Červenec 1915

Čtvrtek 1. 7. 1915. Vstali jsme asi v sedm hodin a pak jsme maskýrovali kanony. Ruské kanony zase silně střílejí a je slyšeti silnou střelbu od infanterie[1] nedaleko. Dopoledne slunce svítilo a oschly nám mantle[2]. Po menáži[3] naráz abmarš[4] – změna pozice. Jeli jsme zpět lesem a u vsi v poli byl štelunk[5]. Zase se mračí a je dusno. Střílíme asi na 7 km. Do večera střílel jen jeden kanon a pak u kanonu jsme spali.

Pátek 2. 7. 1915. V jednu hodinu byl budíček a jede se pryč. Jeli jsme do toho štelunku jako včera. Byla tam již batterie 2, a proto jsme zajeli na její místo. Ale již jsme nespali, bylo řečeno, že se brzy pojede dál. Rusové prý zase coufají. Přišel jsem do styku s 10. Dr. reg. Asi v šest hodin jsme jeli dál, ale hned jsme zase zastavili a pak jsme čekali skoro do 11 hodin. Jedeme přes les a pak západně od Tarlova[6] v mladém lesíku byl štelunk, ale nestříleli jsme. Rusové též málo střílí. Jdou pověsti, že máme jeti do Itálie. Večer jsme stříleli asi 8 ran abychom se zastříleli. Tagwach[7] má býti v pět hodin.

Sobota 3. 7. 1915. Ve čtyři hodiny nás vzbudili, prý v šest hodin se abmaršuje. Posnídali jsme a vše napakovali a jelo se. Cesta byla písčitá. Kolem jedenácté hodiny jeli jsme přes Ožarow[8] – byl úplně vypálen. Jen holé zdi trčely do výše. Lidé byli ubytovaní ve spáleništi ve slaměných boudách. Za městem byl pak ve vsi Zavodě[9] rast[10] a menážili jsme. O jedné hodině jeli jsme dále zase cestou písčitou. Zde jsme se srazili s regimentem. Kolem čtvrté hodiny přijeli jsme do vsi Vilčice[11], kdež jsme byli na noc. Koně se zavedli do stodoly. Kanony se očistily a kola namastily. Je zde málo studní a ty jsou velmi hluboké; řetězy u nich chybí. Vodu táhali jsme provazama. Zase se vyjasnilo a je teplo. Spali jsme u kanonu.

Neděle 4. 7. 1915. O půl čtvrté byl Tagwach. V pět hodin jsme vyjeli. Cesty jsou již lepší. Kolem osmé hodiny přijeli jsme do Sandoměře. Velmi hezké město na svahu a v údolí tekla Visla. Ve městě se nakoupilo a pak jelo se přes Vislu mostem z pontonů vystavěném. Za řekou bylo prvé rakouské nádraží a vlaky již jezdily. V sousední vsi Wěla Věž[12] jsme měli rast. Je zde hezky a okolí mně připadá jako kolem Břeclavi. V poledne jsme přijeli do Tarnobřehu[13] a zde byla menáž a futrovalo se. V jednu hodinu jelo se dál a kolem čtvrté hodiny byli jsme ve Chmelově[14], kdež jsme zůstali na noc. V Tarnobřehu byl kostel rozbit a i část města byla zbořena. Těsně před městem byly ruské švarmy. Na město bylo stříleno těžkými kanony. Den byl krásný. Ve Chmelově jsem si vypral prádlo a řádně se umyl. Večer jsem ulehnuv ke kanonu vzpomínal a pak jsem spal. Máme službu – wachu[15]. Noc je velmi teplá a jasná.

Pondělí 5. 7. 1915. Ráno vstal jsem ve čtyři hodiny, ale pak jsem zase lehl, dozvěděv se, že dnes má býti rast a máme čekati na einwagonírování[16]. Dopoledne se očistily kanony a odpoledne byla pferdvisita. Byla ve dvě a pak ještě jednou o sedmé. V pět hodin jsme ukazovali své rezervní porce. Je zase velmi teplý den a jasno. Dnes připadá památka oslavy mistra Jana Husa. Vzpomínám vděčně toho muže – člověka. K uctění jeho památky zazpívali jsme „Hranice vzplála“.

