Únor 1915

Pondělí 1. 2. 1915. Vstali jsme asi v sedm hodin. Pak jsme nasedlali a čekali až bude heraus. V osm hodin jsme vyjeli, ale jenom několik kroků a tam jsme čekali až přijede následník. Bylo strašně zima, zvlášť když nastala přehlídka. Následník byl v uniformě husarské, velmi mladý a učinil na mě velmi dobrý dojem. I s vojáky mluvil a různé věci se jich ptal. Uměl dobře česky. Pak odjel a my jsme šli do domů. Po poledni jsme se museli vystěhovat – do těch bytů přijde batterie 1. Hledal jsem byt. Našel jsem dobrý, a i koně měli pěknou stáj. Večer jsem musel jíti do rg. kanceláře, ježto prý zítra pojedu pro abfertigung [1] k brigádě. Spali jsme dobře.

Úterý 2. 2. 1915. Časně jsem vstal a jel. Krajina byla velmi krásná a zima též povolila. Jel jsem k 4JTD a dostav abfertigung, jel jsem zpět k regimentu. Pak znovu jsem jel k JTD a mám tam zůstat jako ordonanc. Při menáži hrála hudba. Odpoledne jsem strávil velmi fádně. Pro koně nebylo ani trochu slámy. Večer jsem vlezl do boudy, kde byli ordonanci ode všech regimentů a tam jsem si ustlal a chtěl jsem spát. V devět hodin však byli jsem voláni a musil jsem jeti s abfertigungem. Cestou bylo mi velmi zima. Koně jsem pak dal do stáje, kde jsme bydleli a pěšky jsem šel do kanceláře regimentu a tam odevzdal abfertigung a pak pěšky jsem šel zpět k JTD4. Vlezl jsem do boudy a spal – bylo již asi dvanáct hodin v noci a velmi mi byla zima.

Středa 3. 2. 1915. Vstal jsem asi v sedm hodin a již zde byl jiný, jež mě ablezoval[2]. Šel jsem tedy k batterii. Řádně jsem se umyl a pak jsme smažili a vařili bramborové knedle. Stále mrzne. Jinak nic nového. Teď budeme míti k obědu vždy méně masa a více moučníků. Večer jsem byl volán k poručíkovi a mám prý zítra upéci něco k jídlu. Spal jsem velmi dobře. Vesnice se jmenuje Piasky[3].

Čtvrtek 4. 2. 1915. V sedm hodin jsem vstal a hned jsem šel obstarat mouku ku pečení. Dělal jsem celkem asi 200 kusů malých vánoček. Dobře se peklo a naposled jsem udělal několik druhů pečiva a větší vánočky, jež jsem pak důstojníkům dal. Bylo to velmi mnoho práce a trvalo to až do 9 hodin večer. Pak jsem spal.

Pátek 5. 2. 1915. V půl osmé jsme vstali – upečená vánočka byla výtečná. Najedl jsem se. Zima povolila a je zamračeno. Dopoledne nic zvláštního; dostal jsem fotografii. Odpoledne byla visita. Večer byl befel[4] a zítra je waffenvisita[5]. Večer jsme hráli ovce a vlky[6] a pak jsme drželi debatu o všem. Pak jsme spali velmi dobře.

Sobota 6. 2. 1915. Ráno jsme vstali a byli jsme hned velmi veselí. Pak jsme čistili zbraně. Odpoledne mám službu Tag. Učili jsme se šroubovat saně na kola. Zítra má býti kirchgang[7] a proto se stavěl přístřešek z celt. Večer jsem spal u sedláka.

Neděle 7. 2. 1915. V šest hodin jsem udělal Tagwach[8], pak byl heraus a šlo se ku mši svaté, kterou sloužil feldkurát[9]. Já jsem nebyl. Jinak nic zajímavého, počasí stále stejné. Odpoledne měli všichni dienstfrei[10] a my jsme hráli až asi do 12 hodin karty, pak jsem šel spát a spal jsem dobře.

Pondělí 8. 2. 1915. Vstali jsme jako obyčejně a pak jsem se umyl. Dopoledne jsme hráli karty. Dostal jsem balíček s koláči. Odpoledne nic zajímavého. Večer přišla ersatz zimní výbava. Byli jsme pak na návštěvě a pili rum s borovičkou.

