Leden 1915

Pátek 1. 1. 1915. Vzbudil jsem se asi v sedm hodin. Je jasno a vše je úplně zmrzlé. Dopoledne nic zvláštního. Měl jsem jeti pro abfertigung[1], ale nejel jsem nikam. Rumunsko prý vypovědělo Rakousku válku. Odpoledne jsem jel k majorovi s meldunkem[2]. Silnice byla zamrzlá a jelo se velmi dobře. U batterie jsem nabral ovsa a pak jsem jel zpět. Přijel jsem asi v sedm hodin zpět. Pak jsem byl chvíli u telefonu a šel jsem spát do stodoly. Byla tuto noc velmi zima.

Sobota 2. 1. 1915. Zima mě vzbudila a udělal jsem ihned oheň, abych se ohřál. Pak jsem jel k batterii a vzal jsem sebou telefon pro první division. Šel jsem většinou pěšky. U prvého divisionu jsem odevzdal telefon a pak jel k našemu. Zde Rusové silně stříleli a při zpáteční cestě musel jsem jíti velkým obloukem, bych nebyl viděn. Jedu zpět do Zakličína[3], cestu již znám a i kůň ji zná a jsem více zabrán ve své myšlenky o domovině, nežli o cestě. Byly asi dvě hodiny, když jsem přijel a ježto na mě s menáží zapomenuli, dostal jsem porci místo důstojníka, který také ještě nepřišel – bylo to velmi dobré. Pak jsem šel na kávu k našemu trénu a až do večera se potloukal po městě. Večer byl přivezen ruské aeroplán, jež byl zasažen z kanonu. Šofér byl zabit, ale důstojník jen lehce raněn. Řádně jsem si ho prohlédl. Pak jsem šel spát, bylo asi osm hodin. Spal jsem ve vytopené světnici a spalo se výtečně.

Neděle 3. 1. 1915. V sedm hodin jsem vstal a opatřil koně, pak jsem posnídal a četl „Našince“. Prší a je velmi šeredně. Včera jsem poslal bratrovi dopis – výtah z deníku – jsem zvědav, dostane-li to. Celý den jsem nedělal nic. Večer jsem povídal ve stáji s farákáma od štábu. Pak jsem musel ještě jíti k MDP 15 ve dvoře Zakličín. Asi v osm hodin jsem přišel zpět, ustlal jsem si a šel spát. Spím zase ve vytopené světnici. Je zde velmi příjemně. Vzpomínám všech. Dostal jsem lístek od Frant.

Pondělí 4. 1. 1915. Ráno uběhlo jako včera. Celé dopoledne nic zvláštního. Odpoledne byl jsem u batterie a byl raport. Večer před spaním musil jsem jet s abfertigungem k batterii a pak jsem ulehl a spal.

Úterý 5. 1. 1915. Ráno jako včera, byl jsem portrétován u telefonu poručíkem Hofmannem. Dostal jsem dopis z domu od Gazdových děvčat a z Brna. Poslal jsem bratrovi úryvky z deníku a odpoledne jsem psal domů. Mám se teď dobře, celkem nedělám nic, jen koně si obstarám a pak čtu nebo ležím – kéž bychom to zde skončili a byl mír a opět se sešel s těmi známými. Dnes napadlo do rána sněhu, ale přes den zase roztál. Slunce krásně svítilo, obloha je bez mráčku, je velmi teplo, myslím ale, že přes noc bude mrznout, což by bylo lepší, než to bahno, jemuž není konce. Jinak celý den nic zvláštního. Večer jsme hráli ovce a vlka[4] a dostal jsem rozkaz – v šest hodin ráno jeti s abfertigungem. Spal jsem dobře, jen trochu nepokojně, ježto jsem nechtěl zaspat.

Středa 6. 1. 1915. Probudiv se, nasedlal jsem koně a jel jsem. Nevím kolik bylo hodin. Padal sníh, na zemi leželo jej již dosti napadaného. Krajina byla malebná a cesta rychle ubíhala. Když jsem přijel k cíli, ještě všichni spali a bylo teprve půl šesté. Musil jsem čekat až důstojníci vstanou. Na zpáteční cestě jsem se stavil u prvního divisionu. Cesta zpět byla mnohem horší. Sníh tál a na silnici bylo plno bláta. V jedenáct hodin jsem byl doma a opatřiv koně dostal jsem menáž. Odpoledne jsem kul koně. Jinak nic zajímavého. Večer jsme skládali balíky, které přišly. Dostal jsem též malý balíček. Pak jsem šel spát.