Úterý 6. 7. 1915. Ve tři hodiny byl jsem vzbuzen – mám jeti jako kvartýrmacher[17]. Vyjeli jsme o půl paté. Jedeme silnicí jižním směrem. V Majdanu[18] jsme napojili koně a věci jsme si koupili. Jedeme povětšinou poklusem. Krajina je dosti hezká a velmi pěkně se to jelo. Kolem jedenácté hodiny přijeli jsme do Kolbuszové[19]. Zde byl právě trh. Náměstí bylo plné lidu. Pak jsme prohlédli město ohledně ubytování a ježto nebylo nikde stodol, byl určen freilager[20]. Pak jsem se umyl a hráli jsme karty do jedné hodiny. Pak přijela batterie. Koně se uvázali ke kanonům a pak byla menáž. Po menáži se koně opatřili. Pak byl rozkaz. Poté procházeli jsme se po městě a byli jsme též ve vinárně. Káva stála 80 h. Kolem deváté hodiny šel jsem spát.

Středa 7. 7. 1915. Vstali jsme asi ve čtyři hodiny. Vyjeli jsme v šest hodin z Kolbuszové. Krajina je dosti pěkná rovina, hojně lesních stromů je zde. Den je krásný a je velmi teplo. Jeli jsme přes vesnici Carnu[21] a pak přes město Sendzisov[22], jež je na kolejích Krakov – Lvov. Zde jsme již dvakrát byli. Za městem ve vesnici Gora Roptická[23] u dvoru byl freilager. Koně šli do stájí. Odpoledne jsem se okoupal a pak se procházel. Den velmi krásně uplynul.

Čtvrtek 8. 7. 1915. Vstali jsme asi v šest hodin a pak jsem sháněl sklenice. Bylo jich potřeba pro zaslání vyřezaných částí ze zabitých koní, jež onemocněli na soplivku. Odpoledne jsem spal v lesíku a pak byla pferdvisita. Večer jsme se procházeli po vsi. Děvčata jsou zde dosti hezká a dobře se s nimi baví. Jen rozhled o světě nemají. Kolem jedenácté hodiny jsme si zazpívali a pak šli spát. Spal jsem dobře.

Pátek 9. 7. 1915. Vstávali jsme asi v pět hodin. Dopoledne jsem chodil po vesnici. Odpoledne jsem se bavil s paní poštmistrovou. Toho večera ale přišla zvěst, že v noci budeme vagonírovat, proto to bavení. Krátce poté co se přišeřilo šel jsem ke koním – ve dvě hodiny odjedeme.

Sobota 10. 7. 1915. Ve dvě hodiny byly jsme maršbereit[24] a jeli jsme na nádraží do Sendzinova[25] a tam navagonírovali. V pět hodin jsme začali a v šest hodin byli jsme hotoví. Jedeme směrem na Jaroslav[26]. V poledne jsme přijeli do Převorska a teď se pravilo, že pojedeme k Rozvadě. Byl jsem velmi nerad a velmi překvapen, ježto jsem si to nedovedl vysvětlit. K mému největšímu podivu jeli jsme zase zpět k Rešovu. Jedeme přes Rešov k Sendzinovu. Zde byla večeře a jelo se dále k Dembici[27]. Stmívalo se, a proto jsem ulehl a spal.

Neděle 11. 7. 1915. Vzbudil mě déšť a kupodivu seznal jsem, že jedeme dráhou jednokolejnou a opačným směrem. Zase jsem si to nedovedl vysvětlit, ale poznal jsem podle směru, že jedeme k Tarnobřehu. Asi v sedm hodin ráno jsme přijeli do Tarnobřehu – kde jsme právě před týdnem byli. Zde máme vyvagonírovat. Po vyvagonírování jeli jsme východním směrem přes Grembovu[28] do Rozvadova[29]. Město bylo dosti hezké, ale zpola rozbité. Za městem jsme měli freilager[30]. Měli jsme službu – wachu.

Pondělí 12. 7. 1915. Ráno byl ve tři hodiny Tagwach a v pět hodin byl abmarš. Jeli jsme severovýchodním směrem přes řeku San. Za Sanem byl dlouhý les a cesta byla samý písek. Ve vsi Zaklikov[31] jsme byli přes poledne a byla zde menáž. V jednu hodinu jelo se dál a ve čtyři byli jsme na místě. U potoka byl freilager – koně šli do stodol. Přes noc pršelo, a proto jsme postavili celty. Nocovali jsme u vsi Řetica Zemninoka[32].

