Korespondence Ctibora Šťastného pro Sigismunda Boušku
Korespondence spadá do let 1936 až 1942. Napsat dopis Sigismundu Bouškovi vedla Ctibora Šťastného na konci roku 1936 jeho sběratelská vášeň. Prosil v něm o exlibris vytvořené dříve Josefem Váchalem právě pro osobu pana Boušky. Brzy se však oba stali přáteli a jejich dopisování bylo pravidelné. Sigismund Bouška také v roce 1940 navštívil Ctibora Šťastného v městě Bzenci. Korespondenci přerušila až smrt pana Boušky v srpnu roku 1942.
Uveřejňujeme zde kompletní přepis dochovaných dopisů Ctibora Šťastného, ze kterých se můžeme dozvědět nejen plno zajímavostí z jeho života, ale také spoustu drobností o životě v protektorátním Bzenci.
Dopisy jsme pokud možno nechali v původním znění, včetně zdůrazněných slov, členění do odstavců atd.
Zdroj:
Památník národního písemnictví v Praze; pozůstalost (fond): Bouška Sigismund (vl. jm. Ludvík Bouška); číslo NAD 114; inventář osobního fondu: AP 1278
Dochovaná korespondence ve fondu obsahuje:
- 30 dopisů
- 1 dopisnice
- 7 pohlednic
- přílohy: drobné verše, kresby ornamentů tužkou, drobné tisky a pozvánky, fotografie z návštěvy Ctibora Šťastného v Bzenci a pouti na Svatý Antonínek v roce 1940
Korespondence:
Jednotlivé dopisy jsou časově seřazeny.
Dopis ze dne 24. 12. 1936
Bzenec 24/12 36.
Veledůstojný pane děkane!
Naprosto neznámý člověk přeje Vám příjemné svátky Vánoční a mnoho zdraví v Novém roce 1937 a prosí Vás o laskavost.
Jsem sběratelem knižních značek a sám se zabývám grafikou (leptem). Velmi krásně by doplnily moji sbírku lístky tvořené mistrem Váchalem pro Vaši důstojnost. Prosil bych Vás důstojnosti, kdyby Vám to bylo možné, přenechati mi Vaše knižní značky od Váchala, byl bych Vám velmi povděčen.
Posílám současně mnou vyleptanou novoroční gratulaci a vánoční pozdrav a prosím byste je přijal s radostí. Přidávám ještě dvě knižní značky z poslední doby a doufám, že je laskavě přijmete.
Nemějte mi, prosím za zlé jestli obtěžuji tímto dopisem.
Doufám, důstojnosti, že mé prosbě, bude-li Vám možno, laskavě vyhovíte a již předem vřelý dík vzdávám a zavazuji se k podobným snad službám.
V úctě hluboké
Ctibor Šťastný, odb. uč. Bzenec Morava
Z boku dopisu připsáno – Přikládám známku na zpětný dopis.
Dopis ze dne 30. 12. 1936
Bzenec 30/12 36.
Veledůstojný pane faráři! Mistře!
Vřele Vám děkuji za zaslané mi knižní značky a za Vaše vřelé ocenění mé práce v grafice.
Nejsem grafikem z povolání, zabývám se jí teprve několik let a to jen po práci k osvěžení a potěše. Nejsem také už žádný mladík, jsem už v šesté desítce a čekám na odchod ředitele, který je jen o 5 let starší a zůstávám na místě, poněvadž je to moje rodiště a mám tu kus své práce. Děkuji ještě jednou a jsem rád, že mi Vámi přibyl nový vzácný přítel. Jsem Vám, Mistře, velmi povděčen za Vaše Ex libris, jimiž mi přibylo zase několik do mé sbírky. V seznamu je však ještě jedna Vaše knižní značka, kterou nemám. Promiňte mi, prosím, tuto moji neskromnost. Kdybych ji ale mohl dostati, měl bych ohromnou radost a byl Vám velmi povděčen. Neračte se na mne horšiti, není-li Vám to snad možné.
Přikládám ještě některé moje práce menší (dvě dívčí značky pro moji malou neteř)
- sluníčko – mládí
- obrněná ctnost
Posílám zároveň jako tiskopis svůj soukromý tisk (brožůrku) a prosím byste jej přijal na důkaz přátelství, mohu-li se tak s Vašim dovolením vyjádřiti.
Naše lípy jsou raritou Moravy a máme je rádi. Kdo přibude k nám nově, jde se na ně podívat. Menší je už ovšem jen torsem, velká ač už sešlá, budí svojí rozlohou a svěží zelení dosud podiv a údiv.
Publikace obsahuje 3 básně vztahující se k lípě a kousek historie. Já jsem k tomu udělal dvě aquatinty, které se mi dosti podařily. Mám ještě několik obrázků lípy velké i malé, nejsou však již tak působivé, proto jsem dal jen ty dvě.
Jak divným způsobem se seznamujeme, na vzdálenost, a přec to těší. To způsobila všecko knižní značka. Tím více mne těší Vaše uznání mojí práce, že sám Jste kreslíř už dávno.
Vaše poznámka na druhé straně dopisu, které jsem si všiml až později, mne velmi mile překvapila. Opravdu jsem nevěděl, ani tušení jsem neměl.
Přeji Vám, Mistře, do Nového roku ještě jednou hodně zdraví a znamenám se Vám
v hluboké úctě oddaný Váš
Ctibor Šťastný
NB. Do tiskopisu jsem vložil ještě dva obrázky (jeden je cesta v našem lese, druhý je ze zám. parku – kousek za malou lípou).
Dopis ze dne 10. 1. 1937
Bzenec 10/1 37
Veledůstojný pane faráři! Mistře!
Ještě před Novým rokem poslal jsem Vám dopis, v němž jsem Vám vřele děkoval za zaslané mi knižní značky a současně jsem prosil ještě o poslední barevnou. Touže poštou zaslal jsem Vám, jako tiskopis, můj soukromý tisk s dvěma lepty a přiloženy byly ještě dva lepty volné.
Mám obavy, že snad návalem na poště se věci ztratily, a proto prosím byste mi na přiloženém lístku laskavě sdělil, jestli dopis i tiskopis správně došel. Za ochotu, vřelý dík.
Ku konci prosím, byste mi nezazlíval moji neskromnost, že jsem psal ještě o jednu značku (barevnou), kterou snad již ani nemáte, proto prosím o laskavé prominutí.
S pozdravem a přáním stálého zdraví znamenám se
v hluboké úctě
Váš Ctibor Šťastný, Bzenec
NB. Až budu mít něco nového, dovolím si Vám zaslati. Měl jsem teď týden ženu nemocnou na chřipku, tak byl u nás špitál a přitom ovšem pro mne při mém zaměstnání velmi málo času.
Pohlednice ze dne 1. 2. 1937
Praha 1/2 37
Veledůst. pane a příteli!
Jsem na 3 dny v Praze u synka (technika ve 4 roce) a tak dovoluji si Vám zaslati vzpomínku a pozdrav z Prahy.
P.S. Tomanovi jsem obratem napsal, přiložil některé své práce z poslední doby. I odpověď jsem dostal.
Pozdravuje Vás a na Váš milý dopis se zase těší
Váš Ct. Šťastný
Dopis ze dne 22. 3. 1937
Bzenec 22/3 37
Veledůstojný pane, mistře a příteli!
Je ještě do svátků několik dní, ale já se už teď, dnes, přihlašuji s přáním příjemných svátků a příchodu příjemného jarního, teplého počasí.
Už Jste snad na mne zapomněl. Tak se mi to zdá, že už od posledního dopisu Vašeho uběhly dva měsíce.
Doufám, že Jste zdráv a že svátečky prožijete příjemně. Posílám malý list velikonoční a některé z prací z poslední doby. Právě pracuji na (sjezdovém) tisku k sjezdu mor. bibliofilů, který se bude konati letos ve Val. Meziříčí. Také Vám jeden exemplář pošlu.
Jak se Vám zdařila velká práce, o níž Jste posledně psal? Zajisté že dobře.
Až budete mít trochu volna, nezapomeňte na bar. Váchalův list, který bych velmi rád měl a také Vaše práce (knižní značky) bych velmi prosil.
