. Velmi šetřím papírem, poněvadž čítám, že do roka papír zahraniční (holandský) ještě mít nebudem.

Budu mít tyto dny trochu vína. Pošlu Vám zase v lahvích, kolik budu moci a přibalím něco kuřiva, abych alespoň z části Vám se mohl odvděčit, jestli to vůbec se nějak odvděčit dá. Taková krása!! Kdybyste, Mistře Váchale, viděl, jak jsem si instaloval Vaše mi darované první nátisky k =Rukám=, měl byste z toho opravdovou radost. Čtyři dny jsem se s tím hrál a nepolevil, až to bylo hotové. I ukázky ilustrací k =Poe= jsem si upravil.

Byl jsem ve středu 2. 12. u prohlídky zdravotní jsa k tomu úředně vybídnut zemským finančním ředitelstvím, které teď je místo zemské školní rady. Vše to šlo přes úřad práce. Dobře však to u mne dopadlo. Měl jsem v rukou dobrozdání našeho obvodního lékaře, takže úř. lékař měl hodně práce ušetřeno. Jsem uznán nezpůsobilým a tak, doufám, budu mít nějaký čas pokoj. Při té příležitosti jsem se stavil u BBB a ukázal jsem mu Vaše krásné práce k =Rukám=. Byl nadšen a nemohl se dosti vynadívat na ty všecky Vaše nádherné práce. Zajímalo ho, kdo to vydá a kdy to bude v prodeji? Rovněž i na věc pana Poura se ptal. Má některé knihy p. Pourem vydané. Srdečně Vás pozdravuje a často na Vás vzpomíná. Jsem velmi rád, že mám po té prohlídce. Neměl jsem sice žádných obav, ale člověka deprimuje to, že v našem stáří ještě jsme atýrováni k asentýrce (assentieren – zjišťovat způsobilost k vojenské službě).

Chtěl jsem psát jen krátký dopis, ale ono to nejde, když vy mi toho vždycky tolik napíšete a nasmáli jsme se s ženou té Odysei pana Karla. Samému je těžko žít, zvláště dnes, a zase bylo by na pováženou do něčeho nekalého zase vletět. Však Vy mu, Mistře Váchale, jistě dobře poradíte. Máte bohaté životní zkušenosti a rozhled a leccos uvidíte, co by snad zamilovaný p. Karel neviděl. Může být rád, že jej navštěvujete a že ve Vás má velkou oporu.

No, s tím milionářem to bylo podařené. Neškodilo by tak mít pěkný groš a jistě byste s nimi dovedl se zařídit alespoň k Vašemu uměleckému dílu. Nedávno mi psal kol. Hodek, že má slušné úspěchy a co udělá, hned brzy se to prodá. Lidé nevědí, kam by ty groše, které lehko mnozí utrží, dali, tak kupují co nejvíce.

My jsme počítali s tím, že na vánoce přijede alespoň syn, když je nyní tak špatné spojení s Plzní, ale dle posledního dopisu neví, dostane-li alespoň na týden vcelku dovolenou. Mají prý jakési investiční práce v továrně, které musí být ještě v tomto roce hotové, tak s těmi dovolenými asi pohoří. Potřeboval by si trochu odpočinout. Odchází z domu o půl šesté ráno a přichází k obědu až ve 4 hod. odpoledne. Co si může při té dnešní mizérii vzít sebou do kanceláře? Zvláště, když ničeho není. Tak máme starosti, aby si něco neuhnal. Dle všeho budeme zase letos o vánocích sami. Loni to bylo brzo po svatbě (13. 10.) takže to nebylo tak dlouho, co jsme se neviděli. Letos je to horší. Také i to vlakové spojení je z Plzně mizerné. Projede plné dva dny a tak z té 6 denní dovolené by ani mnoho neměl a ještě je otázka, jestli ji dostane.

No, musíme být spokojeni, jak to půjde. I na Vás, Mistře Váchale, jako na dobrého člověka si vzpomeneme o štědrém večeru. Kde asi budete?

Vzpomínáme už Štědrý den a do té doby je ještě skorem tři týdny. Ale letos ten čas nějak velmi rychle uběhl a to proto, že jsme už staří a že se k tomu konci nějak velmi rychle blížíme. Kdyby už raději byl konec, ale vojny! Myslím, že je to přání 90 % všeho lidstva. Dnes bylo v novinách, že od zítřka budeme dostávat jen 1/10 l mléka. To už pro nás dva nebude ani stát za to pro to mléko chodit. To není ani na snídani. Už to vypadá na chcípnutí. Ptal jsem se na poště dnes, jak se co nejrychleji teď balíky posílají? Řekli mi, že teď už žádné Expres a něco podobného neexistuje. Tak Vás, Mistře Váchale, prosím, nezlobte se, že tu zásilku Vám nedonesou až do domu, jak to vždycky od nás bývalo.

Počítám, že tak ve středu nebo ve čtvrtek to vypravím. Jsem zvědav, kdy to dostanete. Váš balík byl dáván 2. 12. na poštu a už tu 6. 12. byl. Tedy ve čtyřech dnech. To je na nynější poměry dosti rychle. Doufejme, že to dobře půjde.

Zatím tedy Vás, Mistře Váchale, srdečně pozdravujeme a ještě jednou za to krásné a bohaté překvapení vřele děkujeme.

Vaši Šťastní

Dopis ze dne 11. 12. 1942

Milý Mistře Váchale!

Přejeme Vám už dnes příjemné Vánoce a hodně zdraví a dobré nálady do Nového roku. Posíláme to slíbené, jako malý dáreček za Velký dar a přejeme Vám, abyste si pochutnal jak na kouření, tak na víně.

Posíláme:

• 1 l červeného italského
• 1 l červeného italského Chianty
• 1 l bílého slovenského

A trochu speciality – bílé rybízové 1928, z doby, kdy jsme ještě měli kousek vinohrádku. Je to již zbytek, který žena ještě v komoře měla.

Srdečně Vás pozdravuji a ještě jednou vřele za obrazy děkuji.

Vaši Šťastní

Notandum: Nevím, jak to dlouho k Vám půjde a jestli to jen v pořádku dojde.

Dopis ze dne 3. 1. 1943

Milý Mistře Váchale!

Děkuji Vám vřele za Vaše rekomando. Došlo ještě před Novým rokem, tak jsme měli doma s ženou zábavného Silvestra. Předčítal jsem Váš dopis tak obsáhlý, že nám zabralo čtení a rozprava skorem celý večer. Já se Vám tak dlouhým dopisem revanžovat nikdy nemohu, musíte se spokojit s kratším. Velmi nás potěšila zpráva, že naše zásilka došla ještě včas (tedy před vánočními svátky) a hlavně, že došla v pořádku. Měl jsem přec jen jisté obavy, že to někam zapadne, odkud není už cesty zpět. Tak konečně vše v pořádku. Stačilo, aby se rozbila jen jedna lahev a už to všecko bylo ztraceno, neboť pak to přesné těsnění by se uvolnilo a další lahve už by se také se svojí soudržností rozešly a kuřivo zničeno. No, nestalo se tak a jsme, myslím, na obě strany spokojeni.

Až bude volnější provoz na poštách, prosil bych Vás, Mistře Váchale, kdybyste mi tu krabici poslal laskavě zpět, abych zase k tomu Josefskému svátku měl něco v čem poslat. Myslím na to už teď, poněvadž chci těch kubovek trochu více ušetřit, když jsou Vám z kuřiva nejpříjemnější. Škoda, že =Knastřík= už není k dostání. To jsem tenkrát přec jen dobře udělal, že trochu jsem Vám ho poslal. Nyní už nemám bohužel žádný, jen ten americký mám asi 2 paklíky, nevím však, jestli by se Vám hodil, když jste minule kdysi psal, že je to nejhorší svinstvo. Jinak bych ho někomu =na touš= odbyl.

My jsme ty svátky vánoční i Nový rok celkem ve zdraví prožili, ale byli jsme jen sami. Naši mladí zůstali doma v Plzni. Továrna před svátky tu neděli byla v chodu, takže syn nemohl odjet, až zase v pondělí a to měl dovolenou roztrženou na dvě části vždy po 4 dnech, což nestálo za to projet přes 400 K a ani to by nevadilo, ale z Plzně k nám to trvá vždycky den a od nás zpět opět den, takže se velmi mnoho času projede. Tak musíme se těšit až zase na tu letní dovolenou na 14 denní u nás pobyt našich dětí. Ve svátky jsme vzpomínali na ně i na Vás a i Vám jsme připili na zdraví a dobré přátelství, nyní alespoň na tu velkou vzdálenost. Na štědrý večer jsem měl všecky moje radosti na stole a prohlížel s potěšením. Byly to Vaše obrazy poslané již před svátky, od syna =Česká malba 19. století= redigoval Šourek, vydala Unie. Od pana Heinicke dvě knihy Michelangelo a Leonardo a od p. V. Poura: Korunovační řád. Měl jsem toho hodně k prohlížení, zůstalo i na další dny. Přitom všem nynějším utěsnění, měl jsem přec příjemné svátky i s ženou, která měla z mé radosti rovněž radost. Těch dobrot nebylo, jak jiná léta bývalo. Neměli jsme ve zvyku i jindy za míru mýti všelijaké dobroty, ale na svátky vánoční to muselo být všeho hojnost. Tato léta jsme skromní, ba velmi skromní. Doufejmež, že také se ještě dočkáme lepších časů. Velmi nám vadí, že nemáme v příbuzenstvu rolnické rodiny, odkudž bychom mohli něco, co je dnes velmi potřebné =potahovati=. Musíme hledati u cizích lidí trochu srdečnější vztahy a tak to tlučeme, jak se dá, však Vy, Mistře Váchale, také dobře ze zkušenosti víte, jak se dnes žije. Jsme rádi, že jste nyní spokojen a že Vaše vysoká práce umělecká je na pochodu, to mne, Mistře Váchale, ze všeho nejvíc těší a ani nevíte, jak jste mne potěšil, že se zase rozbíháte do velké vzácné práce umělecké. Člověk, má-li něco takového před sebou, snáze zapomene na nynější trudy života, na špatnost lidskou a povznese se trochu výše nad niveau (hladinu) všednosti. Potěšila mne rovněž zpráva, že Vaše =Ruce= v tomto měsíci budou v rukou uměnímilovného obecenstva. Psal mi na lístku o tom i pan ing. Klicman, že =náš milý Mistr Váchal bude podpisovat báječně vytisklé exempláře v Praze v polovici ledna=. Když jsem byl u toho odvodu v Uh. Hradišti, vzal jsem sebou Váš dar – nátisky Vašich dřevorytů, jak je mám teď upravené a ukázal jsem je BBB i jeho paní. Přes ½ hodiny prohlíželi Vaše práce (3 x po sobě) a pořád něco krásnějšího nacházeli ve Vašich myšlenkách. Měl jsem z toho radost i já, pozorovatel.

Měl jste tedy ve svátky také smutné jubileum, je to dekáda a to vždycky člověka více upoutá v tu dobu zpět. Vím, sám jsem zažil něco podobného, v roce 1919, brzy po mém návratu z Ruska. Jsou v životě lidském veselé i smutné chvilky. Veselé člověka rozptylují a smutné – zocelují. Patří to už k celosti člověka v mužném věku. Nakonec se přijde přec jen k rozuzlení, že mrtví s mrtvými a živí s živými. Paní Jančáková, dle Vašeho dopisu poukazuje asi na to, že u Vás nějak upadla v zapomenutí. Mistře Váchale, velmi bych byl nerad, kdyby snad mojí vinou měla být o Vaše přátelství nějak zkracována. Byla to paní Jančáková, která mi umožnila s Vámi se seznámit, a to dnes mezi námi je to pěkné přátelství a jakési porozumění, toho všeho by nebylo, kdybych se neznal s paní Jančákovou a ona zase s Vámi. Až zase pojedete někdy teď do Prahy a budete mít chvíli volnou, a Vy si ji uděláte, navštivte ji zase, jak to jindy bývalo, bude mít z Vaší návštěvy radost a budete spokojen jistě i Vy. Je to velmi šarmantní a hodná paní, milovnice a podporovatelka umění grafického. O Vás vždycky mluvila s nadšením nad Vašimi pracemi a já jí věřil, poněvadž jsem ji velmi brzo poznal. Má teď jisté starosti a potíže, není také zdravá. Je mi dlužna odpověď na dopis poslaný ještě před svátky (22. 12.) a poslal jsem jí i některé z mých posledních prací. Divné je, že mi neodpověděla ani na gratulaci, ač prý má také svůj gratulační list. Snad mne tak chce vytrestat za to, že jsem jí zkrátil u Vás, což doufám a přeji si pevně, že tomu tak není, je to jen její domněnka. Za pokračování záležitostí pana Karla Adama srdečně děkujeme, pobavili jsme se důkladně. Už snad do toho konečně sekne a bude mít svůj =rodinný krb= – nebo zase nějaký nový =rozběh=. Také jsme o Štědrém večeru vzpomínali Vašich pejsanů a našemu malému jsme vyprávěli, jak Vás oba Vaši psí pobratimové obskakují a se k Vám lísají. Máme také rádi zvířata a nemohli bychom žádnému zvířeti ublížit. Také se dělíme o každé sousto s naší =Pusinou=. Je to ještě slečínka a myslím, že takovou zůstane. I u nás bývá vždycky velká porada, když se má odpravit něco k snědku. Teď to bývá velmi zřídka, není toho ani možno koupit. Jsme tu na té magistrále Vídeň – Ostrava, a tak co je možno dráže prodat, to našinec nedostane. Je tu také té hamižnosti až hrůza. Prodá se tomu, kdo dá víc a teď také jak u Vás v Čechách, jen za zboží, jen výměna ovládla celý trh. Brzy však nebude co vyměňovati a pak bude snad konec této patálii. I s otopem to máme velmi těsně naměřeno, není možno s tou kvótou vystačit na vaření a na otop. Já když chci něco v pokojíčku mém pracovním dělat, zatopím jen právě na tu chvíli – hodinu nebo 1 ½ – abych tam vydržel, na déle to nejde, musí se šetřit otopem. A my oba jsme už zimomřiví, revmatičtí, jak to dál bude, nevím. Ještě štěstí, že ta zima letos není tak zlá, ale i té je dosti.

Několik dní po odeslání balíku Vám, poslali jsme i našim dětem podobný balík, když jsme zvěděli, že na svátky nepřijedou. Došel však až po svátcích, ale také v pořádku, čemuž jsme byli opravdu rádi. Místo kuřiva jsme poslali trochu mouky, aby balík byl těsně uzavřen. Mám jisté zkušenosti, že když je balík těsný, že i když se s ním narazí, neutrpí úraz tak, jak když je balík volně upraven. A pak lepší je poslat víno v takové krabici lepenkové jako prkenné. Kdysi Vinařské družstvo jenom tak posílalo lahvové víno a vždycky dobře došlo, speciální – vrubovaná lepenka – je pružná a tak lépe odolává nárazu. Tak, milý, Mistře Váchale, oba Vás srdečně pozdravujeme a přejeme Vám do Nového roku hodně úspěchu v umění, hodně a pevného zdraví a velkou mysl do života.

Srdečně Vás pozdravují

Vaši Šťastní

Dopis ze dne 10. 2. 1943

Milý Mistře Váchale!