Úterý 13. 7. 1915. Ve čtyři hodiny byl Tagwach a v šest hodin maršbereit. Jsme prý Arme reserve[33] a čekáme na rozkazy. Asi v sedm hodin jsme vyjeli a jedeme směrem východním. Ve vsi Trzydnik byl rast a jelo se dál. Asi ve dvě hodiny byli jsme na místě u vsi Sulov[34], kde na louce byl parkplatz. Odpoledne jsem se prospal a pak povídal se sedlákem, kde jsme měli koně na kvartýře. Spal jsem u kanonu. K ránu počalo poprchat.

Středa 14. 7. 1915. Ve čtyři hodiny jsme vstali, pojede se dále – prý k 9. kóru[35], kam patříme. O půl šesté jsme vyjeli a v nejbližší vsi byl rast. Zde se shromáždil celý truppendivision. Sešli jsme se zde tři Bzenčani – já, Nevřivý a ještě jeden z nádraží. Po menáži jeli jsme zpět do vsi Sulov a zde na cestě jsem zlomil oje. Na louce byl freilager. Byl raport a fáráci[36] od mého vozu byli uvázáni[37]. Večer jsme si koupili vepřové maso a uvařili jej. Asi v sedm hodin přišel rozkaz maršbereit. Zapřáhli jsme a za tmy jeli jsme do štelunku asi 8 km vzdáleného. Cesta byla velice špatná a jelo se pomalu. Byla již skoro půlnoc a nebyli jsme na místě.

Čtvrtek 15. 7. 1915. Blízko vsi Sakrzow[38] byl halt a čekali jsme až se rozední. Ke třetí hodině jsme pak vjeli do štelunku nedaleko vsi. Hned jsme museli kšice[39] zahrabat a maskýrovat. Pak jsem šel spát a spal jsem až do poledne. Rusové střílí z velkých kalibrů. Po menáži jsem psal. Do večera byla dosti silná kanonáda, ale my jsme nestříleli – jen jeden kanon. Brzy šel jsem spát. Celou noc se střílelo.

Pátek 16. 7. 1915. Vstal jsem asi ve čtyři hodiny a již bylo slyšeti silnou střelbu infanterie a i kanony hučely. Dopoledne jsme silně stříleli. K poledni byla střelba ještě silnější. Všechno jen hučelo a nebylo snad ani vteřiny, kdy by nebylo slyšeti rány z děl. Infanterie dělala angriff[40] a prvý se podařil jen na křídlech a moc vojáci prý nepostoupili. V noci byla strašná střelba od infanterie i kanonáda a prý naši museli z pozic jíti zpět. Prší.

Sobota 17. 7. 1915. Vstal jsem v šest hodin. Bylo velmi krásně – jako po bouřce. Sem tam rána, ale jinak klid. Odpoledne jsme zase stříleli a i na nás se vedla těžká ruská střelba. Fr. Lovecký šel dnes do nemocnice. Večer jsem měl službu a nespal jsem. Přes noc se silně střílelo.

Neděle 18. 7. 1915. Dnes má býti zase angriff. Je velmi hezky a již se ozývají rány z kanonů. Do půl osmé jsme se zastřelovali a pak nastala hromadná kanonáda. Jen to vše hučelo. Vydržet takovou kanonádu mohou jen rekové. V devět hodin přešla pěchota ke šturmu (99. pěší regiment) – ale jak jsem slyšel, prý se ani k překážkám nedostali a velké ztráty prý tento regiment utrpěl. Střílelo se pak dále, ale již ne tak zuřivě. Dnes dali jsme z kanonu skoro 150 ran. Den byl krásný. Odpoledne jsem trochu spal. Jsme nedaleko Bystřice u Zakřové[41].

Pondělí 19. 7. 1915. Prší a ani se mi nechtělo vylézt zpod celty. Najednou, asi v osm hodin, byl maršbereit. Neradi jsme jeli pryč, protože stále pršelo. Nejprve jsme opravili procnu[42] a pak se jelo. Rusové odjeli pryč. Jeli jsme okolo našich pozic, kde ležela spousta mrtvol – hlavně od 99. inf. regimentu. Pak jsme přejeli ruské štelunky a pak byl rast. Sešel jsem se s Jelínkem a Ventrčou od 3. pěšího pluku. Po hodinovém odpočinku jeli jsme dál, až blíže vsi Sobiešany[43] a tam byl štelunk. Stříleli jsme ale málo. Večer počalo zase pršet a byla zima. Postavili jsme celty a spal jsem.