Úterý 9. 2. 1915. Vstali jsme dosti pozdě a pak šel jsem na reitschule[11]. Po poledni jsem šel s Frantou na procházku a pak jsme hráli karty. Mám býti kšicfürou[12] u pátého kšicu. Večer jsem šel brzy spát.

Středa 10. 2. 1915. Ráno jako včera. Nic zajímavého. Vošalík přišel k nám. Odpoledne jsme hráli karty. Večer byl befel – byla zima a dlouho to trvalo. Večer jsme hráli karty.

Čtvrtek 11. 2. 1915. Ráno jako včera. Dnes máme jeti do štelunku[13] a ve dvě hodiny má býti abmarš[14]. Dopoledne jsem vše k odchodu připravil. Po menáži jsme odjeli a po tříhodinové jízdě jsme přijeli do štelunku. Kanony jsme přebrali od batterie 5. Dekungy[15] byly dobré a v lese. Máme to zde velmi hezky zařízeno a již i topíme, aby nebyla tak velká zima. Brzy jsme šli spát. Spalo se velmi dobře.

Pátek 12. 2. 1915. Vstali jsme až byla přinesena káva. Kuchyně je ve vesnici, kdež jsou též koně – asi ½ hodiny vzdálené a vždy se s menáží přijede sem. Celé dopoledne jsme nedělali nic a též odpoledne nic zajímavého. Jen jsme hráli karty a vařili čaj.

Sobota 13. 2. 1915. Ráno jako včera. Celý den jsme leželi. Nic zajímavého. Nestřílí se. Odpoledne též nic zvláštního. Mám službu u wachtkomanda. Šel jsem brzy spát, ježto v noci nemáme čím svítit.

Neděle 14. 2. 1915. Ráno jako včera. Dopoledne stříleli sem Rusové z těžké ráže, ale létalo to daleko. Jinak nic zajímavého. Při menáži bylo řečeno, že přišly medaile malé stříbrné za statečnost a že i já ji mám dostat. Večer jsme antretovali[16], ale nedostali jsme je, prý až zítra. Brzy jsem šel spát, nemáme svíček.

Pondělí 15. 2. 1915. Ráno jako včera. Asi v deset hodin přišly od marschbatterie dva kanony ersatz a dostal jsem zase o dva lidi více. Po poledni se má střílet. Stříleli jsme asi 15 šusů[17], šlo to dobře. Večer jsem psal dopis bratrovi a pak ještě dlouho jsme si povídali. Spal jsem dobře.

Úterý 16. 2. 1915. Ráno jako včera. Po poledni jsme stříleli. Večer si mám jíti pro medaili. Jinak nic zajímavého. Večer jsem dostal medaili. Pozdě v noci jsem šel přes les do štelunku. Dostal jsem z domova balíček s koláči. Mám zase průjem a vařím si borůvky.

Středa 17. 2. 1915. Dopoledne nic zajímavého, udělal jsem pořádek. Kolem poledne jsme stříleli. Odpoledne jsme hráli karty i večer. Máme službu.

Čtvrtek 18. 2. 1915. Ráno jako včera, nic zajímavého. Dnes topíme celý den, poněvadž vítr fouká do lesa. Odpoledne jsme hráli karty a večer jsem pral. Spal jsem dobře.

Pátek 19. 2. 1915. Ráno nic zajímavého, též odpoledne stejné.

Sobota 20. 2. 1915. Jako včera. Odpoledne se zase vykládalo.

Neděle 21. 2. 1915. Jako předešlého dne. V noci jsem měl strážní službu. Jinak nic zajímavého.

Pondělí 22. 2. 1915. Jako včera. Odpoledne jsme hráli karty. Stále telegramy, že vítězíme.

Úterý 23. 2. 1915. Nic zajímavého. Celý den jsme nic nedělali.

Středa 24. 2. 1915. Jako včera. Stále v dekunku.

