Červen 1918

Sobota 1. 6. 1918.  Když jsem se vzbudil, byli jsme právě v Chrudimi a odtud jeli jsme do Pardubic. Zde jsme vystoupili a po padesáti odcházeli do koupele. Byl jsem mezi posledními a nebylo již vody, proto jsem se nekoupal. Dostal jsem nové prádlo a odvedli mě na obvaziště, kde mě převázali a pak mě odvezli do baráku č. 5. Pohled zevnitř činil dosti dobrý dojem. I postel byla čistá, a tak jsem ulehl. Ošetřovatelky však vzbudili ve mně dojem odporu. Chtěly totiž donutit jistého starého nemocného by zametal a když se vzpouzel, vyhrožovaly doktorem, který prý vylítne. Nevím, k čemu jsou ty ženské v nemocnicích, jak pozoruji, nedělají celý den skoro nic, mají jen své miláčky a kolem těch obskakují. No, nekladl jsem a nekladu žádné přání a tož je mi to lhostejno. Odpoledne psal jsem domů, by mi poslali žádost, a pak jsem četl. Strava obstojná, mně stačí snad proto, že nemám žádné chuti. Mám dle všeho střevní katar, neboť ve fekáliích byl jen hlen a krev – snad je to jen od nastuzení.

Neděle 2. 6. 1918. Dobře jsem se vyspal. Venku nádherně. Kolem osmé hodiny byla lékařská prohlídka a půjdu asi na jiný barák. Celý den jsem četl. Velmi se nudím.

Pondělí 3. 6. 1918. Dopoledne byla prohlídka, ale zase si mě žádný nevšímal – obvaz je tak, jak byl. No, nespíchám s tím léčením a nechť je to tedy tak. Dopoledne jsem četl. Celý den bez zajímavostí.

Úterý 4. 6. 1918. Dopoledne byl u prohlídky nadlékař. Pak jsme se vyhřívali na slunci. Odpoledne byl rozkaz a ohledně dezerce odtud řečeno vše. Večer jsem se díval na nohu kolegy. Jinak nic zajímavého.

Středa 5. 6. 1918. Ráno prohlídka jako obyčejně, žádná změna. Mám II.D. Bylo mi navrženo, abych dělal zde takového škrabáka. Opravdu nevím, jak se rozhodnou – domov přece jen táhne neodolatelnou silou.

Čtvrtek 6. 6. 1918. Ráno prohlídka, při ní mi řekl nadlékař, že mohu se pokusit a tož do toho kousnu, nemůže to přece nikterak škodit. Pak jsem psal tabulky nad postele – tím jsem se bavil celý den.

Pátek 7. 6. 1918. Průjem trvá stále. Dnes jsem psal tabulky z druhé světnice. Nic zajímavého. Ve městě prý nepokoje – na nádraží vybrali několik vagonů špeku – tři osoby prý byly zastřeleny.

Sobota 8. 6. 1918. Při visitě nic zvláštního. Psal jsem velké tabule. Večer bylo nám přečteno stanné právo. Dostal jsem mundůr.

Neděle 9. 6. 1918. Při visitě nic nového, prý se nesmí jíti ven. Po poledni přišlo dovolení a můžeme do šesti ve. Prohlédnul jsem si Pardubice a byl jsem na pivu. V osm šli jsme spát.

Pondělí 10. 6. 1918. Žádná změna – jednotvárný život.

Úterý 11. 6. 1918. Nic nového.

Středa 12. 6. 1918. Nic nového.

Čtvrtek 13. 6. 1918. Ráno časně byl jsem vzbuzen a prý čeká někdo na mě u brány. Hned jsem si myslel, že je to můj otec a také byl. Donesl mi oblek, žádost a jídlo. Byl jsem opravdu rád. Tatínek odešel a přijde o desáté hodině, neboť v té době je návštěva dovolena. Při prohlídce jsem předložil žádost. Odpoledne mě pak lékař vyšetřoval a psal mi diagnózu. Kolem čtvrté hodiny tatínek odjel.

Pátek 14. 6. 1918. Byl jsem volán k prohlídce k nadlékaři a ten mi říkal, že žádosti bude vyhověno. Já však nevěděl které, neboť podány byly dvě – jedna o dovolenku a druhá o přeložení. Odpoledne byl jsem na prohlídce u plukovního lékaře a dostanu 3 měsíce dovolenou na zotavení.

Sobota 15. 6. 1918. Celý den nic zajímavého.

Neděle 16. 6. 1918. Dopoledne byla důkladná prohlídka. Odpoledne byl jsem se zase projít do šesti hodin. Navečer silně pršelo.

Pondělí 17. 6. 1918. Nic zajímavého.

Úterý 18. 6. 1918. Vypisoval jsem dokumenty na dovolenou.

