Červenec 1916

Sobota 1. 7. 1916. Ráno přestalo pršet. Odpoledne se vyjasnilo. Nic nového. Večer byl krásný.

Neděle 2. 7. 1916. Vstal jsem pozdě. V poledne šel jsem do služby jako aufklera[1]. Byli jsme v lese a u stromu jsme pozorovali. Je hezký den.

Pondělí 3. 7. 1916. O půlnoci byl jsem vzbuzen a hned prý mám jíti k batterii. Ve tři hodiny jsem tam přišel a prý pojedeme do Ugli[2] střílet na aeroplány. V pět hodin jsme vyrazili a o šesté byli v Uglech. V továrně, kde byla ubytována brigáda, jsme si mohli vše potřebné vzít. Mezi Arzeničemi a Ugli jsme zůstali na poli a dali se do práce. Do večera byli jsme z větší části hotovi.

Úterý 4. 7. 1916. Je pěkný den. Celý den jsme ještě pracovali na stavbě. Odpoledne jsme spali. Nic nového. Vlevo od nás dělali prý Rusové angriff[3]a Kopyle[4] prý padla do jejich rukou.

Středa 5. 7. 1916. Ráno jsme vystřelili na ruský aeroplán a pak byl klid. Památka mistra Jana Husa.

Čtvrtek 6. 7. 1916. Je teplo a hezky. Nic pozoruhodného. Sami si vaříme menáž[5]. Odpoledne jsme hráli karty. Pršelo. Asi o sedmé hodině přišel najednou rozkaz, že mám jeti k batterii. Vše jsme naložili a jeli. V jedenáct jsme přijeli a zůstali u procen[6].

Pátek 7. 7. 1916. Brzy jsme jeli zase pryč směrem na Ugly a pak dále směrem západním. V Kašovce[7] byl rast[8]. Dopoledne jsme spali. Po poledni mám jeti pryč. Vesnice se jmenuje Sielce[9]. Jel jsem jako aufkléra s poručíkem Bitnenem a asi 3km od Kašovky jsme zůstali v lese u J.R. 18. Kladli jsme telefon a pak přes noc byli jsme u batalionu.

Sobota 8. 7. 1916. Ve tři hodiny jsme vstali a šli jsme zpět zároveň s pěchotou. Museli jsme jíti tiše, by nás Rusové nezpozorovali. Batterie byla ještě ve starém štelunku. Do rána jsem ještě spal. Ráno v pět hodin byl štelunkveksl[10]. Nový štelunk byl na poli západně od Sielce. Kašovka i Sielce hořely. Málo se střílí. Brzy šli jsme spát. Jinak nic nového.

Neděle 9. 7. 1916. Ráno přišel rozkaz změnit štelunk. Jeli jsme přes Podlesí[11] a kolem poledne vjeli jsme do štelunku, kde jsme vystřídali Němce „Bavoráky“. Rusové střílí hodně daleko dozadu až k balonu. Jinak nic nového.

Pondělí 10. 7. 1916. Spal jsem dosti dlouho. Stříleli jsme. Měli jsme smůlu. Někdo nám vyměnil kobylu a Viktor byl za to uvázaný[12]. V poledne šel jsem na beobachtung[13], ale přišel jsem zpět a pak jsem šel spolu s kapitánem na druhý. Večer jsem na beobachtungu kopal s několika muži dekunk[14]. Ve dvanáct hodin přišli jsme zpět. Rusové prý severně od nás prorazili.

Úterý 11. 7. 1916. Je hezký den. Nic nového. Dopoledne jsem spal. Odpoledne četl.

Středa 12. 7. 1916. Skoro jsem z pod celty ani nevyšel – četl jsem celý den. Odpoledne byl batterii prohlédnout genmjr. Pfefer a museli jsme říct, že se nám glänzend[15] vede. Večer jsem se procházel.

Čtvrtek 13. 7. 1916. Je teplý den. Dopoledne jsem četl. Asi ve čtyři hodiny jsme vše složili a bude změna štelunku. Jeli jsme kousek zpět na pokraj lesa. Pod kanon museli jsme dávat desky. Práce byla rychle hotová, a tak brzy šli jsme spát.

Pátek 14. 7. 1916. Dopoledne jsme pracovali na maskování, odpoledne jsem četl. Nic nového.

Sobota 15. 7. 1916. Dosti hezký den a je klid. Po poledni jsme se zastřelovali. Jinak nic nového.

Neděle 16. 7. 1916. Přes noc pršelo. Po menáži šel jsem do služby jako aufkléra. Byli jsme před kostelem u vsi Podryže[16]. Navečer jsme telefon sebrali a šli k batterii – prý zítra půjdeme na jiné místo.

Pondělí 17. 7. 1916. Spal jsem do deváté hodiny. Pak vzal telefon a kladli jsme drát do švarmu a pak jej překládali. Byla bouřka s velkým lijákem – docela jsem promokl. Pak jsem šel k batterii a převlekl se do suchého prádla a spal.

Úterý 18. 7. 1916. Prší. Poničil jsem trochu mundůr[17]. Odpoledne bylo povýšeno několik mužů. Večer jsem kladl drát na štangle. Byla bouřka a v močále byla tráva mokrá, takže jsem přišel celý promoklý. Ve dvanáct hodin přišli jsme do štelunku.

