Listopad 1917

Čtvrtek 1. 11. 1917. Budili nás ve 2 hodiny. Ve 4 jsme vyjeli. Jedeme směrem západním až jižním. Krajina je velmi hezká – široká údolí protkaná modrými potoky. Pěstuje se zde hodně vína a jedlé kaštany. Byl pohov. Vše se rozběhlo do domů na návrších vystavěných a brali odtud co se dalo. Víno se v kýblích nosilo a více se ho vylilo, než vypilo, přesto bylo hodně vojáků opilých. Lidé plakali, ale nic to nepomohlo. Jeli jsme přes Civi[1] dále asi 4 km a pak byl lager[2]. Byla velká mela, páni dali nám cítit svou moc, se mnou to však netrhlo. V 5 hodin byl nástup se železnými porcemi. Zbytečně jsme mrzli, no, vojna je vojna. Pak jsme postavili celt[3], vystlali senem a šli jsme spát. Spal jsem dobře.

Pátek 2. 11. 1917. Ve 4 hodiny nás vzbudili, vše se uvedlo do pořádku a pak se čekalo. Pojede-li se pryč se neví. Je nádherný den. Obloha jasná, pravá italská a je jako u vás v květnu. Jen ten pořádek zde. Nešťastná vojna a kraj kam se přenese. Prasata berou se lidem jakoby nic, co se může, to se smí a ostatek zahodí bez ohledu na to, co lidi říkají. Jsou to Italové a zdají se býti velmi dobří. Strnule tomu všemu přihlížejí a čtu jim z očí, že prosí Boha, by ti co jim vše berou též někdy poznali, jaké to je. Těch věcí, co se zde zničilo, to bohatství těch lidí, z nichž během týdne budou žebráci. Bože, suď spravedlivě. Odpoledne se museli zase čistit kanony. Kolem 3 hodiny dostal jsem rozkaz, že mám jíti k regimentu a tam prý budu pro pluk péct chléb. Šel jsem s Klimešem a museli jsme nejprve pekárnu hledat. Nebylo mouky. Tedy jsme vůbec nezačali. Spal jsem u trénu na seně a bylo mi přes noc velmi blbě. Mám břinkačku[4]. Celou noc bylo slyšeti exploze.

Sobota 3. 11. 1917. V 8 hodin jsem vstal, a pak jsme šli do pekárny. Musili jsme čekat na mouku až ji z mlýna přivezou. V poledne jsme začali. Pekárna je malá a pec tak pro 20 porcí. Nářadí skoro žádné. Práce jde s velkou námahou. Místní lidé jsou dosti hodní, vše možno míti. S dcerkou pekaře jsem se bavil a učil se italským slovům. Celou noc až do 3 hodin jsme pracovali. Pak jsem lehl na postel a spal jsem výtečně.

Neděle 4. 11. 1917. Byl jsem vzbuzen v 8 hodin a hned prý si máme vše dáti do pořádku, prý pojedeme pryč. Chléb se odvezl a pak přijel vůz a naložil naše věci. Jeli jsme ale jen několik km a pak u Civu jsme zase lágrovali. Den je nádherný, skoro parno. Po menáži[5] jsme šli do Civu a tam jsem zase našel pekárnu, ale nářadí jsem musel sám zaopatřit. Kolem 5 hodiny jsme začali, já jsem šel spát a vstával jsem až ve 4 hodiny. Přes noc mi bylo špatně. To víno trochu moc působí. Jsme v Povolettu[6].

Pondělí 5. 11. 1917. Pekl jsem celý den. Pec je obstojná, ale malá pro 50 kusů. Jde to celkem dobře. Jídla a pití je dost. Vepřové a víno jen teče. Den je nádherný, stále jasno a teplo. Pracoval jsem do 9 hodin a pak jsem ulehl.

Úterý 6. 11. 1917. Vstával jsem teprve v 9:30. Zase nádherný den. Celý den jsme pekli chléb. Šlo to dobře. Jídla stále dost – až nazbyt. Navečer jsme pro dnešek práci ukončili a pak povídali a domova vzpomínali.