S přátelským pozdravem a nadějí na dopis od Vás.
Jsem Váš oddaný
Ct. Šťastný
Pohlednice ze dne 17. 5. 1937
Pozdrav ze sjezdu mor. bibliofilů a vzpomínku posílá Ct. Šťastný.
Hodně zdraví přeje Sotorník, Dolfa Bartošík, Pavelka
Dopis ze dne 12. 9. 1937
Bzenec 12. 9. 37.
Slovutný mistře!
Promiňte mi laskavě, že až dnes osměluji se Vám pokloniti k Vaší 70. a popřáti Vám všeho toho nejlepšího ze srdce upřímného.
Zvěděl jsem o Vašem jubileu z novin a to už i hodně pozdě a proto mi laskavě promiňte a přijměte tyto řádky tak, jakoby došly 25. 8. Jistě bych se nebyl opozdil.
Doufám, že Všemohoucí Vám dopřává zdraví a že po krásném létu pod horami nabyl Jste zase sil k další Vaší ušlechtilé práci pro dobro a krásno. Kéž ještě mnoho let je Vám dopřáno.
Přikládám některé malé věci z poslední doby. Letos nejkrásnější dobu letní jsem v grafice; tolik jsem byl zaměstnán ve škole – šéf 3 měs. nemocen a já svoje i jeho všecko musel obkonat. Nervy mám nadobro zničeny. Trpím nespavostí. Také když jsem po 4 měsících začal v mé libůstce, poznal jsem, že jsem poněkud vyšel z sviku a trvalo to měsíc, než jsem se zase do toho dostal.
O něco bych Vás, Slovutnosti, rád poprosil. Už ve dřívějším Vašem dopise Jste mi napsal, že mi vyhledáte také svoje Ex libris (vlastní práce) a teď bych Vás snažně o ně prosil. Měl bych je velmi rád ve sbírce a budu se Vám, Slovutnosti, velmi rád revanžovat něčím z mých prací. Nezazlívejte mi moji neskromnost prosím.
Ještě jednou všeho dobrého přeji
a znamená se v hluboké úctě Vám oddaný
Ctibor Šťastný, odb. uč.
Na druhé straně dopisu rozepsána odpověď pana Boušky na tento dopis:
Milý příteli, přece jste vzpomněl! Díky! Dostal jsem spousty dopisů a adres, obrazů, graf. listů, hudebnin atd. Dosud docházejí přání denně. Svá exlibris jsem ryl do linolea a něco do dřeva. Bohužel, vše rozdal a desky jsou…
Dopis ze dne 21. 12. 1937
Bzenec 21/12 37
Důstojnosti! Mistře!
Přeju Vám příjemné vánoční svátky a hodně zdraví v Novém roce, abyste mohl ve svých intencích ještě hodně dlouho podíleti ušlechtilostí a krásnem.
Váš upřímný
Ctibor Šťastný, Bzenec
Novoročenku přikládám.
NB. Bude-li Vám, důstojnosti, možno, velmi rád bych měl Vaše knižní značky.
Dopis ze dne 13. 4. 1938
Bzenec 13/4 38
Slovutnosti!
Příjemné velikonoční svátky a trvalý mír v duších lidstva přeje ze srdce
Váš
Ctibor Šťastný, od. uč. Bzenec
NB. Ležím již týden důkladně nastuzen – ztratil jsem úplně hlas, ale už je trochu lépe. Trpělivě čekám na =Vaše= (Vaše práce) knižní značky.
Dopis ze dne 4. 6. 1938
Bzenec 4/6 38
Slovutnosti!
Ve šťastných chvílích života vzpomínáme na ty, kterých si moc vážíme a které máme rádi, byť by byli lidmi nám snad osobně neznámými.
Posílám graf. list, který jsem vypravil u příležitosti úspěšného ukončení studií mého chlapce.
Hodně zdraví Vám, Slovutnosti
přeje Váš
Ctibor Šťastný, odb. učitel
Dopis ze dne 18. 7. 1938
Bzenec 18/7 38
Důstojnosti! Mistře!
Promiňte mi laskavě, že jsem tak dlouho nepsal a nepoděkoval za Vaši mi tak milou publikaci. Zvláště jsem byl potěšen těmi něžnými kresbami a věnováním. Byl jsem příliš zaneprázdněn koncem šk. roku, všelijakými výkazy a žádostmi o pobočky atd. Až teď jsem se trochu uvolnil. Posílám můj tisk z bibliofilského sjezdu v Hodoníně a prosím byste tu maličkost přijal.
Až budete mít, důstojnosti, chvilečku volnou, prosil bych Vás velice o otisky Vašich knižních značek, na něž se velmi těším a které bych velmi rád měl ve své sbírce. Budu se za ně revanžovat.
Prosím, by mi bylo prominuto, jestli svojí prosbou obtěžuji.
Děláme doma teď trochu pořádek, měli jsme v domě elektrikáře (dávali nám vedení do zdí) a teď máme malíře. Doufám, že do týdne budeme v pořádku.
Těším se, že druhý měsíc prázdnin budu mít chuť i možnost dát se do nějaké mojí práce.
Srdečně pozdravuje a hlavně hodně zdraví přeje Váš oddaný
Ctibor Šťastný
Dopis ze dne 8. 11. 1938
Bzenec 8/11 38
Slovutný Mistře! Důstojnosti!
Mockrát jsem si vzpomněl v tyto dny a týdny na Vás, jak žijete a Jste-li dosud našim státním občanem.
Dnes je všecko možné, poněvadž i ryze české kraje jsou pod cizím panstvím. Nejsem ještě tak stár a přec i člověku v šesté desítce se těžko vpravuje do nových poměrů. Prožili jsme velmi těžké doby a zestárli jsme oba aspoň o 10 let.
Jak Jste Vy Důstojnosti prožil tyto kritické dny? S nevšední účastí a úzkostí sledoval jsem pohybující se hranici našeho státu.
Byl bych Vám, Mistře, velmi povděčen za sebemenší zmínku o Vás.
Přikládám některé poslední práce ještě před katastrofou vytvořené. Od té doby nemohu nic dělat; není nálady ani slušných nápadů a které jsou, nemohou být dány do veřejnosti, neobstály by snad před censurou.
Srdečně vzpomíná a hodně zdraví přeje Váš
Ctibor Šťastný, odb. uč. Bzenec
Pohlednice ze dne 6. 12. 1938
6/12 1938
Důstojnosti! Vřelý dík za lístek. Příliš lichotíte mé práci. Je to jen moje libůstka a jsem sám rád, podaří-li se mi něco.
Velmi si budu vážiti všeho, čím mne poctíte. Již dnes se těším a budu se revanžovat.
Jsem velmi rád, že Jste Slovutnosti vyvázl ze záboru. Měl jsem opravdu strach, že i Vás ta hrůza zachvátí.
Jsou to pro celý náš národ velmi bolestné ztráty. Doufejme, že náš lid, tak houževnatý a tolikrát již zkoušený, i tyto těžké amputace překoná a nezahyne.
Zatím srdečně pozdravuje a přihlásím se s novoročenkou
Váš Ct. Šťastný
Dopis ze dne 31. 12. 1939
Bzenec 31/12 39
Mistře!
Děkuji Vám vřele za lísteček. Udělal jsem jen to, co cítím, ten bol a útisk, který hluboko zapadá do našich duší. Doufejme, že čas ukáže nám také trochu radostnější tvář. Naději mít musíme, máme-li víru a lásku k národu a vlasti.
Posílám několik posledních mých prací, poněvadž vím, že mému snažení dobře rozumíte a že moji libůstku oceňujete. Mám však malou prosbu k Vám, Důstojnosti.
Nevím, budete-li moci vyhověti, proto nehoršete se na mne, že bych obtěžoval. Jsem sběratelem a to takovým =skalním= a velmi rád bych měl alespoň něco Vašich Exlibrisových prací. Velmi bych Vám byl za ně povděčen. Nežádám však věc nemožnou, není-li to možné, prosím, byste mi prominul. Nic se proto mezi námi nezmění. Mám přátel nemnoho a Vašeho přátelství si neobyčejně vážím. Našlo se neočekávaně a proto je mi dvakrát milé.