Čtvrtek 7. 1. 1915. Vstali jsme. Bylo již světlo. Pak jsme ještě dávali balíky k batteriím. Jinak nic zajímavého. Odpoledne jsem se umyl a pak jsem přihlížel, jak zabíjejí řezníci. Večer jsme zase skládali balíky a pak jsem musel jeti s abfertigungem k druhému divisionu. Bylo asi devět hodin, když jsem vyjel a v jedenáct jsem tam přijel. Cesta byla blátivá a poprchalo. Obdržev rozkazy jel jsem hned zpět a po dvanácté hodině jsem přijel. Povečeřev, ustlal jsem si a šel jsem spát.

Pátek 8. 1. 1915. Dopoledne bylo jako včera – jsem trochu nemocen. Je asi devět hodin – zase vzpomínám – sedím v malé světničce, nám přidělené, na bedničkách, jež dosud nebyly odvezeny. Co dělají doma? Teď ten život jen zabíjíme. Jak krásně by se žilo, a tak jen ukracujeme a utrácíme zde životy. A proč? Kyne nám z toho něco? Ty všechny sny a ideály, iluze atd. – kde ty jsou? Kéž zase jednou zasednu ku knize z našich dějin, nebo zajdu do tělocvičny na hrazdu a bradla, kdež jsem tak rád prodléval. Udělám ještě někdy sklopku, výmyk, překot a tak dále? Lehneme si ještě jednou na žíněnku všichni společně a budeme vyprávět jako tenkrát? Kéž by se to vše zase brzy vrátilo a zase všichni zdraví po válce sešli se. Kde ti bratři všichni jsou? Jsou ještě zdraví? Všechno to zaniká, jsou to jen sny. A skutečnost? Rány kanonů a pušek a smrt! Jsme stále na jednom místě v Zakličíně – je to dosti velké město, ale škaredé. Domy většinou dřevěné, jen na městě několik domů stavěných z cihel. Lidé většinou utekli a teď zde řádí moc správy vojenské. Stodoly jsou polozbořené a popálené a které ještě stojí, ty mají došky strhané a buď jako stelivo použité, nebo předkládají se koním jako píce, ježto sena není. Na městě bláta po kolena a v ulicích, kde vůbec není dlážděno, tam se nedá ani chodit. Město šeredné, ale přec se mám dosti dobře, aspoň v teple se vyspím. Jinak celý den nic zajímavého, až večer musil jsem jít na lajtung[5] s kapitánem Ellerem, poněvadž nefunkcinírovalo spojení. Byli jsme u Roblovic a podařilo se nám po dlouhé době a nepříjemné práci spojení obnoviti. Zpět přišli jsme po desáté hodině. Dostal jsem velký balík s prádlem od bratra. Pak šel jsem spát. Jsem trochu nemocen, ale není to tak zlé!

Sobota 9. 1. 1915. Vstali jsme asi o půl osmé. Musil jsem jeti k divisionu s rozkazem. Batterie pojedou pryč – štellungveksl[6] – již měli aufprozováno[7], když jsem přijel. V poledne jsem přijel zpět, nejedl jsem, nechutnalo mi. Odpoledne dostal jsem od lékaře, který přijel do Zakličína, opium. Večer jsme zase skládali balíky. Dostal jsem z domu malý balík. Pak ještě musel jsem jeti k DP15 ohledně telefonu, ježto k nim nefungoval. V devět hodin přišel jsem zpět a hned šel jsem spát. Spal jsem dosti dobře.

Neděle 10. 1. 1915. Dopoledne jako včera, zase ku brigádě, lajtung nefunguje a Eller jel naň. Je mi líp a myslím, že je po nemoci. Budu psáti bratrovi a domů. Jinak celý den nic zvláštního. Večer zase nefungoval telefon a musil jsem jíti na lajtung. V devět hodin přišli jsme zpět a pak jsme povečeřeli, ustlali a šli spát.

Pondělí 11. 1. 1915. Dopoledne jako včera, řádně jsem se umyl a očistil. Je mi ještě nedobře. V poledne jsem jedl jen polévku. Nic zvláštního – 175 Bosňáků. Večer jsem dostal pilulky od lékaře. Pak jsem spal. Ráno mám jet s meldunkem k D2.

Úterý 12. 1. 1915. Ježto fungoval telefon – dán byl meldunk telefonicky a nemusil jsem jeti. Celý den nic zajímavého. Večer jsme hráli šachy. Je mi stále nedobře a zdá se mi, že hůř nežli včera. Psal jsem bratrovi čtvrtý dopis. Spal jsem dosti dobře. Dnes mě nekousali vši jako včera, ta mast udělala velmi dobře.