Středa 19. 7. 1916. Když jsem přišel, vysvléknul jsem se a spal až do menáže – tedy skoro celý den. Večer jsme stříleli.

Čtvrtek 20. 7. 1916. Celou noc a celý den pršelo. Vstával jsem až k menáži. Nic nového.

Pátek 21. 7. 1916. Stále prší. Z pod celt málo vycházíme. Celý den se čte nebo spí.

Sobota 22. 7. 1916. Stále prší. Nic nového – celý den ležíme.

Neděle 23. 7. 1916. Stále prší. Nic nového.

Pondělí 24. 7. 1916. Vyjasnilo se. Dopoledne byl u nás gen. Machaczek – náš brigadýr. Po menáži šel jsem do služby na beobachtung. Jeli jsme koňmo až k rezervnímu beobachtungu a pak přes močál pěšky. Ve švarmu nic zvláštního. Řeka Stochod[18] je dosti dobře vidět a je nedaleko. Byl krásný večer – do půlnoci byl jsem venku.

Úterý 25. 7. 1916. Od půlnoci měl jsem službu a nespal jsem vůbec. Trochu se zamračilo, ale je hezky. Nic nového. Po poledni jsem byl vystřídán. Odpoledne jsem spal.

Středa 26. 7. 1916. Je hezky. Dopoledne byla reitschule[19]. Odpoledne jsem spal. Nic nového.

Čtvrtek 27. 7. 1916. Je krásně. Celý den klid.

Pátek 28. 7. 1916. Je krásný den. Časně z rána počala ruská kanonáda, a sice na všech stranách, ale vlevo to hučelo nejsilněji. Celý den se střílelo. I k nám přiletělo několik těžkých granátů, vyhodily obrovské množství hlíny a zůstaly po nich velké jámy. Kolem páté hodiny přiletělo též několik šrapnelů a Bartoš byl těžce zraněn – měl prostřelenu levou část prsou. Večer kanonáda utichla, ale vlevo i vpravo od nás hučelo to celý den.

Sobota 29. 7. 1916. Vlevo i vpravo kanonáda. Je krásný den. odpoledne jsme velmi silně stříleli až pozdě do večera. Vpravo od nás prý Rusové postoupili. Večer jsme vše zabalili a připravovali se k odjezdu – aspoň se tedy s ním počítalo. V deset hodin jsme ulehli.

Neděle 30. 7. 1916.  Ve dvanáct hodin v noci byli jsme vzbuzeni a v jednu hodinu odjeli. Jeli jsme až za Rudku Miryňskou[20] a zde byl štelunk. Před námi byl obrovský oheň. Musel jsem jíti na beobachtung a kladli jsme drát[21]. Pozorovací stanoviště bylo zřízeno na obrovské a asi 300 let staré lípě v dosti krásné zahradě. Z domu stojícího před zahradou jsme odvezli klavír a velmi krásný příbor. Knihovna byla úplně rozbitá a nábytek již nebyl žádný, a i sýpka byla zpola rozbitá. Den je dosti krásný, ale trochu chladno. Odpoledne kladl jsem telefon do švarmu a ježto handaparát nefungoval, musel jsem běžet pro nový magnet telefonu. Večer jsme v osamělém dekunku vše přichystali ku spaní. Byla tam matrace a dlouhé pohovky se sametovými polštáři. Spal jsem dobře.

Pondělí 31. 7. 1916. Vstavše, přenesli jsme telefon k pozorovacímu stromu. Kolem zahrady tekl potok a byly na něm i loďky – skoro celé dopoledne jezdil jsem na loďce. Po poledni jsme byli vystřídáni. U batterie měli hodně práce s maskýrungem[22] a kladením drnů.

 

[1] Pozorovatel.

[2] Ugly – dnes Uhly (Угли Volyňská Ukrajina) – sousední vesnice asi 1,5 km severovýchodně od Arsenovychi, kde byl Josef Křížek ubytován.

[3] Útok.

[4] Kopyli – dnes Kopyllya (Копилля Volyňská Ukrajina) asi 16 km východně od jejich pozice.

[5] Stravu.

[6] Kolesna která se připojuje k dělu pro převoz.

[7] Kaszowka – dnes Kashivka (Кашівка Volyňská Ukrajina).

[8] Odpočinek.

[9] Dnes Sil’tse (Сільце Volyňská Ukrajina).

[10] Výměna dělostřeleckého postavení.

[11] Podlesie dnes Pidlisy (Підліси Volyňská Ukrajina).

[12] Uvazování byl jedním z trestů v RU armádě.

[13] Pozorovací stanoviště.

[14] Deckung – okop, úkryt.

[15] Skvěle.

[16] Dnes Pidrizhzhya (Підріжжя Volyňská Ukrajina).

[17] Uniformu.

[18] Stochid je řeka ve Volyňské oblasti na západě Ukrajiny. Je 188 km dlouhá. Povodí má rozlohu 3150 km²

[19] Jezdecký výcvik.

[20] Rudka-Myryns’ka, Volyňská Ukrajina.

[21] Telefonní spojení.

[22] Maskováním pozic.