V Novém roce přeji Vám =Mistře= hodně zdraví a zářnou naději do budoucna. „Kéž Všemohoucí vyslyší naše vroucí prosby a spasí národ náš, který tolik milujeme.“
Vřele pozdravuje Váš Ctibor Šťastný
NB. Od 1. 11. jsem v penzi jako ředitel měšť. šk. Půl roku jsem řediteloval doopravdy (předtím toho bylo více) a tak v této záležitosti jsem přec dosáhl konečného cíle.
Pohlednice ze dne 16. 2. 1940
Bzenec 16/2 40
Důstojnosti! Mistře!
Poslal jsem Vám po Nov. roce nějaké mé práce z poslední doby. Doufám, že Jste je v pořádku dostal. Obtěžoval jsem Vás o věci, ve kterých mi jistě nemůžete vyhověti, proto prosím o prominutí. U nás jsou silné mrazy a byly 14 dní po V. svátcích bez sněhu. Teď jsou tu i sněhové bouře na pořadu. Vzpomínám na Vás tyto velké zimy velmi často a dovoluji se Vám přáti hodně zdraví a klidu.
Váš oddaný
Ctibor Šťastný
Dopis ze dne 19. 3. 1940
Bzenec 19/3 1940
Důstojnosti! Mistře!
Posílám v příloze =Velikonoční pozdrav= a přeji Vám k nastávajícímu jaru hodně zdraví a dobré naděje v očekávání věcí příštích. Zima nás tak zkrušila, že čekáme všichni na to teplo a trochu hřejivého slunce. I u nás na jihu je pořád zima, půda zamrzlá a práce i u nás ještě vůbec nenastaly.
Děkuji srdečně za poslední dopis i ukázky Vašich milých prací. Nemohu si ani představiti, že byste mohl mne podarovati něčím tak pro mne vzácným.
Srdečně pozdravuje a všeho dobrého přeje
Váš oddaný
Ctibor Šťastný
Dopis ze dne 24. 3. 1940
Bzenec 24/3 1940
Důstojnosti! Mistře!
Máme svátečky a tak vyřizuji korespondenci. Váš poslední dopis mne neobyčejně potěšil. Jsem skromný člověk a myslím, že příliš ceníte moje práce, kterými jen ze záliby se zabývám, a je to moje radost, podaří-li se mi něco, co se mi líbí a mohu-li svojí prací někoho potěšiti, jsem rád. Zaslané Vaše práce mají pro mne cenu velikou, poněvadž jsou od Vás, byť by to byly jen zkusné tisky, tím jsou mi ještě milejší (jsou jedny z prvních). Na slíbený Váš portrét se neobyčejně těším, nevím, jakým způsobem jsem došel té velké cti od Vás, Mistře! Je to pro mne velké vyznamenání míti obraz – portrét Váš.
Vaše návštěva v naší skromné domácnosti bude našim velkým svátkem. Jen mi, prosím, sdělte laskavě, aspoň lístkem den Vaší návštěvy. Ukáži Vám naši památnou lípu (staletou) a pochlubím se i mými věcmi, které se jistě nemohou rovnati Vašim ohromným sbírkám, ale snad něco zajímavého přec i u mne najdete. Jen aby už bylo teplo a slunno, aby nám zase narostlo naše zbožíčko, čím jsme živi.
Srdečně Vás pozdravuje a hodně zdraví a naděje do budoucnosti
Vám, Mistře, přeje
Váš oddaný
Ct. Šťastný
NB. Mistře, co byste říkal příležitostnému Ex libris, líbilo by se Vám? Prosím o upřímné sdělení, prosím, přijměte z přátelství. Legendu bych doplnil, račte si říci přesné znění její. Už loni jsem tu věc měl nachystanou, ale netroufal jsem si.
Korespondenční lístek ze dne 11. 4. 1940
v Bzenci 11/4 1940
Mistře!
Děkuji vřele za Váš poslední lístek. Jsem velmi rád, že se na zájezd do Bzence těšíte. Tím mi prokazujete velkou čest. Víno je u nás velmi dobré a hodně známé a i abstinent nezhřeší, když ochutná. Velmi děkuji za upozornění v příčině Ex libris, vždy často druhý více vidí a já jsem povděčen, jsem-li přátelsky upozorněn, co by se dalo zlepšiti. Po poznámce na Vašem lístku jsem prohlížel a poznal, že v těch světlech by se dalo leccos prokresliti jehlou přímo po suchu a tím by zřetelnost získala. Udělám tak a opravené pošlu k nahlédnutí.
Doufám, že se mi podaří nejasnosti odstraniti a tím Vás, Mistře, úplně uspokojiti.
Srdečně Vás pozdravuje a na Vaši milou návštěvu se těší
Váš oddaný
Ct. Šť.
Dopis Sigismunda Boušky Ctiboru Šťastnému ze dne 12. 4. 1940
Ctiboru Šťastnýmu v Bzenci:
Slovutný příteli!
Odpovídám na Váš dnešní lístek. Dle slibu jsem Vám nakreslil svůj portrét na lepenku, hladkou, jako plech tenounkou, barvy teplé jasné mědi – do červena. Bohužel lepenka nepije a barva neschne. Vzal jsem štětec a hnědým tónem olejovým jsem nakreslil hlavu v životní velikosti. Povedlo se to. Světla jsem slabě nanesl bíle. Vlasy jsou bílé. Tu, když práce byla hotova, nedalo mi to a vzal jsem barvy a přemaloval celou hlavu barvami pleťovými. Včera večer jsem byl hotov. Práce získala velice, je to můj nejlepší portrét. Podoba věrná.
Malíř Hála měl v Červ. Kostelci výstavu svých krajin. Chodil ke mně a namaloval můj portrét, velikou práci, celou postavu v sedě. Je to výborně pracováno, ale – podoba je malá. Vystavoval letos v únoru v Praze a tamtéž vystavil tento portrét. Snad jste to někde viděl v obrázkovém časopise. Umění velké, ale podoba skoro žádná. To je moderní umění. Dobrý portrét musí ukázati osobnost člověka, výraz očí je hlavní. Starý japonský malíř Toyokuni povídá: Maluješ-li portrét, začni takto: nejprve nos, potom oči, pak teprve maluj konturu celé tváře a hlavy. V tom je všecka moudrost. Nos dává podobu a východisko k celé práci, oči dají pohled člověka a dle nosu a očí stanovíš teprve věrně rozměry celé tváře a hlavy.
Jsem rád, že se to zdařilo, jenže neschne to a zvláště za tohoto počasí ne! Venku je dnes vše pokryto sněhem a v pokoji je zima, ruce zebou. Tolik zimy jsem nezakusil za celý život jako v letošní zimě.
Při portrétu je hlavní věc věrná, přesná podoba. Zmýliti se o jediný milimetr znamená obětovati podobu tváře.
Co se Vašeho leptu týče, třeba tytéž zásady zachovávati. Přesnou kresbu a rozvážit světla. V portrétu nesmí nic křičet ani stínem a hlavně ne světlem. Co tu je světýlek různých, některé dominující a druhé jsou podřadná. Ne moc světel! Utlumit vše, co křičí. A je-li dnes věc dobrá, zítra barvy zarazí, poměr světel je jiný – a podoba je pryč. Třeba znovu a znovu opravovat, nanášet světla, kde zhasla a jiná ztlumit, aby nekřičela. Rám si dejte nějaký případný, aby nezabíjel světlo vlasů. Nesmí křičet, nejlépe špinavě temně stříbřitý. To ostatně sám rozhodnete, jste umělec a vycítíte to. Rám může obraz zabít a zase může zvýšit účinnost barev.
Nemohu se dočkat jara. Těším se, že se shledáme. Mohl byste mně poradit, jak jeti do Bzence a jak ku Hrabalovi. V Bzenci jsem ještě nikdy nebyl.
Pozdravuji Vás srdečně.
Váš S. Bouška.
Dopis ze dne 21. 4. 1940
Bzenec 21/4 1940
Důstojnosti! Mistře!
Slovutný a vzácný příteli!