Úterý 20. 7. 1915. Vstavše, zatáhli jsme kanony trochu nazad a připravili jsme vše na střílení. Má prý býti angriff na levém křídle a my máme to křídlo podporovat. Celý den se střílelo dosti silně. Počasí je pošmourné a celý den poprchalo. Večer se postavily celty a ulehlo – brzy jsem spal.

Středa 21. 7. 1915. Vstavše, povídali jsme si. Venku je zase zamračeno, poprchá. Mantl mám ještě od včerejška mokrý a boty rozmočené – zebe mě. Dopoledne jsem psal. Odpoledne jsme stříleli a večer brzy jsem šel spát.

Čtvrtek 22. 7. 1915. Ve čtyři hodiny nás vzbudili a střílelo se, ale ne dlouho. Pak jsme šli spát a asi v osm hodin jsme stříleli dál. Celý den se střílelo velmi silně a k večeru byla kanonáda – jen to vše hučelo. I Rusové stříleli, ale málo. Mám službu – wachu.

Pátek 23. 7. 1915.  Asi v šest hodin přišla káva, vstali jsme a hned přišla zvěst, že Rusové přes noc odjeli. Proto jsme vše k odjezdu též my připravili. Předvoj již jel kupředu. Čekáme na další rozkazy. Asi v deset hodin byl marš. Jeli jsme ke vsi Sobiešany[44] jeden kilometr a tam byl freilager. Máme koně nemocné a musíme čekati, jak bude o nás rozhodnuto. Po menáži jsem se zase jednou řádně omyl. Dnes je velmi teplo. Do večera jsme si uvařili vepřové maso, jehož zde byl dostatek. Rusové couvli za Lublin. My jsme šli spát. Vzpomínám domova. Štáb regimentu jel zpět a nevíme, kam zase pojedeme.

Sobota 24. 7. 1915. O půl paté jsme vstali a čekalo se co bude dále. Nemocní koni byli zastřeleni a vnitřnosti odeslány do Vídně na pozorovací stanici. Den se ukazuje zase velmi hezký. Na půl devátou byl ustanoven odjezd, což se též stalo. Jeli jsme směrem východním a ve vsi Bichanka[45], do které v jednáct hodin jsme přišli, byl freilager na louce blízko vody. Je zde bažinaté údolí, ale krajina je zde hezká. Jsem trochu nemocen, myslím však, že to vbrzku přejde. Teď patříme pod 14. armádní sbor. Den byl jasný a i noc bude jasná. Spíme venku na kopečku u kanonů. Bylo moc mokro a sláma nebyla. Roura se plnila glycerinem a kanon se prohlížel.

Neděle 25. 7. 1915. Dlouho jsme spali, ježto nás nikdo nebudil. Ve vsi v kostele hrála hudba, patrně byla sloužena polní mše. Dnes není již tak horko a je zamračeno. Odpoledne pršelo. Spali jsme a pak se hrály karty.

Pondělí 26. 7. 1915. V pět hodin jsme vstali a pak vše se napakovalo – pojedeme pryč. Jel celý regiment. Napřed jiné batterie a pak my. Jeli jsme do půl jedenácté a ve vsi Piotrkov[46] byl freilager. Jsme blízko fronty, neb je slyšet zřetelně střelbu. Po menáži jsme hráli karty. K večeři jsme navařili brambory a brzy šli spát.

Úterý 27. 7. 1915. V pět hodin byl Tagwach. Dosud se neví, jestli pojedeme pryč. Je jasno, ale fouká studený vítr. Asi v osm hodin byla visita na koně od vojenského zvěrolékaře a v jedenáct má být pferdvisita. Odpoledne jsme hráli karty a přišel za mnou Ventrča. V sedm hodin byl rozkaz a pak byly fustaroky. Do půlnoci jsme hráli karty.

