Prosinec 1914

Úterý 1. 12. 1914. Vstavše o páté hodině udělal jsem Tagwach[1] a pak posnídav, šel jsem do štelunku[2]. Celé dopoledne nic zajímavého a nestřílelo se. Je krásný den a je dosti teplo, že taje. Celý den se nestřílelo. Večer jsem dostal časopisy a hráli jsme karty. Pak jsme šli spát do boudy, kde byl telefon.

Středa 2. 12. 1914. Ráno vstavše, posnídali jsme, a pak jsme kopali boudu pro sebe a pak jsme hráli karty. Ztratil jsem nůž. Celé dopoledne se nestřílelo a nebylo nic zajímavého. Odpoledne jsme hráli karty. Večer jsme dodělali dekunk a pak jsme též si zahráli v něm. Přes noc byla zima.

Čtvrtek 3. 12. 1914. Nic zajímavého, jen přišla zvěst, že Bělehrad padl. Nestřílelo se. Je velmi hezký den. Nic zajímavého. Večer jsme antretovali[3] a přečetl se rozkaz – vítězíme, Rusové všude ustupují.

Pátek 4. 12. 1914. Dopoledne jsme kopali dekunk tam, kde stála bat. 4. Nestřílí se. Pak jsem hrál ovce a vlky (stará tradiční desková hra). Odpoledne se povídaly bajky u Strachoty. Večer byla lepší večeře, ježto bylo Barbory. Pak jsme hráli karty.

Sobota 5. 12. 1914. Dostal jsem lístek z domu a od Maře M. Psal jsem celé dopoledne lístky. Nestřílí se. Nic zajímavého. Odpoledne jsem se řádně umyl a pak se zase povídalo.

Neděle 6. 12. 1914. Nestřílí se. Nic zajímavého. Je již devět hodin a ještě jsem ani z dekunku nevylezl. Dnes ponejprv přišel lékař zákopy naše prohlížet. Prý dostaneme kamna. Je pošmourno, zamračeno a dosti zima – zkrátka je škaredě. Ležím v boudě, jsem zde sám a z dlouhé chvíle píši, abych měl někdy vzpomínky na tuto dobu. Mysl má zalétá k mým známým a vzpomínám lepších časů dřívějších. Proč válčíme? Již tisíckrát jsem si předložil tuto otázku a odpověděti na ní nemohu. Co nám přinese porážka a co vítězství? Jak psal pan učitel Gartner. Nechť se tato vichřice šťastně přežene a nechť národ zkázy neutrpí. Jsme přece lidé, k čemu tedy to všechno? Ze zadumání vytrhl mě jiný, sděliv mi, že kuchyň přijela a jdu tedy k menáži. Je již navečer, stmívá se, počíná poprchat. Bavili jsme se s Fr. Loveckým a psali jsme jednotě Sokol a Ulbrechtovi, já pak i bratrovi. Je neděle „Mikulášská“. Vzpomínám na tyto zimní neděle doma trávené. Nestřílí se, jen tu a tam je slyšeti rána a zdá se, že i vedoucích začíná tato válka unavovat. Brzy jsme šli spát a pak v noci z dlouhé chvíle jsme od 11 do 1 vyprávěli.

Pondělí 7. 12. 1914. Vstavše, šli jsme do dědiny, ježto jsem přidělen jako „wagenkipp“, a tudíž se musím zdržovat v dědině. Nerad odcházím, ale nic naplat, na vše se zvykne. Dopoledne se koně prováděly. Odpoledne jsem byl pro seno v sousední vsi. Večer jsem šel ke kšicům[4] a tam jsem i spal.

Úterý 8. 12. 1914. Probudiv se, sdělil mi Kuneš, že v 8 hodin mám s vozem u proviant oficíra fasovat seno. Spěchal jsem do vsi a zde mi sdělili, že v 9 hodin má býti maršbereit[5] a tudíž se fasovat nebude. Vše se napakovalo, koně nasedlali a čekalo se. Pak jsme jeli ke kanonům, zapřáhlo se do procen. Naplnil jsem své paktaše. Čekáme na další rozkazy. Čekalo se až do západu slunce a pak teprve jsme nastoupili marš. Jeli jsme ku Krakovu. O deváté hodině byl dlouhý pohov, jež trval až asi do tří hodin ráno. Byla dosti zima a stále jsem chodil, abych se zahřál. Pak jsem rozdělal oheň v jednom inf. dekunku a dřímal jsem.