Nemáme letos pořádného kalendáře, udělal jsem si z loňského pro letošní rok. Moc jej také nepotřebuji, jen abych věděl, kdy mám pro to výborné mléko jít a kdy ne. Ale přec člověk musí trochu počítati s časem. Kdy je sobota a pátek, to musím vědět. V pátek jde se pro maso na celý týden a v sobotu dostáváme psaní od našich dětí z Plzně. V pondělí ráno jdu pro kuřivo. To jsou mé stüfepunktety v mém čase týdenním. Dnes však jsem již pozoroval, že bude brzy polovice února a pak jen za měsíc bude 19. 3. – Váš svátek. Poněvadž teď pošta jde zase mizerně a balíky se zpožďují, myslím na Vás, Mistře Váchale a potřeboval bych tu krabici, co jsem v ní poslal minulou (vánoční) zásilku. Je bída o balení a v tom se to velmi dobře ukládá a také to, jak jsem u Vás i u našich v Plzni zjistil, velmi dobře posílá. Ve vánoční čas, kdy bylo tolik balíků v chodu, došly Váš i jejich v úplném pořádku. Nezlobte se na mne, že Vás obtěžuji tím posíláním. Slíbil jsem Vám to a chci také dodržet slova, jako vždycky. U nás v Bzenci v =Družstvě= jsou veškeré zásoby vína zabaveny v prospěch branné moci, ale já jsem =snad= už s tím počítal a něco pro Vás ušetřil. Nevím jak se Vám i tentokrát zavděčím, ale prosím Vás, přijmete jistě tak upřímně, jak je to posíláno. Nejsme v míru a tak musíme být skromní a spokojení s tím, co dostaneme, respektive seženeme všelijakými oklikami. Mám tentokrát pro Vás i nějaké Kubovky ušetřeny a něco Brazilek. Není možno si u nás na malém městě moc vybírat, není z čeho.

Rád bych věděl, jak jste byl spokojen s prací turnovského tiskaře. Pan Ing. Klicman psal mi po Novém roce, že věc dopadla báječně krásně. Byl jsem tomu opravdu rád, mám radost z každého Vašeho úspěchu a těším se, že zase se rozbíháte do druhé podobné velké práce. Věru těch let bylo škoda, kdy Vaše umění se nemohlo pořádně rozběhnout. Doufám, že ty časy už minuly a hlad po krásné a nádherně vypravené knize bude čím dále větší. My žijeme pořád stejně. Šetříme uhlím, máme ho velmi málo a já jen přes den a jen 3 x do týdne v mém pracovním pokojíčku topím a tam honem něco dávám dohromady, dokud v kamnech hoří a je trochu teplo. To víte, a po takové práci kvaltem, nikdy nic není. Měl bych dosti co dělat. Přicházejí známí a těžko je odříci, třebaže z toho člověk nic, nebo skorem nic nemá, ale za krásou se chce jít a za ničím jiným. Jak Vy jste prožil ty studené dny lednové? U nás bylo hodně mrazivo. Po tři dny bylo ráno pod – 20 °C a sněhu jsme měli dosti, i práce s ním, kdežto v Plzni neměli skorem sněhu a chladna nanejvýš – 9 °C.

Divil jsem se tomu, bývalo to zpravidla obráceně. Mám teď v práci dvě Exlibris =numismatická=, která dají hodně práce, chce-li člověk ten starobylý peníz trochu věrně nakreslit. Hodilo by se to však lepší až bude tepleji, ale zájemci spěchají a tak se s tím musím mořit i v zimě. Také mne mé omrzlé nohy zlobily letos, jakmile se trochu více ochladilo, nejhůř mi bylo, když byla rozpoušťka, mokrý sníh, to jsem nemohl ani pořádně kročit. Úřad práce mi zatím dává pokoj, ale nevím, jak to bude dál s tou pracovní povinností. No, na nějakou těžkou anebo vůbec tělesnou práci nemohu být. Mně už nejlépe svědčí tak to nynější mé zaměstnání. Kdyby bylo to zásobování lepší, byl bych spokojen. Toho je však opravdu málo. Nejsměšnější je to s tím mlékem =1/16 l odstředěného=. To není ani pro našeho malého psíka, tomu to nestačí. Dnes jsem donesl ¼ l na dva dny. To je velmi slabá dávka pro nás dva, na jednu snídani a to máme víceméně černou kávu, jaká bývala svého času na vojně. Večer to máme pravidelně. Žena toho odvaru z padavčat navaří více a tak popíjíme – jako na vojně. Kolikrát se tomu i smějeme a zase je nám i do pláče, čeho jsme se na stará kolena dočkali. =Wo ist die vernunft der menschen?= Lidé přestávají být lidmi, že jsou zvířata lepší. Často Vás, Mistře Váchale, vzpomínáme a hovoříme s ženou o Vás – jak máte rád zvířata – my rovněž. Nemohu vidět týrat koně nebo bít psa!!! Je mi zle z toho, když to vidím a dostávám mrazení v zádech. Nevím, je-li to vztek, nebo něco podobného.

Tak už jsem na konci papíru a nemám, co bych Vám ještě napsal. Nehoršete se, že Vás obtěžuji s tou krabicí.

Srdečně Vás já i moje žena pozdravujeme

Vaši Šťastní

Korespondenční lístek ze dne 28. 2. 1943

Milý Mistře Váchale!

Děkuji Vám srdečně za krabici i vložku. Dnes jen lístkem se ozývám, poněvadž budu brzy psát dopis a pošlu slíbené. Škoda, že =Ruce= nebyly povoleny s textem, ale i tak se těším na slíbený výtisk velmi.

Mám pořád co dělat a tak jsem se poněkud opozdil s potvrzením došlé krabice. Nevím ani kde se ta práce a hlavně ta sháňka po ničem bere. Není dne, abych celé dopoledne prochodil a nic neudělal kloudného. Jsem rád, že aspoň je snesitelné počasí, že není tak zima jako loni. Už jsem se pokusil pracovat v nevytopeném mém pracovním pokojíčku, ale chytl jsem za to rýmu a tak topím jednou za dva dny a to velmi úsporně. Pojedete-li do Prahy, pozdravujte ode mne pana V. Poura srdečně.

Tak zatím končím krátce a těším se, že brzy budu psát delší dopis, který pošlu v zásilce.

Šť.

Dopis ze dne 9. 3. 1943

Milý Mistře Váchale!

Tak tedy napřed ta gratulace. Tak hodně zdraví, veselé mysli a brzký a pořádný mír Vám oba vinšujem k Vašemu svátku. Co jiného Vám můžeme přát? Těžko si v dnešní době dělat do budoucna nějaké plány a také tak to vypadá i s těmi přáními. Nač tedy Bůh ví, co si přát, když se ví, že se to hned nedá dělat a přát na delší dobu je zbytečné. Jsme stejně už dost staří a tak máme už jen právo na to dožívání té poslední čtvrtiny života, ono toho bez tak ani tolik nebude. Ta nynější doba a přestálá minulá vojna nám oběma hodně života ubrala. No, nedívám se na ten život ještě tak černě. Nějak to skončí, jen abychom ty konce nějak přežili.

V krabici máte slíbené víno. Je tam jedna lahev maď. ryzlinku. Byl to nejlepší artikl, co jsem mohl před dvěma měsíci získat. Nyní už nedostanu nic; pak je tam jedna lahev červeného (asi Chianti) a jedna lahev bulharského bílého (ono je trochu do růžova, ale dobré). A konečně něco, co nevím, bude-li Vám chutnat. Je to menší lahev ¾ l vína bílého, našeho bzeneckého velmi starého, ročník 1901 a dle druhu je to pravá =bzenecká lipka=, vyznamenaná na velké jihomoravské výstavě v Kloboukách u Brna zlatou medailí a diplomem. Nevím, je to velmi staré a posílám Vám to jako =raritu=. Nikdo tu tak starého vína nemá. Já jsem toho trošku zdědil a už jsou to jen zbytky a nechci to pořád opatrovat. Nemůže se to nechat otevřené nebo nedopité, rádo se to zlomí a zčerná. Já, abych pravdu řekl, mám raději mladé víno, když už bych měl chuť na hlt. Má to nádhernou barvu starého vína i vůni – chuť – to přijde na chuti. Když se Vám to nebude líbit, tak to odložte. Tak to by bylo to pití.

Z kouření Vám posílám 24 Kuba, 12 Brazil a krabici Britanik. Ta cigára vždycky nedostanu a tak jsem se snažil je našetřit pro Vás. Doufám, že to vše v pořádku dostanete. Zabaleno je to na pevno. A tak jak to vždycky bývá a dosud to vždy došlo dobře, tak doufám, že i tentokrát vše přijde bez úrazu. Však napište aspoň na lístku. To víte, že budu stále na tu zásilku myslit, dokud nedostanu zprávu, že došla v pořádku.

Balíky jdou zase nepravidelně. Poslali jsme před 10 dny balík do Plzně a teprve včera jsme dostali zprávu, že balík v pořádku došel, proto posílám toto o několik dní dříve. Přijde-li balík před Joséfkem, myslím, že se nebudete, Mistře Váchale, zlobit. Kdyby se snad balík přec jen opozdil, prosím Vás, mějte strpení, však to přijde.

Škoda, že nebylo povoleno vydati =Ruce= i s textem, jak to bylo původně proponováno. Mnoho lidí se na to těšilo a bylo by dílo šlo velmi na odbyt. I tak budou ilustrace vzácná věc. Psala mi nedávno paní Jančáková, že se od Vás nemůže dočkati odpovědi na poslední dopis. Velmi ráda by měla ty Vaše =Ruce=, prosím Vás, je-li Vám možno, rezervujte jí jeden exemplář, přimlouvám se za ni, už vzhledem k tomu, že ona nás dva svedla dohromady. Snad se pro to na mne zlobit nebudete, že chci něco pro druhého, je to jen oplátka za její dobrou vůli k mé osobě.

Také pan Pour neměl štěstí s =Poem=. Všecka ta krása musí čekat až po válce. Jen kdyby to už brzy bylo. Myslím, že už té vojny mají všichni na světě dost, nikoho nevyjímaje. Vždyť už není ani nejpotřebnějších věcí jako hrnce, talíře, příbory, o látkách ani nemluvě. A co je, to je v hrozném stavu, myslím jakosti.

Tak pan Paulus zase má zakázku na Exlibris. Není možno tvořit za nynějších poměrů za honoráře dřívější ani ne dvojnásobné. Vše je úžasně drahé a jak jste už několikrát podotkl, jen výměna dnes panuje. Vyměňovat však může jen ten, který k výměně něco má. Onehdy jsem sháněl nějaké sádlo, pokud ještě je zima a jsou zabíjačky. Za 1 000 K jsem dostal sotva 2 kg sádla a to ještě z velké známosti a na jak dlouho to bude? A co potom? Kvapně se peníze znehodnocují. Po Novém roce se na nás za 6 let rozdělovaly honební peníze majitelům půdy. Byl jsem požádán jako dobrý znalec domácích poměrů, abych při tom rozdělování vypomohl. Dal jsem se ohnout, čehož dodnes úžasně lituji. Celý týden jsme to dva rozpočítávali a nabídli nám za to 1 000 K. Byla to práce pro vraha, každý den jsem přišel udřený, že se mi ani mluvit nechtělo a to byl výdělek 500 K, co za to koupím? A tak je to se vším, nač si jen člověk vzpomene. Kdyby ti lidé, kteří mají plné žaludky, měli alespoň uznání, ale o tom lépe nemluvit, to je zatím schováno v úschově.

Tak jsem rád, že už se někdy slunce ukáže. Tak loni jsem já i Vy to slunéčko vyhlídal, čekal jsem tak rok na můj list a poté došly dva. To za to čekání. Brzy bude něco málo práce na dvorku – zahrádce. Máme to dohromady, poněvadž nemáme žádné hospodářství, tak hned z verandy jsme u růžiček na dvorku a pod meruňkou. Také v muzeu by už bylo co dělat, v dubnu má být valná hromada a tak jakési přípravy musí být. Nyní se tam ještě nehodí pracovat. Není tam kamen a na nás lidi zimomřivé to nic není. Měl bych začít s katalogizací, není však papíru a jiných potřeb. A pak není ani nálada na podobné práce.

Jsem rád tomu, že Vaše paní domácí je letos hodnější na Vás. Nač se navzájem jen otravovat, vždyť ten život stejně za mnoho nestojí. Psal mi pan Záleský, že se obrátil na sl. M. o Exlibris. Že dostal sice sice jednu starší práci a byl velmi spokojen a že má slíbenou novou věc od ní barevnou. Měl velkou radost, že pochodil.

Až pojedete do Prahy, pozdravujte, prosím Vás ode mne pana Poura, škoda, že ani on nepochodil se svojí edicí. A bude to, zdá se mi, ještě horší. Jsou zastavovány už i periodické časopisy, jak já jim říkám =literatura pro paní a dívky=. Slyšel jsem nedávno nářek =a kdy my to pokračování budeme zas číst!?!?!= Budou si muset lidi mnohého ještě odříci, než to vše skončí.

Ale ještě mám něco, nač jsem v začátku gratulace zapomněl. Přeju Vám, Mistře Váchale, abyste ještě než dovršíte tu šestou desítku, uskutečnil nebo mohl uskutečnit tu Vaši vzácnou věc grafickou, která budila pozornost v Německu i Itálii. Bylo by škoda nechat zapadnout Váš důmysl a Vaše znalosti. Tím si zajistit na tu poslední čtvrtku života, jak jsem z kraje psal, na pevno klidné a spokojené stáří. Ze srdce a upřímně bych Vám toho přál. Nyní mají zájemci těchto věcí jistě jiné starosti, ale pořád to nebude a nenechat tu věc v žádném případě usnout a aspoň konat přípravy a případné domluvy. Pevně věřím, že se Vám to podaří, z čehož bych měl opravdovou radost.

Tak, naše slečna =Pusina= děkuje Vašim fešákům za pozdravy. Je zase nějak neklidná, ale to se zase podá.

Srdečně Vás pozdravuji já i moje žena

Váš Šťastný

Dopis ze dne 15. 3. 1946

Milý Mistře Váchale!

Píšu Vám, tak řečeno z hrobu přišlý. Je Váš svátek (jmeniny – Jozéfka), sice nejste, jak vím, nábožensky založený, ale Jozéfka přece budete oslavovat. Přeji Vám ze srdce hodně zdraví a příjemné prožití Vašich jmenin. Často jsem ve Zwickau na Vás vzpomněl a měl jsem obavy o Vaše práce, které jsem měl tak rád. Jak je Vám asi známo, ztratil jsem v kriminále (5. 5. 44) moji předobrou a předrahou ženu, mého nejlepšího kamaráda na světě. Sám jsem se vrátil se zdravím podlomeným. Dům byl po celou dobu (27 měsíců) uzavřen a gestapo tam hospodařilo svým způsobem. V den mého návratu 1. 6. 45 našel jsem byt zpustošený a z valné části vykradený. Šaty, prádlo, obuv, záclony, pokrývky, hotové peníze, šperky mé ženy i moje památné předměty, všecky zásoby v komoře, rádio, 2 fotoaparáty, velká kružidla, zásoby barev, tužek i vůbec co technicky důležitého bylo ukradeno. Také mi 26. 4. 44 odvezli moji sbírku mincí a medailí do Prahy, kterou jsem však před vánočními svátky pomocí známých z Prahy v Petschkově paláci našel a po Novém roce vlastnoručně domů přivezl. Něco tam schází, ale to hlavní přec mi zůstalo. Z oblečení mi zůstalo jen to, co jsem měl na sobě: Dodnes velmi těžce sháním to nejnutnější. Do 7. ledna jsem žil životem samotáře a rozteskněného starého člověka, od 7. 1. mám u sebe moji sestru, která mi vede domácnost. Věci grafické zůstaly celkem nedotčeny a také jsem našel Vaše práce celkem pohromadě. Měl jsem ohromnou radost. Jak se nyní máte? A jak nyní žijete? Slyšel jsem, že zase pilně na Exlibris pracujete a také jsem některé Vaše práce z poslední doby viděl. Budu velmi rád a potěšen, když si také na mě vzpomenete a několik řádek mi napíšete.