Středa 13. 1. 1915. Ráno jako včera, dosud mi není dobře. Vypadám již dosti špatně, ale doufám, že to přejde. Celý den nic zajímavého, psal jsem H. K., M. M., P. J. V noci, bylo asi jedenáct hodin, byl jsem vzbuzen a musil jsem jeti s abfertigungem k D2. Byla dosti zima a trochu sněžilo, ale jinak se velmi hezky jelo.

Čtvrtek 14. 1. 1915. Ve dvanáct hodin jsem přijel k cíli a pak jsem jel hned zpět. Ve tři hodiny jsem již zase spal a ráno jsme vstávali jako obyčejně. Zdá se mi býti již líp, ale dosud zdráv nejsem. Je velmi krásný den. Po menáži jsem si byl dát opravit boty k civilnímu ševci. Večer jsme hráli šachy a pak šli spát.

Pátek 15. 1. 1915. Ráno jako obyčejně. V poledne přišli rekruti ersatz a ty mám zavést k batteriím. Jel jsem a asi ve tři hodiny jsem batterii trefil. Odevzdav vše, jel jsem zpět, a pak šel jsem brzy spát. Celý den nic zajímavého. Šeredné počasí – poprchá.

Sobota 16. 1. 1915. Ráno jako včera. Dopoledne nic zvláštního. Od Johana jsem dostal pohled. Dosud nejsem zdráv. Nic zajímavého. Večer jsem byl u DMP15 ohledně lajtungu, pak jsem šel spát.

Neděle 17. 1. 1915. Ještě v noci mě vzbudili, že ráno musím jeti s meldunkem ku trénu. Měl jsem noc potrhanou. V šest jsem jel a za ¾ hodiny byl jsem zpět. Pak opatřil koně, uvařil kakao a psal bratrovi. Celé dopoledne nic zvláštního. K menáži jedl jsem jen polévku. Teď zase vzpomínám. Jinak nic zajímavého. Brzy šel jsem spát. Ráno s abfertigungem.

Pondělí 18. 1. 1915. Ráno jsem jel v šest hodin k D2. Ve dvanáct jsem přijel zpět. Bylo zmrzlo a hezký den. Nic zvláštního. Odpoledne jako obyčejně. Večer jsem šel brzy spát.

Úterý 19. 1. 1915. Je mně velmi mizerně. Mléko, které jsem měl ke snídani, jsem vyzvrátil. Jsem na rozmyšlené, mám-li jíti do nemocnice nebo čekat, že snad to přejde. Jinak nic zajímavého. Je silně zmrzlo, a i přes den mrzne. Večer jsem hrál šachy, a pak brzy šel jsem spát. Je mi mnohem líp a myslím, že je již po nemoci. Silně mrzne. My máme zatopeno a spí se dobře.

Středa 20. 1. 1915. Ráno jako obyčejně. Je silně zmrzlo. Jsem již skoro zdráv. Včera dostal jsem z domu balíčky a odpoledne koupil jsem půl litru vína za 2 K. Nic zajímavého. Po obědě pil jsem zase víno. Pak jsem hrál šachy až do večera. Večer bylo pivo – pil jsem dosti. V jedenáct jsem byl vzbuzen a musel jsem jeti s meldunkem k D2. V jednu hodinu jsem přijel zpět a šel hned spát.

Čtvrtek 21. 1. 1915. V sedm hodin jsme vstali. Je silně zmrzlo, ale je hezky. Nic zajímavého. Odpoledne jsme hráli šachy a večer též. Pil jsem víno.

Pátek 22. 1. 1915. Ráno jako obyčejně. V osm hodin šel jsem na lajtung, a když jsem přijel zpět, přišel rozkaz, že zítra se jede pryč. Tedy nastanou zase marše[8]. Je velmi krásný den. Koňům jsme dali ovsa a odpoledne jsme lajtung odnesli z Roblovic. Pak jsme večer hráli šachy a brzy jsme šli spát.

Sobota 23. 1. 1915. Časně ráno přišel rozkaz, že se dnes ještě nepojede, až zítra. Byl jsem se dívat na tři oběšené civilisty. Odpoledne jsem šel jako ordonanc k tel. štacům. Bylo tam dobře, spal jsem v teple a dobrou černou kávu jsem dostal.

Neděle 22. 1. 1915. Ráno jsem čekal, až kolem pojede rgm. štáb, bych pak se k němu přidal. H. Kunscher rozkaz dal, bych narukoval k batterii, což jsem též vykonal, ale znovu jsem byl poslán jako ordonanc k rgm. štábu. Jeli jsme celý den až do sedmé hodiny – přes Břesek[9], a pak u nádraží jsme měli kvartýry. Byl jsem poslán na nádraží do Břesku, bych procny jež tam přijedou, přivedl k regimentu. Čekal jsem dlouho, až do osmi hodin. Pak procny i s kanony zavedl na parkplatz 5 a šel spát. Byla zima.