Středa 7. 11. 1917. Vstal jsem v 8 hodin. Zase budeme péci. Lidé, u nichž jsme, jsou dosti hodní. Den zase nádherný. Chléb jsme pekli jen dopoledne a pak byl pohov. Odpoledne pral jsem prádlo. Mračí se. Zítra či pozítří má býti odchod a své věci máme si dáti do pořádku. Večer byla dobrá vepřová pečeně a bramborový salát a pak dlouho jsme si vykládali.

Čtvrtek 8. 11. 1917. Památka bitvy na Bílé hoře. K snídani měli jsme bílou kávu. Poprchá. Vše máme dáti do pořádku a čekat až pro nás přijedou s vozem. Vzpomínám domova. Odpoledne jsem spal. Čekali jsme na odchod a místo něho přivezli zase mouku a máme do zítřejšího večera zase péci. Ihned se zadělalo a pak jsme večeřeli knedle se škvarkama – bylo to výtečné! Pak jsme šli spát. Spal jsem špatně. Mám břinkačku. Prší.

Pátek 9. 11. 1917. O půlnoci někteří vstali a šli pracovat. Já spal až do rána. Pak jsme pekli skoro přes celý den. Je zamračeno, ale neprší. Co asi dělají doma? Do 4 hodin jsme pekli chléb. Je mi stále dosti mizerně. Večer jsem šel brzy spát.

Sobota 10. 11. 1917. V 6 hodin jsem vstával a zadělal na bílé pečivo. Mám upéci pro plukovní štáb štrycle. Nevím, jak to půjde v této peci, dopoledne mám býti hotov. Venku prší, jen se leje. Upekl jsem i rohlíky a celkem dobře se mi to povedlo. Pak jsme zadělali na chléb. Celé odpoledne pekli jsme chléb. Večer, již jsem ležel, přijeli pro chléb a hned vše vzali sebou, zítra odejdeme. Tuto noc máme ještě přespat zde.

Neděle 11. 11. 1917. Ve 4 hodiny jsme vstali. Své věci jsme uvedli do pořádku a čekali jsme na rozkazy. Museli jsme jíti ku trénu[7] a tam jsme naložili své věci na vůz a jeli jsme. Zpočátku se to nemohlo nijak rozhýbat, ale pak to šlo. Jedeme dosti pahorkovitou krajinou, jižně byla rovina s vesnicemi, ze kterých se strměly čtyřhranaté kostelní věže jako pevnůstky. Pěstuje se zde hodně vína. Severně samé ledovce a vysoké kopce. Jedeme do Sankt Michaelu. Jeli jsme až do večera a pak v jednom městě před San. Mich. jsme se ubytovali. Nastěhoval jsem se do světničky, kde byly poste s matracemi – vše opuštěné. Spal jsem výtečně.

Pondělí 12. 11. 1917. Vstal jsem v 7 hodin, pak jsme čekali až přejeli haubitze[8] a těžká děla a my za nimi pak nastoupili pochod. Je zamračeno a poprchá. Jedeme krajinou jako včera. V poledne jsem poslal k batterii pro oběd, ježto naše kuchyně je hodně vpředu. Chvíli jsme šli a pak jsme museli zase čekat, cesta byla zastavena. Večer přišli jsme do San. Michaelu a jeli jsme dál celou noc, vždy od jednoho ohníčku ku druhému a kde nebyl, tam se udělal. Ještě dobře, že nepršelo, neboť by to bylo trápení.

Úterý 13. 11. 1917. K ránu dostali jsme se k řece, ale most byl Italy rozbit a k novému museli jsme objíždět po velmi špatné cestě. K poledni přijeli jsme k jedné vile blíže Valeriana[9] a tam byl lager. Ubytovali jsme se ve vile – jsem velmi unaven. Je mi stále velmi mizerně, ani v noci nemám klid.