Nemohl jsem zatím více dostati těch krátkých viržinek, a tak prosím byste je přijal ode mne jako ze staré přátelské známosti.

S pozdravem srdečným Vám i sl. A. Mackové

Váš dobrý a starý přítel

Ctibor Šťastný

Dopis ze dne 10. 4. 1946

Milý Mistře Váchale!

Děkuji Vám za Váš dopis i vložené listy, kterými jste mi velkou radost způsobil. Nemějte mi za zlé, že tak dlouho jsem Vám nepsal. Jednak jsem měl velké starosti o mé věci a jich nejnutnější doplnění a pak jsem ani nevěděl, jste-li ještě ve Studeňanech. To jsem zvěděl až o Vánocích v Praze. I pak jsem se ještě opozdil, poněvadž byla u mne změna ve vedení domácnosti. Dne 7. ledna přistěhovala se ke mně moje sestra, která mi hospodaří a i na to bylo třeba času, než jsme dali vše do pořádku. Až ten Josef mi připomněl těch tří let nazpět a tak jsem poslal tu gratulaci – tak na zdař Bůh.

Mezi námi dvěma se nic nezměnilo. Já Vás, Mistře Váchale, velmi dobře chápu, ať se na Vás někdo dívá jinak než já, to mi nic nevadí, abychom si zůstali takovými, jakými jsme byli. Jsme oba staří lidé. Vy máte své těžkosti a já za sebou těch 27 měsíců nepěkného života, odříkání a pak k tomu tu nenahraditelnou ztrátu. Jsem rád jen tomu, že z té mé katastrofy neztratil jsem přec jen důvěru v sebe a vše to, co mě bolí, snáším s klidem a na to kolotání kolem sebe pohlížím jako na roztočené kolo, jehož energie také jednou ustane a kolo se zastaví. Potěšil jste mě svými novými pracemi a děkuji Vám za ně srdečně. Až zase něco nového budete míti, vzpomeňte si na toho =jezevce= v Bzenci a při tom i napište nějaký ten lístek písma. Doufám, že si najdete chviličku, kdy se Vám bude chtít sdělit se s člověkem, který byl a je dosud Vám dobrým přítelem.

Na svátky odjíždím do Plzně k dětem a budu také mluvit s Hodkem. Abyste si na mne ve svátky vzpomněl, posílám Vám zase něco na kouření, co tu je k dostání. Až dám můj byt a garderobu trochu do pořádku pošlu Vám snad i něco lepšího. Nyní je ještě velmi mnoho mezer, které třeba je nouzově zaplnit: Při mém návratu domů našel jsem v bytě v některých věcech vyrabováno až na 100%. Přec grafické věci, ač i ty často poškozené, ale přec se mi podařilo dáti je zase alespoň přibližně celkem do pořádku. Urovnávati tu spoušť, věřte mi, Mistře Váchale, bylo mi jediným potěšením a tuto práci jsem si šetřil, aby mi hodně dlouho trvala a abych při této práci poněkud pookřál a se vzpamatoval. Vaše věci mám všecky uchovány. Nejvíce jsem vzpomínal na Váš dar =Ruce=, které jsem si ještě před svým zatčením velmi vkusně upravil. Všecko jsem si zase dal do pořádku a to co jste mi posledně poslal je už rovněž zařazeno. Do Plzně pojedu přes Prahu, kde se na den zastavím a budu mluvit s paní Jančákovou, ovšemže i Vás vzpomeneme a bude jistě ráda, že jste ve Studeňanech na kvartýře.

Doufám, že se ještě stýkáte s p. ing. Klicmanem, poznal jsem v něm velmi hodného člověka. Prosím, příležitostně jej pozdravujte ode mne.

Přeji Vám příjemné velikonoce, hodně zdraví a dobrou náladu.

Váš Ctibor Šťastný

Pohlednice ze dne 8. 5. 1946

Milý Mistře Váchale!

Jsem to nevděčník! Zatím kvituji příjem krabice a vřelý dík za dopis. Ozvu se brzy, přijel jsem z mé dovolené a spousta práce mě očekávala. Radost jsem měl ze zaslaného. Psaní až v balíčku. Trpíme velkým suchem – 3 měsíce u nás nepršelo. To je poslední novinka.

Zatím srdečný pozdrav a dík.

Do týdne budu psát.

Váš Ct. Šťastný

Dopis ze dne 15. 5. 1946

Milý Mistře Váchale!

Konečně dnes jsem se uvolnil od všelijaké práce spolkové i mé soukromé, abych Vám srdečně poděkoval za milé překvapení a za Váš dlouhý dopis. Nemohu se Vám revanžovat rovněž tak dlouhým dopisem, neumím to tak jako Vy. Jsem rád, že stále tvoříte a že Vaše tvořivá energie nebyla ničím zlomena. Člověk rázné a nebojácné povahy se nikdy ve světě neztratí. Až pojedete zase do Jičína a navštívíte pana Maštalíře, prosím poděkujte za mne za pozdrav a že jej srdečně opětuji. Tolik krásných věcí jste mi poslal, nemohu se sám podobnými revanžovat. Musím velmi mnoho shánět věcí nezbytně mi nutných, které mi scházejí, abych mohl žít alespoň průměrným životem intelektuála na venkovském městečku.

V mnohém ještě nyní po roce mého návratu do mého domku vidím, co mi všecko na různých maličkostech schází. Nejen šaty, prádlo, boty, pokrývky a zásoby, které jsme měli, ale i věci cenné – peníze, šperky, 2 fotoaparáty (jeden můj, jeden mého syna), jakož i krásná kružidla, zásoba tužek, barev a jiných technických pomůcek, lupy, štětce, zásoba plechu měděného, památkové předměty atd. – to všechno zmizelo v bezedné tlamě germánské. Také z knihovny německá díla a moje kniha návštěv v krásné celokožené vazbě i ta mi zmizela. Měl jsem tam různé zápisy – nepolitického obsahu – prostě kamarádské a nejvýše přátelské a i to je pryč. Jen jedno štěstí jsem v tom měl, že moje sbírka mincí, medailí a pap. peněz intenzivním zákrokem mých známých a muzea v Praze se v Pečkárně našla a o vánocích jsem si tuto vlastnoručně domů přivezl. Nějaká maličkost mi schází, ale celkem jsem byl spokojen, že kus mé 40leté práce sběratelské a kus mého jmění (poněvadž jsem do toho hodně z mého kapesného vložil) se zachránilo jako zázrakem.

Moje předrahá žena dosud leží v nehostinné cizině a netrpělivě čekám, až budou mírové smlouvy a pevně stanovené hranice, abych tam se synem zajel a patřičné zařídil. Je to má největší starost dostati její pozůstatky do rodné půdy. Ztratil jsem svého nejlepšího přítele v mé předrahé ženě. Byla mojí druhou ženou a nevlastní matkou mého chlapce, ale tento nepoznal od svého útlého mládí, že má nevlastní maminku. Syn byl na pohřbu v r. 1944 v květnu (5. 5. byly tomu 2 roky, co odešla do věčnosti) a pamatuje si velmi přesně místo hrobu. Javor byl za fronty velmi postižen a rozbořen, ale doufáme, že hřbitov a stromy v něm přec budou nám vodítkem.

Jinak žiji dále svým životem opuštěného vdovce. Mám u sebe sestru, také vdovu se svým vnukem, která mi vede domácnost, takže po 7 měs. trvání mého vlastního hospodaření jsem konečně ušetřen toho umývání nádobí. To byla pro mne nejhorší práce, ostatní, jako vaření a pečení, to jsem se už dosti naučil a při vzpomínce jak to žena dělávala, jsem byl dosti připraven. Sestře je 59 let a je velmi starostlivá, hospodárná a pracovitá, takže ji musím kolikrát od práce honit, aby si odpočala. V grafice velmi málo jsem ještě dělal, nemohu se k tomu dostat. Udělali mě předsedou svz. polit. vězňů a tak pořád jen vyřizuji spolkovou korespondenci a starám se o druhé, hlavně o ty vdovy po umučených u nás a to bylo nejvíce práce. Doufám, že už to hlavní mám za sebou. Teď bych měl trochu i na sebe pomatovat, hlavně na své zdraví.

Nohy, hlavně pravá mně neslouží a mám také potíže se srdcem. Před několika dny jsem se díval na dotazník, který musím vyplnit. Má 28 otázek a tak se mi do toho nějak nechce, poněvadž to vyžaduje hodně chození po úřadech a to dělám velmi nerad. Nerad za něco prosím a byl bych velmi spokojen, kdyby mi vyplatili moji zadrženou penzi, abych si vlastními prostředky zařídil všechno, co potřebuji. Čekám však už 3 měsíce marně. Musím osobně zajet do Brna a tam trochu bandurskou spustit.

O velikonocích jsem byl v Plzni u syna a tam se trochu zotavil. Stavoval jsem se také v Praze a byl jednu noc u Jančáků. S paní jsme hodně o Vás mluvili, dal jsem jí přečísti Váš první dopis, který jste mi poslal. Pěkně na Vás vzpomínala a byla ráda, že stále tvoříte a neumdléváte.

Ten zrádce, který nás udal, bude asi ještě v květnu souzen v Brně a rád bych se tomu mizerovi podíval ještě jednou do očí, vlastně do jednoho správného a do druhého šilhavého. Má na svědomí přes padesát obětí. Jen v našem případě, kde nás bylo 6 odsouzeno k smrti a ze zbylých také ještě 3 v kriminále zemřeli. Já byl rovněž nachystán na sekyru. Zachránilo mne jen to, že mi nebylo možno dokázati, že jsem s jedním vlastnoručně odstřeleným byl ve styku. Měl jsem to velmi zlé a divím se, že jsem ještě dnes tu.

Přičítám to tomu, že jsem měl za sebou 3 ½ roku zajetí v Rusku a pak více těch ran osudu za sebou. V mé šedesátce jsem ležel skorem na smrtelném loži v místní nemocnici a jen Dr. J. Demhartrovi z Kutné hory mám co děkovat, že jsem z toho vyvázl. Žádnými však léky, byl on jenom na to v nemocnici, aby nás ošetřoval, ač byl a je výborným lékařem. On vyseděl kolikrát celé hodiny na posteli u mne a stále do mne mluvil, že jsem zdráv, že mi schází trochu energie, abych se vzpružil. Bylo tomu tak, byl jsem velmi dodělaný duševně i tělesně a nervy mi vypovídaly poslušnost. Ještě když jsem dojel do Plzně k synovi, tam mi doktor naměřil tlak něco přes 80, tedy ani ne 100, což bylo na pokraji katastrofy. Doma jsem dostal 30 injekcí játrových a to notných. Měl jsem stehno celé rozpíchané a tak se mi tlak dostal do normálu.

Tak, Mistře Váchale, udělal jste mi velkou radost tou krabicí a obsahem v ní. Posílám Vám v ní něco zase pro Vás. Není toho mnoho, ale dělám, co mohu. Jsou tam dvě lahve vína – jedno bílé, jedno červené. Je to naše bzenecké, dále 10 cigár a doufám, že Vám i ty přijdou vhod, však jsem je sháněl a musel čekat nějaký den.

K vínu několik zákusků, které se dají držet, jsou tak pečeny a nějaký lístek na chleba. Prosím, byste přijal tak, jak je posíláno. Z Vaší bohaté zásilky mám velkou radost, zvláště když mám věci, které jsou mimo knižní vydání. Jsou to krásné věci, ať čtyřbarevné nebo jen černé, všude ta bohatost námětu, no – krásné. Až přijedou naši mladí domů na dovolenou, budou se mít na co dívat a porovnávat.

A teď ještě něco o naší =Pusině=. Je na světě, ale není u mne. Když nás zatkli, dali jsme ji k řediteli Koubovi, strýci mé ženy. Oni měli také psíka, který jim koncem války chcípl starobou a tak neměl jsem toliko odvahy, abych jim naši Pusinu bral. Žije tam, je to od nás jen přes 2 stavení a zná mne, když se vidíme a lísá se ke mně. Naše vztahy, hlavně k tetě se poněkud změnily, ale to až podruhé Vám vypíši, chci, aby balík včas odešel na poštu.

Srdečně Vás pozdravuje Váš vděčný Ct. Šťastný

Z boku listu připsáno: Prosím napište jen lístek, že to došlo v pořádku.

Dopis ze dne 8. 7. 1946

Milý Mistře Váchale!

Včerejším dnem je u nás ukončena éra slavností a tím jsem také uvolněn od povinných všelijakých účastí. Jsem tomu rád, neboť mi to už šlo na nervy. Samé dojímání, člověk má svého soužení dosti.

V příloze posílám Vám zase nějakou cigáru, kterou jsem před několika dny vyfasoval. Ať Vám slouží ku zdraví a hlavně k dobré mysli.

Srdečně Vás pozdravuje

Váš Ctibor Šťastný

Dopis ze dne 23. 7. 1946

Milý Mistře Váchale!

Nemohu si vysvětliti Vaše odmlčení se. Včera jsem mluvil s panem Maštalířem, který je tu v Bzenci na návštěvě i s rodinou. Ptal jsem se na Vás, sděloval mi, že s Vámi před týdnem mluvil. Poslal jsem Vám dvakrát cigára, abyste měl také někdy lepší kouření. Zatím nemohu Vám nic lepšího poslat, až snad později.

Stačí mi, když mi jen krátce sdělíte, že jste to dostal. Často na Vás vzpomínám a až se jednou do Vašeho kraje rozjedu, dáme si rande, abychom se také jednou viděli. Mám na programu Hradec Králové, Rtyni a Mnichovo Hradiště, tak to bych vystudoval nějakou šikovnou okružní cestu a pak bychom se někde mohli sejít.

Zatím Vás srdečně pozdravuji a čekám na nějakou zprávu od Vás

Váš Ctibor Šťastný

Notandum: Bude to ještě letos na podzim.

Dopis ze dne 30. 7. 1946

Milý Mistře Váchale!

Srdečný dík za zaslanou =rolu=, která mi tolik radosti způsobila, rovněž za objemný dopis, jímž jsem byl uklidněn, poněvadž jsem měl o Vás jisté obavy. Psal mi pan Ing. Klicman, takže jsem měl o Vás jakési informace. Nyní jsem už klidný a na ten můj věnovací list se opravdu těším jako zase na jednu =raritu=. Mám pro Vás opět nějaké kuřivo, vždycky při tom fasunku na Vás pamatuji, když vím, že budete mít aspoň trochu radosti z té maličkosti. Pošlu Vám to asi za 14 dní a snad i něco k tomu – kafé na zub.

Čekáme syna a snachu na dovolenou na 14 dní a tak to bude u nás trochu pilno a i rušno. Však je mám doma jen jednou do roka a ty vzpomínky na máti, ty se táhnou jako červená nit celým našim rozhovorem. Také odebírám =Svět práce= a ten článek, o němž píšete, jsem si červeně zaškrtl a pobavil se jím. Časopis je informativní a dává přehled, co je v tom nynějším světě nového. Z novin a někdy z rozhlasu, když se mi podaří si najít chvilku toho moc nevím a tak v neděli odpoledne mám k tomu vymezenou chvilku.

Tak těch několik dnešních řádků je na uklidnění Vaše, že jsem od Vás prezent dostal. Byl tu také pan Maštalíř z Jičína na několik dní na dovolené. Mluvili jsme o Vás a říkal mi, že jste byl před týdnem v Jičíně. Až se rozjedu do Čech a speciálně do sev. Čech, tak nevím, jestli se na Vás nepodívám. Mám alespoň takové nějaké škubání.