Promiňte mi laskavě, že odpovídám až dnes na Váš milý dopis. Konečně přišlo jaro s trochou tepla a slunce a tak manuelní práce na dvoře a v zahrádce mne zaneprázdnila a odvedla na několik dní od mých prací i korespondence.
Dnes, v neděli, napravuji, co jsem v týdnu zanedbal.
Těším se velmi na Váš obraz. Je to pro mne velké vyznamenání míti Vaši podobiznu a k tomu ještě Vaši vlastní práci. Já nejsem figuralista, neměl jsem nikdy možnost se studiu figurálnímu věnovati a už dosti často jsem toho litoval. Je k tomu potřebí dlouhého studia, jak jsem poznal z díla Dürerova a Vaše poznámky v dopise, Mistře, jsou výronem velké řady prací figurálních.
Překvapila mne Vaše zpráva o sněhu ve Vašem kraji. U nás už je konečně jaro. Ač stromy ovocné jsou velmi mrazy poškozeny, bude snad přece něco ovoce. Jemné druhy meruňky a broskve velmi utrpěly.
Těším se na Vaši milou návštěvu v naší skromné domácnosti. Cesta Vaše na Moravu se dá dle Vašeho plánu velmi dobře provésti. Do Brna přes Čes. Třebovou a z Brna k nám do Bzence Vlárskou dráhou. Od nás do Buchlovic – přímo na Velehrad – Staré Město (Uh. Hr.) a odtud autobusem do Buchlovic (jede nejméně 2x za den) – přeptám se ještě. Tedy – spojení velmi pěkné a pohodlné.
Na opravě návrhu na Vaší knižní značku budu asi v tomto týdnu pracovati a hned Vám pošlu k nahlédnutí.
Končil Jste, Mistře, touhou po jaru. Doufám, že je už u Vás.
Přeju hodně zdraví a upřímně a srdečně pozdravuju
Váš Ct. Šťastný
Dopis ze dne 9. 5. 1940
Bzenec 9/5 1940
Důstojnosti! Mistře!
Milý příteli!
Promiňte mi laskavě, že jsem se dle svého příslibu poněkud opozdil. Myslil jsem, že jsem pánem svého času a ono mi to poněkud sklaplo. Práce v zahrádce, která se nedala při letošním nepořádném jaru odložit, a starosti s místním musejním spolkem mi zabraly veškerý můj volný čas.
Tyto dny jsem konečně volný a ihned jsem se dal do oprav na destičce Vám, Mistře, věnované. Posílám ukázku i návrh na legendu. Prosím, porovnejte s dříve zaslaným nátiskem a doufám, že jsem učinil podle Vašich rad.
Přeji Vám příjemné svatodušní svátky a doufám, že konečně teplo a slunce zpříjemní jak sváteční dny, tak i dodá přírodě toho, čeho nutně potřebuje.
Naše zahrádka je zdecimována zimou tak, že zůstaly z ní jen trosky bývalé krásy. Budeme muset mnoho opravovat a doplňovat.
Srdečně pozdravuje a na zprávy se těší
Váš oddaný
Ctibor Šťastný
Vespod dopisu tužkou připsána odpověď pana Boušky na tento dopis:
Slovutný příteli,
chystám se počátkem června na Moravu. Včera mi psal též Hrabal. Tedy na shledanou. Exlibris se Vám podařilo.
Zdraví Vás Váš oddaný
S. B.
Dopis ze dne 29. 5. 1940
Bzenec 29/5 1940
Důstojnosti! Mistře!
Děkuji vřele za krásný lístek.
Budete srdečně a upřímně vítán v naší skromné domácnosti. Jen mi, prosím, sdělte datum a vlak, kterým přijedete, abych byl doma a abych Vám mohl přijít naproti.
Jsem velmi rád, že jsem desku Vašeho Ex libris k Vaší spokojenosti upravil.
Že se konečně ustálilo slušnější a snesitelnější počasí.
Srdečně pozdravuje a (na) zprávy se těší
Váš Ctibor Šťastný
Dopis ze dne 16. 6. 1940
Bzenec 16/6 1940
Drahý Mistře!
Právě jsem došel z nádraží a ihned Vám píši, jsa pln starostí, jak Jste se dostali do Blatnice. Ptal jsem se ihned na nádraží, jede-li vlak přímo do Blatnice a bylo mi řečeno, že jen do Veselí a dále na Vláru.
Jsem pln starostí, jak Jste jeli z Veselí dále, činím si výčitky, že jsem s Vámi nejel, abych slečně Rafaelince pomohl.
Na nádraží jsem zvěděl, že přesné a pohodlné proposice vlakové byly udělány, ale vše bylo zakázáno, dokonce nesmělo být použito ani dvou lokomotiv při tak dlouhém a tak zatíženém vlaku. Vyšší moci muselo býti poslechnuto. Tolik na vysvětlenou.
Budu čekati netrpělivě Váš dopis, Mistře!
Srdečně Vás, drahý Mistře, i milou slečnu Rafaelu my oba pozdravujeme a zůstáváme Vaši věrní
Šťastní
Uctivé poručení Mistru Hrabalovi.
Pohlednice ze dne 26. 6. 1940
26/6 1940
Drahý Mistře!
Jsem dnes v Hradišti a odtud posílám malou vzpomínku. Sl. Stázi měla velkou radost. Já děkuji za poslední dopis a nevím, čím jsem si zasloužil tolik pozornosti.
Obrázky sháním a pošlu brzy, také bych poslal i papír, mám ještě zásobu, ale rád bych věděl formát Vašeho plánu, Mistře. Papíru mám zásobu, proto není třeba se ohlížet na formát. Prosím o laskavé sdělení. Psát budu ještě koncem tohoto týdne. Tyto dny jsem byl moc zaměstnán – dřevo a uhlí na zimu.
Srdečně Váš Ct. Šť.
Pozdrav sl. Rafaelince!
Dopis ze dne 30. 6. 1940
30/6 1940
Drahý Mistře!
Děkuji za lísteček. Jsem velmi rád, že jsem mohl udělat sl. Rafaelince malou radost. Už mám i legendu vyleptanou a tyto dny se dám do tisku, pak pošlu.
Posílám několik pohledových lístků, které jsem sehnal, aby tam byly motivy, které si, Mistře, přejete. Mimo to posílám náčrtky (našel jsem je v papírech), když jsem dělal sgrafita na sklep; a pak náčrtek ze sgrafit na dvoře.
Pohlednici s námi oběma před domkem mi syn poslal zvětšenou z malého, ale velmi povedeného obrázku. Také posílám svůj portrét, který je neretušován. Nevěděl jsem, že jsem fotografován přes okno ze dvora v mé pracovničce, právě když jsem luštil záhady staré gruntovní (horenské) knihy. Jsem od té doby hodně zešedivěl, ale je to můj nejlepší portrét. Však to, Mistře, sám nejlépe posoudíte. Papírů (Holland Panckoch) posílám snad více než je třeba, ale raději ať zůstane, než by se nedostávalo.
S prapory jsme měli také soužení. Sháněl jsem kousky látky, až konečně na prapor 1 ½ m dlouhý dostal. Věsili jsme jej s různými pocity a až byl pověšen, byl jsem rád, že to mám už za sebou.
Dnes jsem Stázince vyřizoval Váš pozdrav. Velmi děkuje a rovněž pozdravuje s přáním, byste zase brzy přijeli. Jen aby už byl klidnější život. Mám teď trochu pilno s museem. Dnes už mi pomalu začali lidé nosit věci a je v plánu, aby bylo museum přístupno na den 15. 8., kdy je u nás pouť a takové domácí hody. Doufám, že se mi s pomocí několika dobrých lidí podaří dát aspoň tak věci dohromady, aby se obecenstvo mohlo přijít podívat. Uspořádání dá ovšem ještě notnou práci, ale to už se musí natáhnout i přes zimu.
Ta naše pouť byla mi v r. 1921 trochu osudová. Je to co ještě, Mistře, nevíte z mého života. Nemějte obav, nebudete zklamán ani v tom. Popíši a vysvětlím až v příštím snad dopise. Jen tolik podotýkám, že od svého 21. roku jsem celým člověkem, zařídil jsem si svůj život denní dle rady mých nejlepších profesorů z ústavu prof. Netolického a prof. katech. Fr. Myslivce (Nejsem nevěrcem ani heretikem).