Středa 9. 12. 1914. Ve tři hodiny jelo se dál až do Krakova, kdež byla snídaně. Z Krakova jeli jsme řadou opevněných míst do Veličky[6]. Zde již byli Rusové a byla zde srážka – domy a stromy byly rozbité od šrapnelů. Za Veličkou jsme vjeli na parkplatz a koně šli na kvartýr. Načež byla hned menáž. Mužstvo má býti pohromadě, ježto každou chvíli je možný abmarš[7]. Je slyšeti kanonádu velmi blízko. Odpoledne jsme pak uvařili kávu a šli spát. Spali jsme ve světnici na posteli. Světnice byla velmi čistá. Ponejprv jsem spal na posteli, spalo se velmi dobře.

Čtvrtek 10. 12. 1914. Vstav, napakoval jsem deky a pojedl jsem. Prý máme býti v sedm hodin na parkplatze geštelt, ale není to pozitiv, proto čekáme. V sedm hodin jsme šli na parkplatz, zašponovalo se. Byl jsem určen jako ordonanc kaprála k regimentu. Jel jsem vpředu s regimentním štábem. Jedeme směrem jižním do Karpat. Jeli jsme celý den, až asi ve dvě hodiny byl dlouhý pohov a pak hned jsme jeli do dvora na nachtlager. Odevzdal jsem koně a vše ku spánku jsem si připravil na verandě, kde byl reg. štáb. Ještě jsem ani nespal a musil jsem vstát, ježto prý musíme okamžitě jeti zpět. Rozkaz jsem od majora hlásil hejtmanovi a pak vzav si koně, jel jsem s reg. štábem až do vesnice Gdov[8] a tam jsme byli přes noc. Batterie měla hned za vsí freilager. Ustlal jsem si jako ordonanc v kuchyni toho domu, kde byl reg. štáb a usnul jsem. Nevím, jak dlouho jsem spal.

Pátek 11. 12. 1914. Probudil mě infanterista a řekl mi, že již všechna artilerie je pryč. V prvním momentě jsem nevěděl co dělat. Dostanu přes nos – měl jsem býti s regimentem již vpředu a zatím ani nevím, kde batterie je. Dobře to dopadlo. Jako ordonanc jsem byl odvolán, což jsem se dozvěděl od Fwk. Veila a šel jsem tudíž zpět k batterii. Vjeli jsme do štelunku, ale brzy nato jsme aufprotzovali[9] a jeli vlevo. Zde byl druhý štelunk. Dosud se nestřílelo, jsem u procen. Počínají se kopati druhé štelunky, asi 200 kroků napravo od současných. Je asi devět hodin, kanony houkají vlevo a vpředu. Dopoledne se nestřílelo. Po menáži jsem šel kupovat seno a oves. Nakoupili jsme, naložili vůz a když jsme přijeli, byla již tma. Pak jsem dostal rozkaz dva pytle ovsa předat u 14. truppendivision v Gdově. Jel jsem tam a oves předal a tam jsem se dozvěděl, že batterie přijede sem na noc. Dal jsem si slámy do vozu, lehl jsem a čekal až přijede batterie. Asi v devět hodin přijela a jeli jsme na parkplatz. Ozývala se silná střelba, patrně útok. Ještě jsme ani nelehli a již přišel rozkaz dále jeti. Lehl jsem si do vozu a jel jsem. Asi po hodinové jízdě přišel rozkaz obrátit a jeti zpět. Bylo to nepříjemné. Jeli jsme zase na parkplatz, kde se spalo do rána. Našel jsem kožich.

Sobota 12. 12. 1914. V šest hodin jsme vyjeli a jedeme do starého štelunku. Dostal jsem rozkaz jíti k regimentu jako ordonanc. Jsem nevyspalý. Přišli rekruti. Dopoledne jsem spal, tedy spíš dřímal, neboť bylo velmi zima. Po menáži jsem byl poslán k 15. HD s meldunkem[10]. Dobře se to vyřídilo. Do večera nic zajímavého. Prý zůstaneme zde přes noc. Ustlal jsem si pod střechou, a ještě neležím a slyším v telefonu, že jdeme na noc do vsi. Jel jsem s reg. štábem. Na noc jsem byl v domě s reg. štábem. Byly tam tři děvčata – hezké holky Polky, které z domu utekly. Spal jsem dobře. Dostal jsem od bratra dopis.