Středa 19. 6. 1918. Ráno šel jsem k raportu o dovolenou, ale nemají peníze, a tedy nás nemohou poslat. Pak jsme hráli karty.

Čtvrtek 20. 6. 1918. Ráno šli jsme zase k raportu a peníze opět nebyly. Má dnes přijet transport, a tedy není času. Odpoledne přijelo 1100 mužů, někteří již z ofenzívy.

Pátek 21. 6. 1918. Ráno na raportu u plukovního lékaře a v jedenáct hodin u generála. Odpoledne jsem odevzdal mundůr. Večer nás volali pro orlabscheiny[1], pak se ale zjistilo, že nejsou podepsané. Přes noc silně pršelo. Spal jsem velmi špatně, nemohl jsem se dočkat rána.

Sobota 22. 6. 1918. Do rána se vyjasnilo. Kéž by nám dopoledne věci vydali, je zde strašně fádně. Před jedenáctou hodinou nám listiny vydali, a tak jsem hned spěchal na nádraží. Vlak k Brnu jsem ještě dostihnul. V České Třebové jsem musil vystoupit a čekat pět hodin, neboť ku Přerovu je spojení až v šest hodin a dvacet minut. Prošel jsem se trochu a byl jsem na obědě (guláš s bramborami a víno). Bylo mně však velmi mizerně a pokoušely se o mě mdloby.  Brzy to však přešlo. Pak jsem čekal na nádraží a pozoroval ten ruch. Po šesté jsem odjel do Olomouce, kam jsem přijel v devět a po dvou hodinách čekání jsem jel do Přerova. Zde jsem dostal spojení k Říkovicím, kdež jsem vystoupil.

Neděle 23. 6. 1918. Do Přestavlk jsem přišel o půl druhé v noci. Vzbudil jsem bratra a ostatní. Maje velký hlad pustil jsem se s chutí do nabízeného. Pak jsem spal až do rána.  V osm hodin jsme vstávali. Odpoledne jsme byli na procházce v lese, kdež jsme trhali jahody.

Pondělí 24. 6. 1918. Dopoledne v zahrádce a odpoledne ve Staré Vsi.

 

Tříměsíční dovolená – bez zápisů

 

Září 1918

 

Pondělí 16. 9. 1918. Vašík pro mě přijel. Jeli jsme poledním vlakem.

Úterý 17. 9. 1918. V devět hodin jeli jsme do Kroměříže. V jedenáct byli jsme tam. Do dvou hodin čekal jsem v hostinci. Pak jsem šel do nemocnice a byl jsem přijat na druhé oddělení ve světnici 75.

Středa 18. 9. 1918. Ráno prohlídka, vše dobré.

Čtvrtek 19. 9. 1918. Prohlídku dělal nový lékař. Navrhli mě, bych pekl pro nemocnici koláče. Svolil jsem – samozřejmě. Byl jsem se představit veliteli a pak v kuchyni. Za 14 dnů začnu péci.

Pátek 20. 9. 1918. Prohlídka – nic nového. Odpoledne jel jsem na Dienstfrei. Byl jsem u Suttnerů, a pak přes Hulín do Přestavlk. Sešel jsem se s panem Pozdíškem z Brna.

Sobota 21. 9. 1918. Ráno domů.

Neděle 22. 9. 1918. Odpoledne o páté jel jsem zpět do Přestavlk.

Pondělí 23. 9. 1918. Ráno do Kroměříže. Nic nového.

Úterý 24. 9. 1918. Nic nového. Byl jsem v parku a v hospodě.

Středa 25. 9. 1918. Nic nového. Odpoledne v parku.

Čtvrtek 26. 9. 1918. Nic nového.

Pátek 27. 9. 1918. Nic nového.

Sobota 28. 9. 1918. K bratrovi.

Neděle 29. 9. 1918. Ráno pěšky do Kroměříže a pak do Hulína a vlakem domů. O půl desáté zpět do Kroměříže.

Pondělí 30. 9. 1918. Poprvé v kuchyni, práce dost, ale jinak obstojně.

 

Říjen 1918

 

Úterý 1. 10. 1918. V kuchyni. Nic zvláštního.

Středa 2. 10. 1918. V kuchyni. Nic nového.

Čtvrtek 3. 10. 1918. Večer na Kociánově koncertu.

Pátek 4. 10. 1918. Nic zvláštního. V noci se peklo.

Sobota 5. 10. 1918. Večer domů.

Neděle 6. 10. 1918. Doma.

Pondělí 7. 10. 1918. Vinobraní. Večer do Kroměříže.

Úterý 8. 10. 1918. V nemocnici prohlídka.

 

Dne 18. 11. obdržel jsem dovolenou, ale jel jsem až 18. 11. ráno.

 

Tímto zápisem končí se deník.

 

[1] Urlaubschein – potvrzení o dovolené.