Tak do pouti budu mít trochu více práce a k tomu nám přijede synek na dovolenou na 14 dní, bude tedy rušno. Mám dělat pro něj něco k nějakému výročí v továrně a záleží mi na tom, aby se to povedlo. Pochlubím se, podaří-li se to.
Žena vřele děkuje za pozdrav a rovněž pozdravuje srdečně Vás, Mistře, i sl. Rafaelu. Mám velmi hodnou ženu, potřeboval-li jsem kolikrát neděl a volných chvil ke svým graf. pracím, ráda oželela mnohou procházku, jen když viděla, že se mi práce daří a když mám z práce radost. Mnohá žena by trvala na svém a případně si i zahubovala.
Uhlí a dřeva z valné části máme na zimu přichystáno. Jen ještě něco štípat. Tak to by byly hospodářské starosti na zimu a proti zimě opatřeny. To další – stravování – to ještě až jak bude dál. Kromě tratí krupobitím postižených je u nás úroda slušná, místy velmi pěkná.
Tak už musím ukončit.
Srdečně Vás, Mistře, pozdravuje a moc na Vás i sl. Rafaelu vzpomíná
Váš oddaný Ctibor s Anděla Šťastní
Pohlednice ze dne 17. 7. 1940
17/7 1940
Drahý Mistře!
Děkuji za dopis Vám i sl. R. Promiňte mi, že píši jen lístek. Máme návštěvu. Přijel syn na dovolenou a přivezl mi větší práci, tak mám mnoho co dělat.
Psaní pošlu příštího týdne.
Srdečně zdraví a vzpomíná
Váš Ct. Šťastný a Anděla
Pohlednice z 24. 7. 1940
Drahý Mistře!
Jsme dnes na vycházce na Velehradě a Buchlově. Máme návštěvu, přijel syn z Plzně.
Vzpomínáme na Vás i na sl. R. a srdečně pozdravujeme
Ctibor Šťastný, Šeflová, Ing. Šťastný
Dopis ze dne 1. 8. 1940
Bzenec 1/8 1940
Drahý Mistře!
Řeknete si, to je muž od slova? Slíbí a nesplní! Je tomu tak, slíbil jsem, že napíši už minulý týden, ale měl jsem tolik co dělat a tak jsem byl rozptýlený, že jsem odkládal s psaním. 14 dní jsme měli chlapce doma a přinesl mi větší práci pro továrnu, vlastně pro kancelář továrny, která musela být hotova během jeho dovolené. Pak jsme byli trochu na volném vzduchu (2 dny) a tak jsem aspoň poslal vzpomínku z cesty, abych učinil trochu zadost svému svědomí.
Teď tu máme začátek žní (o celý měsíc opožděný) a už skorem celý týden prší. Obilí je na pokládkách a několikrát za den do toho naprší. Lidé jsou zoufalí a tak už po tři dny pomáhání sousedům naproti na poli při sklizni už jsem několikrát zmokl, ale chléb je potřebný a tak zachraňujeme, co se dá. Jestli toto počasí potrvá ještě několik dní, bude u nás v kraji katastrofa, jak na ten zbytek obilí, co zůstalo po kroupách, tak na to ubohé víno. Není slunce a není tepla, jak to má zrát? 10. 8. je sv. Vavřince. To už mají být ty rané druhy hroznů zabarvené. Letos jsou zelené a jako broky. Nepamatuji ještě, co jsem živ, tak mizerného léta a tak pozdních žní jako letos.
K Vaší zmínce o návštěvě o vinobraní připomínám, že budete, Mistře, u nás vždy vítán, byť by i vinobraní žádného nebylo. Jste nám vždy milý a drahý.
Sl. Rafaelince posílám zase několik otisků, které jsem při chvilce udělal.
S naším hochem jsme se trochu potěšili a nabrali zase trochu naděje u nás a mezi námi. Jinak je svět samá chmura a snad i ta příroda, ty deště a nepočasí, dávají lidstvu výstrahu na příští tresty za ty hrůzy válečné.
Až se trochu uvolním, napíši delší a obsáhlý dopis, jak jsem slíbil.
Srdečně pozdravuji já i moje žena Vás Mistře i sl. Rafaelu
Váš Ctibor Šťastný
Dopis ze dne 25. 9. 1940
Bzenec 25/9 1940
Drahý Mistře!
Děkuji vřele za pozdrav, který mi vyřizoval P. Pokorný. Srdečný pozdrav Vám, Mistře, od všech Vašich známých ze Bzence, hlavně však od nás obou. Už si budete mysliti, že jsme na Vás zapomněli, že se neozýváme. Nemějte mi to za zlé, je teď tak doba zlá, že člověk čeká, až bude v lepší náladě, aby i to psaníčko dopadlo lépe.
Chtěl jste, Mistře, k nám zavítati na vinobraní. Již v minulém dopise jsem psal, že letos to bude s tím vinobraním u nás ubohé. Dnes Vám musím sděliti, že se u nás o vinobraní vůbec ani nemluví. Ty nešťastné deště způsobily, že to, co po těch mrazech a kroupách zůstalo, bylo ještě těmi nemocemi (peronospora a oidium) úplně zničeno. To však neznamená, že byste návštěvu u nás měl odložiti, naopak, budete, drahý Mistře u nás vždy vítán. Sice zásobování od Vaší návštěvy, jako všade jinde je obtížnější, ale ještě to nejpotřebnější se nějak opatří a Stázinka =ještě vaří=. Jen je třeba aprovizačních lístků. Už jsme si na leccos zvykli a jsme skromnější ve výběru.
Já jsem tento i minulý měsíc hodně pomáhal sousedům při sklizni obilí, sena a nyní zemáků. Vždyť to počasí je letos tak měnivé a nevlídné, že mnoho práce bylo vyplýtváno nadarmo. Také jsem v grafice něco dělal a ukázky přikládám.
Srdečně Vás, drahý Mistře, i sl. Rafaelinku pozdravuji a na odpověď se těší
Vaší upřímní
Šťastní
Přikládám slíbenou historii.
Příloha k dopisu ze dne 25. 9. 1940
Promiňte, drahý Mistře, nejsem stylista, píši tak jak to za sebou následovalo.
Svoji historii začnu příchodem do Bzence (svého rodiště) 1. 1. 1919 po světové válce.
Nevzal jsem si dovolenou, která mi, člověku tělesně zničenému tolikaletými útrapami patřila a kde druzí toho využitkovali, ale nastoupil jsem hned 1. 1. 1919 službu (bylo mne potřeba). Šel jsem do školní práce pln ideálů pracovati v osvobozené vlasti bez předsudků a snad i vzpomínek na prošlé snad i nevlídné zacházení v době před válkou. Život u nás v Bzenci byl slušný, každý dle svých sil snažil se prospěti celku – národu – který tolik za ta léta utrpěl. Nebylo u nás žádných třenic, tolerance byla úplná. Ve škole jsme všichni bez rozdílu pracovali ruku v ruce jak učitelé, tak i kněží. Kříže se u nás neodstraňovaly jako jinde a vůbec třenic nebylo. Také nová církev živořila a příslušníků bylo =velmi= málo. Asi rok po převratu zemřel pan děkan p. Ant. Sedláček, člověk lidumil, který by rozdal i oděv ze sebe, a administroval po něm zdejší kaplan P. Jan Šimek. Po smrti pana děkana dostal se na volnou nohu a také začal volnější život – ve znamení večírků spojených s pitím atd. (večírky při zavřených dveřích). A ten člověk způsobil u nás velmi mnoho zla.
V Bzenci se slaví 15. 8. – na Mariánský svátek slavná pouť. To je u nás největší svátek v roce. Je to den, kdy se sjedou bzenečtí rodáci ze všech koutů a v ten den není rozvaděných. Ten den se zapomene i na zlost a nevraživost a ten den se stalo něco, co rozvířilo klidnou hladinu našeho města a nadělalo se tolik nepřátelství a zlé vůle, že následky i ještě dnes jsou patrné.
