Leden 1918

Úterý 1. 1. 1918. Probudilo mne volání: „Šťastný a veselý Nový rok“. Pak přišla zvěst, že Itálie prý nabídla příměří. Někteří šli do kostela na mši. Odpoledne byl čaj a amoleta. Večer jsme šli brzy spát.

Středa 2. 1. 1918. Dopoledne jsem pral prádlo. Venku mrzne jen to fičí. Odpoledne jsme seděli u kamen a vzpomínali. Nic nového.

Čtvrtek 3. 1. 1918. Dopoledne jsme sestavovali z obloukových plechů bejvák. Nic nového. Klid. Odpoledne se rozdělával kanon. Večer měl jsem službu – wachu.

Pátek 4. 1. 1918. Velká zima. S jedním kanonem již odjeli do pozice. Celý den klid. 

Sobota 5. 1. 1918. Ve dvě hodiny nás budili a ve čtyři jsme vyjeli. Máme dnes zatáhnout kanon do pozice, včera ho zatáhli do půl cesty a dnes se pokračuje v dopravě. Kolem šesté hodiny byli jsme pod kopcem. Stoupali jsme pomalu. Cesta byla dosti dobrá, ale moc přímá, mnohde ledva jsme mohli jeti, neboť bylo velmi kluzko. V devět hodin jsme přijeli na místo, kde stál kanon u něhož byli tři muži jako stráž. Byli jsme již ve vrcholcích kopců a cesta pak vedla přímo po hřebenu a byla již dosti pěkně schůdná. Zapřáhli jsme koně a jeli jsme dál. Místy byli jsme z Grapy viděni a Italové stříleli, ale nic se nestalo. V poledne přijeli jsme na místo, cestou se nám kanon několikrát převrátil. Zatáhli jsme jej do postavení, sestavili a šli jsme domů. Chtěje voliti bližší cestu, šli jsme přímo z kopce dolů. Mezi skalisky po kolena ve sněhu brodili jsme se asi hodinu. Vůkolní krajina byla opravdu nádherná a i odpoledne bylo pěkně. Slunce svítilo a bylo velmi teplo. Slezli jsme k řece Cismon, jež prodírá se mezi skalisky. Mnohdy mě až závrať chytala, když jsem pohlédl dolů. Šli jsme úzkou pěšinou až k místu, kde Cismon vlévá se do Brenty. Zde jsme sestoupili na silnici a přes Primolano šli jsme domů, kamž jsme dorazili v šest hodin večer. Byl jsem velmi unaven a hned jsem ulehl a dobře jsem spal.

Neděle 6. 1. 1918. Vstal jsem v devět hodin. Dopoledne jsem četl. Dostal jsem prvé letošní číslo Vídeňského deníku. Klid. Zima je stále stejná.

Pondělí 7. 1. 1918. Zamračeno. Nic nového. Večer přinesl jsem si na tři dny stravu, neboť zítra půjdu s mými lidmi do pozice na tři dny.

Úterý 8. 1. 1918. Ve tři hodiny jsme vstali a v pět byl odchod. Cesta byla velmi obtížná a padal stále sníh. Kolem druhé hodiny odpoledne přijeli jsme do štelunku[1] a sestavili jsme kanon. Pak jsme udělali oheň pod celtou a ohřívali jsme se. Byla moc zima celou noc a spát jsem nemohl. Stále padá sníh – celta je shora celá pod sněhem.

Středa 9. 1. 1918. Až se rozednilo uvařil jsem kávu, ale byla to sakra práce, dříví mokré, jen čadilo. V deset hodin jsme teprve posnídali. Pak jsme stavěli boudu. Do večera byla kostra hotová a obitá deskami ze stran. Přikryli jsme to dehtovým papírem, udělali v kamnech oheň a ulehli, bylo již jedenáct hodin, než jsem ulehl.

Čtvrtek 10. 1. 1918. Ve dvě hodiny byl jsem již vzhůru. Zima mnou třásla a nezbylo než zatopit a ohřívat se. Přes den jsme zatloukli desky a dehtový papír a pak bylo již hezky teplo. Brzy jsme šli spát a dobře jsem spal.

Pátek 11. 1. 1918. Vstali jsme až v osm hodin. Dopoledne jsme obíjeli střechu a v poledne přišli nás vystřídat. Domů rychle cesta ubíhala a po silnici jsme se svezli autem. Spali jsme ve škole v nové světnici.