Neděle 13. 12. 1914. Jedeme zase zpět do štelunku. Jsem u procen, ježto jsem tam byl přidělen. Střílí se na velkou dištanc[11]. I Rusové počínají na nás střílet. Odpoledne jsem jel jako šusbeobachter[12]. Na noc jsme zase jeli do Gdova. Spali jsme v hospodě, měl jsem službu Tagwach.

Pondělí 14. 12. 1914. Vzbudila mě tagšarže a pak jsem šel na parkplatz a u ohně spal až do 4 hodin, pak jsem udělal tagwach a jeli jsme zase do štelunku. Je dosti zima, a proto myslím, že se nebude dosti střílet. Po menáži jsem jel jako kvartýrmacher[13] do Gdova. Parkplatz byl jako předevčírem, koně byli v kůlně a my jsme spali v domě.

Úterý 15. 12. 1914. Jedeme zase do štelunku, ale jedeme dále – štelunk je asi o ½ km vpředu nežli včera. Je zde hodně artilerie a silně se střílí, ač je teprve půl deváté. Je po menáži – nestřílí se. Rusové prý již včera couvli a cesta je volná. Budeme asi vorükovat[14]. Asi o čtvrté hodině jsme jeli kupředu. Před Bochní[15] jsme čekali, ježto byl tam most vyhozen. Šli jsme do stodoly, chvíli jsme spali a pak jsme museli ihned vstát a jelo se dále a přebrodili jsme se. Bylo asi devět hodin večer. Okolo půlnoci přijeli jsme těsně před Bochňu a i zde byl most vyhozem a proto máme jíti spát. Abmarš bude o šesti ráno. Kšice[16] budou v marškoloně na silnici stát. Spali jsme asi do jedné ráno.

Středa 16. 12. 1914. V jednu ráno nás vzbudila tagšarže, že se bude dále mašírovat. Most nebyl velký a přejeli jsme obloukem přes tu zmolu. Asi ve tři hodiny jsme přijeli do Bochně. V boční ulici jsme v marškoloně stáli a my jsme šli spát zase do domu. Spali jsme ve světnici asi do půl sedmé. Pak jsme posnídali, dostal jsem bílé kávy a jeli jsme dále směrem k Tarnovu, Odbočili jsme od hlavní silnice a jedeme více severním směrem. Jeli jsme až do tří hodin odpoledne a pak přišel rozkaz trap[17] a jeli jsme do štelunku, ale nestřílelo se. Vjeli jsme na parkplatz a spali jsme na slámě přikrytí slámou. Bylo velmi zima.

Čtvrtek 17. 12. 1914. Vstavše, dostal jsem rozkaz jít jako ordonanc k regimentu, odkud pak mě Veil zavolal jako ordonance k divisionu, Rajtovali jsme napřed. Odpoledne nás poslal major jako aufklera před fortrapspitze. Ponejprve jsem viděl mašírovat truppu. Zvlášť, abychom udržovali spojení s hlavní truppou. Jeli jsme tedy napřed. Za lesem v jisté vesnici nás sedlák upozornil, že za mostem asi 200 kroků od nás vzdáleného je ruská infanterie. Ihned jsme to šli hlásit majorovi a pak se rozpoutala brzy nato palba, do níž ozývaly se i rány ruských děl. Brzy nato stříleli naši také a trvalo to až do tmy. Pak jsem pojedl a ustlal jsem si u kšicu. Štelunk byl na cestě před lesem a my jsme spali v lese na slámě. Celou noc ozývaly se rány z děl a od pěchoty. Poprchalo.

Pátek 18. 12. 1914. Vstali jsme a pojedli. Pak batterie měnila štelunk, jela si 200 metrů napravo. Postaral jsem se o koně a pak jsem jel k divisionu. Nato jsme s majorem hledali výhodnější štelunk. Jezdili jsme stále trapem až do omrzení. Je již poledne a dosud není rozhodnuto kam pojedeme. Právě přišla zvěst, že je 30 000 Rusů zajato. Je poledne a jsem zase u regimentu. Menáž jsem dostal u batterie 5. Střílí se málo. Navečer jeli jsme se štábem a hledali 5. reg. V noci jsme přijeli k batterii a pak jsme ve stodole, jež byla plná sena, přespali.