Návštěva na tu pouť bývá veliká a ten rok, poněvadž to byl rok úrodný, byla tím větší. Kázání bylo tentokrát u kostela pod těmi nádhernými stoletými lipami. Po kázání však vystoupil na řečniště nějaký p. profesor ze Strážnice a spustil moc silnou řeč, v níž hlavním objektem bylo místní, neznabožské a pokrokové učitelstvo, které kazí naši mládež, vede mládež na scestí atd. Musím k tomu připomenouti, že řed. naší chlapecké školy byl vylož. příslušník lid. strany a jinak smutně známý rakušák za války (fedrovatel vál. půjček atd.) a ani ten si nemohl stěžovati, že by mu jeho podřízení znesnadňovali práci, rádi zapomenuli těch šikanů za války a v zájmu shody a dobré vůle se žilo samé práci pro národ.
Klidná hladina u nás byla ta tam. Bylo po krásné bzenecké pouti. Lidé poctiví, svědomití a pracovití byli bez příčiny veřejně na tak posvátném místě nám všem milém uráženi. Měli také své zastánce a těch valem přibývalo. Tak jsem byl formálně vyhnán i s jinými spolupracovníky z církve člověkem, který mi charakterem ani prací se nevyrovnal.
Pravím jen formálně, poněvadž jsem se jinak nic nezměnil a zůstal dále tím člověkem, kterým jsem byl od svého 21. roku.
Občanstvo po krátkém čase poznalo ty omyly a nikdo mé jednání neodsoudil, vidí ve mne téhož poctivce, který si potrpí na čest a dobré jméno.
Páter Jan však, který byl toho všeho původcem, nezůstal při svém povolání. Opustil své zaměstnání a začal studovati práva, ale prý ani ty nedokončil a nevím, kam zapadl.
To je tedy ta historie, kterou jsem Vám, drahý Mistře, byl dlužen. Mám mnoho přátel ve světě a z nich jsou mnozí z Vašeho stavu, mají mne rádi a váží si mne, tak jako já si vážím a ctím jich.
Národ náš nyní těžce zkoušený potřebuje všecky své příslušníky a pod národním praporem je třeba, abychom se bez předsudků seskupili a pomáhali naší svaté národní věci.
Dopis ze dne 19. 11. 1940
Bzenec 19/11 1940
Drahý Mistře!
Prosím byste mi laskavě prominul, že jsem tak dlouho na Váš milý a tak obsáhlý dopis neodpověděl. Nemyslete, že jsem nepsal z lenivosti. Byl jsem příliš zaměstnán, hlavně s tím našim museem. Na všecku práci i na všecku starost jsem sám. Dva mladí kolegové, které jsem si vybral za pomocníky, mají před odb. zkouškami (druhé části) a tak nemohl jsem je teď před termínem nikterak zatěžovati pracemi musejními. Teď z podzimu jsem také pomáhal při sklizni zemáků, abych také nějaké dostal koupit. Máme trochu ve sklípku a tak doufáme, že tu zimu při šetrnosti a troše uskrovnění nějak přetrváme. Minulý týden tu byly velké větry. Hučelo a skučelo to ulicí dnem i nocí. Přes den jsem se zaměstnával, ale hůř to bylo v noci s mými pošramocenými nervy. Nebylo to už ani k vydržení. Včera a dnes už je lépe.
Drahý Mistře, nemyslete, že jsem na Vás alespoň na chvíli zapomněl. S potěšením velikým jsem četl ve Vašem psaní, že moje knížečka utěšeně roste a už teď se na ni těším a bude to pro mne velká věc, budu si jí vážiti, snad nejvíce ze všech mých vzácností, které mám.
Poněvadž vím, že máte mnoho známých, kteří Vám k vánocům a do Nov. roku píší a posíláte sám pozdravy, udělal jsem Vám, drahý Mistře, prostinký lísteček z Vašeho prostředí a prosím, byste jej přijal (bude-li se Vám totiž zamlouvat). Určete si také legendu, kterou Vám na desce vyleptám. Prosím také, byste si určil, kolik výtisků bych Vám měl udělat. Neohlížejte se na počet. Jen bez obav sdělte, kolik lístků mám vytisknout. Papíru (kartonu) mám značnou zásobu, takže nepřijdu nikterak do rozpaků.
Syn nám píše z Plzně, že je hodně zaměstnán v továrně, že se těší na vánoce, kdy bude asi týden doma na dovolené.
Poměry v zásobování i u nás jsou velmi svízelné. Pomalu nebude možno nic volně koupit a na lístky co dostaneme, to nestačí ani pro nás lidi s velmi skromnými nároky. Nevím, jestli u Vás jsou takové potíže s moukou. Tento měsíc jsme dostali jen trochu jednomleté mouky, z níž se nedá vůbec vařit. Kdyby nebylo nějaké malé zásoby, byli bychom vedle. Trhy u nás úplně přestaly a tak i zelenina se odevzdává do sběru v zámku. Obec má tím velkou újmu na příjmech. Je to položka blížící se 100 000 K ročně.
Tento týden jsem pracoval také na své novoročence a ještě mám dvě práce uchystané do konce tohoto týdne. Čas kvapí a než se nadáme, budou vánoční svátky. Kéž by přelom roku přinesl obrat k lepšímu.
Často s ženou vzpomínáme na Vaši návštěvu u nás, bylo to v té nejhorší kritické době hroucení francouzské fronty, co jsme od té doby zažili mnoho vzrušujících chvil. Nezoufáme však a věříme v =Prozřetelnost= a ve spravedlnost věcí. =Nedá zahynouti nám i budoucím. = Musíme být trpěliví.
Nad mnohými řádky Vašeho dopisu, drahý Mistře, jsem se zamyslil a uvažoval, děkuji Vám srdečně za Vaše upřímné a přátelské rady.
Srdečně Vás i sl. Rafaelu pozdravují
Vaši
Ct. a And. Šťastní
NB. Víte, nač letos přišel =Vinařskému družstvu= 1l vína? – 300 K – a ještě za nic nestojí. Tak mizerného vinobraní nebylo prý od r. 1762.
S povděkem přijímám Vaše přátelství i to tykání, nemohu si však na to zvyknout, poněvadž věkem Jste, drahý Mistře, přec hodně starší. Tykejte mi, bude mne to jen těšit.
Dopis ze dne 11. 12. 1940
Bzenec 11/12 1940
Drahý Mistře!
Děkuji vřele za poslední dopis. Jsem rád i moje žena, že zase Jste zdravější a přejeme Vám oba hodně toho zdraví, které je dnes nejvzácnější poklad. Píši dnes jen na krátko. Obrázky sochy jsem dal fotografovat mým synovcem, i zvětšit, ale zvětšenina je horší než snímek sám. Doufám, že Vám aspoň poněkud poslouží.
Posílám mých několik otisků, a kdybyste potřeboval více, prosím, jen napište. Nic mi to neudělá! Rád pošlu nové. Sl. Rafaele gratulujeme k úspěchu v malbě, měli jsme oba radost.
Ke svátkům se ještě ozvu svým gratulačním lístkem.
Zatím všeho dobrého přeje
Váš upřímný
Ctibor
Srdečný pozdrav Vám i sl. Rafaele od nás obou.
Dopis ze dne 19. 12. 1940
Bzenec 19/12 1940
Drahý Mistře!
Srdečný a upřímný pozdrav z jižní Moravy s přáním příjemných vánočních svátků a hodně zdraví do Nového roku. Snad nám přinese něco lepšího, více klidu na tak rok, snad se dočkáme.
Jsme tak dalece zdrávi a řídíme se Vaší osvědčenou radou denně přírodní mrkev a o desátce desert s česnekem a cibulí. Tak jsme si na to zvykli, že když někdy při všelijakém shonu vysadíme, už nám to schází.
Posílám svůj =Novoroční grafický list= a prosím, byste si na nás večer o Štědrém dnu v 6 hodin vzpomněli, totéž učiníme i my u nás. Doufám, že se Vám, drahý Mistře, i ten grafický list bude zamlouvat. Letos jsem volil jen nevinný náladový motiv, ač jsem měl jiný přichystaný.
Doufáme, drahý Mistře, že se Vaše zdraví zlepšilo a přejeme Vám oba všeho nejlepšího, rovněž i sl. Rafaelince, aby se jí její nová práce hodně dařila k její i Vaší radosti.
