Prosinec 1917

Sobota 1. 12. 1917. Mělo se jeti pryč, ale pojede se až večer. Je zamračeno a poprchá. Klid. Dopoledne vařili jsme knedlíky. Odpoledne se vše připravilo k odjezdu, jež má býti v 10 hodin večer. Jedeme do štelunku[1] vystřídat tyrolskou divizi a pojedeme zpět k hranicím. Jeli jsme celou noc a v 6 hodin ráno přijeli jsme do Grigno.

Neděle 2. 12. 1917. Trochu jsme očistili koně a pak jsme lehli a spali celý den. Spali jsme v celtách. Venku je velká zima. Jinak nic nového. Prý s Ruskem se vyjednává o příměří a podle zpráv prý již příměří nastalo. Měli jsme jeti večer dál, přišel však rozkaz, že zůstaneme do zítřka zde. Máme službu – wachu. Ležíme v celtách. Venku mrzne, jen to fičí.

Pondělí 3. 12. 1917. Ani se nechtělo do té zimy vstávat. Pak vyšlo slunce a byl krásný den. Ani večer se prý ještě nepojede – až zítra ráno. Brzy jsem šel spát, v celtách bylo tepleji než včera.

Úterý 4. 12. 1917. V 8 hodin jsme vyjeli směrem k hranici po cestě, kterou již známe. K poledni jsme projeli kolem italské pevnůstky a pak byl oběd. Přišel za mnou Pospíchal od geb. kan. 4/16. Pak jsme jeli serpentinami dále. Na kopci prý bude štelunk. Jeli jsme až do večera a u jednoho domu jsme pak zůstali přes noc. Napřed jsme kanony zatáhli na dvůr a pak se navozila munice. Kolem 8 hodiny večer jsme ulehli.

Středa 5. 12. 1917. Ještě dokud byla tma museli jsme nepozorovaně odejít a pak se pracovalo na zhotovení zákopů pro kanony. Pracovalo se celý den. Jsme na kopci Monte Gall přes 1000 metrů vysoko a je odtud nádherný výhled do Snoganského údolí. Zima je zde velká, zvlášť, než vyjde slunce. V poledne přinesli oběd do velké kaverny, kdy na jedné straně kopce se vešlo a druhou stranou kopce se mohlo vyjít. Pro kanony máme nádherně zřízené zákopy – jako pevnost – i proti nejtěžším kalibrům chráněné. Práce to byla velmi namáhavá. Večer se zatáhly kanony do štelunku a pak jsme ve světnici, kde jsme byli na noc, udělali pořádek a postavili kamna. Bylo nádherně teplo. Spal jsem dobře.

Čtvrtek 6. 12. 1917. Než se rozednilo, museli jsme jíti ke kanonům a tam se maskírovalo. Pak se udělal ohníček a ohřívali jsme se u něj po celý den. Oběd byl zase v kaverně. Večer se zatáhnul náš zug[2] do štelunku a pak se nosily náboje. Práce zase dosti. Jinak nového nic. Klid. Celý den velká zima. Večer si vaříme. Přišla pošta.

Pátek 7. 12. 1917. Ráno hned šli jsme k zugu a tam jsme celý den pracovali. Dopoledne se zastřeloval náš kšic[3]. Večer jsme zatopili. Přišlo od kádru 11 mužů. Kolem 11 hodiny přišla munice a museli jsme ji nosit.

Sobota 8. 12. 1917. Ráno byl jsem u zugu a prohlédl munici, pak šel jsem ke kaverně, kde jsme si udělali oheň a leželi jsme celý den. Večer se nosila munice. Celý den klid.

Neděle 9. 12. 1917. Ráno jsme šli ke kanonům a udělali oheň a leželi. Bavili jsme se velmi dobře. Brzy navečer jsme šli domů a vařili šklubánky.

Pondělí 10. 12. 1917. Máme se zastřelovat, a proto jsme šli k našemu kanonu a tam jsme byli celý den. Pro menáž[4] museli jsme jíti k batterii do kaverny. Večer přivezli gasové granáty[5] a nosili jsme. Pak jsem šel hned spát.

