Červen 1916

Čtvrtek 1. 6. 1916. Je zase velmi hezký den. Dopoledne byl u nás Novotného bratr. V poledne šel jsem do služby. Přišli od 6/15 FKR a též v našem beobachtungu[1] drželi službu. Večer byla přestřelka u 49. rgm.

Pátek 2. 6. 1916. Ode dvou do čtyř byl jsem venku. Byl klid. Jinak celý den nic nového. V poledne byl jsem vystřídán. Večer jsme čekali angriff[2] od Rusů – nebylo nic, přestože se dosti střílelo. Byl u mne Klimek.

Sobota 3. 6. 1916. Ráno letěl ruský aeroplán, ale nestříleli jsme, sami jsme nemohli. Byl jsem u procen[3] opravit si boty a bavil jsem se s Klimkem. Kolem třetí hodiny přišel jsem zpět a pak jsem spal. Večer byl feuerbereit[4]. Má býti angriff. Byl celkem klid.

Neděle 4. 6. 1916. Časně ráno počala ruská artilerie střílet a to hodně – chvílemi přecházela střelba až v tromelfeuer[5]. My jsme celkem slabě odpovídali. Až pak, když se ruská pěchota chystala k útoku, začalo to zase od nás. Vystříleli jsme hodně munice. Rusové si nás vzali taky na mušku, ale byli hodně vpravo. Celý večer byli jsme u kanonu a s přestávkami se střílelo.

Pondělí 5. 6. 1916. Ráno začala zase kanonáda. Byli jsme dohromady s maďarskou reitende[6]. Měli jsme dva kanony zkažené a tedy 8 kanonů dohromady. Večer jsem musel jíti na Adama[7]. Švarmy byly dílem rozbité, dílem neporušené. Náš beobachtung též dostal zásah a byli jsme tedy u haubitzů[8]. Večer nefungoval telefon a museli jsme jíti natahovat telefonní drát. Až do jedné hodiny byli jsme zaměstnáni.

Úterý 6. 6. 1916. Pršelo a museli jsme držet službu venku. Nestřílelo se. Když se rozednilo, pozoroval jsem čilý pohyb v ruských švarmech. Kolem osmé hodiny jsem ulehl, ale spát jsem nemohl. V poledne přišla zpráva, že je rückzug[9] a pomalu se má vše připravit na odchod. Vzal jsem věci a šel k batterii. Na cestu bylo silně stříleno. Batterie již odjela a až v Rudnikách[10] jsem ji dohonil. Jeli jsme až za Marianovku[11] a tam pak byl na poli stellung[12]. Spali jsme na poli. K ránu byla zima.

Středa 7. 6. 1916. Dopoledne jsme se zastřelovali. Bylo jinak dosti příjemně. Odpoledne, kolem páté hodiny, přišel najednou rozkaz zapřáhnout a jeli jsme pryč. Na cestě hořely domy i skladiště. Jeli jsme přes Lišči[13] a pak přes dlouhý most a 3 km přes Styr[14] a hned za Styrem v Boroviči[15] byli jsme přes noc. Celou cestu pršelo a ulehli jsme pod celty do bláta. Spal jsem málo, ale tvrdě.

Čtvrtek 8. 6. 1916. Asi v osm hodin jsme odjeli, ale pak asi 4 km za Styrem byl štelunk na louce. Vyjasnilo se a je pěkný den. Dopoledne jsem spal. Je klid, jen vlevo od nás je slyšet kanonádu. Spal jsem u kanonu.

Pátek 9. 6. 1916. Přes celý den se skoro ani nestřílelo. K večeru se zamračilo a byla malá bouřka. Postavili jsme celty a večer jsme pod nimi hráli karty.

Sobota 10. 6. 1916. Přes noc pršelo. Je slyšet kanonádu vlevo i vpravo. Přišla pošta. Odpoledne jsme hráli karty. Večer jsem šel brzy spát.

Neděle 11. 6. 1916. Hned zrána nás Rusové pozdravili. Několik šrapnelů explodovalo přímo ve štelunku a zrovna u mého kanonu. Škařupa byl raněn. Hned na to přišel rozkaz vyměnit štelunk a při tom nás Rusové prohnali – byl jsem úplně propocen. Za kostelem ve vsi Gružatyn[16] byl štelunk a pak jeli jsme vlevo od nás do lesa, kde byl zase nový štelunk. Major Toman pokáral batterii. V poledne měl být angriff[17]. Naši dostali se až do ruských štelunků, ale hned je Rusové vyhnali a my proto hned zapřáhli a jeli zpět. Po dvouhodinové jízdě za řekou Stochidou byl malý odpočinek a pak jeli jsme zase kupředu, ale jinou cestou. U lesa byl štelunk a měli jsme službu – wachu. Jako každá neděle byla pernou, tak i tato a pernější proto, že byla svatodušní.