Čtvrtek 25. 2. 1915. V pět hodin ráno přišel náhle rozkaz, že se jede pryč. Myslil jsem, že se bude forykovat[18], ale pak jsme se dozvěděli, že jen štelunkveksl[19]. Vše jsme napakovali a pak nás přišla batterie 5 ablezovat[20]. Převzal jsem od ní kšic[21] č. 529 a pak jeli jsme zpět po silnici, až za jednou vesnicí jsme odbočili k jihu a přes pole jeli jsme do jedné vesnice. Cesta byla velmi těžká, bořilo se to velmi. Koně jednou táhli a i místy úplně uvízli. Ve vesnici byl rast, hned menáž a pak máme prý jíti do domu a až v šest hodin pojedeme dále do štelunku. Ve dne bylo by nás totiž viděti, a proto pojedeme až za noci. Odpoledne jsem se bavil s feldweblama[22] od hudby a pak v šest hodin jsme zapřáhli a jeli dále. Po silnici bylo velmi mnoho bláta, je velmi zima a padá sníh. Po jízdě trvající asi jeden a půl hodiny přijeli jsme do štelunku v lese. Čtyři kanony zůstaly na jednom místě a my jsme měli jeti dále, asi 100 kroků napravo. Zde byl telefonní drát a aby nebyl od fáráků[23] roztrhán, držel jsem ho vzhůru, by mohli podjeti a oni se náhle stočili a když jsem viděl, že kolo jede ve směru k mně, chtěl jsem uskočit, ale vzadu za mnou stál strom a vyhnouti se nebylo možno a tudíž levou nohu mně procna[24] přejela. Myslil jsem, že to vůbec nic nebylo, ježto jsem hned mohl jíti, ale když jsme dali kšic do štelunku, počala mně noha otékati a bolela mne. Dekunky přebírali jsme od jezdectva, a ti, ježto věděli, že pojedou odtud pryč, udělali je jen ledabyle a na spaní byla jen jáma přikrytá trochou chvojí. Ihned jsem si lehl, ale noha bolela víc a víc – vyzul jsem se a dával jsem si na nohu obklady studeného písku. Nespal jsem celou noc, bolesti byly velké. Až k ránu jsem trochu spal.

Pátek 26. 2. 1915. Ráno jsme vstali a chlapci hned se dali do dekunku, já jsem si lehl ke kanonu a do dek jsem se zamotal a ležel jsem celý den. A ač jsem měl asi deset dek, bylo mi přece zima. Mezitím dekunk byl skoro dohotoven a na večer obul jsem se do papuče a trochu chodil; noha bolela, ale šlo to, i když pomalu. Večer jsme pak zatopili a šli brzy spát. V noci byla velmi zima, ježto dekunk na vrchu nebyl ještě dohotoven.

Sobota 27. 2. 1915. Vstávali jsme, když bylo již světlo. Silně mrzlo a pak jsme hned dekunk dohotovili. Ke snídani byla bílá káva. Vařili kávu ve vesnici a dostali tam i mléko koupiti. Jinak celý den nic zajímavého. Večer jsme hezky zatopili a spali.

Neděle 28. 2. 1915. Vstávali jsme asi v devět hodin až přinesli kávu, která se vařila zase ve vesnici. Den je velmi hezký a procházím se. Noha je již mnohem lepší a mohu chodit. Odpoledne nás navštívil Vošalík a pak jsme zpívali. Asi v jedenáct hodin donesl mně ku podepsání Freund 15 K za dva měsíce za malou medaili.

 

 

 

[1] Převzetí rozkazů a pošty, odevzdání hlášení na velitelství.

[2] Ablösung – vystřídání.

[3] Vesnice Piaski – asi 3 km západně od Jedrzejowa.

[4] Befehl – rozkaz, nástup se čtením rozkazu.

[5] Kontrola zbraní.

[6] Stolní hra.

[7] Návštěva kostela (v tomto případě myšlena mše).

[8] Budíček.

[9] Vojenský kněz.

[10] Volno, bez služby.

[11] Jezdecká škola.

[12] Geschützführer – velitel zbraně, v tomto případě polního děla.

[13] Do palebného postavení.

[14] Odchod.

[15] Deckung – úkryt, okop.

[16] Antreten – nástup.

[17] Výstřelů.

[18] Vorrücken – postupovat.

[19] Stellungswechsel – změna postavení.

[20] Ablösung – vystřídání.

[21] Dělo.

[22] Feldwebel – šikovatel.

[23] Vozků.

[24] Procna – kolesna.