Středa 14. 11. 1917. V 7 hodin jsme vstali a pak byl odjezd. Jeli jsme zase přes řeku ve velmi krásné krajině. Den je nádherný. Za Colle[10] byl rast[11] a obědvali jsme. Byl jsem u batterie. Jedeme do Sedrana[12]. Přejeli jsme 2 řeky a k večeru kolem 6 hodiny přijeli jsme na místo. V jednom domě jsme se ubytovali a spal jsem na zemi. Stále je mi mizerně.

Čtvrtek 15. 11. 1917. Vstav, šel jsem a vyhledal pekárnu, neboť je dnes pohov a máme péci chléb. Pekárna je malá a jako v Rusku stavěná. Pekl jsem, šlo to však mizerně. V noci mám péci zase bílé pečivo. V 9 hodin jsem šel spát a jiní pracují dál.

Pátek 16. 11. 1917. Ve 12 hodin jsem vstal a pekl. Pečivo bylo velmi špatné a nechtělo kynout, ani péci se nechtělo – spodek spálený. Pak jsem ochutnal a shledal, že je přesolené a sice tak silně, že není k jídlu. Nezbylo než péci znovu. Ta práce – mouku jsem musel přesít a času mně zbývalo velmi málo, a tedy jsem musel pospíchat, ani to nebylo nakynuto. Přesto to ještě ušlo. Do 6:30 byl jsem hotov a v 8 hodin máme míti vše k odchodu připraveno. Přijel pro nás vůz a v 9 hodin jsme vyjeli. Cesta je pěkná, silnice přes noc trochu ztuhla. Den je nádherný. V nejbližší vesnici jsme obědvali. Odpoledne jsme jeli rychle až do 8 hodin večer. Krajina stále stejná rovina, severně kopce, z nichž mnohé jsou zasněžené. Půda je tu samý štěrk. Spal jsem ve světnici v hezké posteli.

Sobota 17. 11. 1917. Vstával jsem v 8 hodin, až po 10 máme jeti dále. Den velmi hezký, ale přes noc byl citelný mrazík. Jedeme směrem na S. Stefano a asi budeme přiděleni k Tyrolské armádě. Jeli jsme celý den a večer přejeli jsme přes město Witorio[13] a v Savossa[14] jsme spali ve světnici na zemi.

Neděle 18. 11. 1917. V 8 hodin byl odjezd. Jedeme směrem severním kolem jezer mezi velkými skalnatými kopci. Večer jsme přijeli do Beluna[15] a v Sagrogna jsme nocovali. Vařilo se večer a byli jsme veselí a i hezká italská děvčata bavila se s námi. Spal jsem ve světnici na plachtové posteli.

Pondělí 19. 11. 1917. V 6 hodin jsme vstali. Mám jíti k batterii. Jel jsem s trénem a nemohli jsme batterii nalézti. Čekal jsem až přijela k regimentu a hlásil jsem se. Jsou zde velké zásoby jídla i pití a bylo tedy dobře. Jedeme směrem jihozápadním. Na cestě byl pohov a obědvalo se. Je nádherný den. Vzpomínám domova. Měli jsme jeti přes Piavu, ale most nebyl hotov, museli jsme proto objíždět asi 14 km. Na místo přijeli jsme pozdě kolem 9 hodiny. Je velmi zima. Spal jsem ve světnici na posteli. Ves Marsin[16].

Úterý 20. 11. 1917. V 6 hodin nás budili. K snídani bílá káva, podojili jsme krávy. Donesl jsem si své věci od trénu a pak se jelo směrem severozápadním. V poledne jsme jeli přes Feltre a za městem byl oběd. Vozí raněné. Dnes je zima a stále pod mračnem. Jeli jsme zase přes Sant Luc do Canpo, kdež jsme byli na noc. Ubytován jsem byl u Italů, národně velmi málo uvědomělých – jako Čech styděl bych se za takové lidi. Vaříme knedlíky a smažíme maso. Jde nám to celkem dobře. Spal jsem na posteli.