Srdečně pozdravují
Vaši Šťastní
Dopis ze dne 28. 12. 1940
Bzenec 28/12 1940
Drahý Mistře!
Udělal Jste mi ohromnou radost a já nemohu nalézti slov, abych Vám vřele poděkoval za takovou vzácnost. Bude to pro mne i mé někdy pozůstalé nejvzácnější knížka v mé knihovně. Byl na dovolené náš chlapec několik dní před svátky a na Štěpána už zase odpoledne jel do Plzně. Tak jsme spolu četli a žena na pohovce poslouchala. Měli jsme na první vánoční svátek slavnostně strávené odpoledne. Na Štědrý den v 6 hodin jsme vzpomínali.
Kéž nám přinese ten Nový rok 41 to, co si všichni toužebně přejeme a čekáme.
Chystal jsem se hned po odjezdu chlapce napsati psaníčko, ale stále někdo přicházel a nebylo ani večer klidné chvilky. Až to bylo podivné, kolik lidí se u nás v ty dny vystřídalo. Spousta chlapců i děvčat, mých bývalých žáků přicházelo a to, aby člověk každému něco řekl a sebe i je trochu potěšil. Konečně je tomu konec a člověk se může trochu sobě i své korespondenci věnovat.
Nevím, drahý Mistře, čím se Vám za tak vzácnou věc odměním. Budu se snažit, abych nezůstal dlouho dlužníkem.
Srdečně Vás, sl. Rafaelu a všecky Vaše domácí, ač neznámé, pozdravují Vaši
vděční Šťastní
Dopis ze dne 6. 4. 1941
Bzenec 6/4 1941
Drahý Mistře!
K velikonočním svátkům přejeme Vám i sl. Rafaelince, pokud je to možno, spokojených svátků a příchodu příjemného a pohodlného jara s nadějí na lepší příští.
Velmi mnoho na Vás, Mistře, vzpomínáme, zvláště v těchto těžkých dobách, z nichž pořád ještě není žádného východiště. Zásobovací potíže teď se již těžko překonávají, ba mnohé se již ani překonati nedají. Přejeme Vám i sobě, aby dal Všemohoucí konečně již šťastné pro nás rozuzlení a doby klidného a pokojného žití v míru bez nenávisti a záště.
Srdečně Vás pozdravují
Vaši Ctibor a Anděla Šťastní
Dopis ze dne 20. 6. 1941
Bzenec 20/6 1941
Drahý Mistře!
Děkuji vřele za poslední dopis. V neděli na Sv. Ant. jsme vzpomínali na loňský rok, na Vaši milou návštěvu u nás, na Váš odjezd a potom na tu bouři s krupobitím, která se u nás odpoledne snesla.
Také jsem měl uchystáno, že budu psát vzpomínkový dopis, došel však odpoledne o 3 hod. telegram z Vídně, zemřel náhle při operaci ženin strýc, velmi milý a hodný člověk, který nás vždy na 15. 8., tj. na bzeneckou pouť navštěvoval a třebaže přes 40 let žil ve Vídni v cizím prostředí, udržel si národní uvědomění a byl vlastencem náramným. Tak jsme byli vyšinuti z kolejí úplně. Vždycky v neděli odpoledne vyřizuji korespondenci a píši si vždycky adresy, abych nezapomněl na někoho, také adresa na obálce tohoto dopisu je napsána už v neděli. Měl jsem plno práce s tím úmrtím (oznamovati rodině u nás). Tím jsem se zdržel a teď přišel Váš milý dopis, který mi jako svědomí povídá, že jsem něco zapomněl. Tak tedy píši dnes.
U nás jsme tak dalece zdrávi až na ty staré choroby, které snad pominou, až bude zase lépe. Počasí je u nás totéž jak u Vás pod horami. Nebylo jara a dosud vlastně nebylo ani léta. Obilí se v posledních 14 dnech velmi zlepšilo, takže jíst snad bude co, nebude-li zrekvírováno. Horší je to s masem, ovocem a nejhorší snad s vinicemi. Hlavně starší kultury jsou už na 60% vyklučeny hned z jara, poněvadž po té loňské a letošní zimě byly suché a ani neopukly. Zůstávají jen ty mladší vinice, a pokud byly sazenice k dostání, vinaři pilně vysazovali nové. To však trvá 3 – 4 roky než je nějaká úroda na vinici. Jinak všecko je usměrněno ve sběrnách. U nás je oblastní sběrna zeleniny, ale jsme na tom hůř, než by nebyla. Všecko lepší zboží jde odtud pryč. Trhy úplně zanikly, takže město utrpělo velmi na příjmech (trhy vynášely ročně až 120 000 K). Vydání v městě jsou však skorem dvojnásobná. Život náš nedá se po loňsku ani srovnat, však u Vás to také jistě není jiné. Hodně jsme pohubli (já o 9 kg, žena o 8 kg). To by nevadilo, člověk je ohebnější, ale přec nám schází plnotučné mléko a tuky vůbec, kterých už není. No, doufáme, že se ještě lepších časů snad dočkáme.
Velmi nás potěšila, Mistře, Vaše zpráva o výstavě Vaší životní práce, a že to pořádala mladá generace. Vždycky říkám, že mladí by měli si brát vzor z vynikajících pracovníků. Ve Vašem díle, Mistře, je vidět tu ohromnou a všestrannou energii, vytrvalost a odolnost, viděti, že do čeho Jste se pustil, ve všem Jste dospěl k dokonalosti a toho by si naši mladí lidé měli všimnout.
Doufáme, že s příchodem lepšího letního počasí i Vaše zdravotní potence bude lepší. Často jsme na Vás vzpomínali a srovnávali v duchu naši zimu a tu Vaši pod horami. Že sl. Rafaela měla s výstavou hodně práce a starostí to věříme, ale ona jistě všecko a dobře zvládla.
Já mám teď hodně práce s museem, už bych to rád dal do chodu a na práci jsem sám, nikdo mi nepomáhá. Také v grafice mám něco málo dělat, až toho bude více, pošlu ukázky. Tyto dny jsem dělal diplom pro jednoho hasičského pracovníka, takže pořád mám práci a pomalu mi schází čas. Po neděli bude u nás senoseč v proudu, to půjdu na některý den do luk k Moravě trochu se vypotit. Pomohu a i si tím tak trochu zajistím něco pro nás aprovisace. Bývá tam u Moravy moc krásně, zvláště, když jsou slunné dny a jdu tam rád.
Příští měsíc (7/7) přijede na dovolenou náš chlapec na 14 dní. Právě tento měsíc dovršil tři léta práce. Bude u nás trochu více jasu a veseleji.
A na otázku =kdy přijedu=? Velmi rád bych zavítal tam pod hory, ještě nikdy jsem tam nebyl, jak budou jen trochu klidnější časy, a doufám, že se jich snad dočkáme, jistě si k Vám, Mistře, byť i jen na skok zajedu.
Srdečně Vás, drahý Mistře, i sl. Rafaelu pozdravují a často na Vás vzpomínají
Vaši Šťastní
Dopis ze dne 27. 11. 1941
Bzenec 27/11 1941
Drahý Mistře!
Dnes v poledne, došel lístek od sl. Rafaelinky a ihned na něj odpovídám.
Náš upřímný a srdečný pozdrav z jižní Moravy od nás obou. Děkujeme sl. R. za zprávu o Vaší, Mistře, nemoci a o Vašem nynějším, doufejme, dočasném pobytu. Před několika dny jsme na Vás vzpomínali, když jsme před spaním na strouhané mrkvičce si pochutnávali. Tak, chvála Prozřetelnosti a Všemohoucímu, že Jste šťastně přestál Vaši chorobu a že zdraví Vaše se pomalu lepší. Byli jsme tou zprávou postrašeni a zároveň i zase potěšeni, že je Vám, náš drahý Mistře, zase již lépe. Neboť dnes, v těchto zlých dobách stonati je velmi nebezpečné. Je viděti jak a kolik lidí Vás, Mistře, mají rádi a Vaše choroba jaké vzbudila účastenství. Jen nezoufat a mít pevnou důvěru v sebe a Prozřetelnost; to je i moje parola. Vždy jsem se jí držel a nikdy neprohrál. Vždyť i ta naše nynější národní bolest pomine a zase zasvitne pokoj a mír na zemi, zase bude lidství a cit člověka, láska k bližnímu, smysl pro člověčenství a právo pro spravedlnost vítězit.