Sobota 19. 12. 1914. Vstali jsme asi o šesté hodině. Přes noc bylo velmi zima, do rána jsme byli úplně zmrzlí. Od regimentu jsem poslaný k batterii. Píšu domů a bratrovi. Mám jet s proviant vozy, ale jel Fkr. Freind a tak jsem nejel nikam. Odpoledne jsem se umyl v domě, kde byl Pospíchal a pak jsem měl službu Tag. Večer jsme museli narychlo střílet a pak jsem šel spát k hejtmanovi. Hráli jsme karty až do půlnoci.

Neděle 19. 12. 1914. Vzbudil jsem štábkaprála a chci ještě spát. Někdo klepe na okno a pak se vhrne do světnice mnoho žen a prosí, bychom je nechali tam přes noc, že do vesnice, ze které ony jsou, se silně střílí a ony tam nemohou kde býti. Ježto stále vykládaly, tak jsem spal velmi málo. V pět hodin jsem udělal Tagwach a pak až do poledne jsem chodil sem a tam, by ten čas ušel. Po obědě jsem spal. Psal jsem domů. Večer jsem pak hrál karty a musel jsem jíti dáti munici k dopravě k batterii 4. Po návratu jsme zase hráli. Venku je velmi zima a krásně mrzne. Obloha je jasná. Je slyšeti jen sem tam ránu. Připadá mi to jako u Sánu. Neděle před svátky – doma vše se již chystá na svátky. Dovedu si to představit. A my? Jsme na bytu v jednom domě. Mají zde malé dítě, které stále pláče. Vůbec, lidé zde žijí jakoby ani války nebylo. Ty stálé vzpomínky, ty stálé přání a touhy. Sejdeme se ještě někdy? Je asi devět hodin a půjdu spát – dnes jsem se vyzul.

Pondělí 21. 12. 1914. Asi v pět hodin jsem vstal a měl jsem jíti jako aufkler dopředu. Vše jsem přichystal, ale nejel jsem, neb jela batterie 5. Je velmi krásný den. Po poledni jsem jel s Leutnantem Hofmanem rekognoskovat cestu v případě rückzugu[18]. Dělal se nový most. Přišed domů, šel jsem spát. Asi v devět hodin jsme byli vzbuzeni a měl jsem jeti s kadetem k brigádě. Batterie měla maršbereit. Mnoho jsme nachodili, než jsme do Přibyslavic došli.

Úterý 22. 12. 1914. Již bylo po půlnoci, když jsme k brigádě přišli. Koule zde fičely mnohdy až příšerně. Uvázal jsem koně a ihned jsem sebou hodil do slámy a spal jsem. Probudil jsem se až bylo již úplně světlo. Pak jsme jeli zpět k batterii. Civilní lidé se museli vystěhovat. Chodili jako o pouti v houfech, vedli sebou krávy, prasata atd. Mnoho žen plakalo. Navečer jsem zase musel jíti k brigádě. Cestu jsme již znali, takže jsme tam brzy přijeli. Pak jsem ihned šel spát. V noci jsem byl probuzen. Kůň byl trefen do nohy a byl zaplantán do řemenů.

Středa 23. 12. 1914 Vstav, opatřil jsem seno pro koně a napojil je. Celé dopoledne nic zajímavého, zase vzpomínám. Zítra je štědrý den a my zde! Dny jsou jeden jako druhý jednotvárné a ani nevíme, zdali zítřka dožijeme. A proč to všechno? Vždyť jsme přece lidé. Jak krásně by mohlo býti na světě, Zde jsme byli až do večera a pak jsme jeli zpět k batterii do vsi. Večer jsme pak dlouho hráli karty. Psal jsem domů.

Čtvrtek 24. 12. 1914 Již bylo světlo, když jsme vstali. Donesli jsme si kávu a posnídali jsme. Pak jsem šel ke kšicům a trochu jsme si se Šromem popovídali o situaci. Všude se zabíjejí prasata a mnohde i smaží. Já však nemám chuť na zabíjení. Pak jsem šel zase k sedlákovi a psal jsem Sylvovi. Chlapci hráli karty. Střílí se dosti silně, ale naše batterie nestřílí. Dopoledne jsem nedělal nic. K menáži byla polévka a pak jsem dostal čaj. Pak jsem spal až do tří hodin. Vstav, šel jsem ku kšicům, kdež jsem dostal noviny. Vrátil jsem se do domu a četl. Až pak jsme antretovali a hejtman nám vyřídil přání svátků od brigadýra a sám nám též přál. Podotýkal, že těchto svátků nikdy nezapomeneme a abychom ty druhé již doma jsme slavili. Pak prý přišly balíky, ale že to bude dlouho trvat, než se to rozřadí. Těším se, že dostanu též balík. Pak jsem šel domů a četl dál noviny. Pak donesli kávu s chlebem, a to byla naše štědrovečerní večeře. Je asi šest hodin a vzpomínám doma těch let uplynulých a všeho. Povídáme vespolek a je již půl sedmé. Pak jsem šel k Frantovi a dostal jsem kousek slípky a pak šel jsem spát. Je osm hodin.

