Březen 1918

Pátek 1. 3. 1918. Napadlo sněhu a je zima. Víc žádné změny. Taloš[1] prý chce dělat ofenzívu.

Sobota 2. 3. 1918. Prší a padá sníh. Kaverny jsou plné vody. Dávali jsme podlahu do naší boudy. Máme službu – wachu[2]. Klid.

Neděle 3. 3. 1918. Padá sníh s deštěm. Přes noc bylo několik stromů vyvráceno. Prachmizerné počasí. Celkem klid. Co asi dělají doma? Těch neděl bez nich již tolik bylo, a ještě kolik bude? Kéž by již nějaká změna nastala.

Pondělí 4. 3. 1918. Do rána napadla spousta sněhu a sníh stále padá. Dostal jsem fotografii od švagra. Jinak klid, nic nového. Při rozkazu nám četli, že budeme dostávat jen polovici masa, tj. 200 g na osobu a za to ostatní buď peníze nebo maso koňské. Kam to spěje, co si vlastně myslí?! Všichni reptali. Což kdybychom 200 g masa dostali, ale než to na poslední místo přijde, nebude toho ani polovic. Dosud k večeři ani chleba nezbyl, vždy jen čistá káva. Jak to bude dál?! A tomu se opravdu říká život?!

Úterý 5. 3. 1918. Přes noc se vyjasnilo a silně mrzlo. Jinak je nádherná podívaná – takovou spoustu sněhu jsem dosud neviděl. Stromy ani není vidět. Žádná změna. Svítil je u mého kanonu.

Středa 6. 3. 1918. Zase padá sníh, již ho napadlo přes ½ metru a všechny zmoliny jsou zaváty. Jinak klid.

Čtvrtek 7. 3. 1918. Taje a prší. Čistili jsme rouru[3]. Klid. Žádná změna.

Pátek 8. 3. 1918. Taje a je celkem dosti teplo. Kopou se kaverny. Klid. Máme službu.

Sobota 9. 3. 1918. Jsem trochu nemocen (bolení břicha). Zamračeno a sychravo. Jinak klid. Pošta špatně chodí.

Neděle 10. 3. 1918. Ještě jsem trochu nemocen. Den je dosti pěkný, slunce svítí. Je klid. Odpoledne se nepracovalo. Zase šli kuchaři hledat po cestách, jestli tam neleží chcíplí koně, abychom mohli mít zítra guláš. Jedni pěkné moučníky a druzí zdechlé koně a pak prý není spravedlnosti u nás. Bože! Bože! Proč se na to díváš? Kvečeru bylo mně celkem lépe, myslím, že to bylo z toho koňského guláše. Denně netrpělivě čekáme na tzv. „fasuňk“[4], abych si mohl kousek chleba ukrojit než půjdu spát. Ke kávě k večeři obyčejně nemíváme žádný. Vzpomínám domova – kdyby jen věděli jak moc „dobře“ se mi daří. Cenzura na dopisy zase větší – nechtějí, aby doma věděli, jak „dobře“ se nám vede.

Pondělí 11. 3. 1918. Pěkný den. Kopou se kaverny. Pošta zase nepřišla. Žádná změna.

Úterý 12. 3. 1918. Klid. Pěkný den. Nic zvláštního. Dovolené jsou prý zastaveny. Pošta z domu zase žádná.

Středa 13. 3. 1918. Klid. Pěkný den. Je to bída s tím chlebem – ne a ne, aby vystačil. Práce jako obyčejně.

Čtvrtek 14. 3. 1918. Z domu přišel lístek a malý balíček, měl jsem tak trochu svátek. Klid. Nadporučík půjde pryč do kurzu. Je zamračeno. Máme službu. Celou noc padá sníh.

Pátek 15. 3. 1918. Padá sníh a je šeredně. Naprostý klid. Nepracovalo se.

Sobota 16. 3. 1918. Mrzne jen to fičí. Celý den musím býti bez chleba, protože nevystačí – krušný den. Klid.

Neděle 17. 3. 1918. Je jasno a mrzne. Klid. Nepracuje se. Z domu konečně lístek i od bratra.

Pondělí 18. 3. 1918. Pěkný den. Klid. Dávali jsme do kanonu nová péra. Navečer jsme stříleli. Večer jsem dostal bedničku od bratra. Byl jsem velmi rád, že aspoň na svůj svátek mě nebude svírat v břiše. Hned jsem se do toho pustil, uvařil čaj a buchetky přikusoval – to byl požitek.

Úterý 19. 3. 1918 – Sv. Josefa. Zase svátek ve válce. Již čtvrtý – kéž by byl i poslední v ní. Zásoby jsou, a tedy nálada dobrá. I den je velmi hezký a hodně teplo. Sníh taje. Nového nic. Klid. Maskujeme se. Večer jsme dostali pěkný kousek špeku.

Středa 20. 3. 1918. Nového nic. Klid. Kopou se kaverny. Večer jsem dostal z domu velký balík. Teď i „fasuňky[5]“ jsou dobré – totiž lepší, než byly.

Čtvrtek 21. 3. 1918. Dosti zima. Klid.

Pátek 22. 3. 1918. Jasno a dosti zima. Klid. Večer přišla munice a vojáci z dovolené.

Sobota 23. 3. 1918. Pěkný den. Klid. Žádná změna. Němci prý dobyli Verdun a Arras a jsou 70 km před Paříží.

Neděle 24. 3. 1918. Nádherný den. Dopoledne jsme stříleli, jinak se nepracovalo. Němci prý dostřelí do Paříže.

Pondělí 25. 3. 1918. Nádherný den. Byl jsem pro dříví s mužstvem – pěkná procházka. Klid.

Úterý 26. 3. 1918. Zamračeno. Mlha. Šrom jede k procnám[6]. Dostal jsem balík od bratra, donesl ho Jurčík.

Středa 27. 3. 1918. Zamračeno, padá sníh. Večer dostal jsem bedničku od bratra. To je teď život aspoň trochu. Klid.

Čtvrtek 28. 3. 1918 (Zelený). Dosti silně mrzne. Dnes jsem sám. Klid. Navečer jsme stříleli.

Pátek 29. 3. 1918 (Velký). Zamračeno. Byli jsme pro dříví. V poledne odešel pan nadporučík Win. k procnám, jsem zase sám.

Sobota 30. 3. 1918 (Bílá). Je pěkně a klid. Nového nic. Mrzne. Celý den se pracovalo.  

Neděle 31. 3. 1918 (Velikonoční). Mrzne a je zamračeno. Přes noc i sníh padal. Martin byl na návštěvě.

[1] Hanlivé označení pro Italy.

[2] Strážní pohotovostní službu.

[3] Hovorový výraz pro dělo.

[4] Příděl.

[5] Příděly.

[6] Kolesny pro převoz děl.