Pondělí 12. 6. 1916. Když jsme vstali, přišel rozkaz jeti zase kupředu. Jeli jsme dosti pěknou cestou až do štelunku v lese, kde jsme byli včera. Dnes je zde dosti pěchoty – rezervy. Celý den se dosti střílí. Večer jsme brzy šli spát.

Úterý 13. 6. 1916. Ve dvě hodiny počala najednou pěchota střílet, i my jsme stříleli, ale brzy to utichlo. Do rána jsme se ještě prospali. Přes den se jen málo střílelo. Chodí kolem hojně onemocnělých pěšáků. Po poledni byla bouřka a až do večera pršelo. Večer se střílelo, já spal, aniž bych byl rány slyšel.

Středa 14. 6. 1916. Ráno jsme zatáhli kanony kousek zpět. Prý dostaneme nové cíle. Střílelo se celý den s přestávkami. Večer začala rychlopalba a i my jsme stříleli až asi do jedenácté hodiny. Pak to utichlo a šli jsme spát.

Čtvrtek 15. 6. 1916. Ve tři hodiny jsme zase vstávali a stříleli jsme celý den. Po poledni jsem přestal střílet – vyrajboval se veršlus[18]. Odpoledne byla silná bouřka. Večer brzy jsme ulehli a spal jsem velmi dobře celou noc pod celtou.

Pátek 16. 6. 1916. Ráno dali jsme několik ran a pak více jsem střílet nemohl. Musí se vyměnit kanon. Je dosti zima a občas i prší. Po menáži[19] jsem spal. Celé odpoledne poprchá. Vlevo je zase kanonáda. Večer měli jsme službu – wachu. Byl jsem vzhůru. Kolem desáté hodiny počala pěchotní střelba, jež sice pak povolila, ale blížila se blíž a blíž. Střely fičely již u nás ve štelunku. Hned byl feuerbereit[20] a pak se brzy odjelo. Několik Rusů s bodáky přiběhlo až do štelunku. Rychle se jelo pryč.

Sobota 17. 6. 1916. Na louce jsme zastavili a čekalo se. Odjel jsem s mým kanonem na opravu do Arsemovič[21]. Zde jsme čekali do osmé hodiny a dostal jsem jiný veršlus. Batterie kolem desáté hodiny přijela též zpět a pak byla menáž. Kolem třetí hodiny jeli jsme kupředu asi tři km do štelunku u lesa vlevo od cesty. Lovecký a Winterštein dosud nepřišli – asi budou zajati. Nýty od kanonu praskly.

Neděle 18. 6. 1916. Spal jsem do desíti hodin. Pak byl změněn štelunk a jeli jsme asi 4 km kupředu. Zůstal jsem s trénem vzadu, ježto kanon byl střelby neschopen. V poledne navštívil mě Zouhar. Novotný jel s kanonem do Kovelu. Večer jeli jsme do štelunku na louce mezi křovinami. Spal jsem dobře.

Pondělí 19. 6. 1916. Dopoledne byl jsem u Ohnutky. Nestřílí se. Prý sem přišlo německé vojsko. Odpoledne najednou počalo se střílet a sotvaže se batterie ozvala, již ruské granáty explodovaly ve štelunku, zvlášť mezi procnami, jež byly zrovna za štelunkem. Byl to zmatek k nepopsání. Břera byl zasažen granátem do hlavy a byl okamžitě mrtev. Dva koně, mezi nimi jeden od mého vozu (Kača) byli zabiti. Byl to jeden z kritických dnů. Večer odjeli jsme s procnami do lesa a já pak jsem se ještě vrátil a vyspal jsem se u Ohnutky.

Úterý 20. 6. 1916. Ve dvě hodiny ráno dělali Rusové angriff a byli odraženi. K ránu jej opakovali a prorazili. Rychle jsme museli odjet až do Arzeňovic[22] a pak jelo se zase kupředu do štelunku u lesa, kde jsme byli předvčírem. Střílelo se zase dosti. V noci Rusové zase kousek ustoupili. Spal jsem u procen.