Středa 28. 7. 1915. Vstával jsem až v devět hodin. Den je velmi krásný. Dopoledne se nedělalo nic. V poledne přišel rozkaz maršbereit a prý se pojede pryč. Po menáži ve dvě hodiny jsme jeli. Kolem třetí hodiny se počalo mračit a přišla bouřka. Byl silný liják. Kolem páté hodiny jsme přijeli do štelunku v lese a hned se postavily celty, kdež jsme se před deštěm schovali. K večeru se mraky roztrhaly a přestalo pršet. Zastřelovali jsme se několika ranami. Večer jsem měl službu a stříleli jsme po dvanácté hodině s přestávkami. Málo jsem spal. Měsíc krásně svítil – byl úplněk.

Čtvrtek 29. 7. 1915. Ve tři hodiny jsme vstávali, ale ještě hodinu jsme pak spali. Ve čtyři hodiny jsme stříleli a dosti silně. Rusové střílí, ale slabě. Dopoledne jsme stříleli stále, jen s malými přestávkami. Odpoledne se již tolik nestřílelo a hráli jsme karty. Večer jsem šel brzy spát.

Pátek 30. 7. 1915. Časně jsme vstali a hned byl maršbereit. Kolem osmé hodiny jsme odjeli. Nejprve jeli jsme přes naše zákopy a pak kolem ruských. V blízkém lese byl rast, menážilo se a čekali jsme dalších rozkazů. Kolem třetí hodiny jeli jsme dál a byla velká bouřka. U vsi Filny[47] byl freilager. Spali jsme u kanonů.

Sobota 31. 7. 1915. Ve čtyři hodiny jsme vstali. V osm hodin má býti maršbereit, proto jsme si uvařili brambory. V osm hodin jsme odjeli a kolem desáté hodiny jsme přijeli na silnici od Piaski k Varšavě. Silnice je velmi pěkná a rovná. Blíže Lublinu při silnici byl rast. Odpoledne jeli jsme dále přes les a před lesem byl štelunk otevřený. Kanony jsme z lesa vytlačili a hned se kryly haluzema a pak jsme stříleli. Před námi byla otevřená krajina. Všechny exploze jsme viděli a infanterie postupovala asi 500 kroků před námi. Celá vesnice hořela a kouř nás tak kryl, že nebylo možno nás viděti. Dlouho do noci jsme stříleli. Spali jsme u kanonů bez slámy. Spal jsem dobře.

[1] Pěchoty.

[2] Kabáty.

[3] Společné stravě.

[4] Odchod.

[5] Palebné postavení.

[6] Tarłów – vesnice v okrese Opatów ve Svatokřížském vojvodství na jihu středního Polska. Je sídlem gminy zvané Gmina Tarłów. Leží přibližně 30 kilometrů severovýchodně od Opatówa a 79 km východně od krajského města Kielce. Je to přibližně 13 kilometrů severně od města Ozarow.

[7] Budíček.

[8] Ożarów.

[9] Zawada.

[10] Odpočinek.

[11] Wilczyce.

[12] Wielowies.

[13] Tarnobřeh je průmyslové město v jihovýchodním Polsku. Leží v severní části Podkarpatského vojvodství na řece Visle.

[14] Chmielów.

[15] Strážní služba.

[16] Nakládat.

[17] Ubytovatel.

[18] Majdan Królewski.

[19] Kolbuszowa.

[20] Tábor pod širým nebem.

[21] Czarna.

[22] Sędziszów Małopolski.

[23] Góra Ropczycka.

[24] Připraveni k odchodu.

[25] Sędziszów Małopolski.

[26] Jarosław – město v jihovýchodním Polsku v Podkarpatském vojvodství. Leží nyní zhruba 30 km od ukrajinských hranic na železniční a silniční trase Krakov – Řešov – Lvov. Z hlediska historického zemského dělení patří k Červené Rusi a východní Haliči. Východním okrajem města protéká řeka San.

[27] Debice.

[28] Grębów.

[29] Rozwadów.

[30] Viz. pozn. 20.

[31] Zaklików.

[32] Rzeczyca Ziemiańska.

[33] Rezervní vojsko.

[34] Sulów.

[35] Kór – sbor, jednotka.

[36] Vozkové.

[37] Fyzický trest v armádě, který zrušil až císař Karel.

[38] Zakrzówek.

[39] Děla.

[40] Útok.

[41] Bystrzyca u vsi Zakrzówek.

[42] Kolesnu.

[43] Sobieszczany.

[44] Viz. minulá poznámka.

[45] Bychawka Pierwsza.

[46] Piotrków.

[47] Felin.