Pátek 25. 12. 1914 V pět hodin byl Tagwach a ihned jsme museli zapřáhnout a dělali jsme štellungsveks[19]. Za šera jsme tam přijeli a pak jsme s procnama jeli zpět do vsi. Mám jíti k majoru Köckrovi jako ordonanc. Hledal jsem leutnanta Kubicu. Celé dopoledne jsem nedělal nic; povídali jsme si s zugsfürou[20] o situaci. Po menáží, k níž byla rýže a maso, jsem spal pod šopou, podél mě stál kůň. Je škaredě, počíná poprchat. Dosud jsem nedostal ani dárek, ani balík, který mně z domu zaslali. Večer přijela batterie zase do vsi. Šel jsem k sedlákovi. Dostali jsme dárky: šproty, dva kousky prádla, cigaret tašku, příbor a kousek čokolády. Povečeřeli jsme a pak jsme šli hned spát.

Sobota 26. 12. 1914 Ve čtyři hodiny nás vzbudili a prý posnídat a hned heraus[21]. Pojedeme pryč. Asi o půl sedmé jsme vyjeli. Jsem zase pověřen jako ordonanc k majoru Köckrovi. U lesa je parkplatz, je asi osm hodin. Do menáže jsme zde čekali. Byl zde celý regiment pohromadě. Asi ve dvě odpoledne jsme vyjeli směrem ku Tarnovu a jeli jsme s přestávkami až do jedné hodiny v noci. Jsme blízko Tarnova. Celý den jsem měl zvláštní myšlenky, i na ztracený nůž jsem si vzpomenul. Na noc jsem koně dal do stodoly, kdež jsem měl hádku s maďarským infanteristou. Spal jsem v síni u regimentu.

Neděle 27. 12. 1914 V šest hodin jsme vstali a šel jsem k batterii, kdež jsem posnídal a dostal jsem dopis od Johanové ženy. Našel jsem nůž, který jsem před měsícem ztratil. Velmi mě potěšil, je o něm pěkná epizoda. Je asi devět hodin a pojedeme dále směrem ku Karpatům. Jeli jsme až do poledne a pak byl rast. Po menáži jel jsem jako kvartýrmacher pro rgt. Jeli jsme většinou trapem. Cesta byla strašná, místy se mi kůň zabořil až po kolena. Nemohl ani již jíti. Ve vesnici jsme udělali kvartýry a pak jsem jel k Oberstovi s meldunkem. Rozkaz jsem odevzdal a regimentní štáb zavedl na kvartýr a pak ihned jsem jel s meldunkem k mjr. Köckrovi. Kanony, protože nemohli po té cestě jeti vybočili napravo. Zastihl jsem je a rozkaz odevzdal. Jel jsem pak zpět k rgt. a tam jsem koně opatřil a šel jsem spát. Spal jsem dobře. Celou noc slyšeti bylo křik od feldhaubitzerů[22], kteří nemohli vyjet.

Pondělí 28. 12. 1914 Vstali jsme a šel jsem opatřit koně. Pak jsme čekali na rozkaz. Asi v jedenáct jsme vyjeli a jeli jsme za regimentem. Jedeme kolem zříceniny starého hradu. Zakličín[23]. Srazili jsme se s regimentem a pak jsme jeli oklikou do Zakličína přes dělaný most, ježto hlavní byl spálen. K večeru jsme tam přijeli, byl jsem stále s regimentem a pak jsem šel k batterii. Bylo dosti zima – mrzlo. Parkplatz byl mezi šopami a koně byli z polovice einvagonýrované. Spali jsme venku u kanonů. Je velký nedostatek slámy a abychom neleželi na holé zemi, strhali jsme došky ze střechy. Přes noc byla zima, ale spalo se dobře.