Zatím Vás srdečně pozdravuji – Vás i Vaši paní domácí, aby byla opatrná, až bude jezdit na tom nějakém vehiklu, ono, čert nikdy nespí – pak byste osiřel, což by Vám jistě nebylo příjemné. Divím se, že přečtouc Vaše říkání o motorech, ještě se dala na takový =kšeft=. No, doufám, že zůstane zatím jen při plánu.

Váš Ct. Šťastný

Notandum: Sestra děkuje za pozdrav a také pozdravuje.

Dopis ze dne 23. 8. 1946

Milý Mistře Váchale!

Konečně jsem se oprostil z běžných i neodkladných záležitostí a posílám Vám slíbené. Prosím byste přijal tu maličkost, to co je nám možno a přejeme dobré chutnání ke kávě. Měl jsem tu 14 dní moje děti z Plzně a tak jsem se zase trošku s dětmi potěšil. Je to jen jednou za rok možné v ovzduší rodného kruhu, syn dostane jen jednou do roka dovolenou. Navštěvuji je však vždy o vánocích a velikonocích. Doufám, že Mistře Váchale, už nyní žijete klidněji a velmi často na Vás vzpomínám a tomu snad věříte, že Vám přeju všecko dobré. Byl tu v Bzenci pan Maštalíř a velmi mnoho jsme mluvili o Vás, také jsem po něm poslal Vám pozdrav. Jinak tu na Moravě nic nového. Je po žních a chystají se podzimní práce na polích a ve vinicích. Letos bude pěkná úroda a bude to také jakostní. Vinaři velmi mnoho zaplatili za práci, na kterou sami nestačili a mají obavy, že jejich víno bude příliš laciné. No, snad si na své přec jen přijdou a bude lepší, když národ bude mít více piva a vína a nebude sahat po gořale, která se po válce hlavně mezi mládeží velice rozmohla. Nejsem puritán, ale zdravé to není a já jako starý rechtor mám mládež a mladé lidi rád a nerad bych viděl národ o několik desítek let pozadu. To jen tak mimochodem. Píši dnes narychlo, aby balíček šel co nejdříve poštou k Vám.

Tento týden jsem zasvětil samé korespondenci, jednak odpovědím na dávno došlé a jednak věcem informačním. Mám před trojí cestou, kterou jsem musel odložit, až budu mít co obléci. Půl druhého roku jsem sháněl potřebné k tomu. Teď konečně mohu v létě mezi lidi, opravdu jsem nevypadal jako slušný člověk. Vše co bylo v mé ubohé garderobě, bylo sehnáno z několika míst a nedalo se z toho nic kloudného sestavit. Teď konečně jsem si pořídil něco slušného. Asi v polovici září pojedu na týden a vyřídím nutné na zimu.

Srdečně Vás Mistře Váchale pozdravuje Šť.

Korespondenční lístek ze dne 2. 9. 1946

Milý Mistře Váchale!

Děkuju srdečně za dopis, který mně 30. 8. došel. Jsem ve znamení cestování a tak odpovídám jen lístkem. Jedu do Hradce a Rtyně (ovad), nemám ještě zprávu od sl. H., bude-li mít v sobotu volno. Pak do Liberce na sjezd a rád bych byl v pondělí ráno zase již v Praze něco si vyřídit u Svazu. Mám totiž zažádáno do lázní na druhou polovici září nebo až ku konci a nemám dosud nic v ruce. Musím před zmíněným moje svršky dát trochu do pořádku. Psal jste, že jedete v září do Prahy, což kdybychom se v pondělí na hodinku někde odpoledne sešli?! Ovšem pojedete-li v ten den do Prahy.

Je to tak trochu bláznivá myšlenka. Musel bych to vědět nejpozději ve čtvrtek, poněvadž asi v noci na pátek už nebudu doma.

Je to jen nápad. Rád bych až s p. Maštalířem Vás někdy překvapil.

S pozdravem Ct. Šťastný

Pohlednice ze dne 7. 9. 1946

 

Vzácný Mistře,

stejně vzácný Ctibor Šťastný přijel oplatit zemřelému S. Bouškovi návštěvu a tu vzpomínáme i na Vás a litujeme, že tu nejste s námi.

Srdečně Vás a sl. Mackovou zdravíme

Ctibor Šťastný

Dopis ze dne 20. 9. 1946

Milý Mistře Váchale!

K Vašim 62. narozeninám hodně zdraví a veselé mysli Vám přeju. Jsem tento měsíc stále na cestách a doma se jen ohřeji a už zase někam jedu. Tento týden však už bude tomu konec.  Ze Rtyně jsme Vám poslali pohlednici s pozdravem. Měl jsem škubání i k Vám se podívat, ale nijak se mi to se spojením nehodilo. Až později nebo až někdy na jaře.

Podal jsem si žádost o léčení v lázních, lékař mi předepsal Trenč. Teplice, tak čekám někdy koncem září a začátkem října, jestli vůbec něco dostanu vyřízeno. Váš milý dopis i s vloženým dopisem pana Fr. Procházky jsem dostal, bohužel nemohl jsem nijakým způsobem změnit maršrutu (zastarale – směr pochodu) mé cesty, poněvadž jsem v určitý den musel být doma. Děkuji vřele za pozvání, však se to snad také někdy uskuteční.

Posílám Vám trochu na kouření, nemám zatím nic jiného. Mám hodně práce s SOPVP (Svaz osvobozených politických vězňů a pozůstalých) a tak se ani ke své práci nedostanu.

Píši dnes zase na krátko, nemám už mnoho času a musím se na cestu připravit. Nahradím vše delším dopisem příště.

Srdečně Vás, Mistře Váchale, pozdravuji a ještě jednou všeho dobrého Vám přeju.

Váš Šťastný

Dopis ze dne 29. 10. 1946

Milý Mistře Váchale!

Už dávno tomu co jsem od Vás dostal dopis, vlastně jen kousek dopisu. Bylo to v září na začátku, když jsem se rozjel do sev. vých. Čech. Promiňte mi, nemohl jsem všem vyhověti a Váš dopis přišel, když už jsem měl můj cestovní plán hotov a byl jsem v určité hodiny očekáván. Nebylo mi již možno plán měnit ni jej zvrátit. Však snad ještě neumíráme. Koncem září a začátkem října prodělával jsem politický proces s naším zrádcem Viktorem Ryšánkem v Brně u lidového soudu. Mé nervy prudce byly zkoušeny a dodnes je nemám v pořádku, ač užívám všelijaké kapky a tabletky.

Včera mi byl odevzdán čsl. vál. kříž 1939 In Memoriam pro moji předrahou zesnulou. A tak to mám pořád – samé dojímání a vypětí nervů. Těším se až bude ještě po Všech svatých a doufám, že pak mi nastane doba klidu a že se do vánoc trochu seberu, abych mohl osvěžen zajet do Plzně k dětem na Vánoce.

Paní Jančáková mi psala jen krátce z Prahy, že má značné potíže se srdcem. Jindy mi píše delší dopisy, tentokrát psala jen krátce, tak mám za to, že jí není moc dobře. Byla v Krkonoších na zotavené, ale i odtud se nevrátila v lepším stavu zdravotním. Mé narozeniny jsem strávil ve vzpomínkách na můj tragický stav před dvěma lety, kdy jsem byl více na onom jako na tomto světě. Přec jen ten kořen zdravotní je u mne hodně hluboký! Nesmím to moc křičet do světa, abych to co je u mne dobrého, nezakřikl.

Budu rád, když se zase ozvete několika řádky.

Srdečně Vás pozdravuje a všeho dobrého Vám přeje

Váš Šťastný

Dopis ze dne 19. 11. 1946

Milý Mistře Váchale!

Na Váš dopis ze dne 4. 11. teprve dnes odpovídám. Byl jsem velmi nesvůj. Nervy a srdce jsem měl po tom procesu dodělány. Nyní jsem se již trochu zrestauroval. V lázních jsem letos nebyl. Nenašel jsem milost u vyšších pánů a tak jsem nucen přes zimu se, pokud bude možno, opatrovati sám svým vlastním způsobem, abych zimu přežil a dožil se ve zdraví jara. Byl jsem, Mistře Váchale, Vašim posledním dopisem velmi zarmoucen. A jestli pak víte proč? Poněvadž mě máte za hamiždivce. Tím jsem nikdy nebyl a nebudu. Mám svoji skromnou penzi a to mi starému kriminálníku zvyklému na odříkání musí stačit. Jiným způsobem nevydělávám. Mám jisté radosti ze života a ty mi stačí k udržení lepší nálady a tak nyní osamocen trávím své dny, nevěda, jak budou dlouhé. Píšete, že přicházíte do rozpaků, když Vám pošlu nějakou tu cigáru. Tak prosím, neberte mi radost ze života. Vždyť to je také ta jedna, když jsem někdy mohl Vám udělat nějakou tu laskavost – a nyní mi to beřete a dokonce si děláte, že jste mi dlužen. Víte dobře, že mám také nějaké ty radosti ze života a ty Vás přec nic nestojí. Když mi v dopise, nějaký ten otisk pošlete, mám radost a Vás to nic nestojí. Já mám pro Vás z každého fasunku nějakou tu cigáru; myslíte, že ji dám našemu v sousedství bydlícímu staříku, který pracuje na obec (zametá a uklízí). Nebojte se, je to hodný člověk, i on ode mne má, ale to co on má rád.

Tak nic naplat k vánocům než odjedu do Plzně, dočkám-li se toho ve zdraví, pošlu Vám malý balíček a prosím Vás byste si na mne o svátcích vzpomněl. Já si na Vás také vzpomenu, až budu v kruhu mých milých. Ale abyste mi dával takhle =vejhost= (propouštěcí list), to přec si nezasloužím. Ono jsou teď už u nás přec jen lepší časy a můžeme si už i leccos koupit a pořídit, ale když něco tak náhodou dostaneme, přec to člověka potěší.

Já, bláhovec pro Vás nasadil jsem jen sedm sazenic tabáku z výzkumného ústavu darovaných a krásné jen žluté listy uzráté sušil a balil, no, a to mám teď rozšmelinařit nebo někomu =hej, počkej= darovat? To přec nejde. Až Vám budu posílat ty cigára, přibalím na zkoušku takový jeden svitek mého tabáku a doufám, že mi tu radost uděláte a zkusíte tu moji jakost. Opakuji, že za to nic nechci. Bylo v tom kus přátelství k Vám, Mistře Váchale, že jsem si sazenice opatroval. Nejsem nějaký ten pán z Litomyšle. Nesázel jsem ty bylinky ze zištných důvodů, jen abych někoho mile překvapil. Tak teď to více, co jsem na Vás chystal, to dostanete a tak se zlobte, jak chcete. Budete-li se zpříkat (zdráhat), nestavím se u Vás z jara příštího roku. Tak a teď =nichts für ungut= (nic ve zlém). Budu dle Vašich slov ku konci Vašeho dopisu hoden svému jménu – když se podáte!

Srdečně Vás pozdravuje

Váš Ct. Šťastný

Dopis ze dne 29. 11. 1946

Milý Mistře Váchale!

Ačkoliv jste mi v posledním dopise dával jakýsi =vejhost=, slíbil jsem Vám v jeho odpovědi, že Vám to, co pro Vás mám uschováno, pošlu až někdy v prosinci. Jelikož však se na mne chystají s větší a nepříjemnou prací spolkovou a já budu tak zaneprázdněn aspoň prvních 14 dnů v prosinci, udělal jsem si dnes hodinku volna a chystám pro Vás to, oč třeba nestojíte, ale bylo to pro Vás schraňováno a Vám to tedy patří. Posílám 4 krabice cigár a 3 svitky tabáku. Mělo to (ten tabák) pro Vás být jakési překvapení. Koupil jsem letos 7 sazeniček rostlin tabákových ve výzkumném ústavu u nás v Bzenci a nasadil výhradně pro Vás. Jak však jste psal, pěstoval jste rovněž ten bylinec a tak o překvapení ani řeč. Přec Vám něco té mé úrody posílám a jsem zvědav, co na to řeknete a jak to oceníte, myslím jeho jakost. Když by se Vám snad nezdál a nehodil se vám, pošlete mi to malým balíčkem zpět, dal bych to našemu sousedovi, stařečkovi 70 let, který také kouří čibuk. Přibalil jsem Vám láhev červeného vína mojí výroby. Je ještě trochu tvrdé, ale správné co do čistoty materiálu a výroby. Píšete, že máte před sebou velkou ilustrační práci. Jsem tomu rád, že je Vaše práce veřejností oceňována, což je na místě. Čekal jsem to s určitostí. Nedávno jsem byl v Brně a viděl jsem od Vás nové dva listy, které nemám z r. 1945 – zdá se mi pro Loubala a pro Ponížila. Menší listy, ale velmi pěkné. Líbily se mi, bohužel je nemám. Musím sehnati jejich adresy. Píšete něco, že mi na jaře něco uděláte, budu tomu velmi rád a honorář dle Vašeho přání vyrovnám. Chystám se do Plzně a budu mluvit také s kol. Hodkem. Dosti často se s ním vidím. Měl letos koncem října v Plzni výstavu a velmi se mu vydařila.

Se zdravím, nevím, jak bych Vám to vypsal. Vypadám velmi dobře, jako kdysi, kdy mi bylo dobře a kdy ještě žena byla na světě, ale nervy mi neslouží a mývám někdy závratě. Asi srdce nemá dosti energie. Pokusím se dostati se do lázní někdy v květnu, ať už to stojí, co stojí. Mrzí mne, že jsem letos tak špatně s léčením dopadl. Psal mi také pan Klinkovský ze Zlína, že slyšel, že mám něco nového od Vás. To snad jen tak naznačil. Dlouho prý čeká v tiskárně na listy.

Tak už musím list ukončit; dnes jen tak narychlo píši, rád bych, aby to nejbližší poštou šlo.

Tak hodně štědrého Mikuláše a ještě štědřejšího Ježíška Vám přeje

Váš Ctibor Šťastný

Dopis ze dne 16. 3. 1947

Milý Mistře Váchale!

Ke dni 19. 3. přeju Vám ze srdce hodně zdraví a k tomu všecko ostatní co je Vám příjemno a milo. Aby psaníčko bylo těžší, přikládám nějakou cigáru a až si z nich některou zakouříte, vzpomeňte na bzeneckého dobrého přítele.

Já jinak trávím své dny samoty svým způsobem, mám potíže s nohami a půjdu asi do lázní Teplic na 3 neděle na léčení, bude-li mi povoleno. Mám to navrženo v termínu červen – srpen.

Také nervy mi neslouží, ale to je už učitelská nemoc, s kterou kantoři umírají i ve vyšším věku, jsou-li jinak zdraví.

S pozdravem srdečným

Váš Šťastný

Dopis ze dne 19. 4. 1947

Milý Mistře Váchale!

Než se trochu rozepíši, musím se Vám omluvit, že jsem Vám za Váš dar ještě nepoděkoval. Rekomando došlo těsně před mým odjezdem do Prahy a Plzně. Měl jsem tolik práce s přípravami na cestu, že jsem se už k pořádnému psaní nedostal. Byl jsem 2 ½ dne v Praze a prošel několik kanceláří a pak zas honem do Plzně. Tam jsem pobyl 4 dny a zase ještě jeden den v Praze.