Často na Vás i na sl. R. vzpomínáme a často o Vás obou mluvíme. Život u nás není nikterak záviděníhodný. Je u nás již delší čas stanné právo se všemi důsledky a omezeními. Sokolovna, kde jsme chodili při Vašem pobytu u nás na stravu a posezení je zabrána, Stázinka tam sice ještě bydlí, ale hostinec je zrušený, jen biograf – nyní =Viktoria= funguje.
Bída všude a hlavně u těch, kteří jsou odkázáni na veřejné zásobování. Nic člověka netěší, ani ta moje graf. libůstka mi nejde od ruky.
Letos ani novoročenky nebudou. Všecko musí k cenzuře a tak jsem letos úplně vyřadil, jen některé knižní značky mám dělat, abych zájemce, známé, uspokojil. Letos jsem velmi mnoho pomáhal při žních, senoseči i sklizni zemáků, abychom se mohli alespoň trochu zásobit na zimu. Tak snad hlady nezemřeme, ale mnohé nutné schází. Vinobraní letos ani nikdo nevěděl, že je. Polovina vinic je vykopána, ale zase nové vinice lidé sázejí, takže za 2 léta bude zase vše normální.
I ta Boží příroda je jaksi nespokojena s tím vším, co se kolem děje. Chladna a mrazy u nás v říjnu a i listopadu velmi řídká, letos se přihlásily a dost škody nadělaly na cukrovce, bramborách i některé zelenině.
Tak nakonec přejeme Vám, drahý Mistře, my oba ze srdce upřímného, brzkého a úplného pozdravení, abyste zase o svátcích doma ve Rtyni mohl slavit =Narození Páně=.
Ještě před Novým rokem na vánoce se ozvu, jako obyčejně. Pozdravujeme srdečně sl. R. a děkujeme jí mnohokrát za lístek.
Pozdravuji Vás Vaši Šťastní
Dopis ze dne 21. 12. 1941
Bzenec 21/12 1941
Drahý Mistře!
Píši již napevno do Vaší Rtyně v naději, že Jste doma ve svém prostředí a ve svém pohodlí.
Přejeme Vám my oba příjemných svátků vánočních a do Nového roku hlavně hodně zdraví, kterého je nám všem nejvíce potřebí, abychom šťastně přežili tu dnešní mizérii a dočkali se ve zdraví a síle toho příští, které čekáme.
Drahý Mistře! V posledním mém dopise ani jsem se nezmínil o Vaší chorobě, abych Vám žádným způsobem nepřitěžoval. Byli jsme rádi, že nám sl. Rafaela sdělila, že Jste z toho zlého venku a že se Vám již lépe daří. Nyní však, v naději, že Jste se hodně pozdravil, rádi bychom věděli něco o Vaší přestálé chorobě a o nynějším Vašem stavu zdraví.
Měli jsme tu také stanné právo a jsme všelijak sešněrováni, že ten život za mnoho nestojí. Letos nemám ani novoročenky, poněvadž musí prý všecko k cenzuře do Prahy a to jsem si tedy rozmyslil. Měli jsme tu před 14 dny (u nás v bytě) návštěvu dvou pánů Němců od celního úřadu ve příčině takové maličkosti, že jsme se tomu všichni divili. 4/X 1940 poslal mi jeden pán z Lublaně několik příležitostných známek pošt. a chtěl za ně moje grafické práce. Dopis byl zabaven a poslán na celní úřad do Prahy a teprve před 14 dny přijeli dva páni v autě mi sdělit, že je to trestné a že se známky musí zničit, souhlasím-li. Ovšem, co mi zbývalo, abych se jich z domu zbavil. Sepsali protokol, který jsem nečtený musil podepsati a známky se u nás ve sporáku =prý= spálily. Ani já, ani žena, která byla při tom, jsme neviděli pálit známky, jen nějaké papíry. Tak se sebrali a odešli, aniž by byli při příchodu pozdravili a při odchodu se ženě odporučili. Dva dny nás oba z toho hlava bolela. Proto také jsem se rozhodl, že letos novoročenku nebudu dělat, jen to, co dostanu, pošlu některý můj volný list grafický.
Nebude-li Vás to, Mistře, obtěžovat, prosíme o několik řádečků a v případě, že by Vám psaní dělalo potíže, prosíme sl. Rafaelu o krátké sdělení, jak se Vám nyní daří.
Na pozdravy ze Rtyně se těší a srdečně Vás, Mistře, i sl. Rafaelu pozdravují a často vzpomínají
Vaši Šťastní.
Dopis ze dne 22. 8. 1942
Bzenec 22/8 1942
Milý náš Mistře!
Dne 25. VIII. dovršujete ¾ století Vašeho bohatého života. Kéž Všemohoucí, který řídí všecky naše i Vaše kroky, dopřeje Vám síly a zdraví stálého, byste mohl nám, všem svým přátelům k radosti poskytovati celému národu Vaše bohaté dary ducha svého. My, Vaši přátelé, z jižní Moravy vzpomínáme na Vás s láskou a oddaností, oceňujeme Vaše vzácné přátelství k nám a děkujeme Vám za to srdečně.
Vaši Ctibor a Anděla Šťastní
NB. Přikládám maličkou vzpomínku grafickou, žijeme usměrněni jako všude jinde. Pomáhal jsem zase letos hodně při senoseči i při žních a chystám se k operaci na kýlu. Už mi to nedělá dobře a tak ještě než zima začne. Měli jsme potíže s otopem. Velmi malý příděl uhlí jsme dostali a dřevo není vůbec k dostání, ač máme lesa na kolik hodin cesty k jihu. Ten je velmi zdecimován, ale není pro nás. Loni jsme dostali ještě 2m, letos už nic. Koupil jsem v sousední obci na pile odřezky – asi 10q, tak jsme přec trochu zásobeni. Měl jsem obavu, co budu dělat v zimě, když bych neměl otopu pro můj pracovní pokojík. Jinak žně dopadly dobře, jen budeme-li i my z toho něco mít. Jsou to starosti, o nichž se nám před několika roky ani nesnilo. Vinice se letos poněkud popravily, ovšem jen ty, co zůstaly zdravé, na úrodu nemůže se počítat, vinaři jsou rádi, že keře žijí a že snad v příštím roce něco dají. Také se chystají nové zakládat. Je to teď příliš drahá věc. Náš pan katecheta je někde v koncentr. lágru, byl loni v Berlínu u našich dělníků, a když se vrátil, brzy byl vzat. Podobných bolestí je tu i v okolí velmi mnoho. Se zdravím, ač není 100%, ještě nemůžeme naříkat. Ženu trápí revmatism a má hodně práce, nemáme už druhý rok posluhovačky, tak si všecko děláme sami. Co mohu pomoci já, jako uhlí, dřevo, voda a pak teď nákup, lístky potravinové, maso 1x za týden, to já seženu a ještě toho má žena hodně. Oba jsme hodně pohubli, já o 13 kg, žena o 12 kg, Už jsem říkal onehdy, že už by se ta linie sestupná měla zastavit, že už nám to ani nesluší. Ovšem, příčiny jsou tu a tak to celé dění není v naší moci. Snad se ještě dočkáme lepších časů. Naději pořád ještě máme, vždyť to tak nemůže pořád zůstat.
Z grafiky dělám jen málo a to jsou jen takové květinky, které jdou rychle, a člověk nemusí nad tím mnoho přemýšlet. Už bych se i do něčeho dal, ale není ani dne, aby zase nějaká jiná práce mi do toho nevlezla. Tuto zimu chci se vážně dát do té naší rodinné kroniky a zase trochu pokročit, abych všecko nezapomněl.
Srdečně Vás drahý Mistře oba pozdravujem a zůstáváme Vaši věrní
Šťastní
Slečnu Rafaelinku vřele pozdravujeme a přejeme jí v jejím malířském umění hodně zdaru.
Galerie snímků z návštevy Bzence v roce 1940