Úterý 29. 12. 1914 V pět hodin jsme vstali a rozdělali oheň abychom se zahřáli, ježto jsme byli zkřehlí. V šest hodin jsme odjeli směrem k Tarnovu a byl jsem přidělen jako aufkler k batterii. Jeli jsme asi hodinu a pak byl rast. Nato jsme jeli k infanterii pro kšicbedekung, ale nedostali jsme ho, ježto je málo infanterie. Vrátili jsme se. Batterie zatím vjela na silnici. Pak jsme jeli k 30. Inf. truppendivision a odtud zpět k regimentu, kde jsme měli menáž. Již bylo navečer. Na noc mám jeti k brigádě. Je velmi šeredný čas – prší a je přitom zima. Na některých místech i sníh zůstává stát. Pak jsme jeli ku gebirkshaubic[24] a odtud k brigádě. Zde však jsme se dozvěděli, že reg. pojede zpět do Zakličína. Jedeme s batterií 1 na kterou jsme právě natrefili. Prší, jsem promoklý. Parkplatz byl jako včera a my jsme spali v patrovém domě u Etappens Kommanda, kdež nás vlídně přijali. Dostali jsme dárky. Jsou to malé balíčky v kartonu zabalené a stužkama obalené a na mnohých je jméno dárce. Je též mnoho pohledů. Bylo to velmi hezké a bylo toho dosti.

Středa 30. 12. 1914 Vzbudil nás tagšarš a pak jsme šli ke kanonům. Batterie pojede tam, kde byla včera. Jdu k regimentu jako ordonanc. Štáb regimentu zůstal v Zakličíně. Udělav ohníček, sušil jsem se. Celý den jsem nedělal nic. Odpoledne jsem se šel podívat k regimentnímu trénu. Navečer jsem byl poslán k 1. a 2. divizi s meldunkem. Odevzdav meldunk pojedl jsem a nafutroval koně. Pak jsem jel zpět do Zakličína. Přijel jsem asi v deset hodin večer a odevzdal jsem věci. Ustlal jsem si v kůlně. Ustlal jsem si na došcích ze střechy a koni též ku žrádlu je předložil. Spal jsem dobře.

Čtvrtek 31. 12. 1914 Vzbudil jsem se a bylo již světlo.  Dostal jsem kávu a pak jsem šel do stodoly, kde byl kůň, lehl jsem si a dřímal. Je asi poledne. Uvařil jsem si kávu. Do večera jsem nic nedělal, jen jsem si byl pro vánoční nadílku, bylo toho dost. Večer jsem byl u batterie pro menáž a pak jsem si ustlal ve stodole a šel spát. Stodola je velká, ale již jen zpola doškem krytá, to ostatní je již zkrmené. Spal jsem dosti dobře.

Tímto končím deník pro rok 1914 a doufám, že v Novém roce budu moci veselejší zprávy zaznamenat.

Nazdar!

[1] Budíček.

[2] Dělostřelecké postavení.

[3] Antreten – nástup.

[4] Dělům.

[5] Připraveno k pochodu.

[6] Wieliczka.

[7] Odchod.

[8] Gdów je vesnice v okrese Wieliczka v Malopolském vojvodství v jižním Polsku. Leží přibližně 14 km jihovýchodně od Wieliczky a 26 km jihovýchodně od krajského města Krakova.

[9] Připojili děla k procnám k přesunu.

[10] Meldung – hlášení.

[11] Vzdálenost.

[12] Návodčí dělostřelecké palby.

[13] Ubytovatel, opatřovatel noclehu pro vojsko (z něm. der Quartiermeister).

[14] Postupovat kupředu.

[15] Bochnia.

[16] Děla.

[17] Typ chodu koně – klus.

[18] Ústup.

[19] Stellungswechsel – změna postavení.

[20] Zugsführer – četař.

[21] Ven.

[22] FeldHaubitze – Polní houfnice.

[23] Zakliczyn.

[24] Gebirgshaubitze – horské houfnice. Rakouské horské dělostřelectvo patřilo tradičně k evropské špičce a byla mu věnována mimořádná pozornost. Vyžadovala si to totiž geografická poloha podunajské monarchie. Velká část území Rakouska – Uherska byla pokryta horskými pásmy, která často přecházela i na území jeho potenciálních nepřátel, a bylo zřejmé, že bojovat se bude i v obtížném horském terénu. (převzato z https://delostrelectvocsarmady1918-1939.estranky.cz)