Tak teď Vám teprve pěkně děkuju za malé překvapení za =Ruce= a za dopis. Překvapilo mne Vaše říkání o tom, jak jste těžce přežil zimu. I my jsme tu měli zimu na již. Moravu tuhou, ale ještěže toho topení jsme měli dostatečnou zásobu. Je to můj koníček, míti dosti otopu. Však jsem v kriminále užil zimy dost a dost. Pokud se týče toho listí tabákového, mám ještě doma něco. Vždyť jsem těch 7 rostlin jen kvůli Vám a pro Vás pěstil. Tak tedy u mne máte něco k dobru. Hůře bude v nové sklizni. Sice mohl bych do zahrádky něco nasadit a u mne jako nekuřáka by to nebylo nápadné a pak mne lidi znají, že bych to neměl na =kšeft=. Nemám na to náturu a nikdy jsem se kšeftem nezabíral. Teď po svátcích se mi nahromadila spousta korespondence a tak zápasím s odpovídáním a vyřizováním. Ve dnech 2., 3., a 4. května budu zase v Praze jako delegát na sjezdu politických vězňů a tak jsem onehdy dostal jakési škubání přec se jen za Vámi podívat a mohlo by to být tak v tu neděli. Jen byste mi musel napsat nejlepší spojení z Prahy k Vám a zpět zase na hlavní trať, abych se dostal v pondělí do rána domů, poněvadž 5. 5. musím být už zase v Bzenci. Nevím, jak u Vás jedou autobusy, nebo jak je to daleko od Vás do Jičína na dráhu. Sice jste psal o panu Maštalíři něco o zavezení a i on mi něco říkal, ale není vyloučeno, že právě na tu neděli by byl jinak zadán.

Jinak žiji jako penzista, to víte, že pro nás už nic nezbylo a všecko jak sám píšete, je 4 x tak drahé jako bylo dříve a příjem ještě pořád v mírových číslech, mimoto musím stále shánět ty nejnutnější věci denní potřeby, hlavně prádlo a šatstvo, jelikož jsem doma nic takového nenašel. No, tož, jak Vy sám píšete =dožíváme=. Už to nějak do toho konce vydržíme. Sestra mi hospodaří rozumně, takže mohu při skromnosti vystačit. Tak se na mne prosím Vás nezlobte, že jsem se tak dlouho zpozdil, už se polepším a budu pilnější.

A v tom spojení s Prahou a hlavně z Prahy ráno k Vám a od Vás zase směrem na Kolín na rychlík, na který budu mít jízdenku. Však je na to času dost, nespěchá to, ale rád bych věděl, bude-li to možné a proveditelné.

S pozdravem srdečným

Váš Ctibor Šťastný

Notandum: O svátcích jsem byl na Nebozísku a také jsme o Vás mluvili.

Na možné shledání se opravdu těším.

Dopis ze dne 28. 4. 1947

Milý Mistře Váchale!

Tak mám za to, že se přec uvidíme. Jedu na sjezd SOPVP do Prahy jako delegát naší odbočky a budu se velmi snažit, abych toho sjezdování měl za 2. a 3. května zrovna dost a abych si v neděli 4. 5. mohl zajet do Jičína.

Dle starého jízdního řádu jede z Prahy vlak ráno v 6.40 z Masarykova nádraží a přijede do Jičína asi o ¾ na deset. Tak bych byl rád, kdybyste mi tam přišel naproti. Můžeme si po cestě pohovořit a více se užít, nebo pojede-li autobus, můžeme se svézti. Zpět na Prahu v 17.14 dle jízdního řádu starého, takže bych byl o půl desáté doma v Praze.

Kdyby mě opravdu něco vážného zdrželo a já nemohl dojet, pošlu Vám telegram. Doufám však, že se nám ta schůzka podaří! Rád bych tomu byl. Mám pak ještě na programu i zájezd do Plzně, ovšem jen na jeden den. Syn nemá volna, tak proto jen tak na krátko, když už jsem v Praze a rozjetý. Bezpodmínečně v půlnoc dne 6. 5. musím být ve vlaku k domovu. Jinak ztratím výhodu sjezdové sníženky a byla by to škoda slušné částky peněz, jichž žádný penzista nemá dnes zbytkem.

Tak, těším se velmi na shledanou. Dejte prosím Vašim Bohům v Prachovských skalách na modlení, ať máme slušné počasí na tu moji procházku k Vám.

Posílám Vám ten slíbený tabák, dvě krabičky cigár (každou jinou, ať si voňavo zakouříte) a pak posílám jednu lahvičku červeného a jednu bílého vína našeho bzeneckého, ale ne z mého vinohradu, poněvadž žádný nemám.

Už to musím dnes ukončit, poněvadž chci, aby to brzy ještě dnes šlo směrem na Brno a Jičín.

Ústně si toho povíme více.

S pozdravem a na shledanou se těší

Váš Ct. Šťastný

Dopis ze dne 7. 5. 1947

Milý Mistře Váchale!

Dnes jen na krátko! Srdečně pozdravuji a vzpomínám vřele na zájezd do Studňan. Vrátil jsem se dnes ráno o půl deváté z cest a jsem z toho i trochu unaven, ale když si představím, kolik jsem toho sjezdil a s kým jsem se sešel, je toho hodně. Velmi jsem Vám povděčen za vše to, co jste mi z Vašich prací ukázal. Jsou to opravdu věci jedinečné. To se tak hned neuvidí. Jsem tomu velmi rád, že jsem měl tu čest poznati Mistra Mackovou a v mnohém jsem byl velmi překvapen. Prosím Vás, Mistře Váchale, byste za mne tlumočil srdečný pozdrav Mistru Mackové a vřelý dík za pohoštění, a že prosím, aby až pojede na Moravu, aby se u mne laskavě zastavila, bude velmi vítána. Ovšem, že návštěva Vaše, kterou jste mi již dříve slíbil, mi bude zvláště vítána.

Nebudu Vám moci ukázati tolik toho krásna, jako jsem já u Vás obou viděl, ale budu se na Vás těšiti s otevřenou náručí a vší srdečností. Byl jsem v úterý zase v Praze a mluvil jsem i s paní Jančákovou, která Vás oba srdečně pozdravuje.

Zatím Vás srdečně pozdravuje

Váš Ctibor Šťastný

Pohlednice ze dne 25. 6. 1947

Milý Mistře Váchale!

Jsem už dva dny v Trenč. Teplicích a mám se dobře. Vzpomínám na Vás i na Mistra Mackovou. Tak si na mne někdy vzpomeňte. Mám nasázeno 5 rostlin a sklizeň bude-li vhodná, bude pro Vás uschována. Mám to v kontu pokusného pole.

Zdraví Vás srdečně

Váš Ct. Šťastný

Dopis ze dne 9. 9. 1947

Milý Mistře Váchale!

Už dávno tomu co se naše dopisy vystřídaly. Rád vzpomínám na návštěvu u Vás a byl jsem rád, že jsem Vás osobně poznal. Já sám jsem stále zapřažen do všelijakých prací mi se nehodících a tak i na korespondenci se času nedostávalo. Na Vás však, Mistře Váchale, v poslední době hodně vzpomínám. Vyrostlo mi na zahrádce ze semínek 5 rostlinek, jsou roztroušeny v zahrádce a mají se k světu, ač je nikdo neošetřuje (nepotřebují toho). Už jsem i něco pěkných listů sebral a to víte, suším je pro Vás.

Sice jste mi při mé návštěvě u Vás příliš na srdce kladl, ať Vám nic neposílám. Já jsem se dosud toho Vašeho příkazu držel (ač mi byl nepříjemný, ba podivil jsem se tomu, zdálo se mi, že ani o mé přátelství nějak nestojíte. Nějak mě to i dojalo, vždyť doufám, nezavdal jsem Vám příčiny k nějakému rozladění. Nejsem nárožní, i když o Vaše přátelství stojím. Tak jsem si už kolikrát povídal, že jste snad nebyl v náladě a že jste to snad ani tak nemyslel).

V tyto dny jsem rovnal moji sbírku grafiky a zamyslil jsem se nad tím listem, který jste mi ručně vytiskl (ten velký – z javorové desky – na dél) a věřte, velmi rád bych tu desku měl, proto Vás, Mistře Váchale, prosím, byste mi ji prodal. Je v tom tolik mého utrpení. Nevím, někdy jsem v tak smutné náladě a jde na mne úžasná tesknota. Můžete-li – vyhovte mému přání. Prosím, byste si nečinil žádného násilí a určil si cenu, jak za správné uznáte, jestli je totiž na prodej.

Listy tabákové, které budu z mých rostlinek mít, jsou v každém případě Vaše, i když necháte moji nabídku nepovšimnutu.

Měl jsem minulý měsíc několik návštěv, které se stále střídaly, že už jsem toho měl opravdu dost. I sestra si naříkala, má bolavou nohu (zánět žil) a tak příliš zkoušela stálým shonem v domácnosti.

Tak Mistře Váchale, zase jeden Váš známý na Vás činí =násilí= jako ten doktor, který Vám chtěl změřit tlak. Musím to nějak legračně zakončit.

Srdečně Vás pozdravuje a o pár řádek Vás prosí

Váš Šťastný

Notandum: Po lázních v Trenč. Teplicích cítím se trochu osvěžen, ale čekám, až co řekne zima, jak se bude revma se mnou potýkat. Bylo tam pěkně i společnost jsem si =udělal= takovou, jak jsem potřeboval.

Dopis ze dne 10. 9. 1947

Milý Mistře Váchale!

Včera jsem Vám poslal dopis, vlastně napsal a chtěl dnes (10. 9.) dát na poštu a vida, došel Váš mi tak milý dopis. Proto ještě několik řádek dopisuji. Jak vidíte, naše myšlenky byly u sebe a společně jsme na sebe mysleli. Je to ale opravdu náhoda. Ty lístky sbírám a budu sbírat a sušit pro Vás, poněvadž už osud tomu chtěl, že mi vyrostly znovu. Loni jsem je pro Vás sázel a letos se samovolně objevily. Jsou o něco opožděny, ale jsou již statné a první sbírku ze spodu už jsem obral. Tak něco bude a rád, velmi rád pošlu, až toho trochu bude. Píšete, že mi za to něco uchystáte. Já bych byl raději, kdybyste si řekl, co jsem Vám za to dlužen – za ty lístky. Na každý lístek od Vás se těším a skládám jako mi milou věc.

Včera jsem Vám psal o té mé desce, tak o tom přemýšlejte a sdělte mi své rozhodnutí. (Všimnul jsem si, že na druhé straně už pracujete. To je škoda, to asi z mé žádosti – nic!)

Pokud se týče těch smutných novin – tak moji soustrast nad ztrátou dobrého člověka, s nímž jste se tolik stýkal, a měli jste se jistě kamarádsky rádi. Těžko člověk opouští své nejlepší kamarády. Tak já jsem ztratil svoji drahou ženu – svého nejlepšího kamaráda, který mi nejlépe rozuměl, a nenajdu za ni už nikdy náhrady. S radostí čtu, že jste pořád pilný a tvoříte stále něco nového.

Byl jsem minulý týden v Brně a chtěl jsem mluvit s p. Helceletem, ale nezastihl jsem jej doma, byl jsem tomu nerad. Byl bych se také domluvil ohledně těch =Záznamů=.

O těch kšeftech v Holandsku – to je darebáctvo. To tam zase někdo musí vymačkávat na cizí účet.

Až se Mistr Macková vrátí z lázní tak ji ode mne pozdravujte.

Vám srdečně ruku tiskne a za Váš dopis srdečně děkuje

Váš Ct. Šťastný

Pohlednice ze dne 24. 9. 1947

Milý Mistře Váchale!

Jsem dnes v Hradišti, a poněvadž jste včera dovršil 63 – připíjíme na Vaše zdraví pravým slováckým elixírem.

Ctibor Šťastný

Bed. Beneš Buchlovan

Dopis ze dne 11. 12. 1947

Milý Mistře Váchale!

Věren jsa svému slibu posílám Vám něco toho kuřlavého listu. Všecko co mám a co jsem před nenadálým mrazem v říjnu uchránil a usušil.

Letos jsem toho měl méně než loni. Jen to co mi ze semena náhodou vyrostlo. A to byla již pozdní sadba, takže nebyly rostliny tak mohutné jako loni. Doufám, že i tak budete z toho trochu radosti. Letos jsme u nás velmi na tom bledě. Strašné sucho zavinilo neúrodu jak na polích, tak i v sadech. Od měsíce dubna nám nepršelo až trochu po žních a to nestálo ani za to. Na zimu jsem sice trochu zásoben, ale nemohu říci, jako obyčejně. Musíme se v lecčem uskrovniti. Ostatně já, starý kriminálník, jsem na skromnost zvyklý. Přikládám Vám něco na posilnění. Láhev vína červeného loňského. Letošní se ještě bojím poslat, není to ještě z plna hotové. A mimo to trošku té =tvrdé= 52° slivovice na ochutnání. Snad Vám i ta kapka přijde vhod a to tak ráno, na strávení červa štamprlátko!

Jinak trávím ten můj osamělý a trudný život stále stejně. Sakruju nad novinami a lituju toho, co jsme v kriminále vytrpěli. Ostatně, doufám, že mi rozumíte.

Paní Mistra Mackovou =srdečně= pozdravujte.

Chystám se v neděli 21. 12. na svoji cestu vánoční do Prahy a Plzně a tak budu si hledat lepší náladu mimo Bzenec. Až budete mít trochu nálad, napište mi zase pár řádků. Přikládám Vám už dnes svoji náladovou novoročenku a přeju Vám hodně bohatého Ježíška – myslím hojnou štědrovečerní hostinu a do Nového roku hodně zdraví a dobrého humoru.

Já nemohu už půl roku se dostati do dobré nálady, ani nervy mi neslouží a i nohy mě nechtějí poslouchat. Příštím rokem chci žádati ještě jednou do lázní Trenč. Teplic, a kdyby mi je povolili, doufám, že bych přec si ty mé běhavky spravil.

Píši dnes jen na rychlo, mám ještě ty moje lístky tisknout a nachystat na expedování než odjedu z domova. Vám posílám první.

S pozdravem přátelským a srdečným

Váš upřímný

Ctibor Šťastný

Jinou tužkou připsáno: Posílám 8 smotků žlutého a 3 smotky zeleného, jeden je ještě trochu vlhký, posílám obojí, když se snad ty zelené nehodí, zahoďte je. To je už po těch mrazících, které sice u nás nebyly silné, ale přec bylo 1° C pod nulou aspoň z rána.

Zdraví srdečně CŠ

Korespondenční lístek ze dne 21. 12. 1947

Milý Mistře Váchale!

Dne 11. prosince poslal jsem Vám krabici, abych splnil, co jsem slíbil. Dnes odpoledne odjíždím do Plzně k synovi. Prosím Vás, napište mi alespoň lístek, dostal-li jste tu krabici v pořádku. Poslal jsem to schválně dříve, než bude nával před svátky.

Moje adresa je Ct. Šť. Plzeň I, Stromovka 300.

Příjemné svátky Vám ze srdce přeje

Váš Ct. Šťastný

Dopis ze dne 3. 1. 1948

Milý Mistře Váchale!

Píši dnes jen velmi na krátko. Nechci Vás nechati bez odpovědi na Váš poslední dopis zaslaný mi do Plzně. Byl jsem tomu velmi rád, že balíček můj došel v pořádku. Poslal jsem to, co jsem měl. Myslím, že čeká na nás dosti těžký rok. U nás sucho bylo katastrofální a cítíme úbytek úrody všichni, a my penzisti, dvojnásob. No, musíme se uskrovnit. I ten můj balíček byl skrovnější než jindy a prosím byste mi prominul. I to bylo posláno z opravdového přátelství a prosím, aby tak ta maličkost byla přijata, več plně doufám.

Svátky jsem prožil ve zdraví a, jako u dětí, dobře a příjemně. Bohužel, bývá to jen 2 x do roka a naděje na změnu nějakou tu není. Syn je už v Plzni asi na pevno a já ze Bzence se nemíním stěhovat. Bylo by to příliš nákladné a těžko bych se s rodným krajem loučil, ač se mi v Plzni líbí. Mluvil jsem také s J. Hodkem. Srdečně Vás pozdravuje. Na vánoční výstavě v Plzni všecky obrazy prodal, takže nic mu nezůstalo, jen pěkná hromádka bankovek. Inu, někdo má štěstí i šťastnou ruku. Hodek má opravdu pěkné práce.