Středa 21. 11. 1917. V 7 hodin nás budili a hned jsme dali své věci do pořádku. V 8 hodin přišel rozkaz, že je dnes pohov a hned jsme šli do domu se ohřát. Převlekl jsem se. Odpoledne se čistily kanony a pak byl rozkaz, kdy nám zakázali rekvírovat. Máme službu – wachu.

Čtvrtek 22. 11. 1917. Přes noc byla velká zima. V 8 hodin byl odchod. Jedeme směrem do údolí Sugemského. Kolem poledne přijeli jsme k italské pevnosti, krásně vybudované, ale místy rozstřílené a serpentinami vjeli jsme do údolí. Pak se jelo dále. V Grigno jsme byli na noc. Koně byli ubytováni ve stáji a my máme spáti venku pod celtami. Hned se postavily. Chtěl jsem jíti brzy spát, museli jsme však dlouho do noci čistit kanony, zítra bude prý defilé před císařem pánem. Kolem 10 hodiny jsem ulehl.

Pátek 23. 11. 1917. Brzy nás budili, ani jsem se nevyspal. Jeli jsme. 5 km před městem Borg stal vrchní štáb a Jeho Veličenstvo. Každému děkoval salutováním. Jeli jsme celé dopoledne až do Noveleto – 3 km před Leviko a tam jsme se na noc ubytovali. Večer jsme zatopili a uvařili brambory. Spím na pohovce.

Sobota 24. 11. 1917. Budili nás v 7 hodin a prý je dnes pohov. Ráno se čistily kanony. My vařili brambory. Odpoledne jsme se koupali v pěkně zařízených koupelnách. Byl jsem u regimentu pro žold. Večer brzy jsem šel spát. Spal jsem dobře.

Neděle 25. 11. 1917. Ráno v 7 hodin byl Tagwach[17], pak se čistily kanony. Na ulici nemá nikdo choditi, cesta musí býti volná – pojede tudy Jeho Veličenstvo. Odpoledne byla přehlídka koní. Celý den velká zima. Dnes přišla pošta a dostal jsem prvý lístek. Brzy šli jsme spát.

Pondělí 26. 11. 1917. V 7 hodin Tagwach. Je zase pohov. Dopoledne se čistily kanony. Dostal jsem lístek z domu – taky prvý. Celý den klid. Nic zvláštního.

Úterý 27. 11. 1917. V 7 hodin Tagwach. Je pohov. Musí se dělati pořádek, prý přijede Jeho Excelence. I ulice se musí zametat. Odpoledne byla prohlídka zbraní. Máme službu – wachu. Perasino musel jíti do arestu[18]. Celý den jasno a mrzne.

Středa 28. 11. 1917. Dopoledne se čistily kanony. Odpoledne přijela Jeho Excelence a my jsme execírovali. Přes noc bylo mi velmi mizerně.

Čtvrtek 29. 11. 1917. Ráno bylo mi velmi špatně, i jsem zvracel. Dopoledne jsem pral prádlo. Odpoledne byla prohlídka mundůrů[19]. Jinak nic nového.

Pátek 30. 11. 1917. Dopoledne koupání. Mrzne. Celý den klid a nic nového.

[1] Cividale del Friuli – město v severní Itálii v kraji Furlansko-Julské Benátsko, 15 kilometrů od provinčního města Udine. Městem protéká řeka Natisone.

[2] Tábořiště.

[3] Stanový přístřešek.

[4] Průjem.

[5] Výdeji stravy.

[6] 10 km západně od Cividale del Friuli.

[7] Zásobovací jednotky.

[8] Houfnice.

[9] Valeriano se nachází jihozápadně od Pinzano al Tagliamento, na úrodném poli mezi kopci Castelnovo na severu a korytem řeky Tagliamento.

[10] Vesnice asi 10 km západně od Valeriana.

[11] Odpočinek.

[12] Cca 20 km jihozápadně od Colle.

[13] Vittorio Veneto

[14] Savassa – asi 5 km severně od Vittorio Veneto.

[15] Belluno – hlavní město stejnojmenné provincie, ležící v Benátsku.

[16] Marsiai.

[17] Budíček.

[18] Vězení.

[19] Uniforem.