Středa 21. 6. 1916. Spal jsem hodně dlouho. V poledne přišel rozkaz změnit štelunk a jeli jsme k cestě, kde byl u mostu štelunk. Poprchalo. Večer jelo se zase dál – a sice oklikou lesem a pak na louce v křoví byl štelunk. Večer jezdil jsem s procnama a až o dvanácté hodině jsem ulehl.

Čtvrtek 22. 6. 1916. Spal jsem do devíti hodin. Dopoledne byl jsem u Sklenáře. Odpoledne ve štelunku. Zase jsem spal. Střílí se celkem málo. Odpoledne jsem se procházel se Sklenářem. Rusové prý couvli. Spal jsem u procen.

Pátek 23. 6. 1916. Vstav, šel jsem do štelunku. Je krásný den. Po menáži šel jsem do švarmu jako beobachter[23]. Cestou ležela ještě spousta mrtvol, jak našich, tak ruských – byly již zčernalé. Od beobachtungu byli jsme pak viděni od Rusů a ti pouštěli do nás skoro rychlopalbu. Chvílemi museli jsme se plazit v trávě, a tak ujít jejich stálé pozornosti. Byl jsem propocen, než jsem se dostal na místo. Švarmlinie nebyly ještě úplně vykopány a byly to jen díry. Odpoledne se celkem nic pozoruhodného nestalo. Přes noc bylo dosti chladno.

Sobota 24. 6. 1916. K ránu měl jsem službu. Pak jsem ještě spal. Je krásný den. Nic zvláštního se nepřihodilo. Rusové velmi málo střílí. Byli jsme vystřídáni velmi pozdě. Zpět jsme šli již kratší cestou. Večer nás Sklenář fotografoval u ohníčku. Brzy šel jsem spát.

Neděle 25. 6. 1916. Spal jsem dlouho. Je pěkný den. Vpravo kanonáda. Celý den nic nového.

Pondělí 26. 6. 1916. Je zase hezký den. Novotný přijel s kanonem. V kšicštelunku[24] byla militérka. Po menáži šel jsem jako aufkléra do švarmu. Je děsné vedro. Rusové střílí granáty. Jinak nic pozoruhodného. Je pěkná noc.

Úterý 27. 6. 1916. K ránu jsem měl službu. Je zase teplý den. V poledne byl jsem vystřídán. Kšic byl již ve štelunku a zůstal jsem u něj. Nic zvláštního.

Středa 28. 6. 1916. Nestřílí se. Odpoledne byla bouřka a silně pršelo. Večer přinesl Novotný zvěst, že jeho bratr padl. Je pochován u Grnžatinu.

Čtvrtek 29. 6. 1916. Jubileum sletu v Praze. Je hezký den. Odpoledne jsem pral prádlo. Nic zajímavého. Večer začalo pršet.

Pátek 30. 6. 1916. Prší, nechce se ani vstávat. Celou noc byla vpravo kanonáda. Celý den ležel jsem pod celtou, protože pršelo. Pršelo i celou noc. Spodní voda vystoupila i pod celtou.

 

[1] Pozorovacím stanovišti.

[2] Útok.

[3] Kolesny, ke kterým se připřahala děla při převozu.

[4] Pohotovost ke střelbě.

[5] Bubnovou palbu.

[6] Jezdectvo.

[7] Zde myšleno pozorovací stanoviště s názvem „Adam“.

[8] Houfnic.

[9] Ústup.

[10] Rudniki – dnes Rudnyky (Volyňská Ukrajina).

[11] Dnes Mar’yanivka (Volyňská Ukrajina) cca 3 km západně od Rudnyky.

[12] Dělostřelecké postavení.

[13] Lyszczy – dnes Krynychne (Volyňská Ukrajina).

[14] Název řeky.

[15] Borowicy – dnes Borovychi (Volyňská Ukrajina).

[16] Gruziatyn – dnes Hruzyatyn (Volyňská Ukrajina).

[17] Viz. 2.

[18] Vydřel se závěr děla.

[19] Stravě.

[20] Pohotovost ke střelbě.

[21] Arsenowiczy – dnes Arsenovychi (Volyňská Ukrajina)

[22] Viz. 21.

[23] Pozorovatel.

[24] V dělostřeleckém postavení.