Dnes končím a prosím o pozdrav paní Mistryni A. Mackové.

Vás milý Mistře Váchale, srdečně pozdravuje a Všeho dobrého Vám přeje Váš

Ctibor Šťastný

Notandum: Zase, až budete mít volnou chvíli, se ozvěte. Po Novém roce mám trochu více práce, hlavně spolkové, která mi zabírá všechen volný čas. Syn mi radí, abych toho polovici opustil a tak se oprostil z té nezáživné práce.

Dopis ze dne 14. 3. 1948

Milý Mistře Váchale!

K Josefovi Vám přeju hodně zdraví a dobré mysli už dnes, poněvadž se chystám na svátky k dětem do Plzně. Mám tu něco toho bejlí, jak tomu Vy říkáte, ale je to ještě předloňské. Měl jsem ty smotky v krabici na skříni, o níž jsem nevěděl, že tam něco mám, až před několika dny jsem dělal na skříni pořádek a tak jsem na to přišel. Je jich celkem 6 kusů menších. Když jsem krabici otevřel, vůně tabáční bylo po celé světničce. Nevím, jestli o to ještě stojíte, jestli ano, tak sdělte, rád to pošlu. Nějak se ten náš přátelský styk pošramotil, proto si netroufám to bejlí poslat. Minule jsem do krabice přibalil 1 lahev slivovice a jedno červené víno, nic jste o tomto nepsal ve Vašem posledním dopise. Což nepřišlo to snad v pořádku. Psal jste jen o tom bejlí a o ostatním nic, jen abych Vám už nic neposílal, jste mi nakonec napsal. Já letos nemám opravdu nic, co bych poslal, poněvadž loňské sucho nás dlábí ještě dosud, totiž jeho následky.

Rád bych dostal od Vás pár řádků, než ještě odjedu do Plzně na svátky. Doufám, že zdraví se Vás drží, poněvadž Vás znám jako velmi odolného zápasníka se všemi živly. Já jsem na tom hůře. Nohy mi neslouží a do lázní mi letos nechtějí dát =propustku=. Jinak žiju svým způsobem a pomalu se budu uskrovňovat, vlastně už se uskrovňuju, tak jak jsem byl zvyklý na malé poměry.

Doufám však, že až letos něco naroste, že zase bude veseleji. Musíme doufat. Jaro slibně začíná, tak aby se nezkazilo to, co začíná růst.

Srdečně Vás pozdravuje a na Vašich pár řádek se těší

Váš Ct. Šťastný

Mistra Mackovou uctivě pozdravuju.

Pohlednice z 19. 3. 1948

Milý Mistře Váchale!

K jmeninám hodně zdraví a pohody přeje ze srdce

Ct. Šť.

Zdá se mi, že zarostla cestička poště k nám! Dávno jste se neozval.

Dopis ze dne 4. 4. 1948

Milý Mistře Váchale!

Děkuju za Váš poslední dopis ze dne 1. 4., který přišel včera v sobotu. Začátek dopisu byl báječný a líbil se mi, mluvím pravdu.

Měl jsem již dne 14. 3. napsán dopis pro Vás ještě před mojí cestou za dětmi do Plzně. Přikládám Vám jej, ale neposlal, ač byl i frankován, poslal jsem Vám jen pohledový lístek.

Přečetl jsem si Váš poslední dopis, v němž píšete jen o bejlí a nenapsal jste, zdali došla lahev vína a lahev slivovice. Pak jste mi psal, abych Vám už nic neposílal a tak jsem tomu všemu nemohl rozuměti. Měl jsem ten dojem, že je Vám mé přátelství už nepotřebné a tak jsem se nechtěl vbízeti. Věřte mi, že mi bylo divně, jelikož jsem si nebyl vědom z mé strany nějaké nešikovnosti v jednání. Tak se mi zdálo, že snad od doby mé návštěvy u Vás, Mistře Váchale, mezi nás něco přišlo, co způsobilo to nepochopení. Myslím, že jste mne za tu dobu, co jsme spolu vešli ve styk písemný i výměnný, že jsem se zachoval k Vám vždycky přátelsky. Já to ani jinak neumím. Vzpomínám si na naše začátky, kdy jsem od Vás chtěl list prostřednictvím nebožtíka Štěp. Peterky a až už to bylo skorem hotové, nemohl jsem si jej vzít, poněvadž se mi něco přihodilo, že obnos na ten list uchystaný jsem musel rychle jinam upotřebit a ku podivu přec mě ten list neminul. Je to týž co jste mi pak k jaru vytiskl a desky poslal. Věřte mi, byl jsem té nepříjemnosti velmi nerad, poněvadž to byl první krok k Vám a nebyl zdařilý, měl však v budoucnu přec úspěch. Tak dnes Vám píši a posílám to bejlí o němž v prvním předsvátkovém dopise píši a přikládám krabici Operas. Snad Vám ta maličkost přijde vhod a ne-li, vhoďte to bejlí do kamen a tou některou Operaskou zapálenou přijďte do dobré nálady. Vracím se k Vašemu začátku dopisu. – Měl jsem velké škubání Vám ten balíček poslat, aby moje =Firma= byla důsledná, ale po přečtení toho Vašeho minulého dopisu jsem dopis neposlal. No, nic, trochu se to opozdilo a až budu mít něco lepšího – firma si musí hledět svých zákazníků.

Žiji životem penzisty zavalen prací v muzeu, kde jsem na všecko sám. Dále u SOPVP, kde ostatní funkcionáři mají obě levé a ještě mám na starosti kronikářství v Sokole. Píši to od založení r. 1882, kdy jsem ještě ani nevěděl, že je svět. – No, už jsem došel do r. 1914. Tak do toho přítomna se snad do smrti nějak dostanu, budu-li trochu zdráv. V mých leptaných pracích málo pokračuju, nezbývá mi času pro samé jiné zaneprázdnění.

Zakončuji také po staru, jako Vy v posledním dopise – Že Vás srdečně pozdravuju a všeho dobra Vám přeju.

Váš pořád týž

Ct. Šťastný

Dopis ze dne 26. 4. 1948

Milý Mistře Váchale!

Srdečný dík za Váš předlouhý dopis, který jsem si už několikrát přečetl a za přiložené tisky, které mi radost způsobily. Budu se snažit se Vám revanžovat, až něco pro Vás seženu. I já mám co si zvykat na nynější poměry, nic však nelze dělat, než si zvyknout. Nám starým lidem, už nic jiného nezbývá. Někdy hubuji na mimořádné starosti, hlavně ve spolkovém životě, kde z každého spolku se dělá úřad. To je něco papíru a přípisů a hned na to třeba odpovědět a k tomu svolat schůzi a lidé už na nic nechtějí chodit. Bylo by snad dobře, kdyby měli lidé více klidu k činorodé práci. Vždyť té je potřebí nejvíce. Kdyby si to každý uvědomil, bylo by hned lepší na světě. Já jako penzista mám stále co dělat a moje práce je povětšině, vlastně vůbec, nehonorovaná. Dělám to rád v tom mínění, že tím prospívám celku – veřejnosti. A ono ani to se mnohým nelíbí. Jak jsem výše podotkl, jsem už ve věku, který dožívá. Snad to nějak do konce dodržíme. Trápí nás letos opět sucho. Je stále suchý vítr, který veškerou vláhu vyčerpává, takže mám obavu, aby to nedopadlo jako loni. Ještě takový jedn rok a je u nás zle.

Byl jsem o velikonocích v Praze asi dva dny a mluvil jsem s p. Haklem, který má od Vás pěkný list. Vyměnili jsme si spolu. Vzpomínal na Vás, že u Vás také byl. Sháněl jsem v Praze papír, toho jsem u Mrázka něco sehnal, ale pořádné barvy nejsou k měditisku k dostání, byl jsem i u firmy Cyrine, nebo tak se to nějak jmenuje, je to na Rumunské ulici. Minule jsem tam koupil slušnou barvu žlutozelenou, nezvyklého odstínu, ale je to ještě cizí výrobek a je slušná, dělá mi dobrou službu. Také v Minervě jsem splašil nějaké štětce, ovšem ne prima jakosti a hodně drahé, ale byl jsem rád, že jsem takové dostal. Nedávno se na Vás v dopise ptal Jan Paul Heinicke, co děláte a jak se Vám vede. Má také od Vás knižní značky a to ještě z lepších časů. Rád by vyměňoval, ale za nynějších poměrů je to vůbec nemožné. Stěží dostal moji novoročenku a to jsem musel dvakrát posílat. V Praze jsem mluvil také s paní Jančákovou a rovněž jsme na Vás vzpomínali. Není zdravá a má potíže doma a to velmi značné. Bylo mi jí opravdu líto. Je to velmi dobrá žena, jemná, vzdělaná a to právě ona tím více trpí. Prosila mě, abych Vám vyřídil pozdravení. Mám za to, že tam ani ty obchody už nejsou takové a že nynější poměry zanechávají všude jakousi odezvu. Jsem rád, že jsme si zase trochu porozuměli a až budu moci, zase se nějakým způsobem ozvu, abyste, Mistře Váchale, zase došel do lepší nálady. Je toho v našem věku opravdu třeba. Vždyť nevíme ani dne ani hodiny. Měl jsem nedávno zase ty návaly do hlavy, což mě zase hodně rozladilo, zvláště když člověk slyší samé Jobovy zprávy o náhlém odchodu na jiný svět. Nejsem sice tak hned z míry, ale je třeba počítati spíše s tím horším jako lepším. Není to však v naší moci, ostatně tak rychlý odchod je ještě nejlepší.

To jsem se na konec dostal do pěkné nálady, nechci Vás tímto nainfikovati, ostatně Vy, Mistře Váchale, máte to nějak už uděláno. Zatím končím v dobré náladě, že se brzo zase ozvu a to v náladě lepší.

Srdečně Vás pozdravuje a rád na Vás vzpomíná

Váš Ctibor Šťastný

Pohlednice ze dne 5. 7. 1948

Milý Mistře Váchale!

Vzpomínám na Vás jsa v Praze na sletě. Nezapomněl jsem – až se trochu uvolním, ozvu se svým způsobem.

Váš Ct. Šťastný

Dále připojeny podpisy: V. Dufalíková, J. Dufalík, Ing. Šťastný

Dopis ze dne 8. 11. 1948

Milý Mistře Váchale!

Už dávno jsem Vám nepsal, pozdravuju Vás z mého léčení. Jsem už od 18. 10. v Trenč. Teplicích a hojím teď v zimě mé revma a dnu. V životě loni poprvé jsem byl v lázních a už letos mi je nechtěli opakovat. Jsme neproduktivní elementi – my penzisté. Dvakrát jsem letos žádal a dvakrát byl zamítnut. Zkusil jsem to potřetí prostřednictvím svazu a to konečně jsem dostal na 3 týdny, ale až v druhé polovině října. Lékař, balneolog, mi léčení prodloužil o týden, takže tu budu pravděpodobně do 14. 11. Měl jsem však celkem pěkné počasí, takže jsem s výsledkem léčení spokojen. Ostatně, ukáže se to až přes zimu. Velmi často na Vás, Mistře Váchale, vzpomínám a lituji jen jedné věci, že Vám nemohu nic z přátelství poslat. Je u nás letos daleko hůře než loni, není možno žít na ten příděl a mimo nelze nic koupit. Mám přec v okolí dost známých, ale lidé se bojí něco prodat. Vždycky jsme měli nějaké zásoby, nyní – nic. Myslil jsem, že po žních bude živěji a že leccos budeme moci si zaopatřit. Na vepře přišla katastrofální obrna, poněvadž loni prasnice byly přikrmovány různými náhražkami a teď z toho ta katastrofa. My, penzisté, jsme odbavováni jako lidé nepracující. Šel bych i tělesně pracovat, práce se neštítím, ale nemohu se ohýbat, dostávám závratě a tak mi lékař zakázal namáhat se tělesně, nechodit do kopce, když procházka, tak pomalá a nenamáhavá. Také jsem hodně v těle opadl. Vážím v šatech 76 kg, tj. bez obleku 75 kg. Je to málo na moji výšku, ale z toho bych si nic nedělal, jsem alespoň hybnější, ale i v pohybu se musím omezovat. Jindy jsem si doma sám všelicos sám udělal, nyní to nejde, jen tak lehčí věci.

Tak Mistře Váchale, tak vypadá Váš vrstevník skorem stejně starý jako Vy. Rád bych věděl, jak se Vám daří. Vzpomeňte si také zase na toho bzeneckého ředinostu, jak mi v žertu říkáte. Nezapomněl jsem na Vás. Se sestrou o Vás často mluvíme a Vás vzpomínáme. Škoda, že nyní Vám nemohu nic poslat, ale nezapomenu, jakmile něco seženu. To bejlí, myslím, už Vám není vzácné. Měl jsem letos na zahrádce 3 rostliny, dosti slušné a listy mám dosud na půdě pověšené. Jestli byste se o to zajímal, poslal bych Vám to i pak s něčím v bedničce, není to dosud vykvašené, tak musíme počkat, až tak před vánoci. Náladu vůbec nemám, po tomto co se letos přihodilo, jsem úplně apatický a nezajímám se o nic, ač je to snad škoda. Vždycky si říkám, jsem-li na rozpacích – jsou tu teď mladí lidé, ti mají před sebou život, ať se o to starají, jaký ten jejich život bude. My, Mistře Váchale, už dožíváme, našeho divadla je už nemnoho, jsme už v té čtvrté čtvrtce a v její druhé půlce. To jsou meditace, co? Vždyť jste mi posledně psal, kolik Vašich dobrých přátel odešlo do věčných lovišť. My tam už také míříme.

Zatím se těším, že mi zase napíšete, jak se Vy máte. Před nedávnem se na Vás ptal pan Paul Heinicke ze Zwickau, Heinr. Braunstr. 58, Rus. zone.

Srdečně Vás pozdravuje Váš

Ct. Šťastný

Dopis z března 1949 (den nezapsán)

Milý Mistře Váchale!

Konečně přicházím k splnění svého slibu. Nezlobte se, že jste tak dlouho čekal. Jsou divné časy a člověk se musí dle toho také zařídit. Posílám Vám dvě lahve vína – jedna 1947 a druhá 1948. Jsou ostatně poznamenány a prosím Vás, byste toho k Vaší spokojenosti užil. Těžko se to zvláště letos shání. Vůbec z loňské úrody mělo víno tolik nástrah, že je se co divit, že vůbec něco obstálo. Hrušky a jablka byly po 20 Kčs/kg a hrozny, které dají tolik práce a to odborné, ne nádenické práce, mají tolik škůdců a plísní všelijakých, měly být prodávány od 12 – 18 Kčs za 1 kg. To při nynější drahotě není vůbec možné. Vždyť Vinařské družstvo u nás, které vlastní samo několik ha vinohradů, vypočítalo, že jim přijde 1 kg hroznů na 60 a více Kčs a teď teprve víno samo. Byly velké tresty na víno pod rukou prodávané. Ještě teď, kdy už bude pomalu jaro, není možno koupit víno u vinaře. Hospodští dostávají u nás příděl 10 l vína na měsíc, u nás ve vinném kraji. Je to přímo políček daný zdejším poměrům. Tak ale už dost o tom. To jsem napsal jen jako na omluvu mého opoždění.