Sobota 12. 1. 1918. V osm hodin jsme vstávali. Je hezký den, ale stále mrzne. Dopoledne jsme stavěli pryčny a odpoledne jsem pral prádlo. Jinak nic nového.

Neděle 13. 1. 1918. Ráno o třetí hodině šli jsme k batterii 2 pomoci tahat kanony. Cesta byla zase velmi obtížná. Domů jsme se svezli autem. Dnes nebyla tak velká zima, asi bude zase sněžit. Nového nic. Turnus odjíždí na dovolenou. Máme službu – wachu. Do dvanácti hodin hráli jsme karty.

Pondělí 14. 1. 1918. Zima trochu polevila. Nového nic, je klid. Prý máme jít zase pryč. Odpoledne jsem spal.

Úterý 15. 1. 1918. Nic nového. Klid. Pošta již asi týden nepřišla. Hráli jsme šachy.

Středa 16. 1. 1918. Klid. Žádná změna. Hráli jsme šachy.

Čtvrtek 17. 1. 1918. Klid. Žádná změna. Máme službu – wachu. Zima trochu povolila. Pošta ještě žádná nepřišla. Do půlnoci byl jsem vzhůru.

Pátek 18. 1. 1918. Taje. Přes noc někdo ukradl maso – bude asi mela. Celý den klid. Změna žádná. Pošta přišla.

Sobota 19. 1. 1918. Měli jsme jeti zase s kanonem, přišel však rozkaz a budeme napřed tahat houfnice. Všichni šli, jen poddůstojníci zůstali doma. Je pošmourno a mlhavo, sníh samá břečka. Žádná změna. Klid. Večer jsme hráli karty.

Neděle 20. 1. 1918. Dopoledne šel jsem do San Vito[2] za Klimkem, ale byl již pryč. Po menáži musel jsem jíti s mužstvem tahat těžké houfnice (7-11). Práce byla velmi těžká a ke všemu spadli čtyři koně na straně a přes tři hodiny trvalo, než jsme je vytáhli.

Pondělí 21. 1. 1918. Až do šesti hodin ráno jsme pracovali, všichni byli vysíleni i mužstvo i koně a museli jsme tedy přestat. Šli jsme domů. Po silnici jsme se svezli autem. V deset hodin přijeli jsme domů. Po obědě jsem spal. Novotný a ještě jiní byli povýšeni. Jinak nic nového. Bláta všude plno.

Úterý 22. 1. 1918. Spal jsem do devíti hodin. Pak jsem si své věci čistil a psal. Nového nic. Odpoledne jsem pral.  Noviny nepřicházejí. Prý v týlu vše stávkuje.

Středa 23. 1. 1918. Zamračeno. Klid. Dostáváme méně chleba.

Čtvrtek 24. 1. 1918. Zamračeno. Žádné změny. Večer jsme si dlouho povídali.

Pátek 25. 1. 1918. Pěkný den. Klid. Žádná změna. Novotný jde s mužstvem na kopec jako stráž. Má prý nastati nějaký převrat.

Sobota 26. 1. 1918. Klid. Pěkný den. Máme jíti na pozice vpravo od Brenty[3]. Vytáhnuté kanony se budou předávat. Žádná změna.

Neděle 27. 1. 1918. Dosti zima a jasno. Hledal jsem Klimka. Klid. Odpoledne byl jsem u Klimka na návštěvě – bydlí na kopci.

Pondělí 28. 1. 1918. Klid a je pěkný den. Máme službu – wachu.

Úterý 29. 1. 1918. Dosti zima. Klid. Odpoledne jsme přebrali kanony od batterie 2.

Středa 30. 1. 1918. Mrzne. Čistily se kanony a převzal se materiál od batterie 2.

Čtvrtek 31. 1. 1918. Mrzne. Jasno. Klid. Dopoledne jsem pral prádlo. Odpoledne jsme skládali boudu. Máme novou adresu a kádr ve Vídni.

 

[1] Postavení.

[2] San Vito sousedí na jihozápadě s městem Primolano – nyní provincie Belluno.

[3] Brenta je řeka v severní Itálii. Je 174 km dlouhá. Povodí má rozlohu 1600 km². Pramení v jezeře Caldonazzo v nadmořské výšce 450 m v Dolomitech. U města Bassano del Grappa opouští hory a vtéká do Benátské nížiny. Ústí do Benátského zálivu Jaderského moře.