Úterý 11. 12. 1917. V 3 hodiny ráno nás vzbudili a hned jsme šli ke kanonům. Stříleli jsme gasovými až do rána. I přes den jsme hodně stříleli, naši dělali útok a dobyli prý kopec Baratu. I Taloši hodně střílejí a dělají protiútoky. Večer museli jsme býti u kanonů, lehli jsme si tedy na zem a spali jsme. Bylo velmi zima. K ránu měli jsme hodinovou službu – od 2 do 3 hodin.

Středa 12. 12. 1917. Celý zmrzlý jsem vstal a hned jsem šel k ohni. Mělo se zase hodně střílet, ale pak to bylo odřeknuto. Střílelo se celkem málo, Taloši asi dělají protiútok. Navečer začal padat sníh. Protože zase musíme spáti u kanonů, postavili jsme si celty ve sněhu. Sníh stále padal a napadlo asi 30 cm, a pak se vyjasnilo a mrzlo, jen to fičelo. Ani se zpod celty nechtělo vylézt, přestože ani pod ní jsem necítil nohy od zimy.

Čtvrtek 13. 12. 1917. Dnes jsem přes noc více promrzl než včera. Mantl[6] je tak zmrzlý, že jsem jej ani obléci nemohl. Je jasný pěkný den, vše pod sněhem – nádherná podívaná. Sedíme u ohníčku a ohříváme se. Měl býti od nás útok, byl však odřeknut. Odpoledne přiletělo asi 10 italských letců a házeli do údolí bomby. Přes noc máme býti zase u kanonů a tedy jsme si celty obházeli hlínou, by tak nefoukalo a po večeři hned ulehli. Zase máme službu a i několik ran vypálíme. My až k ránu od 4 do 6 hodin.

Pátek 14. 12. 1917. V celtě je dosti teplo, nechce se ani vylézt, a proto ležím a píšu. Je již 11 hodin a nechce se ani hlava vystrčit. Ležíme oblečeni a hlavu šálou omotánu, vši začínají zase kousat. Odpoledne útočili naši a dobyli jeden kopec. Střílelo se až do večera. Pak přišla munice, museli jsme nosit, a pak jsme spali v celtě. Venku mrzne, jen to fičí. Co asi doma dělají?

Sobota 15. 12. 1917. Vstav, šel jsem do domu, abych se mohl omýt a převléci. Dopoledne jsem pral prádlo. Je velmi hezký den. U kanonu mají býti v pohotovosti jen tři muži a je tedy malý pohov. Jinak je klid. Přes noc jsme spali v domě, pěkně jsme zatopili a spalo se nádherně. Venku jasno a mrzne jen to fičí. Celou noc klid.

Neděle 16. 12. 1917. Vstali jsme v 6 hodin, pojedli a omyli jsme se a šli ke kanonu, kde musíme býti až do poledne. Je dosti zima, a proto se ohříváme. Italové prý několik kopců vyčistili. Odpoledne byli jsme v domě. Vzpomínal jsem na domov. Co tam asi teď dělají?

Pondělí 17. 12. 1917. Hned ráno šli jsme ke kanonům a byli jsme tam celý den. Až odpoledne se střílelo, ale jen několik ran. Musíme spáti u kanonu. Lehli jsme si do celty. Od 7 do 10 jsme stříleli, ale vždy jen po půlhodině jednu ránu. V noci přišla munice, museli jsme tedy vstát a nosit. Celou noc padal sníh.

Úterý 18. 12. 1917. Ráno v 5 hodin začal útok. My stříleli, jen půl hodiny, ale velmi silně. Pak jsem zalezl do celty a ležel až skoro do poledne. Pěchota i dělostřelectvo hodně střílí. Italové prý couvli. K večeru šel jsem do baráku a i přes noc zůstali jsme tam. K večeru byl klid.

Středa 19. 12. 1917. V 6 hodin jsme vstali a pak šli ke kanonu, musíme zůstat venku až do poledne. Je pěkný den a klid. Prý budeme vystřídáni. Odpoledne jsme v baráku odpočívali. Máme službu – wachu. Povídáme. Všichni denně vzpomínáme domova a o míru se denně sta názorů vymění.