Doufám, že si pochutnáte i na těch obyčejných zákuscích. Jiného nemáme. Ono je chutnější, když je to čerstvé. Doufám však, že to k Vám dlouho nepojede. Bedničku jsem vyložil tím bejlím. Není to letos takové jako loni, samo to vyrostlo v zahrádce. Když se Vám to, Mistře Váchale, nebude hodit, spalte to v kamnech a považujte to jen za vycpávku bedničky. Myslím, že žijeme nyní všichni stejně =všjo rovno=. Není teď žádných krajových rozdílů. Po mé lázeňské kúře se mi lépe chodilo a také jsem po Novém roce asi 20 x byl na kole v sousedním, nyní našem novém =okresním městě= Veselí nad Moravou. Jízda na kole mi dělá dobře. Cítím příjemnou tělesnou únavu, nožky, hlavně šlapky (bříška) pod prsty revmatické, mě v noci nebolí, jako kdybych chodil pěšky na procházku. Libuji si jízdu na kole a lituji toho, že jsem už dávno si to nezařídil.

K velikonocům se chystám na moji obvyklou návštěvu do Plzně přes Prahu. Byl jsem o vánocích v Praze i na Nebozísku jsem se stavil. Paní mi nedávno psala, že obě restaurace v Seminářské zahradě obec vzala do své správy, ale pan Jančák prý bude asi zatím ještě jako správce. Ostatně nevím teď nic jistého, až mi zase bude psát paní Jančáková.

A jak Vy, Mistře Váchale, žijete? Vy máte svoji životní filosofii a dle ní se ve všem zařídíte. Je to jedna ohromná výhoda, že nikdy nepřijdete z konceptu. Ale Mistře Váchale, roků nám přibývá a kupodivu oběma skorem stejně. Jsme od sebe ani ne jeden měsíc. Člověk se musí už s lecčíms smířit a dle poměrů se zařídit. Mnohé je mi velmi proti mysli, ale myslit si člověk může, co chce, to nám nikdo nemůže omezit. Poměry jsou od Nového roku daleko horší než loňského roku. Je sice leccos k dostání, ale za hrozné peníze, které jsou nám obyčejným smrtelníkům a penzistům nedostupné.

Mnohé bych k létu potřeboval, hlavně z oblečení, ale za těch pár bodů si to koupit nemohu. Celou moji, jinak dosti bohatou garderobu mi Němci vykradli a za ta 3 léta jsem ještě nemohl potřebné doplnit. Tak se musím na stáří v leččems uskrovnit. Už to do toho konce nějak musíme vydržet. Nedělám si žádné iluze, že bychom ještě dožili lepších časů.

K tomu svátku =Josefskému= sice Vy ho církevně nesvětíte, ale přec na něj držíte, Vám přeju ze srdce a po moravsku upřímně – hodně zdraví a tu dobrou mysl už si však sám připravíte. A až budete zase v takové nějaké =pravé náladě= zase mi napište.

Srdečně Vás i Mistra Mackovou pozdravuje Váš

Ctibor Šťastný

Notandum: Jelikož se těžko shánějí bedničky, prosil bych tuto nevyplaceně mi vrátit.

Váš C. Š.

Notandum 2: Doutníčky až na Jozéfka!

Dopis ze dne 19. 9. 1953

Milý Mistře Váchale!

Brzy budou 23. 9. Vaše narozeniny (69). Já po Vás asi za tři týdny také (69). Už se nám ta druhá sekyrka 7 nějak blíží. Chudák BBB minulý týden ve středu odešel do věčných lovišť. Měl v pondělí 14. 9. kremaci v Brně. Byl jsem tam za naše muzeum. Jinak bych si netroufal. Tak tedy přeju Vám ze srdce upřímně hodně zdraví a třeba i jen šibeniční nálady. Aby to jen byla jakási nálada. Náš život po té =peněžní reformě= je vůbec šibeniční. Už pomalu žijeme ode dneška do zítřka a čekáme =odevzdaně=, kdy už =to= nějak skončí! BBB byl o rok mladší nás a měl vždycky jakousi náladu, mockrát jsem jej obdivoval, jak byl v každém ohledu rád na světě a nebyl také bez ran osudu. Měl opravdu vzácnou povahu a měl jsem ho rád. Byl mi vždycky dobrým kamarádem. Rozloučila se s ním spousta jeho přátel jak z Hradiště, tak i z Brna, kde byl zpopelněn.

Milý Mistře Váchale, posílám Vám to, co mám a co Vám každoročně posílám, poslal bych něco jiného – nemám. Přijměte to bejlí, snad ho užijete a ještě myslím jedna taková porce bude. Mám letos moji zahrádku v nepořádku. U nás bývá pravidelně málo deště, ale letos koncem června a začátkem července měli jsme během 14 dnů jen 4 průtrže mračen. Za ty dny spadlo u nás tolik vody, že by to stačilo na 6 ½ roku pro náš kraj v normálu. Nadělalo ro strašných škod. Musejí se raziti nové cesty, poněvadž ze starých jsou rokliny jako někde v =Coloradu= v Americe. V městě je dodnes tisíce fůr hlíny a písku. Kanály jsou zaneseny a vypadá to i před mým stavením jako někde =na pozici= za války. To bude trvati snad nějaký rok, než se to dá trochu do pořádku, město samo, nyní bez fin. prostředků na to nestačí. Zatím dělají se záseky v těch zmolách, aby při deštích se tam voda trochu zadržela. No, a dost těch lamentací.

Byl jsem minulý měsíc v Plzni a stavoval jsem se i v Praze. Paní Jančáková je velmi vážně nemocná, silný kloubový revmatismus, nemůže vůbec psát a mimo to má ještě šedý zákal na očích. Je v nemocnici na Karlově náměstí.

Samé stejné zprávy Vám píši, ale lepší žádné nejsou. Sám trpím na nohy, těžko se mi chodí. Ještě štěstí, že mohu aspoň na to kolo se dostat a trochu si denně vyjeti po slušné silnici. Lékař mi sice předepsal sirnaté lázně v nedalekém =Petrově= u Strážnice.  Pojedu tam to zkusit. Snad kdyby se mi aspoň trochu ulevilo. A jak Vy jste se zdravím? A co Mistr Macková? Žijeme v očekávání, že snad ceny věcí denní potřeby budou sníženy, abychom nemuseli jako chudobní lidé žít. My staří jsme už všichni chudobní. Tím finančním experimentem, jemuž se říká reforma, se asi trochu zmýlili, poněvadž v r. 1800 zdá se mi byl prý státní bankrot, tak to také byla =reforma=? Myslím, že by se tomu nynějšímu mělo nějak jinak říkat, poněvadž tenkrát byly bankocetle vyměňovány – za 100 bankocetlí = 20 zl. konvenční měny. A tentokrát – za 50 Kč = 1 Kč „zlatem podložená“. No, nebudu se mořit těmito věcmi, my už jsme staří a nám se nesluší se těmito věcmi zabývati, my už jsme skoro na druhém břehu nebo máme na to gebír (právo, nárok – pozn. přepisovatele).

Srdečně Vás a Mistra Mackovou pozdravuje Váš

Ct. Šťastný

Dopis ze dne 20. 9. 1954

Milý Mistře Váchale!

Tyto dny dožíváte svých – prací požehnaných – 70 let. Ohromné dílo se tu kupí, bohužel národ nevděčný nikdy toho nedocení. Máte však přec celou řadu ctitelů, kteří Vás a Vaše umění mají rádi, ale dnešními neblahými poměry jsou tak těsně přitisknuti, že jim není možno se Vám k dnešním Vašim sedmdesátinám tak ukázati, jak by si ze srdce přáli. Prosím Vás, Mistře Váchale, i já patřím mezi tyto. Přijměte ode mne k Vaší sedmé dekádě upřímné přání – hodně zdraví a stále pevné mysli jakou jste vždycky po celá ta léta – i toho zneuznání – měl. Obdivoval jsem se Vám a tím více jsem si Vás vážil, byl jste mi v tomto ohledu vzorem.

Mluvili jsme o Vás nedávno u Hiršů. Mají byt zrestaurovaný, že to bude ještě dlouho trvat, než to dají trochu do pořádku. Starší dcerku mají na gymnáziu ve Strážnici, malá Miladka už chodí a má se čile k světu, k radosti obou rodičů.

Když je mi všelijak, a to bývá nyní dosti často, vždycky u Hiršů přijdu na lepší myšlenky, inu v prostředí mladé rodinky. Mají teď hodně starostí, poněvadž nepočítali s takovou restaurací, jaká ku konci byla nutná.

Přiloženě posílám první polovici mé snůšky a doufám, že to dobře dostanete, až později pošlu druhou.

U Hiršů jsem se dozvěděl, že pořádáte v Jičíně výstavu svých prací. Přeju Vám ze srdce, abyste měl zasloužený úspěch.

Upřímně vždycky Váš

Ct. Šťastný

Notandum: Mám potíže se spaním a nohy mi neslouží, ještěže mohu trochu na kole, na němž šlapu ohbím.

Uctivé poručení Mistru Mackové.

Dopis ze dne 17. 3. 1955

Milý Mistře Váchale!

Předně k Vašemu svátku všecko nejlepší, hlavně zdraví, na to nám snad ještě nikdo nemůže, jedině nějaký ten bonbon vodíkový by nám mohl pomoci na ten jiný =druhý břeh=.

Děkuju srdečně za Váš dárek i za opravdu dlouhý dopis a ještě s přílohou. Moří nás všecky zima, ale zdá se, že už přec se jaro hlásí. Josefský svátek přec už věští jaro. Paní Hiršová mi v pořádku odevzdala Váš dar. Prohlížel jsem podrobně a objekt je opravdu vystižen znamenitě.

Už to slunko letos nějak moc očekávám. Nohy mě letos mimořádně zlobí, na kole jsem už nebyl skorem dva měsíce a to mi schází. No, doufám, že už tyto dny se přec rozjedu a těm nožkám trochu zakomanduji. Sestra mě vždycky zlobí, že si na nohy naříkám a že pořád mám nějak rozběháno a já zatím se nutím do chůze a nohám komanduji, i když cítím, že mě to bolí. Už musíme, milý Mistře Váchale, s těmi sedmi desítkami počítat. Můj otec zemřel v 78 roce a tak to bych měl předpis – jen osm let, ale otec nebyl 2 ½ roku v kriminále a to – jako už mám o tu dobu menší naději – ale nechám to všecko na náhodě, nač se trudit, však to nějak dopadne.

V psaní se ptáte, jestli to moje bejlí kvete růžovo, ano, je to jistý druh, který kvete růžovo, nemá však moc semen jako jiné druhy tabáku. Budu Vám zase letos to bejlí pěstit, už mám na to nachystaný záhonek. Bohužel mám jen malou zahrádku, ale vždycky, dokud budu moci, Vám tu svoji dávku pošlu.

Tentokrát v příloze posílám nějakou korunu a prosím Vás, Mistře Váchale, abyste se neurazil, ale nemám zatím, co bych Vám k svátku poslal. Za přiložené si prosím kupte, nač máte zrovna chuť a myslete si, že jsem Vám to já poslal. I sestra Vám přeje hodně zdraví a až zase budu něco mít, pošlu a rád. Ten rok letos nějak divně začíná a není se čeho lepšího nadít.

Srdečně Vás i Mistra Mackovou pozdravuje

Váš Ctibor Šťastný

Dopis ze dne 1. 12. 1955

Milý Mistře Váchale!

Konečně jsem poslední listy tabáku tak trochu usušil. Už se to nedá více sušit, spíše to vlhne. Snad se Vám bude zdát, že by se to mělo trochu ještě přesušit?! Už si s tím bejlím dělejte, co chcete. Letos to rostlo, poněvadž stále pršelo, ale slunce bylo málo. Přijměte to už takové jaké to je. Přibalil jsem Vám 1 l. rybízového vína, letos hroznové špatně dozrávalo a je ještě nehotové, ostatně já nemám žádné, nemám už několik let vinici, která byla obecní a teď je komunální a jen pro pracující a my penzisté jsme paraziti, řekl mi to také jeden bývalý pošťák, který byl do nedávna rád, když jsem mu na prvního nějakou tu korunu k tomu jeho malému platu dal. Dnes pracuje u zedníků na opravě záchodů ve škole a verboval mě už také k zedníkům, že když =on= pracuje manuálně, že proč já si k té mé penzi nepřivydělám. Zapomíná, že už mám 71 a on sotva šedesát. No, nechť každý si dělá, jak si rozumí, a vrtáky nechám rýpat se v hnoji na záchodech.

Letošní žeň není vynikající jakosti, ale jinak narostly listy jako ještě /další list či listy dopisu chybí/

Dopis ze dne 22. 9. 1956

Milý Mistře Váchale!

Hodně zdraví a dobré mysli Vám ze srdce přeje k Vaší 72. I moje sestra Vám totéž přeje. Nedávno byl u mne na nahodilou návštěvu prof. J. L. Krejčí z Brna a donesl mi také Vaši fotografii a měl jsem z ní velkou radost. V krabici Vám posílám první polovici mé úrody tabáku, druhou dostanete až v listopadu nebo prosinci. V krabici máte také nějakou flaštičku s višňovým likérem. Doufám, že Vám i Mistru Mackové pochutná.

Posílám ze starého přátelství to, co mám. Je teď ten život tak ubohý. Před třemi lety jsem s tím, co mám, byl spokojen a vystačil jsem s mými opravdu skromnými požadavky. Nyní žiji ještě skromněji a – nestačí mi to, ač se stále mluví a píše, že je všecko levnější. Jsou levnější věci nám starým lidem nepotřebné a věci denní potřeby jsou v mnohém buď dražší, nebo nejsou. Jsem zvědav, jak se Vám bude letos zamlouvat ten můj tabák? Mám tam také ještě jiný druh, na delších stonkách, ale listy více méně kulaté, a když uschne, není žlutý, ale zelený až hnědý. – No, co mám, to posílám. Tentokrát nenechám tabák zmrznout, nýbrž jej otrhám třeba i zelený, tak mi loni hodně listů se zničilo.

Profesor Krejčí mi od Vás srdečný pozdrav, za nějž upřímně děkuju. K Vám bych se rád ještě někdy podíval, ale nemám tak hned se do Vašeho kraje podívati, je to přece jen hodně daleko. V sobotu a neděli 15. – 16. 9. jsem byl v Telči a sešel jsem se tam s profesorem Jiřičkou a prosil jsem ho, aby Vás ode mne pozdravoval. Slíbil mi to.

Srdečně Vás i Mistra Mackovou pozdravuji a často na Vás vzpomíná Váš starý přítel

Ctibor Šťastný =tabáčník=

Dopis ze dne 3. 12. 1956

Milý Mistře Váchale!

Děkuju za obsáhlý dopis a jako náhradu Vám posílám obsáhlou krabici toho =bejlí=. Letos ho bylo sice jako loni, je to vidět i podle velikosti listů. Přibalil jsem 1 láhev našeho rybízového vína. Nemám nic jiného. Žijeme tak skromně, jak jsme ještě nikdy tak nežili. Jedinou moji mimořádnou výdají byl můj zájezd do Telče, na nějž jsem se už mockrát vypravoval a vždycky to =zkikslo=. Tentokrát zase jsem musel tu cestu spojit s návštěvou vnuka mojí setry, který je vojákem a to hraničářem ve Stráži nad Nežárkou. Nebyl jsem však s mojí návštěvou v Telči spokojen. S městem samým ano. Je to opravdu =rezervace= starobylosti a krásy venkovského města, ale ten náš spolek, to je kapitola sama pro sebe. Sejde se několik =fouňů= a myslí si, že jsou jen oni na světě. Ani jsem nebyl až do konce. K Floriánovi se vypravilo asi 60 lidí a on je člověk – samotář – a pak ani se všichni k němu nedostali, poněvadž ta smetánka se tam vetřela první a ostatní stáli venku. Inu – nač se o tom rozepisovat, však Vám bez toho prof. Jiřička o tom vypovídal. S ním jsme si pohovořili hlavně o Vás a M. Mackové.