Pondělí 25. 1. 1915. Časně jsem vstal a opatřil koně. Jel jsem na nádraží kvůli kanonům. Pak jsem einrykoval[10] k batterii. Defilace před Oberstem, jež je nemocen a jede pryč. Celý den jsme jeli – přes Scurov[11], kde byl rast. Mám službu Tag. Celkem nic zvláštního – večer jsem spal s důstojníky v myslivně, kde bylo velmi teplo. Je mně nedobře a špatně spím.

Úterý 26. 1. 1915. Ve čtyři hodiny jsem vstal, dosud je mi špatně, zvracel jsem. V pět hodin jsem udělal Tagwach[12] a v sedm hodin jsme abmašírovali. Jedeme přes Vislu, jde to velmi pomalu, ježto každý vůz jede sám pro sebe. Pak jsme jeli až do poledne, načež byl rast a dostali jsme konzervu. Zde se překotil vůz s proviantem do příkopy a sešel jsem se s 12.Dr reservní škadronou. Též prst jsem si nechal ovázat. Jede se dál ruskou krajinou – celý den padá sníh a krajina je proto malebná. V pět hodin jsme přijeli do Topola, kdež jsme přenocovali. Koně byli ve dvoře a my jsme byli v jednom domě u dobrých lidí. Spal jsem dobře, až ráno bylo mi špatně a zvracel jsem.

Středa 27. 1. 1915. V sedm hodin jsme vstali a jen trochu kávy jsem vypil. Pak jsem trochu koně očistil a vaříme si právě játra s Loveckým, protože je dnes rast. Menáž jsem nejedl, ale uvařil jsem si dobrou kávu. Netaje, ale je teplo, zdá se, že bude zase padat sníh. Večer jsme vařili několikrát kávu. Vypotil jsem se a bylo mi velmi teplo.

Čtvrtek 28. 1. 1915. O půl šesté jsme vstali a brzy pak byl heraus. Jeli jsme přes Žalošice[13] do Slabošova[14]. Zde jsme viděli polní dráhu a se železničním oddělením jsem se sešel. Večer jsme měli výstup s jedním poručíkem v oddělení stran koní. Vařili jsme zase čaj a kávu. Zase se velmi potím. Den byl krásný, slabě mrzlo, bylo kluzko, navečer počalo sněžit. Krajina je zde hezká, mírně kopcovitá a celá sněhem pokrytá. Dnes jsem se cítil úplně zdráv. Spal jsem ve stodole a bylo velmi zima. Silně mrzlo.

Pátek 29. 1. 1915. Ráno bylo velmi zmrzlé, jeli jsme přes Mižavu[15]. Silnice je krásně rovná, ale kluzká. Odpoledne jsme defilovali před Oberstem Macháčkem, jež automobilem přijel nám naproti. Večer jsme přijeli do Velkého Potoka[16]. Spali jsme u sedláka v domě. Je zde dosti slámy i pro koně. Spal jsem velmi dobře.

Sobota 30. 1. 1915. Vstali jsme v šest hodin. Je rast, a proto jsme si udělali pohodlí. Silně mrzlo. Odpoledne mám míti službu. Dopoledne uběhlo jednotvárně. Po menáži jsem přebral službu. Odpoledne byla koňská. Večer jsme dělali sekané maso a pak čaj. Měli jsme se výtečně a dobře jsem se najedl. Psal jsem domů a všem známým. Mám službu, ale jdu spát do domu, kde jsem bydlel. Spal jsem dobře.

Neděle 31. 1. 1915. Vstal jsem a udělal tagwach. Silně mrzne a fouká vítr, jsou závěje. V osm hodin jsme odjeli a jeli jsme do poledne. V Jindřejově[17] jsme byli na kvartýrech. Fronta prý odtud není daleko. Je teď zamračeno a zmrzlo je stále. Navečer byla přehlídka řemení a sedel, ježto prý zítra přijede následník trůnu a bude přihlížeti naší batterii. Večer jsme donesli slámu a spali ve světnici.

[1] Převzetí rozkazů a pošty, odevzdání hlášení na velitelství.

[2] Meldung – hlášení.

[3] Zakliczyn.

[4] Klasická stolní hra.

[5] Vedení.

[6] Výměna postavení.

[7] Děla byla připravena k transportu a zapřažena ke kolesnám.

[8] Pochody.

[9] Brzesko.

[10] Einrücken – narukovat, nastoupit službu.

[11] Szczurowa.

[12] Budíček.

[13] Działoszyce.

[14] Słaboszów.

[15] Mierzawa.

[16] Potok Wielki.

[17] Jędrzejów.