Čtvrtek 20. 12. 1917. Ráno byla mela, prý se ztratilo 8 kg sýra. Byla prohlídka, nenašlo se nic a za trest museli jsme jíti ke kanonu a prý tam musíme být celou noc i celý den. No, již nás ta vojna narozčilovala. Již horší věci jsme prožili. Ležím v celtě a přemýšlím nad tím svým osudem. Odpoledne jsme koupili víno a pili. Večer brzy jsem vlezl do celty.

Pátek 21. 12. 1917. Až v poledne jsem vstal. Je zima a zamračeno. Klid. V poledne začal padat sníh a velmi hustě. Viktor šel odpoledne ke Klimkovi a přinesl k jídlu rozličné dobroty.

Sobota 22. 12. 1917. Dostali jsme koupit mléko, a tedy byla bílá káva. Navečer byli jsme voláni, a když jsme se zaručili, že nikdo z nás sýr neukradl, mohli jsme jíti do domu. Odjíždějí vojáci na dovolenou. Večer dobrá večeře a pak se spalo nádherně.

Neděle 23. 12. 1917. Dopoledne jsem se převlekl a pral prádlo. Je klid, zamračeno a mrzne. Odpoledne jsem četl. Máme službu – wachu. Večer dlouho vzpomínáme domova.

Pondělí 24. 12. 1917. Štědrý den. Vstali jsme, zatopili a vařili bílou kávu. Venku mrzne a je zamračeno. Je klid. Odpoledne jsem četl. Večer uvařili jsme si rýži, bílou kávu a dostali jsme nějaké dárky. Najedli jsme se a byli jsme i dosti veselí. Stromek jsme neměli. Ve vzpomínkách na domov a rodiče jsem usínal.

Úterý 25. 12. 1917. Boží Hod Vánoční. Ráno bílou kávu, a pak jsme si uvařili rýži a dostali jsme trochu marmelády, všem chutnalo. Je klid. Mrzne a je silně zamračeno. Večer dlouho jsme vzpomínali domova.

Středa 26. 12. 1917. Klid. Jasno a mrzne. Celý den jsem četl.

Čtvrtek 27. 12. 1917. Klid. Zima je stále stejná. Čtu. Celý den nic zajímavého.

Pátek 28. 12. 1917. Přes noc napadlo hodně sněhu. Klid. Dopoledne jsem četl. Navečer odhazoval jsem cestu, abychom mohli vyjet.

Sobota 29. 12. 1917. Napadlo sněhu. Klid. Dopoledne hráli jsme šachy. Pozítří prý odjedeme. Odpoledne jsme nosili munici k cestě a vše se připravovalo k odjezdu.

Neděle 30. 12. 1917. Dopoledne se vše sneslo a pak se muselo jíti ke švére[7] dělat cestu. Navečer přijely procny[8] a jelo se. Cesta byla velmi kluzká a bylo hodně zima. Měsíc svítil na cestu. V 9 hodin přijeli jsme do Fastro, kdež byly procny ubytovány a ve škole jsme přespali. Spalo nás v jedné místnosti přes čtyřicet – jeden na druhém.

Pondělí 31. 12. 1917. Spal jsem velmi mizerně. Dopoledne se čistily kanony. Velká zima. Odpoledne byl rozkaz a pan velitel batterie nám přál v novém roce to nejlepší. Večer byla trochu lepší večeře, po které jsem šel hned spát a usínal jsem se vzpomínkami na domov, uplynulý rok a děkoval jsem Bohu za tolikeré štěstí, jež mě provázelo v celém roce. Kéž i nastávající rok totéž štěstí mě provází.

Bohem začato a Bohem dokonáno.

 

[1] Postavení – zde myšleno dělostřelecké postavení.

[2] Dělo.

[3] Josef Křížek používá napříč textem pro polní kanon u kterého byl zařazen několik výrazů – kšic, zug, kanon nebo jen dělo.

[4] Jídlo.

[5] Plynové.

[6] Kabát.

[7] Těžkému dělostřelectvu.

[8] Kolesny k převozu děl.