Já sám mám potíže s revmatismem a i jinak se už stáří hlásí. Budu muset ještě před vánoci zajeti k očnímu lékaři, budu už potřebovat skla, aspoň ku práci. Mám rozdělány pro syna na památku =paměti= a rodové záznamy. Mnohé jsem psal ve Zwickau na tzv. =hajzlpapírech= a to se musí přepsat, je to psáno tužkou a k tomu tvrdou, aby jí neubývalo.

Jsem zvědav, jak tento balík dostanete? Doufám, že dobře. Rybízák je to letošní a měl by se ještě nechat uležet a až někdy k jaru. No, už si to udělejte, jak za správné uznáte. Dočkáme-li roku příštího, zase se pokusím dostat sazenice v našem výzkumném ústavě a zase budu to =bejlí= pěstovat pro Vás.

Paní Jančáková je moc nemocná, nejen revmatismem, ale i na oči, má šedý zákal. Velmi těžko se jí píše a to jen tužkou a velkým písmem. Její muž je zaměstnán někde dole v Praze, ale bydlejí stále na Nebozísku. Na svátky se chystám do Plzně, už jsem tam ¾ roku nebyl. Jsou nyní přestěhováni v městě a bydlejí s maminkou snachy.

Srdečně Vás i Mistra Mackovou pozdravuje

Váš Ctibor Šťastný

Notandum: Budu snad mluvit v Plzni s Hodkem i paní Šimšíkovou, bydlí teď nedaleko mých dětí, totiž paní Šimšíková. Hodek se přestěhoval z Vrchlického ulice, ale nevím teď kam. Syn mi psal, ale zapomněl mi adresu H. napsat. Jinak je mimo Plzeň v Hořehledech, kde to má moc fajn! Je to tam jako v =Perníkové chaloupce=.

Pohlednice ze dne 17. 3. 1957

K pondělnímu svátku hodně zdraví a dobrou náladu přeje

Ct. Šťastný

Notandum: Paní Mil. Hiršová musela nastoupit na 1 týden školení. Bude psát asi po neděli a doufám, že se mi můj plán podaří, abych nahradil sebe.

Pozdrav Vám, Mistře Váchale i pí. M. Mackové.

Dopis ze dne 10. 10. 1957

Milý Mistře Váchale!

Srdečný pozdrav Vám i Mistru Mackové! – Posílám trochu toho bejlí, které dostalo notnou ránu jako celý náš kraj – povětří s krupobitím, však budete vidět účinky na listech. Měl jsem letos v zahrádce pěkný záhonek a měl jsem z něj radost, ale jen do 14. 8. odpoledne. To jsme dostali takový pozdrav jako v r. 1890, kdy mi bylo 6 let a zrovna na tentýž den. U mne elektrická světla na dvoře a teploměr úplně na ohrabky!! Mám ještě doma něco listí a také ještě suším, ale obírám to ještě zelené, poněvadž mrazíky už tomu škodí. Sdělte mi, jestli se to, co Vám posílám, k něčemu hodí?! Ne-li, hoďte to do kamen.

Před měsícem jsem měl malý případ =šlaku= na levou stranu. Zatím mám klid, ale musím se zdržet veškeré tělesné práce. No, ony jsou tu už léta na ten =šlak= a pak to minulo také k tomu něco dodalo.

Přítomno za mnoho nestojí a tak hledím na svět, co se z toho vyklube.

Prosím Vás, Mistře Váchale, sdělte mi, jestli to, co posílám, se Vám hodí, ne-li, tak to co mám ještě doma, hodím do kamen.

S pozdravem Váš

Ct. Šťastný

Notandum: Z toho, co posílám, je část ještě před katastrofou a část po ní, však to poznáte. Co mám doma a co ještě suším – je toho asi 2 x tolik, co posílám.

Notandum 2:

Mohlo to být moc dobré, poněvadž sazenice se velmi pěkně ujaly.

Mistře Váchale, sdělte prosím obratem jen na kor. lístku, abych věděl, mám-li to (i zelené ještě listy) obrat.

Dopis ze dne 16. 9. 1959

Milý Mistře Váchale!

Blíží se výročí Vašich narozenin, a to 75tých, což je ¾ století. Co Vám mám přáti? Hodně zdraví a správné životní nálady, to jest upravit si konec té pouti na světě tak, aby se člověk cítil alespoň poněkud spokojen. Zdraví je dnes to hlavní, poněvadž je to jediné na co se nedá tak hned sáhnout a proto je třeba si toto bohatství chránit.

Já měl v poslední době starosti se sestrou. Zlámala si levou ruku v zápěstí a to znamenalo, měsíc v sádře a dva měsíce chránit se a cvičit ruku v pohybu, ale za pořádných bolestí, aby ruka neustrnula a stala se tak nehybnou. To jsem měl 3 měsíce mimořádné zaměstnání =Mädchen für alles=. No, už to teď jde lépe, ale ruka ještě bolí a všecko nemůže, takže jsem zatím ještě tou =Mädchen= asi na polovici.

Milý Mistře Váchale, letos při mimořádném nepočasí, bouřích a kroupách mám moji tabáční plantáž velmi ubohou a k tomu ještě při tom deštivém létě rozmohli se slimáci, kteří mi nadělali z listů řešeta. Bude toho letos asi polovic po loňsku a musím, dočkáme-li, příští rok si to jinak zařídit.

Pošlu to, až to bude všecko usušené, něco je ještě na rostlinách.

Srdečně Vás, jakož i Mistra Mackovou pozdravuje

Váš Ctibor Šťastný

Notandum: Mé zdraví má také trhlinu, ale co naplat, stárneme a to se nedá napravit.

Dopis ze dne 20. 11. 1959

Milý Mistře Váchale!

V příloze Vám posílám to moje letošní „bejlí“. Není to letos nic zvláštního, jako ten celý poblázněný rok. Začalo brzy mrznout a teď je zase teplo a sucho. V tom sáčku je to listí od paní Hiršové. Byla u nás a mluvili jsme o Vás a tak mi pak ten sáček a malý smotek přinesla. Já k tomu mému v papírech přibaluji láhev našeho =rybízového= vína. Snad Vám přijde vhod. Nahoře je ještě trochu listí málo suchého, už jsem nechtěl déle se zásilkou čekat, a když jsem došel k šikovné skládací krabici, tak to i dnes posílám, abych už měl jednu věc vyřízenou. Snad, budeme-li živi a zdrávi, zase příští rok se pokusím něco vypěstit. Tyto dny jsem dělal trochu pořádek na dvorku a v malé mojí zahrádce. Měl jsem tu člověka, který mi stromy (jednu jabloň a jednu hrušku) přeřezal a tak dělám tyto dny dřevaře. Už si na strom netroufám, točí se mi hlava, inu, však sám víte, jak to je, když člověk nakoukne do té čtvrté čtvrtky stovky!

Mějte se dobře, podle toho jak to kdo v té 75. vezme a pozdravujte Mistra Mackovou. Ta je ještě čiperná, jak jsem viděl v Táboře. Já jsem hned v neděli ráno z Tábora rychlíkem odjel, nebylo mi dobře.

Dopis ze dne 11. 9. 1960

Milý Mistře Váchale!

Pamětliv jsa svého předsevzetí, posílám Vám v příloze letošní snůšku tabákového listí, které mi letos na zahrádce narostlo. Posílám už dnes, poněvadž v blízkých dnech odjedu do Františkových Lázní na 3 týdny na léčení. To prý za ty tři roky v tom =Reichu=, abych prý nehromoval. Tak nevím, nebudu-li hromovat, to Vám napíši, až zase budu doma. Je to skorem 600 km a pojedu celou noc a celý den.

Doufám, že budete s mojí snůškou spokojen. Snažil jsem se to pořádně usušit, aby se nic nezkazilo. Jinak se mám letos mizerně. V loni jsem měl malý náběh na šlak na levé straně, zakomandoval jsem si při tom tak, že jsem komandoval napřed prsty u levé ruky a pak koleno na levé noze – a měl jsem velkou radost, že se mi to podařilo, ale letos po Novém roce jsem pozoroval nějakou chybu na levém oku (tj. na téže straně). Byl jsem v Hodoníně v nemocnici a tam se mě primář ptal, neměl-li jsem (jako ten šlak) a já mu řekl, že měl na levou nohu a ruku. No, tak vidíte! Tam jste si zakomandoval, ale na levém oku na sítnici máte přec památku a tu si nemůžete zakomandovat, je už pozdě, poněvadž jste sklerotik. Tak mám příkaz nečíst, nepsat, neleptat! Tak nevím, co všecko nesmím a co mohu. Tak to máte, Mistře Váchale, na stáří. Sedět na dvoře a dívat se do zeleného.

Těch příštích 21 dní nevím, co tam budou se mnou dělat. Snad mi dají nějaké uhličité koupele a prý dávají plynové injekce proti dně. To by se mi tak trochu hodilo na ty bolavé klouby.

Mistru Mackové sdělte laskavě, že to pcháčí, co se jí u nás líbilo, mám napolovic zamluvené, ale ona chce už tak velké, aby to příštím rokem kvetlo. No, budu se snažit něco takového splašit. To mi náš hrobník někde vynajde, ale to bude až na jaře.

Srdečně Vás pozdravuje

Váš Ct. Šťastný

Dopis ze dne 16. 7. 1960

Milý Mistře Váchale!

Vaše poslední psaní jsem dostal už v nemoci. Ležím už třetí týden raněn byv mrtvicí na pravou stranu. Na Váš dopis odpovídám jen krátce.

Netrpěl jsem nikdy Slavomamem, měl jsem pěkné věci rád. Také jste mi dělal dva listy, byl jsem sběratelem a také odborným učitelem na měšťanské škole a ne posledním. Kreslení mě odedávna vábilo a tak jsem se už v mužném věku dal do leptu a měl jsem úspěchy jakési a zvláště v akvatintě. Měl jsem z toho radost, a jelikož jsem vyměňoval i s cizinou, měl jsem i zákazníky a dělal jsem náladové lístky do Dánska, Polska i Itálie, Německa a do Uher, ale byl jsem hlavně vyměňovatel a sběratel a mám slušnou sbírku několika tisíc lístků.

Vy mě v dopise podezíráte v nějakém slavomamství a tím jste mne ranil a mi ublížil. Já jsem člověk – příliš – skromný, nenáročný, životem těžce zkoušený a daleký jakýchsi ambicí pomyslných.

Že Vám se nedostalo zaslouženého uznání – je škoda, velká škoda – mnoho mizerných lidí Vás předešlo.

Vaše všecky dopisy mám schovány, ale tento poslední, až moc obsáhlý a ukazující na nynější dobu nemám chuti k nim přikládat. Je to škoda, ale ta výtka mě mrzí.

Jak vidíte, špatně a těžce píši, snad se to zlepší, aspoň lékař to tvrdí.

Srdečně pozdravuje

Váš (zatím nemocný)

Ctibor Šťastný

Pozdrav sl. Mackové.

Dopis ze dne 19. 11. 1960

Milý Mistře Váchale!

Je už pozdě na rekomando, ale pošlu to v pondělí 21. 11.

Dělal jsem pořádek na mém pracovním stole a našel jsem tam od Vás dopis datovaný 3. 10. Vzpomínám na ten obsáhlý a zajímavý dopis a vzpomněl jsem si na jednu věc, která mne velmi překvapila, a přitom jsem hned si vzpomněl, že bylo mým úmyslem poslati Vám zpět (na to porto!!). Měl jsem však jakési tušení a starost, jestli jsem opravdu udělal to, co jsem měl v úmyslu. Sáhnu po dopise a s hrůzou jsem poznal, že ten papírek ležel v dopise. Posílám jej tedy zpět s omluvou mého zpoždění. Člověk někdy není pánem času a tím se stalo toto opoždění a prosím za prominutí toho opoždění. Váš dopis jsem si zase rád přečetl a se zasmál, že jste, Mistře Váchale, i přitom našem věku stále ještě čilý a svěží. Budeme-li živi a zdrávi, pokusím se zase tu zajímavou rostlinku pro Vás pěstovati. Mám rád ty mohutné listy a zajímavé květy jemně růžové barvy.

Byl jsem ve Františkových Lázních 20 dní a bylo mi tam dobře, jen jsem stále se cítil moc blízko toho německého moře a to mi zneklidňovalo ten příjemný pobyt. Františkovy Lázně jsou asi našimi nejkrásnějšími lázněmi. Tolik nádherných parků nemají žádné lázně jiné. Také počasí jsem měl jako na objednání. Dvacet slunných dní, to jde si jen přáti. Bohužel, že na mé nemocné levé oko tam nebylo léku. Mám silně porušenou sítnici na levém oku a to se nedá operovat. Je to památka na slabý záchvat mrtvice, který jsem před třemi lety dobře překonal. V levém oku mám však památku až do konce.

Srdečně Vás i Mistra Mackovou pozdravuji a jsem Váš starý známý

Ct. Šťastný

50 Kč přikládám s díkem!

Korespondenční lístek ze dne 22. 9. 1961

Milý Mistře Váchale!

Ozývá se Vám Váš starý známý, který loni na podzim byl raněn mrtvicí na pravou stranu. Vzpomínal jsem 50. výročí mé první svatby a tak to v říjnu minulého roku vypadalo na smrt. Ale ještě nepřišla. Jsem však už jen člověk napolovic. Přec jsem však na Vás pamatoval a ty bylince jsem pěstoval v mé malé zahrádce. Pošlu Vám je, až budou suché, ještě něco suším a tak při tom vzpomínám na staré časy, které se už nikdy nevrátí. V této – době shonu jsem usušil nějaký ten tabák, co mi na zahrádce na tom „Vašem“ záhonku narostl a až to bude všecko suché, tak Vám to pošlu.

Srdečně Vás i Mistra Mackovou pozdravuje

Váš Ctibor Šťastný

Notandum: Kdož ví, není-li to už naposledy.

Korespondenční lístek ze dne 4. 11. 1961

Milý Mistře Váchale!

Už pomalu dosouším to bejlí a již brzy Vám to pošlu. Se zdravím je to všelijaké. Po tom =šlaku=, který jsem měl tak rok, vyřadil jsem úplně levé oko, mám zachvácenou sítnici a to se nedá operovat. Tak pomalu dožívám (18. 10.) jsem dožil 77 let a to jsou dvě sekyrky. Tak ten život plyne bez zájmu. Ani se mi nechce rovnat mé věci a bylo by toho dost, ale časy jsou zlé a nálada na práci žádná. Od nás k jihu 1 km v lese je linie stále obsazená. Nechce se člověku ani nic dělat. Posádku máme doma a nové se střídá.

Srdečně Vás i M. Mackovou pozdravuje

Ct. Šťastný

Notandum: Jak to dosuším – pošlu v balíku.

Korespondenční lístek ze dne 24. 1. 1962

Milý Mistře Váchale!

Před vánočními prázdninami jsem Vám poslal to bejlí, které mi letos na tom záhonku narostlo. Byl jsem rád, že jsem to dal dohromady. Asi jste zapomněl mi tu zásilku kvitovat. Inu jsme už staří a to stáří se hlásí. Byl jsem po mrtvičce na pravou stranu. To bylo hned loni, tak měsíc jsem si poležel, ale už to zdraví nestojí za nic. Mám na levém oku sítnici kaput. Byl jsem 12 dní v nemocnici v Hodoníně. To se však nedá vyléčit – je to konec nervu zrakového. To znamená – konec leptání. Avšak už jsem toho měl dost.

Pozdravuji Vás i Mistra Mackovou srdečně

Váš Ctibor Šťastný

Parte z prosince 1962